Zrcadlovka a já: Spí fotografové s modelkami?
19.2.2010, Jana Bártová, fejeton
Rozhodla jsem se fotit lidi a především krásné ženy. Toto rozhodnutí nepřišlo samo od sebe, prostě jsem k němu postupně dospěla. Současně s ním jsem si ale musela odpovědět na důležitou otázku: Jaký je vztah mezi fotografy a modelkami?
Někteří lidé tvrdí, že tento vztah musí být čistě na profesionální úrovni, jinak se prý nedá pracovat. Jiní zas dávají za pravdu onomu otřepanému klišé, že fotografové prostě s krásnými modelkami mívají velmi často sexuální poměr. Znáte to: Věrnost je jen nedostatek příležitostí. Snažila jsem se tomu přijít na kloub a toto klišé buď potvrdit, nebo vyvrátit.
Za poslední půlrok jsem se dotázala každého, o kom vím, že fotí akty, a ke komu mám dostatečně blízký vztah, abych mu mohla takovou osobní otázku položit, aniž by se na mě naštval nebo se urazil. Dobrat se konkrétních informací byl opravdu Sisyfovský úkol, jak jistě tušíte. Téměř každý se nejprve vymlouval a říkal mi obecné pravdy typu: „Však to znáš, jak to chodí.“ Nebo „To záleží na okolnostech.“ A „Jak s kým.“ Nicméně nakonec se mi podařilo získat pár skutečně pikantních historek a vyvodit ze získaných informací konkrétní závěry.
Takže, starší a zkušenější fotografové trvají častěji na striktně profesionálních vztazích. Od modelek chtějí mít podepsané smlouvy a jejich balícím útokům se vyhýbají jako čert kříži. Mají s tím totiž své zkušenosti a prý už to ve svém věku nemají zapotřebí. Jeden docela známý fotograf mi dokonce řekl, že se raději „jen“ dívá. Prý je to bezpečnější. Musím se přiznat, že v jeho věku to docela chápu.
Jejich mladší kolegové se nějakým těm sexuálním románkům s modelkami tak úplně nebrání. Prý to některým fotografiím může jedině prospět, dá jim to mnohem osobitější ráz a s některými ženami se jim pak lépe pracuje. Ale nelze to prý zobecňovat na každou situaci a každou ženu. Někdy se to prý prostě nehodí. A hlavně se to nesmí provalit.
Bohužel se mi nepodařilo mluvit s žádnou ženou, která by fotila akty, ať už ženské nebo mužské. Docela by mě zajímal její názor. Z vlastní zkušenosti můžu říct jen to, že fotit někoho, kdo se mi opravdu líbí, je pro mě velmi příjemná záležitost. V momentě, kdy se přesunu za hledáček fotoaparátu však jakákoliv sexuální přitažlivost mizí. Zatím jsem nefotila akty nikoho, do koho bych byla opravdu zamilovaná, takže nemůžu potvrdit ani vyvrátit, jak by se situace vyvíjela v takovém případě a jestli bych zůstala pouze u focení. Zřejmě se budu muset nechat překvapit, až to přijde. Člověk nikdy neví.
Pod fotografiemi, a teď myslím ty opravdu dobré, nikdy nestojí: „S touhle kočkou jsem spal.“ Nebo „Tenhle model byl skvělý i v posteli.“ Asi je to dobře. Asi se budu muset smířit s tím, že fotografování aktů bude vždy tak trochu zahaleno rouškou tajemstvím a snůškou různých klišé a pověr, ne vždy se nezakládajících na pravdě. Možná je to právě ten neviditelný kontext, který dává fotografiím aktů zcela jinou dimenzi, která přitahuje pozornost a vyvolává pochybnosti. Nejen o úmyslech fotografa.
Za poslední půlrok jsem se dotázala každého, o kom vím, že fotí akty, a ke komu mám dostatečně blízký vztah, abych mu mohla takovou osobní otázku položit, aniž by se na mě naštval nebo se urazil. Dobrat se konkrétních informací byl opravdu Sisyfovský úkol, jak jistě tušíte. Téměř každý se nejprve vymlouval a říkal mi obecné pravdy typu: „Však to znáš, jak to chodí.“ Nebo „To záleží na okolnostech.“ A „Jak s kým.“ Nicméně nakonec se mi podařilo získat pár skutečně pikantních historek a vyvodit ze získaných informací konkrétní závěry.
Takže, starší a zkušenější fotografové trvají častěji na striktně profesionálních vztazích. Od modelek chtějí mít podepsané smlouvy a jejich balícím útokům se vyhýbají jako čert kříži. Mají s tím totiž své zkušenosti a prý už to ve svém věku nemají zapotřebí. Jeden docela známý fotograf mi dokonce řekl, že se raději „jen“ dívá. Prý je to bezpečnější. Musím se přiznat, že v jeho věku to docela chápu.
Jejich mladší kolegové se nějakým těm sexuálním románkům s modelkami tak úplně nebrání. Prý to některým fotografiím může jedině prospět, dá jim to mnohem osobitější ráz a s některými ženami se jim pak lépe pracuje. Ale nelze to prý zobecňovat na každou situaci a každou ženu. Někdy se to prý prostě nehodí. A hlavně se to nesmí provalit.
Bohužel se mi nepodařilo mluvit s žádnou ženou, která by fotila akty, ať už ženské nebo mužské. Docela by mě zajímal její názor. Z vlastní zkušenosti můžu říct jen to, že fotit někoho, kdo se mi opravdu líbí, je pro mě velmi příjemná záležitost. V momentě, kdy se přesunu za hledáček fotoaparátu však jakákoliv sexuální přitažlivost mizí. Zatím jsem nefotila akty nikoho, do koho bych byla opravdu zamilovaná, takže nemůžu potvrdit ani vyvrátit, jak by se situace vyvíjela v takovém případě a jestli bych zůstala pouze u focení. Zřejmě se budu muset nechat překvapit, až to přijde. Člověk nikdy neví.
Pod fotografiemi, a teď myslím ty opravdu dobré, nikdy nestojí: „S touhle kočkou jsem spal.“ Nebo „Tenhle model byl skvělý i v posteli.“ Asi je to dobře. Asi se budu muset smířit s tím, že fotografování aktů bude vždy tak trochu zahaleno rouškou tajemstvím a snůškou různých klišé a pověr, ne vždy se nezakládajících na pravdě. Možná je to právě ten neviditelný kontext, který dává fotografiím aktů zcela jinou dimenzi, která přitahuje pozornost a vyvolává pochybnosti. Nejen o úmyslech fotografa.