Zrcadlovka a já: Už zase to počasí
21.1.2011, Jana Bártová, fejeton
Letošní způsob zimy zdá se být poněkud nešťastný. Tak by se dala parafrázovat situace. Zatímco v prosinci jsme se mohli těšit ze závalů sněhu, nízkých teplot a zimních krás, teď v lednu to vypadá, jakoby venku nastalo jaro.
Pro fotografy je to zvlášť nešťastné období, protože tohle „jaro“ vypadá daleko spíše jako hodně ošklivý a chladný podzim. Kromě toho z nebe padá cosi, co chvílemi vypadá jako déšť, jindy jako mokrý sníh a ještě jindy jako ledovka. Venku je neustále sychravo a mlha, která by se dala snad i krájet. Zmrzlé bláto navíc stihlo zase rozmrznout, takže se člověk musí soustředit na to, kam šlape. A to vůbec nemluvím o tom, že kromě holých stromů, holých ulic a všude přítomného bláta není co fotit. Ideální chvíle na to, zamířit si to buď někam do hor, nebo do teplých krajů.
Já se rozhodla zůstat trochu víc při zemi a teplo si vzít z jejího nitra. Přesněji řečeno, zamířila jsem si fotit do lázní. A ne jen tak nějakých. Vydala jsem se přímo do Karlových Varů. Ve Varech jsem za svůj život byla celkem třikrát v různých ročních obdobích, a ani jednou nebylo hezky. I tentokrát mě přivítala zima a drobný déšť. Kráčela jsem městem s foťákem pod bundou a hledala úkryt v lázeňských promenádách a u pramenů. Na rozdíl od jiných měst bylo ve Varech vidět hojné pozůstatky sněhu a taky zde bylo dost chladno.
Lázeňští hosté, z větší části ruského původu, se choulili do svých bund, kabátů a kožešin. Uvnitř termálů u fontánek posedávaly děti. Ve Varech bylo rušno. Obchody ze svých jasně zářivých výkladů hlásaly další vlny slev a výprodejů, všude se nabízelo luxusní a unikátní zboží, zaručeně pravé karlovarské oplatky z termální vody byly k dostání na každém rohu. Abych nikoho nenechala na pochybách o tom, že jsem turistka, k fotoaparátu na krku jsem přidala horký oplatek do ruky.
Vše jsem samozřejmě fotila novou padesátkou, neboť jsem potřebovala vyzkoušet, co umí. Prohlížela jsem si práce pouličních umělců, zkoušela jsem fotit přidrzlé holuby, ale především všudypřítomné davy turistů, které se poflakovaly po promenádách. Byla mi sice zima, ale bylo mi hej. Leden dostal díky tomu trochu více ze své chladné atmosféry a já si zas přivezla z druhého konce republiky zajímavé fotky a pořádnou rýmu. Příště asi zamířím do teplých krajin. Nebo se aspoň pořádně obléknu.
Já se rozhodla zůstat trochu víc při zemi a teplo si vzít z jejího nitra. Přesněji řečeno, zamířila jsem si fotit do lázní. A ne jen tak nějakých. Vydala jsem se přímo do Karlových Varů. Ve Varech jsem za svůj život byla celkem třikrát v různých ročních obdobích, a ani jednou nebylo hezky. I tentokrát mě přivítala zima a drobný déšť. Kráčela jsem městem s foťákem pod bundou a hledala úkryt v lázeňských promenádách a u pramenů. Na rozdíl od jiných měst bylo ve Varech vidět hojné pozůstatky sněhu a taky zde bylo dost chladno.
Lázeňští hosté, z větší části ruského původu, se choulili do svých bund, kabátů a kožešin. Uvnitř termálů u fontánek posedávaly děti. Ve Varech bylo rušno. Obchody ze svých jasně zářivých výkladů hlásaly další vlny slev a výprodejů, všude se nabízelo luxusní a unikátní zboží, zaručeně pravé karlovarské oplatky z termální vody byly k dostání na každém rohu. Abych nikoho nenechala na pochybách o tom, že jsem turistka, k fotoaparátu na krku jsem přidala horký oplatek do ruky.
Vše jsem samozřejmě fotila novou padesátkou, neboť jsem potřebovala vyzkoušet, co umí. Prohlížela jsem si práce pouličních umělců, zkoušela jsem fotit přidrzlé holuby, ale především všudypřítomné davy turistů, které se poflakovaly po promenádách. Byla mi sice zima, ale bylo mi hej. Leden dostal díky tomu trochu více ze své chladné atmosféry a já si zas přivezla z druhého konce republiky zajímavé fotky a pořádnou rýmu. Příště asi zamířím do teplých krajin. Nebo se aspoň pořádně obléknu.
