Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Klasika všech klasik : Leica Digilux 2

5.12.2003, Michal Spáčil, aktualita
Pro běžného spotřebitele jen další z nekonečné řady digitálních fotoaparátů na trhu, pro fotografického nadšence pojem a příslib úžasných věcí příštích. Leica vrhne v únoru příštího roku na trh přístroj, který, ač plně digitální, rozmístěním a funkcí ovládacích a dalších prvků patří téměř do skupiny “analogů”. Je vůbec možné postavit v rychle se měnícím světě digitálních fotoaparátů nadčasový přístroj srovnatelný s klasickými, legendárními fotoaparáty Leica?
Každý cti dbalý reportážní fotograf se rád nechává vidět s klasickou analogovou Leicou zavěšenou na krku, i kdyby třeba ve skutečnosti vytvářel dramatické záběry plně automatizovaným přístrojem úplně jiné značky. Existují jistě v analogovém segmentu fotoaparáty, které mohou v dílčích parametrech Leicu předstihovat – ale není jim to nic platné. Leica je pro klasické fotografy prostě TEN fotoaparát – Rolls Royce a Harley Davidson v jednom. Právě tato pověst nutí Leicu, aby v digitální oblasti pracovala na strojích s klasickým designem i ovládáním, zároveň však musí do výrobku implementovat všechny vymoženosti digitální technologie. Jak se nelehký úkol zdařil u ohlášené Leicy Digilux 2, očekávaného nástupce čtyřmegové Leicy Digilux 1?




Takže zaprvé, nová Leica je pětimegapixel s 3,2násobným optickým zoomem. Zadruhé, “emulace” leicovské klasiky byla přivedena téměř k dokonalosti. Clona se nastavuje kroužkem na objektivu, čas otočným kolečkem na horní hraně přístroje, robustní tělo a sáňky na blesk vzbuzují neomylně dojem precizně zhotoveného analogu. Při čelním pohledu snad ani neodhalíte to, co prozrazuje jen LCD displej na zadní straně – totiž že jde o digitál. Podívejme se na něj krok za krokem:

Magneziové tělo novinky profesionálního vzhledu je kombinací stříbrné a černé a jeho autorem je významný berlínský designér, profesor Achim Heine. Obrazový senzor o nezvyklé úhlopříčce 2/3" má jednotlivé buňky o velikosti 3.4 µm (tedy hodně veliké), což by mělo omezit interferenci a další typické digitální nectnosti. Objektiv, nejpodstatnější část každého aparátu, dostal název LEICA DC VARIO-SUMMICRON a zoomuje v rozsahu ohniskových vzdáleností 7-22,5 mm, tedy v přepočtu na kinofilm 28 - 90 mm při světelnosti F 2.0 – F 2.4. Je vořen třinácti optickými členy včetně dvou asférických ke korekci vad zobrazení. První skupina čoček je pevná, k přeostřování a zoomování dochází mezi čočkami. Kvalita leicovské optiky je legendární a není důvod si myslet, že by se tvůrci v případě digitální verze méně snažili.




Chvíli se zastavíme u elektronického hledáčku. Jeho parametry jsou slušné – 235,000 pixelů je v současné době technologické maximum, jeho nadprůměrná velikost potěší “brejlovce” – stejně jako dioptrická kompenzace. Všechny důležité informace o nastavení se samozřemě taktéž objevují v hledáčku. Jenomže. Vzhledem k nedostatečným parametrům stávajích el. hledáčků a zřejmé nemožnosti zvýšit výrazně jejich kvalitu při užívané LCD technologii se dnes výrobci poohlížejí po jiných systémech těchto hledáčků a dílčí úspěchy naznačují, že na tomto poli se chystají do budoucna velké změny. Má –li tato Leica stejně jako její analogoví předkové být ještě po deseti letech žádoucím přístrojem, je možné, že po čase bude jejím nejslabším místem právě elektronický hledáček. Ostatně ani rozsah zoomu zde není takový, aby nebylo možné použít hledáček klasický – průhledový. To vše ukáže až čas, a buďme spravedliví – deset let v digitální fotografii je zatím jako sto let ve fotografii analogové.

