Zrcadlovka a já: S nasazením života

Ani na poslední fotoexpedici v Novohradských horách tomu ostatně nebylo jinak. Někteří se po hlavě vrhali do močálu, jen aby se dostali na vytouženou lokalitu. Pak měli co dělat, aby udrželi foťák a veškerou svou drahocennou techniku nad hlavou. Že si namočili a ušpinili boty, nevadí. Že jim byla zima a mokro, co naplat. Důležité bylo především zachránit techniku, častokrát v hodnotě drahého auta. A také vyřešit otázku dědictví.

Ostatně, nedávno jsem četla podobnou rozpravu i na Facebooku, kde si jeden můj známý fotograf stěžoval, že má tolik fotoakcí, že to asi nepřežije. Hned poté se strhla vášnivá debata na téma, kdopak zdědí jeho luxusní fotovýbavu, když hodlá opustit tento svět. Podobná debata se strhla i nad oním močálkem, kde přihlížející fotografové nejdříve zachraňovali foťák a fotobatoh, a teprve potom pomáhali v bažině uvízlému kolegovi.
Ovšem fotografové se nezapřou ani v dalších věcech. Tak například někteří nelenili pětkrát za tři dny vystoupat na stejný kopec se stejnou rozhlednou, jenom aby zjistili, jestli se dnešní západ nebo východ slunce něčím liší od včerejšího západu nebo východu slunce. Nad tím samozřejmě každý běžný smrtelník musí nevěřícně kroutit hlavou, čemuž naprosto rozumím. Já na tu rozhlednu lezla jenom jednou, bylo to strašně do kopce a ze západu slunce nakonec nebylo nic. Namítnout, že jsem to říkala, by mi asi moc nepomohlo, tak jsem se z toho alespoň poučila a pro příště jsem raději zůstala v posteli nebo v hospodě, podle toho, jestli bylo ráno nebo večer.

Naštěstí se i fotografové mezi sebou liší mírou oběti, kterou jsou schopni na oltář svého koníčku přinést. Někteří, stejně jako já, berou fotoexpedice spíše jako určitou fotografickou recesi nebo relax. Užívají si ten pobyt s podobně postiženými jedinci, ten pocit absolutní volnosti, kdy vás nehoní otravný přítel či přítelkyně, manžel, manželka nebo děti, že už musíte jít dál, kdy si můžete s každou expozicí náležitě pohrát, vybrat si svoje místečko, svůj záběr.

Co na tom, že lidé, kteří se těchto fotoexpedic účastní, pak mají poměrně stejné fotky, protože viděli stejná místa, fotili podobné věci a svou technikou jsou na velmi podobné úrovni? O to nakonec ani nejde. Jde o ten zážitek, o to uvolnění, o tu radost. Zvláště, když je sdílená s ostatními.