Ultrazoom Fujifilm S200EXR se Super CCD EXR čipem
25.7.2009, Milan Šurkala, Aktualita
Fujifilm S100FS se dočkal svého nástupce v podobě modelu S200EXR. Ten nyní přináší nejnovější EXR čip i do tohoto pokrokového ultrazoomu. Má rozlišení 12 megapixelů, 14,3× optický zoom s manuálním ovládáním, byly přidány další filmové módy a několik jiných vylepšení.
Společnost Fujifilm uvedla nástupce svého ultrazoomu S100FS. V zásadě je nový S200EXR velmi podobný, doznal však několika úprav. Předně je to jiný čip. Ten se mírně zmenšil, a tak místo 2/3" (tedy vlastně 1/1,5") zde najdeme stále dost velký 1/1,6" Super CCD EXR čip s mírně vyšším rozlišením 12 megapixelů. Předchůdce měl 11 MPx. Mírně vyšší hustota pixelů by ale díky nové technologii neměla být moc na závadu, Super CCD čipy se vždy vyznačovaly minimálním šumem. Navíc je zde několik módů pro vyšší dynamický rozsah nebo ještě menší šum.
Fotoaparát má díky menšímu čipu mírně vyšší crop faktor. Protože má i stejný, nebo alespoň hodně podobný objektiv, posunuly se ohniskové vzdálenosti z 28-400 mm na nynějších 30,5-436 mm. Má tedy méně širokoúhlý obraz, ale při 14,3× zoomu zase více přiblíží. Doufejme, že výrobce aspoň trochu zapracoval na odstranění chromatické aberace, která byla největším neduhem předcházejícího jinak velmi povedeného modelu S100FS. Objektiv má světelnost F2,8 na nejširším ohnisku, což je velmi dobrá hodnota, F5,3 na nejdelším je spíše lehký podprůměr. Maximální clona je F11, zoom se ovládá manuálně. Nechybí optická stabilizace.
EXR čip nabízí tři módy fotografování. Výchozím je High Resolution (HR), kde se fotí přímo všech 12 megapixelů jako u klasických digitálních fotoaparátů. Druhým režimem je Wide Dynamic Range (DR), kdy polovina pixelů (tedy 6 MPx) fotí se staženou expozicí a dalších 6 MPx s vyšší. Při vzájemné kombinaci pak fotograf získá fotografii s kresbou ve stínech i ve světlech. Poslední je High Sensitivity and Low Noise (SN) mód, kdy fotoaparát slučuje dvě snímací buňky na čipu, které tak mají ještě větší plochu a tím i menší šum. Snímek má pak rozlišení 6 megapixelů. Nechybí ani automatika, která má přepínání režimů na starosti.
Novinkou jsou režimy Pro Focus Mode, který analyzuje obraz, zjišťuje vztahy mezi popředím a pozadím a ze série dvou až tří snímků vytvoří snímek s rozmazanějším pozadím. Pro Low-Light Mode pak vyfotí sekvenci čtyř snímků s vyšší citlivostí, které složí dohromady a vytvoří jeden snímek s méně výrazným šumem. Rozšířeny byly také režimy Film Simulation. K Velvia/Vivid, PROVIA/Standard a ASTIA/Soft přibyl režim Black & White pro černobílé snímky a Sepia pro nahnědlé fotografie.
Vylepšení doznal také blesk, který má inteligentní řízení zabraňující přepalům. Rozsáhlé jsou také možnosti bracketingu. Není zde jen expoziční bracketing, který ke standardnímu snímku pořídí ještě jeden podexponovaný a jeden přeexponovaný, ale také filmový bracketing (tři snímky s různými nastavení simulace filmu) a bracketing dynamického rozsahu s třemi snímky na nastavení 100 %, 200 % a 400 %. Ručně lze nastavit i 800 %. Videosekvence lze pořizovat pouze v rozlišení 640×480 pixelů při 30 snímcích za sekundu. Podporován je i formát RAW.
Objektiv ostří od 50 centimetrů (2,5 metrů na maximální ohnisko) a v makro režimu pak od 10 centimetrů do 3 metrů (90 cm až 3 metry při tele). O supermakru nepadla řeč, ale předchůdce uměl fotit od 0 centimetrů. K dispozici jsou citlivosti ISO 100 až ISO 3200, v rozlišení 3 megapixely a méně je možno využít dokonce ISO 6400 a ISO 12800. Automatiku lze ručně omezit do rozsahu ISO 100-400 až ISO 100-3200. V automatickém režimu je možno dosáhnout časů 1/1500 s až 1/4 s, v manuálních a prioritních režimech pak od 1/4000 s do 30 sekund.
LCD displej již není výklopný, má 2,7" úhlopříčku a rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů), pozorovací úhly by měly být dle výrobce 160° ze všech stran. EVF hledáček má úhlopříčku jen 0,2" a rozlišení 200.000 bodů také není právě vysoké. Interní paměť má 47 MB, podporovány jsou SD a SDHC karty.
