Sony A7R II (ILCE-7RM2): detaily na druhou

Ostření je disciplínou, která by si u Sony A7R II zasloužila skoro celou recenzi. Je zde mnoho různých režimů ostření, výběru bodů, k tomu je tu fázové ostření, které přináší několik zajímavých poznatků. Začněme tedy popořadě. Snímač má na sobě 399 fázových detektorů, které pokrývají 45 % jeho plochy. Pokud tedy fotíte v APS-C režimu, dostanete se na sto procent (aktivních je pak 357 bodů). Výrobce hovoří o citlivosti od -2 EV, což je slušná hodnota. Jsou zde i lepší fotoaparáty, ale na druhou stranu i horší. Pokud cloníte na více než F9, používá se pouze kontrastní ostření.

Režimy přeostřování jsou pro Sony typické. Základem je jednorázové ostření AF-S. Následuje AF-A, které střídá jednorázové AF-S s průběžným AF-C, za slabšího světla ale zůstává víceméně pořád na AF-S. Dále tu máme průběžné ostření AF-C. To funguje velmi pěkně v případech, kdy se objekt vzdaluje od fotoaparátu. Pokud se přibližuje, potřebuje někdy trochu více času, ale v zásadě také funguje dost slušně. V rozumně nasvíceném interiéru funguje docela spolehlivě, ale naprostou jistotu také nečekejte.

DMF je autofokus s možností manuálního přeostření a MF je pak manuální ostření. U něj je možné využít zvětšení náhledu i focus peaking. Manuálně zaostříte i v takové tmě, kde byste to nikdy nečekali, jen bych uvítal menší odšumování obrazu, protože odšumovací artefakty pak ztěžují rozpoznání hran.

O něco obsáhlejší bude povídání o výběru ostřících bodů. Jako první je tu režim "široká". V tomto případě si fotoaparát sám volí ostřící body. Tady musím uznat, že mě fotoaparát mile překvapil a volil body dost často tam, kde jsem chtěl. Pokud ne, stačilo trochu uhnout do strany a zkusit to znovu. Třeba v případě, že fotoaparát ostřil na něco v moc vpravo, stačilo lehce posunout fotoaparátem doleva, aby se původní nechtěný objekt dostal trochu mimo oblast hlavních ostřících bodů. Dále tu máte "zóny". Tady si můžete vybrat velkou středovou oblast, případně pravou nebo levou. V této oblasti pak funguje zase automatický výběr ostřících bodů. Jde tedy o mírné upřesnění ostřící oblasti pro režim "široká".

Třetím ostřícím režimem je "střed". Tady nelze čekat nic jiného než středový ostřící bod, se kterým se nedá hýbat. Režim "pohyblivý bod" je variantou předchozího, jen už můžete s bodem hýbat. Zadním voličem si můžete vybrat jednu ze tří velikostí bodu. Stejně jako u zónového výběru, i tady se mi nelíbí to, jak se bodem pohybuje. Nejprve musíte stisknout tlačítko pro spuštění výběru (nic proti tomu). Pak byste jistě rádi polohovali AF bod, ale jakákoli šipka teprve naplno spustí možnost výběru a až druhé stisknutí šipky konečně mění polohu bodu. Zbytečný mezikrok a na rychlé polohování AF bodu není fotoaparát opravdu stavěný. Proto mi zde chyběla možnost volit bod dotykem. A7R II by opravdu docela potřebovala dotykový displej (nebo snazší možnost výběru polohy AF bodu).

Následuje režim "rozšířený pohyblivý bod". Opět jde o variantu předchozího. AF bod můžete polohovat, ten při ostření využívá i okolní body k tomu, aby lépe zaostřil. Jste-li v režimu AF-C, najdete tu i režim "zamknutý AF: rozšířený pohyblivý bod". Toto je mód, ve kterém pracuje i sledování objektu a asi vás bude zajímat nejvíce. No, hodnocení není vůbec jednoduché. Režim má svá pozitiva i negativa. Jde o to, že prvotní zaostření je v pohodě, poté se přepne na sledování objektu. Samotné sledování funguje většinou dobře, ale jsou objekty, se kterými má problém (obvykle tehdy, pokud je ve snímku hodně podobných věcí, třeba tráva v krajině). Přeostřování má ale místy také mezery.

