Zrcadlovka a já: Prostě Akty
12.6.2009, Jana Bártová, fejeton
Jen těžko si lze ve fotografii představit obdivovanější a konfliktnější žánr, než je zobrazování nahého lidského těla. Akty patří k dějinám fotografie stejně, jako patřily k dějinám malířství nebo sochařství. Vyvíjely se jako svébytný žánr a mají své příznivce, jakož i odpůrce.
Podle základních definic je akt: „Esteticky pojatý záznam nahého lidského těla. Na rozdíl od pornografie není cílem aktu působit na pohlavní pudy člověka, ale sledovat čistě výtvarné hodnoty. Hranice mezi pornografií a aktem je nestálá, odvíjí se od kulturních a náboženských zvyklostí společnosti i od osobních zkušeností diváka.“
Důvody pro zobrazování lidského těla byly v jednotlivých dějinných epochách různé. Fotografie nastoupila v době symbolické a mytologizující výjevové malby a zpočátku se ji rozhodla napodobit. Způsob zobrazování lidského těla byl přejat z malířství, velmi záhy však přešel do roviny estetické a erotické fotografie. Velký zájem o erotické tělo vedl už v počátcích fotografie k nadprodukci pornografie.
Za průkopníky v oblasti fotografie aktu lze považovat Félixe-Jacquesa Moulina nebo H. P. Robinsona, kteří svá díla vytvářeli z počátku 19. století. Robinson například pracoval tak, že ke svým fotografickým kompozicím pořizoval nejprve kreslené náčrtky, podle nich fotografoval postavy, které vystřihnul, nalepil na vhodné pozadí a tento celek pak znovu fotografoval.
Mnoho pozdějších novodobých fotografů, jako byl například Edward Weston, Ruth Bernhard a Jerry Avenaim, dávali přednost zobrazení linií a křivek těla jako uměleckého vyjádření. Snažili se tak vytvořit definici erotického umění z opozice k erotice a pornografii.
Mezi současné představitele fotografie aktu patří například Dominik Alterio, Nobujoši Araki (současný japonský fotograf erotických až pornografických děl), Auguste Belloc, Wilhelm von Gloeden (německý fotograf, který proslul studiemi nahých sicilských chlapců ve stylu mytologie starověkého Řecka), Helmut Newton (německý fotograf, který se proslavil erotickými módními fotografiemi pro časopis Vogue) nebo Bettina Rheims.
U nás můžeme vzpomenout například na známé akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky od Františka Drtikola, na tvorbu Jána Šmoka, který se dlouhou dobu zabýval fotografováním lidského těla, nebo na Jana Saudka věnujícího se ateliérové černobílé kolorované fotografii s typickým rukopisem.
V dnešní době stále většího rozšíření digitálního fotografování má svou zkušenost s pózováním a s pokusy o fotografování aktů téměř každý. Ať už za to může třeba sexuální revoluce nebo byly příčiny uvolnění morálky zcela jiné a postupnější, fotografování nahého lidského těla je dnes něčím běžným a dá se říci, že i téměř samozřejmým. O to více je křehčí ona pomyslná hranice mezi erotickou, pornografickou a uměleckou fotografií. Kde vlastně začíná a končí která? Jak je lze definovat a jak rozlišit uměleckou fotografii aktu od erotické nebo dokonce pornografické?
Krajinářská fotografie kupříkladu nemá ani tu nejmenší šanci vyvolat tak peprné a ostré diskuze jako fotografie aktů. U krajinek se nehádáme o to, jestli se jedná o porno nebo umění a jak by to vlastně mělo správně vypadat. Krajina lidského těla je intimní záležitostí, která přitahuje pozornost, podněcuje diskuzi, vyvolává spory. Krajina (teď myslím přírodu) prostě nějak vypadá. Abyste vyfotili dobrou fotografii, musíte zvolit dobré místo, roční dobu, zajímavé světlo nebo být ve správný okamžik na správném místě.
Na fotografování aktu se však musíte velmi pečlivě dopředu připravit. Nejde jen o to vybrat správný model a vhodné prostředí, ale mít také představu o uměleckém vyjádření, stylizaci, kompozici, způsobu nasvícení objektu, volbě doplňků a tak dále a tak dále. Musíte mít správnou techniku, deštníky a softboxy počínaje, světelnými portrétními objektivy, blesky a odraznými deskami konče. Navíc pracujete s lidským „materiálem“, takže je třeba postupovat citlivě. Při fotografování vzniká obrovský odpad, kdy se modelka nebo model netvářil, jak měl, nezafungovala synchronizace světel, něco nevhodného v záběru uniklo vaší pozornosti.
