Panasonic Lumix LX3: nejtajnější přání vyslyšena

Sny o dokonalém kompaktu většinou zahrnují velký čip s minimálním šumem, podporu RAW formátu, rozumné rozměry a širokoúhlý objektiv s dobrou světelností. Nový Panasonic Lumix LX3 prakticky všechny tyto prvky splňuje. Jeho srdcem je 1/1,63" CCD čip, který má překvapivě rozlišení "jen" 10 megapixelů. Oproti jiným 10MPx přístrojům má tedy větší snímací buňky, plošně téměř o 70 %! Panasonic navíc slíbil lepší odstínění, díky čemuž by snímky mohly mít přijatelný šum i na vysoké citlivosti.

RAW formát je k dispozici také, stejně jako rozumné rozměry a velmi zajímavý retro design. Fotoaparát vypadá skutečně velmi zajímavě. Naprosto netradiční je objektiv, který nabídne již 24mm ohnisko, ale jen 2,5× optický zoom. Překvapí i výbornou světelností F2,0 - F2,8, tedy hodnotami u kompaktu naprosto nevídanými. Podívejme se nyní, jak LX3 dokáže papírové předpoklady uplatnit v praxi. Skutečně se jedná o splněný sen všech fotografů?

 

 

Již při prvním pohledu působí LX3 velmi zajímavě. Kovové tělo je spíše podlouhlé, za což může LCD displej s poměrem stran 3:2. Objektiv je mírně vysunutý, někde mezi designem klasických placatých kompaktů a ultrazoomů. Spolu s krytkou tak přidává k šířce fotoaparátu skoro 2 centimetry. Na straně je malinký grip, který pomáhá vylepšit držení fotoaparátu, přidal bych však trochu gumy i na samotné tělo fotoaparátu. Tedy při stejném tvaru gripu bych prodloužil jeho pogumování asi tak o půl centimetru směrem k objektivu. Zpracování je výborné až na plastovou krytku akumulátoru, i samotný výklopný blesk působí velmi solidně.

Přední strana fotoaparátu je poměrně chudá. Panasonic se vzdal přehnaných nálepek a nejrůznějších upozornění na vlastnosti fotoaparátu. Místo toho přináší slušný retro design. Rozměrově široký objektiv zabírá s okružím téměř celou výšku fotoaparátu. Kolem něj je jen zmíněna optická stabilizace a široké 24mm ohnisko. Levý spodní roh má logo společnosti Leica, výrobce objektivu. Nad objektivem je vedle nápisu LUMIX poměrně silná přisvětlovací AF lampa. O gripu již byla řeč. Jeho rozměry nejsou příliš velké, takže držení vylepšuje jen trochu. Na druhou stranu nijak nezvětšuje rozměry fotoaparátu a zachovává tak jeho kompaktnost.

Obrovským překvapením je objektiv Leica. Ten totiž nabízí pouhopouhý 2,5× optický zoom, což je neuvěřitelně málo. Výrobce se hájí tím, že chtěl především nabídnout bezkonkurenční optické vlastnosti objektivu. Na praxi se podívám až v dalších kapitolách. Rozsah ohnisek je zajímavý, neboť začíná na velmi širokoúhlých 24 milimetrech. Do objektivu se skutečně vejde téměř všechno, spíše budete muset chodit blíže k objektům, než couvat zpátky. Chodit blíže budete muset už také proto, že maximální ohnisko činí jen 60 milimetrů. Přiblížení tedy od tohoto fotoaparátu skutečně čekat nemůžete. Hůře jsou na tom snad už jen kompakty Sigma DP1 a DP2, které mají pevná ohniska.

Objektiv však kromě širokého úhlu záběru potěší výbornou světelností. Na nejširším ohnisku disponuje hodnotou F2,0! To je dvakrát tak světelný objektiv ve srovnání se standardními kompakty se světelností F2,8. Při stejném expozičním času tak můžete použít dvakrát tak nižší citlivost nebo naopak při stejné citlivosti použít dvakrát kratší čas expozice.

Další výhodou je to, že ve spolupráci s větším čipem nabízí objektiv na kompakt velmi malou hloubku ostrosti. Nejdelší ohnisko se pak chlubí citlivostí F2,8, což je neméně působivá hodnota. Většina kompaktů má totiž na nejdelším ohnisku F5 a více. Nicméně je nutno vzít v úvahu také ohnisko pouhých 60 milimetrů, pak i konkurence nabízí rozumně světelné objektivy (na 60mm ohnisku zpravidla kolem F3,5 a více). Objektivu nechybí ani asférický člen a účinná optická stabilizace. U objektivu možná někoho nepotěší, že nemá automatickou krytku, ale plastovou, která se musí při každém spuštění ručně sejmout a po ukončení práce opět nasadit.

