Zrcadlovka a já: Proč jsou návštěvy fotosrazů tak drahé?
18.9.2009, Jana Bártová, fejeton
Čas od času se vydám na nějakou fotoexpedici. Jednak se tam setkám s lidmi, co mají stejné zájmy jako já, jednak jsem na podobném srazu před časem s focením začala. Prostě mě zanícení těch fandů fotografování dokázalo nadchnout, nakazit a rozhoupat k tomu, co jsem si už dlouho přála. Aktivně fotit.
Výhody fotosrazů a fotoexpedic jsou nesporné. Setkávají se tam lidé se stejnou vášní, takže nikomu nevadí, když se na půl hodiny při procházce zastavíte a fotíte si například lavičku v šeru, stíny stromů, mráčky na obloze nebo zurčící potůček. Naopak se k vám určitě ještě někdo přidá.
Co na tom, že fotografickou rychlostí chůze se dá jít trasa dlouhá pět kilometrů třeba čtyři hodiny. Všichni jsou spokojení, nikdo neremcá, večer si prohlédnete fotky, promluvíte o životě, srovnáte si výbavy, dáte řeč o výhodách různých systémů. Vyzkoušíte si od kolegů nejnovější objektivy, fotoaparáty, teleobjektivy, různé speciální filtry. A tady začínají nevýhody fotosrazů převažovat nad výhodami.
Předně, fotosrazy a fotoexpedice přijdou na spousty peněz. Nejde ani tak o cenu za dopravu na místo srazu nebo o cenu, kterou zaplatíte například za tři dny ubytování na Šumavě v nějakém penzionu nebo třeba na Kaprunu v Rakousku. Tyto částky bych považovala takřka za zanedbatelné ve srovnání s ostatními výdaji, na které každá taková fotoexpedice posléze přijde.
Totiž, když si vyzkoušíte všechny ty báječné novinky, filtry, objektivy, blesky, stativy, fotobatohy a další věci, vždycky dojdete k závěru, že některou z těch věcí nutně potřebujete. Do setkání s fotografy, jste o tom ovšem neměli ani tušení. Je skvělé mít možnost si tyhle věci vyzkoušet, ale každý fotosraz se potom může řádně prodražit.
Zde existují v zásadě jen dvě řešení: buď na fotosrazy nejezdit anebo jezdit a věci si nezkoušet a neprohlížet, pokud zrovna nehodláte nakupovat něco nového. Ještě existuje třetí varianta, kombinace předchozích dvou, kterou osobně často uplatňuji. Na fotosrazy jezdím, ale zásadně se tvářím, že už nic nepotřebuji.
Když mi například nějaký kolega půjčí svou novou skvělou full frame zrcadlovku s úžasným super světelným objektivem Carl Zeiss za nekřesťanské peníze, vždycky říkám, že je to moc krásné, ale na mou malou ručku to není. Kdo by se s tím tahal? Vždyť se mi to ani nevejde do batohu, obtížně se mi s tím manipuluje a těžko můžu běhat po kopcích s tak těžkým foťákem na krku. Vždyť by mi odumřela krční páteř.
Většinou to docela dobře funguje. Mé fotografické srdce zůstává klidné a moje peněženka taky. A návštěva fotosrazu se tolik neprodraží. Zůstanou jen hezké vzpomínky a pěkné fotky.
Co na tom, že fotografickou rychlostí chůze se dá jít trasa dlouhá pět kilometrů třeba čtyři hodiny. Všichni jsou spokojení, nikdo neremcá, večer si prohlédnete fotky, promluvíte o životě, srovnáte si výbavy, dáte řeč o výhodách různých systémů. Vyzkoušíte si od kolegů nejnovější objektivy, fotoaparáty, teleobjektivy, různé speciální filtry. A tady začínají nevýhody fotosrazů převažovat nad výhodami.
Předně, fotosrazy a fotoexpedice přijdou na spousty peněz. Nejde ani tak o cenu za dopravu na místo srazu nebo o cenu, kterou zaplatíte například za tři dny ubytování na Šumavě v nějakém penzionu nebo třeba na Kaprunu v Rakousku. Tyto částky bych považovala takřka za zanedbatelné ve srovnání s ostatními výdaji, na které každá taková fotoexpedice posléze přijde.
Totiž, když si vyzkoušíte všechny ty báječné novinky, filtry, objektivy, blesky, stativy, fotobatohy a další věci, vždycky dojdete k závěru, že některou z těch věcí nutně potřebujete. Do setkání s fotografy, jste o tom ovšem neměli ani tušení. Je skvělé mít možnost si tyhle věci vyzkoušet, ale každý fotosraz se potom může řádně prodražit.
Zde existují v zásadě jen dvě řešení: buď na fotosrazy nejezdit anebo jezdit a věci si nezkoušet a neprohlížet, pokud zrovna nehodláte nakupovat něco nového. Ještě existuje třetí varianta, kombinace předchozích dvou, kterou osobně často uplatňuji. Na fotosrazy jezdím, ale zásadně se tvářím, že už nic nepotřebuji.
Když mi například nějaký kolega půjčí svou novou skvělou full frame zrcadlovku s úžasným super světelným objektivem Carl Zeiss za nekřesťanské peníze, vždycky říkám, že je to moc krásné, ale na mou malou ručku to není. Kdo by se s tím tahal? Vždyť se mi to ani nevejde do batohu, obtížně se mi s tím manipuluje a těžko můžu běhat po kopcích s tak těžkým foťákem na krku. Vždyť by mi odumřela krční páteř.
Většinou to docela dobře funguje. Mé fotografické srdce zůstává klidné a moje peněženka taky. A návštěva fotosrazu se tolik neprodraží. Zůstanou jen hezké vzpomínky a pěkné fotky.
