Zrcadlovka a já: Před a za fotoaparátem
7.8.2009, Jana Bártová, fejeton
Existuje bezpočet publikací, jak fotit kupříkladu akty, portréty, glamour nebo reklamní fotografie. Jen málokterá se však zaobírá tím, jak se může samotný model cítit, a jaké nepředvídatelné situace mohou při focení jiného člověka nastat. Život před a za fotoaparátem je přitom výrazně odlišný.
Pokud nejste profesionální fotograf, nedisponujete plně vybaveným fotoateliérem a nepracujete s profesionálními modelkami a modely, které můžete bez obav požádat takřka o cokoliv, a oni to prostě udělají, neboť jsou za to placení, určitě už jste se dostali do situace, ve které se model necítil zrovna nejlépe a dal vám to patřičně najevo.
Malé děti brečí, když to trvá moc dlouho, mladé dívky se vztekají a urážejí, když jim naznačíte, že se vám nelíbí jejich make-up nebo po nich chcete nějaké gesto či pohled, kterého nejsou schopné, některé modelky prostě opustí scénu uprostřed focení s tím, že musí jít vařit a na takové blbosti nemají čas. Stát se může prakticky cokoliv. Problém nemusí vzniknout přímo na straně modelu, ale i tak může mít brutální dopad na jeho psychiku. Například když v průběhu fotografování na modelku spadne improvizovaný ateliér.
Vzpomínám si i na případ, kdy si kamarád fotograf půjčil na focení aktů sál v jedné hospodě a jednu skupinku hostů oné pivnice prostě napadlo, že by ho v průběhu fotografovaní a značně posilněni alkoholem zašli pozdravit. To děvče, které mu tehdy stálo modelem, přemlouval na fotografování velmi dlouho. Bylo sice moc hezké, ale také velmi stydlivé. Když se konečně svléklo, vtrhnula do sálu skupina podnapilých výtržníků. Asi nemusím zdůrazňovat, že dívka se ihned sbalila a odešla a od té doby na něj nepromluvila. Mnohem horší ale bylo, že se o tom mluvilo po celé vesnici a všichni chtěli vidět fotky, které ale bohužel vůbec neměly šanci vzniknout.
Spolupráce modelky a fotografa je klíčovou záležitostí.
Jiná kamarádka se zase natolik zabrala do focení svého čtyřletého syna, že zapomněla hlídat večeři, a nejenže ji úplně spálila, ale přilákal ji až podezřelý dým linoucí se z kuchyně, takže málem vyhořeli. Zkrátka i taková improvizovaná ateliérová fotka může být docela adrenalinová záležitost, a i když se odehrává v rámci bezpečí domova, může se změnit v malé drama.
Model často vidí situaci zcela jinýma očima než fotograf a má na výsledek úplně jiné požadavky. Zatímco si fotograf klade otázku, jak chci, aby působila výsledná fotografie a jak toho chci dosáhnout, model se ptá: Jak budu vypadat? A budu se sám sobě líbit? Často to také vypadá, jako by spolu model a fotograf soupeřili, místo aby spolupracovali. To vše se bohužel podepisuje na výsledných fotografiích. Ovšem spolupráce mezi fotografem a modelem je zcela stěžejní záležitostí a dobrá komunikace znamená základ úspěchu.
Každá modelka vám jistě potvrdí, že samotné pózování je velice náročná záležitost, u které je třeba kontrolovat a hlídat desítky drobností. Nejen výraz, úsměv, ale třeba šaty, jestli nejsou pomačkané, jestli gesta nevypadají nepřirozeně, jestli se nesype make-up z očí, nejsou vidět nějaké závažné nedostatky pleti nebo těla, které by se nedaly během postprocesu upravit, to všechno dnešní dokonale ostré objektivy a čipy s velkým rozlišením nemilosrdně zachytí.
Rada fotografa přitom může celý proces fotografování výrazně usnadnit a plní nezastupitelnou úlohu. Neměla by však modelku zbytečně týrat nebo stresovat. Zkrátka, stát někomu modelem je zhruba stejně náročná záležitost jako někoho fotografovat, ale rozhodně to není stejné.