Druhý velký problém předchůdce v podobě neuvěřitelně slabé výdrže byl opraven. Li-Ion akumulátor NP-140 má nyní vystačit na 370 snímků, což se už dostává alespoň k mírnému podprůměru. Fotoaparát není žádný drobeček, s rozměry 133×97×145 mm a hmotností 835 gramů je téměř nejtěžším a největším kompaktem na trhu (starší S100FS je ještě trochu větší a těžší). Fotoaparát bude v prodeji od srpna za $599, RAW snímky ale nebude možno do listopadu upravovat ve stávající verzi softwaru FinePixViewer.
Zdroj: www.dpreview.com, www.dcresource.com
Fotoaparát má díky menšímu čipu mírně vyšší crop faktor. Protože má i stejný, nebo alespoň hodně podobný objektiv, posunuly se ohniskové vzdálenosti z 28-400 mm na nynějších 30,5-436 mm. Má tedy méně širokoúhlý obraz, ale při 14,3× zoomu zase více přiblíží. Doufejme, že výrobce aspoň trochu zapracoval na odstranění chromatické aberace, která byla největším neduhem předcházejícího jinak velmi povedeného modelu S100FS. Objektiv má světelnost F2,8 na nejširším ohnisku, což je velmi dobrá hodnota, F5,3 na nejdelším je spíše lehký podprůměr. Maximální clona je F11, zoom se ovládá manuálně. Nechybí optická stabilizace.
EXR čip nabízí tři módy fotografování. Výchozím je High Resolution (HR), kde se fotí přímo všech 12 megapixelů jako u klasických digitálních fotoaparátů. Druhým režimem je Wide Dynamic Range (DR), kdy polovina pixelů (tedy 6 MPx) fotí se staženou expozicí a dalších 6 MPx s vyšší. Při vzájemné kombinaci pak fotograf získá fotografii s kresbou ve stínech i ve světlech. Poslední je High Sensitivity and Low Noise (SN) mód, kdy fotoaparát slučuje dvě snímací buňky na čipu, které tak mají ještě větší plochu a tím i menší šum. Snímek má pak rozlišení 6 megapixelů. Nechybí ani automatika, která má přepínání režimů na starosti.
Novinkou jsou režimy Pro Focus Mode, který analyzuje obraz, zjišťuje vztahy mezi popředím a pozadím a ze série dvou až tří snímků vytvoří snímek s rozmazanějším pozadím. Pro Low-Light Mode pak vyfotí sekvenci čtyř snímků s vyšší citlivostí, které složí dohromady a vytvoří jeden snímek s méně výrazným šumem. Rozšířeny byly také režimy Film Simulation. K Velvia/Vivid, PROVIA/Standard a ASTIA/Soft přibyl režim Black & White pro černobílé snímky a Sepia pro nahnědlé fotografie.
Vylepšení doznal také blesk, který má inteligentní řízení zabraňující přepalům. Rozsáhlé jsou také možnosti bracketingu. Není zde jen expoziční bracketing, který ke standardnímu snímku pořídí ještě jeden podexponovaný a jeden přeexponovaný, ale také filmový bracketing (tři snímky s různými nastavení simulace filmu) a bracketing dynamického rozsahu s třemi snímky na nastavení 100 %, 200 % a 400 %. Ručně lze nastavit i 800 %. Videosekvence lze pořizovat pouze v rozlišení 640×480 pixelů při 30 snímcích za sekundu. Podporován je i formát RAW.
Objektiv ostří od 50 centimetrů (2,5 metrů na maximální ohnisko) a v makro režimu pak od 10 centimetrů do 3 metrů (90 cm až 3 metry při tele). O supermakru nepadla řeč, ale předchůdce uměl fotit od 0 centimetrů. K dispozici jsou citlivosti ISO 100 až ISO 3200, v rozlišení 3 megapixely a méně je možno využít dokonce ISO 6400 a ISO 12800. Automatiku lze ručně omezit do rozsahu ISO 100-400 až ISO 100-3200. V automatickém režimu je možno dosáhnout časů 1/1500 s až 1/4 s, v manuálních a prioritních režimech pak od 1/4000 s do 30 sekund.
LCD displej již není výklopný, má 2,7" úhlopříčku a rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů), pozorovací úhly by měly být dle výrobce 160° ze všech stran. EVF hledáček má úhlopříčku jen 0,2" a rozlišení 200.000 bodů také není právě vysoké. Interní paměť má 47 MB, podporovány jsou SD a SDHC karty.
Druhý velký problém předchůdce v podobě neuvěřitelně slabé výdrže byl opraven. Li-Ion akumulátor NP-140 má nyní vystačit na 370 snímků, což se už dostává alespoň k mírnému podprůměru. Fotoaparát není žádný drobeček, s rozměry 133×97×145 mm a hmotností 835 gramů je téměř nejtěžším a největším kompaktem na trhu (starší S100FS je ještě trochu větší a těžší). Fotoaparát bude v prodeji od srpna za $599, RAW snímky ale nebude možno do listopadu upravovat ve stávající verzi softwaru FinePixViewer.
Zdroj: www.dpreview.com, www.dcresource.com