Není tu problém v tom, že by to nějak nestíhal, ale spíše o to, že při sledování objektu poněkud zapomene na to, který ostřící bod byl ten prvotní. Situaci bych ale nejlépe popsal takto. Představte si ostření na kulatý balón. Zaostříte na nejbližší místo k vám (uprostřed míče). To fotoaparát zvládne, rozpozná balón a ten bez problémů sleduje. Protože ale sleduje celý balón, ostří na něj jako na celek. Když tedy vyfotíte snímek, stává se občas to, že zaostřený bude spíše jeho obvod než nejbližší místo k vám. Opravdu bych ocenil, kdyby si přístroj pamatoval, kam že bylo poprvé zaostřeno v rámci celého sledovaného objektu. Ať pro mě za mně sleduje celý objekt, ale ať ostří na bod objektu, na který jsem prvotně ostřil. V režimu AF-C lze pak funkci "zamknutý AF", tedy sledování objektu, aplikovat na všechny předchozí režimy, tedy včetně středového ostření. V podstatě jde jen o to, jak vyberete objekt, který se zaměří pro sledování, pak už se jede automatickým vyhledáváním objektu nezávisle na zvoleném režimu.

Přesnost ostření? To je naprostá fantazie. Žádné drbání se s micro adjustmentem (ačkoli ho fotoaparát podporuje), i s velmi světelnými skly nemáte žádný problém. Kam maličký AF bod ukazuje a fotoaparát zahlásí zaostření, tam je i zaostřeno. Přesně. Žádná náladovost, vždy přesně zaostření (pokud fotoaparát ohlásí, že je zaostřeno). Druhou otázkou je, zda zaostří vždy. Tady už bych byl s chválou trochu opatrnější. Je nutno počítat s tím, že 35/2,8 objektiv potřebuje k zaostření 35 centimetrů dle výrobce (v testu 34 cm), takže budete-li blízko, pochopitelně nezaostří. Za horšího světla ostří solidně, nicméně chce to aspoň trochu kontrastu. Na stromy v nočním osvětleném městě se mu už moc ostřit nechce (někdy to chce druhý pokus), ale v zásadě jsou výkony za špatného světla dost slušné. Pochopitelně takové fotoaparáty jako Panasonic GX7 nebo Samsung NX1, které ostří od -4 EV, jsou trochu jiná liga.

Pokud se bavíme o rychlosti ostření, hodnotil bych ji jako dobrou. Zde je zajímavé to, že fotoaparát působí mnohem pomalejším dojmem, než jaký ve skutečnosti je. Nejrychleji zaostří za cca 0,2 sekundy (s 35/2,8 objektivem), což je dosti dobré číslo, ale pocitově mi to přišlo minimálně na dvojnásobek. Za špatného světla na málo výrazné oblasti (na které už byl opravdu problém zaostřit) jsem se dostal nejhůře na 1,7 sekundy. Ve většině případů ale budete na oněch dvou desetinách.

Ještě ale nekončíme. U videa můžete nastavit jednu ze tří rychlostí přeostřování. Pokud tedy fotoaparát vidí, že by měl přeostřit, lze mu říci, jak rychle to má udělat. Fotoaparát dovoluje nastavit prioritu závěrky nebo ostření zvlášť pro režim AF-S a AF-C. Lze si tedy vybrat, zda má v případě nezaostření fotoaparát exponovat okamžitě po zmáčknutí závěrky (byť by snímek byl neostrý) nebo až po zaostření (pokud nezaostří, snímek se nevyfotí).

U fotoaparátu najdete klasické režimy jako jsou automatika, priorita clony, času a plný manuál. Pochopitelně se nezapomnělo ani na bulb režim. Měření může být maticové, bodové nebo se zdůrazněným středem. Spolehlivost měření je dobrá, což ale neznamená, že občas nešáhnete na kolečko korekce expozice s rozsahem od -3 EV do +3 EV.

Expoziční čas může být od 1/8000 sekundy do 30 sekund. U videosekvencí je pak hraničním časem 1/4 sekundy. V menu fotoaparátu můžete nastavit, jak rychle se bude zvedat ISO citlivost při dosažení hraničního času. Ročně to můžete nastavit na 1/8000 sekundy až 30 sekund. Pokud by tedy čas měl být delší než je vámi nastavený, fotoaparát zvýší ISO citlivost, aby dosáhl na tento čas. Toto lze ale nechat i na automatice, které lze nastavit jednu z pěti "rychlostí" změny.

Patrně by to mělo být spojené s ohniskovou vzdáleností, ale jak 35mm, tak 55mm objektiv se chovaly stejně. Základem tedy byla 1/60 sekundy, pomalejší měla hraniční čas 1/30 sekundy (ještě pomalejší pak 1/15 sekundy), naopak rychlejší 1/125 sekundy a nejrychlejší 1/250 sekundy. Tato funkce obecně se hodí s manuálním objektivy. U staré padesátky tak nastavíte třeba 1/50 sekundy a necháte Auto ISO. ISO bude mít vždy takovou hodnotu, aby byl čas 1/50 sekundy nebo kratší. To samozřejmě neplatí, pokud už není kam zvyšovat citlivost.