Snem každého fotografa je vytvořit takovou fotku, ze které kouká něco víc, než jen hezká tvářička. Jde zřejmě o drobnosti, o atmosféru, o výraz, o něco nezachytitelného a poutavého. Takové fotografie však mají cenu zlata. A vzácně se na nich shodnou nejen jejich tvůrci, ale i samotné modely.
Malé děti brečí, když to trvá moc dlouho, mladé dívky se vztekají a urážejí, když jim naznačíte, že se vám nelíbí jejich make-up nebo po nich chcete nějaké gesto či pohled, kterého nejsou schopné, některé modelky prostě opustí scénu uprostřed focení s tím, že musí jít vařit a na takové blbosti nemají čas. Stát se může prakticky cokoliv. Problém nemusí vzniknout přímo na straně modelu, ale i tak může mít brutální dopad na jeho psychiku. Například když v průběhu fotografování na modelku spadne improvizovaný ateliér.
Vzpomínám si i na případ, kdy si kamarád fotograf půjčil na focení aktů sál v jedné hospodě a jednu skupinku hostů oné pivnice prostě napadlo, že by ho v průběhu fotografovaní a značně posilněni alkoholem zašli pozdravit. To děvče, které mu tehdy stálo modelem, přemlouval na fotografování velmi dlouho. Bylo sice moc hezké, ale také velmi stydlivé. Když se konečně svléklo, vtrhnula do sálu skupina podnapilých výtržníků. Asi nemusím zdůrazňovat, že dívka se ihned sbalila a odešla a od té doby na něj nepromluvila. Mnohem horší ale bylo, že se o tom mluvilo po celé vesnici a všichni chtěli vidět fotky, které ale bohužel vůbec neměly šanci vzniknout.
Spolupráce modelky a fotografa je klíčovou záležitostí.
Jiná kamarádka se zase natolik zabrala do focení svého čtyřletého syna, že zapomněla hlídat večeři, a nejenže ji úplně spálila, ale přilákal ji až podezřelý dým linoucí se z kuchyně, takže málem vyhořeli. Zkrátka i taková improvizovaná ateliérová fotka může být docela adrenalinová záležitost, a i když se odehrává v rámci bezpečí domova, může se změnit v malé drama.
Model často vidí situaci zcela jinýma očima než fotograf a má na výsledek úplně jiné požadavky. Zatímco si fotograf klade otázku, jak chci, aby působila výsledná fotografie a jak toho chci dosáhnout, model se ptá: Jak budu vypadat? A budu se sám sobě líbit? Často to také vypadá, jako by spolu model a fotograf soupeřili, místo aby spolupracovali. To vše se bohužel podepisuje na výsledných fotografiích. Ovšem spolupráce mezi fotografem a modelem je zcela stěžejní záležitostí a dobrá komunikace znamená základ úspěchu.
Každá modelka vám jistě potvrdí, že samotné pózování je velice náročná záležitost, u které je třeba kontrolovat a hlídat desítky drobností. Nejen výraz, úsměv, ale třeba šaty, jestli nejsou pomačkané, jestli gesta nevypadají nepřirozeně, jestli se nesype make-up z očí, nejsou vidět nějaké závažné nedostatky pleti nebo těla, které by se nedaly během postprocesu upravit, to všechno dnešní dokonale ostré objektivy a čipy s velkým rozlišením nemilosrdně zachytí.
Rada fotografa přitom může celý proces fotografování výrazně usnadnit a plní nezastupitelnou úlohu. Neměla by však modelku zbytečně týrat nebo stresovat. Zkrátka, stát někomu modelem je zhruba stejně náročná záležitost jako někoho fotografovat, ale rozhodně to není stejné.
Snem každého fotografa je vytvořit takovou fotku, ze které kouká něco víc, než jen hezká tvářička. Jde zřejmě o drobnosti, o atmosféru, o výraz, o něco nezachytitelného a poutavého. Takové fotografie však mají cenu zlata. A vzácně se na nich shodnou nejen jejich tvůrci, ale i samotné modely.