Důležitou roli hrají také následné úpravy. Hodnocení výsledku je pak ze strany modelu i diváků naprosto nemilosrdné. Dá se říci, že to, co by vám porota odpustila u krajinky, vám rozhodně neprojde u aktu. Přesto zřejmě bude fotografování aktu vždy tím, co neustále láká lidskou pozornost. Možná proto, že zobrazuje to, co každý tak důkladně známe a možná kvůli tomu, jaké rozpory, vnitřní konflikty a výrazný emocionální náboj si tento umělecký žánr v sobě nese.
Důvody pro zobrazování lidského těla byly v jednotlivých dějinných epochách různé. Fotografie nastoupila v době symbolické a mytologizující výjevové malby a zpočátku se ji rozhodla napodobit. Způsob zobrazování lidského těla byl přejat z malířství, velmi záhy však přešel do roviny estetické a erotické fotografie. Velký zájem o erotické tělo vedl už v počátcích fotografie k nadprodukci pornografie.
Za průkopníky v oblasti fotografie aktu lze považovat Félixe-Jacquesa Moulina nebo H. P. Robinsona, kteří svá díla vytvářeli z počátku 19. století. Robinson například pracoval tak, že ke svým fotografickým kompozicím pořizoval nejprve kreslené náčrtky, podle nich fotografoval postavy, které vystřihnul, nalepil na vhodné pozadí a tento celek pak znovu fotografoval.
Mnoho pozdějších novodobých fotografů, jako byl například Edward Weston, Ruth Bernhard a Jerry Avenaim, dávali přednost zobrazení linií a křivek těla jako uměleckého vyjádření. Snažili se tak vytvořit definici erotického umění z opozice k erotice a pornografii.
Mezi současné představitele fotografie aktu patří například Dominik Alterio, Nobujoši Araki (současný japonský fotograf erotických až pornografických děl), Auguste Belloc, Wilhelm von Gloeden (německý fotograf, který proslul studiemi nahých sicilských chlapců ve stylu mytologie starověkého Řecka), Helmut Newton (německý fotograf, který se proslavil erotickými módními fotografiemi pro časopis Vogue) nebo Bettina Rheims.
U nás můžeme vzpomenout například na známé akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky od Františka Drtikola, na tvorbu Jána Šmoka, který se dlouhou dobu zabýval fotografováním lidského těla, nebo na Jana Saudka věnujícího se ateliérové černobílé kolorované fotografii s typickým rukopisem.
V dnešní době stále většího rozšíření digitálního fotografování má svou zkušenost s pózováním a s pokusy o fotografování aktů téměř každý. Ať už za to může třeba sexuální revoluce nebo byly příčiny uvolnění morálky zcela jiné a postupnější, fotografování nahého lidského těla je dnes něčím běžným a dá se říci, že i téměř samozřejmým. O to více je křehčí ona pomyslná hranice mezi erotickou, pornografickou a uměleckou fotografií. Kde vlastně začíná a končí která? Jak je lze definovat a jak rozlišit uměleckou fotografii aktu od erotické nebo dokonce pornografické?
Krajinářská fotografie kupříkladu nemá ani tu nejmenší šanci vyvolat tak peprné a ostré diskuze jako fotografie aktů. U krajinek se nehádáme o to, jestli se jedná o porno nebo umění a jak by to vlastně mělo správně vypadat. Krajina lidského těla je intimní záležitostí, která přitahuje pozornost, podněcuje diskuzi, vyvolává spory. Krajina (teď myslím přírodu) prostě nějak vypadá. Abyste vyfotili dobrou fotografii, musíte zvolit dobré místo, roční dobu, zajímavé světlo nebo být ve správný okamžik na správném místě.
Na fotografování aktu se však musíte velmi pečlivě dopředu připravit. Nejde jen o to vybrat správný model a vhodné prostředí, ale mít také představu o uměleckém vyjádření, stylizaci, kompozici, způsobu nasvícení objektu, volbě doplňků a tak dále a tak dále. Musíte mít správnou techniku, deštníky a softboxy počínaje, světelnými portrétními objektivy, blesky a odraznými deskami konče. Navíc pracujete s lidským „materiálem“, takže je třeba postupovat citlivě. Při fotografování vzniká obrovský odpad, kdy se modelka nebo model netvářil, jak měl, nezafungovala synchronizace světel, něco nevhodného v záběru uniklo vaší pozornosti.
Důležitou roli hrají také následné úpravy. Hodnocení výsledku je pak ze strany modelu i diváků naprosto nemilosrdné. Dá se říci, že to, co by vám porota odpustila u krajinky, vám rozhodně neprojde u aktu. Přesto zřejmě bude fotografování aktu vždy tím, co neustále láká lidskou pozornost. Možná proto, že zobrazuje to, co každý tak důkladně známe a možná kvůli tomu, jaké rozpory, vnitřní konflikty a výrazný emocionální náboj si tento umělecký žánr v sobě nese.