ISO citlivosti pak mají rozsah od ISO 100 do ISO 102400, v režimu rozšíření lze jít i na ISO 50 (vše po 1/3EV krocích). Automatice lze nastavit minimální i maximální hranici, kde se může pohybovat. U obou položek lze nastavit ISO 100 až ISO 102400 po 1EV krocích. Pochopitelně je tu jen jedna podmínka, minimum nemůže být větší než maximum, může být stejné.

Novinkou fotoaparátu Sony A7R II je inovovaná závěrka. Protože A7R měla velké rozlišení, ale také hodně třískající závěrku, trpěla na shutter shock efekt (roztřesení závěrkou). Tento neduh se vyskytoval u některých specifických expozičních časů, kdy pohyb závěrky dokázal rozpohybovat fotoaparát i na dosti bytelném stativu. Toto je ale u Sony A7R II minulost. Jednak byla závěrka přepracována a dělá menší otřesy, jednak je možné zapnout elektronickou závěrku.

Pokud se tedy expozice spustí elektronicky, fotoaparát nemá co roztřást a snímek má plnou ostrost. Kdo chce, může ale nastavit mechanickou závěrku i na první lamelu, nebo naopak zrušit mechaniku i na lamele druhé. V takovém případě máte naprosto tichý fotoaparát, který při exponování nevydává v podstatě žádný hluk. Každé řešení má ale své pro a proti.

Plně mechanická závěrka může roztřást fotoaparátem a při testech vykazovala zpoždění, viz výše (rychle jsem se točil s fotoaparátem směrem doprava při času 1/2000 sekundy a fotil). Spoušť byla domáčknuta zhruba ve stejném momentu jako při testu elektronické závěrky na první lamele, ale snímek byl vyfocen o trochu později a je zde mírná prodleva. Na druhou stranu přesně víte, kdy začala a kdy skončila expozice. Toto může být matoucí u kombinované závěrky (první elektronická, druhá mechanická), kdy fotoaparát neohlásí start expozice (to se děje elektronicky bez hluku) a mechanická závěrka je pak slyšet až u ukončení.

Někdy to tak vypadá, že je fotoaparát pomalý a nechce začít fotit, ale on už ve skutečnosti dávno fotí, jen začal elektronicky. Tato kombinace je ale nejlepší. Netrpí na roztřesení, je rychlejší a nemá rolling shutter efekt. Je také méně hlučná, závěrka klapne jen jednou. Plně elektronická závěrka (na první i druhé lamele) je sice naprosto tichá a rychlá, jenže trpí na rolling shutter efekt. Při rychlém pohybu tedy dochází ke kácení svislic, viz obrázek.

Co se mi znovu nelíbí, je chaotické menu. Čekal bych, že zde bude jedna položka a člověk si vybere jeden ze tří módů závěrky. Jenže zatímco první elektronickou závěrku máte pod volbou "spoušť s elektronickou přední lamelou", druhou elektronickou závěrku už spouštíte jako "tiché snímání". Proč to nemůže být pod jednou položkou nějak rozumně pojmenováno a stejná věc je v menu pod dvěma různými názvy, kdy jedna zapne jen polovinu funkce a druhá celou funkci?

Expoziční bracketing podporuje 3, 5 nebo 9 expozic s rozdíly do 1 EV mezi expozicemi. Pokud navolíte rozdíly 2 EV nebo 3 EV, můžete si vybrat mezi 3 a 5 expozicemi v bracketingu. Chcete-li si HDR skládat sami, nabídne vám Sony A7R II takřka nekonečné možnosti. Snímky lze pořídit na jeden zátah jedním zmáčknutím spouště nebo pro každý snímek bracketingu je nutno zmáčknout spoušť zvlášť. Výběr je jen na vás. Je tu i bracketing vyvážení bílé nebo DRO režimů.

V krátkosti se podíváme na nabídku režimů, které najdete na horním ovládacím kolečku.

Režim panoramat umožní vyfotit širší úhel záběru, než byste byli schopni s daným objektivem. Výsledné 4K rozlišení (8 megapixelů) je ale vzhledem k možnostem fotoaparátu trochu k smíchu. Detaily jsou na pixelové úrovni fantastické, ale člověk by přeci jen čekal, že výsledné rozlišení bude vyšší. Dalo by se to chápat, kdyby se panorama skládalo z videa, jak je to obvyklé, jenže zde se normálně fotí sekvenčním snímáním.