Pro 211,000 pixelový LCD vynašli výrobci výraz “transreflexivní”. Kombinace podsvícení a využití okolního světla má u 2,5palcového displeje vytvořit dobrý jas při různých světelných podmínkách a úhlech pohledu. Při manuálním ostření funguje střed displeje jako zvětšovací sklo a umožňuje tak přesnější zaostření.

Ukládání snímků na SD karty a komunikace pomocí USB 2.0 – tedy v současné době běžná rozhraní – vnukají již zmíněnou otázku po možné “věčnosti” přístroje. Zatímco 35mm kinofilm už tu s námi nějaký ten rok je a na odpočinek se ještě nechystá, paměťových médií jsme viděli přijít a odejít již mnoho – zkuste dnes najít někoho, kdo přečte 5 1/4 disketu, před deseti lety nejběžnější médium. Domluva výrobců na mechanicky odolném médiu s persketivní možností dalšího vývoje při zachování zpětné kompatibility zůstane jen přáním digitálních fotografů.

Na závěr: pokud se v praxi u této Leicy nevyskytnou nějaké fatální vady, má všechny předpoklady stát se mezi reportážními fotografy podobným kultem jako klasická Leica. Fotografy odchované již digitální technologií nemusí ovšem přesvědčit - vždyť bude mít ovládání, na nějž nejsou zvyklí. Digitální trh je ovšem nevyzpytatelný a mnohem méně konzervativní než ten “klasický”. Necháme se překvapit.

Specifikace:

· Senzor: 2/3" CCD, 5 megapixelů efektivně
· Rozlišení obrázků: 2560 x 1920, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480, video 320 x 240
· Formáty: RAW, JPEG, Motion JPEG
· Objektiv: Leica DC Vario-Summicron, 3.2x zoom, 28 - 90mm ekviv., F2.0 - F2.4
· Ohnisková vzdálenost: 30 cm - nekonečno
· Citlivost: ISO 100, ISO 200, ISO 400
· Expozice: Program, Priorita clony, času, manuál
· Závěrka: 8 - 1/4000 sec
· Meření. Multisegmentové, vážené, bodové
· Kompenzace expozice: +/-2.0 EV, krok po 0.3 EV
· Blesk: Vysouvací, rozsah W 4.5 m, T 4.0 m, režimy Auto, On, Off, červené oči, pomalá synchronizace, +/- 2 EV
· Externí blesk: Ano
· Balance bílé: Auto, Manual, Denní světlo, Zamračeno, Žárovka, Blesk, ručně +/- 1500 K
· LCD: 2.5" Trans-reflective TFT LCD, 211,000 pixelů
· Hledáček: elektronický, dioptrická korekce
· Samospoušť: 2 nebo 10 sec
· Komunikace: USB 2.0 (Hi Speed), video výstup
· Paměťové médium: Secure Digital
· Zdroj: Lithium-Ion akumulátor (7.2V, 1400 mAh), AC adapter (součást dodávky)
· Rozměry: 135 x 82 x 103 mm (5.3 x 3.2 x 4.1 in)
· Váha: bez baterií: 630 g / s bateriemi 705 g
Autor: Michal Spáčil
Začínal v roce 1995 jako novinář se zájmem o IT, po dokončení právnické fakulty působil jako tiskový mluvčí Ústavního soudu a Státní zemědělské a potravinářské inspekce. V letech 2003-2004 byl v redakčním týmu Digimanie.cz. Nyní pracuje jako právník ve veřejné správě a kromě občasných příspěvků pro naše magazíny píše i do odborných periodik o právních vztazích k nemovitostem a o aktuální judikatuře.