Ani vrchní strana není úplně typická. Kompakty nejsou příliš často vybaveny sáňkami na blesk, LX3 však představuje světlou výjimku. Do těchto sáněk lze zasunout i externí hledáček, který jsme bohužel neměli k dispozici. Nalevo od sáněk je vysouvající se blesk. Bohužel jeho pojistka je velmi blízko samotnému blesku, takže při jeho otevření většinou váš prst spočívá na blesku a nedovolí mu se plně vysunout. Musíte prstem uhnout. Směrem doprava je hlavní ovládací kolečko fotografických režimů, které má přesné dráhy, přičemž k jeho otáčení není nutno vyvinout nadměrné síly. Otáčí se lehce a přirozeně.

Směrem doprava naleznete tlačítko spouště s páčkou zoomu. K samotné páčce nemám i přes její kovový a kluzký materiál výhrad. Díky správnému tvaru totiž překvapivě neklouže. Velmi zvláštní je ale rychlost zoomování. Přestože fotoaparát má pouze 2,5× optický zoom, patrně však nenajdete na trhu fotoaparát, kterému by trvalo déle přejít z jedné krajní polohy zoomu do druhé.

Spoušť přináší menší překvapení, které není úplně příjemné. Její namáčknutí vyžaduje poněkud delší dráhu stisku, než je zvykem. Pokud tedy chcete přejít z režimu náhledu snímku nebo menu nabídky pomocí stisku spouště do režimu fotografování, nebude vám stačit malinký stisk. Musíte prstem zmáčknout spoušť o něco hlouběji. U některých jiných fotoaparátů by to již znamenalo vyfocení snímku. Po namáčknutí již však žádný problém není. Vedle spouště naleznete ještě posuvné tlačítko, kterým se spouští fotoaparát. Ač toto řešení vůbec nemám v oblibě, u LX3 mi nevadilo.

Posuvník má rozumný odpor. Nad ním je pak poslední zajímavost, a to tlačítko FOCUS. Tím můžete upravit místo ostření. Po jeho zmáčknutí aktivujete režim nastavení a joystickem pak místo ostření můžete libovolně upravovat. V režimu manuálního ostření toto tlačítko slouží k automatickému zaostření. Vy pak můžete zaostření manuálně upravit.

Kromě sáněk na blesk překvapí horní část ještě posuvníkem pro nastavování poměru stran fotografií. Máte zde možnosti 4:3, 3:2 a 16:9. Nejedná se o žádné výřezy jako u jiných fotoaparátů. Ohnisko skutečně zůstává zachováno i pro jiné poměry. Fotografie ve formátu 16:9 tedy skutečně nabídne stejné 24mm ohnisko jako 4:3 fotografie. Výsledkem tedy je, že 16:9 snímek má na šířku více pixelů než 3:2 a 4:3 snímek. Práce s tímto ovladačem nečiní žádné problémy, ale o jeho časté využitelnosti lze spekulovat.

Při pohledu zezadu vynikne podlouhlost fotoaparátu daná zejména rozměrným 3,0" LCD displejem s rozlišením 460.000 bodů (480×320 pixelů). Má tedy poměr stran 3:2. To si všimnete i při focení, při nastaveném formátu 4:3 máte boční kraje LCD displeje černé, u 16:9 naopak horní a spodní. Vysoké rozlišení je velmi příjemné, konečně lze velmi dobře pozorovat detaily fotografií. Přestože je to moderní Panasonic, nemá již protivný LCD displej jako například testovaná LZ10 nebo FZ28. Pozorovací úhly jsou tedy velmi dobré. Sice při úhlu cca 15° dojde k částečné ztrátě barev, ale vůbec se neztrácí kontrast. Takže i při pohledu hodně zešikma stále vidíte, co fotíte. LCD displej nabízí tři režimy, klasický, Auto Power LCD s automatickým nastavováním jasu dle světelných podmínek a Power LCD s maximálním jasem.

Pravá strana zádě obsahuje typické ovladače fotoaparátů Panasonic. Opět je zde protivný posuvník na přepínání fotografického a prohlížecího režimu. Jednak jeho chod není nejjemnější, jednak se z prohlížecího režimu nelze dostat zpátky třeba namáčknutím spouště. K dobru však lze rozhodně připočíst ten fakt, že fotograf má možnost přiřadit tuto funkci speciálnímu funkčnímu tlačítku. Jeho stiskem pak vejdete do trochu upraveného prohlížecího menu, které svou funkci plní stále velmi dobře a hlavně se z něj pak lze dostat namáčknutím spouště.

Směrem níže vidíte obvyklý joystick fotoaparátů Panasonic, jehož delším stiskem se vchází do rychlého menu. Tam lze nastavit nejdůležitější vlastnosti rychle a pohodlně. Výborné je, že při každém vstupu fotoaparát najede na poslední měněnou položku, kterou tak lze rychle vrátit zpátky. Náročnějším fotografům udělá velkou radost tlačítko AF/AE LOCK, jehož stiskem se změří expozice a zaostří, přičemž fotoaparát si toto nastavení pamatuje do vyfocení fotografie nebo zrušení funkce opětovným stiskem tlačítka. V menu fotoaparátu lze navíc nastavit, zda se má zamknout expozice i ostření nebo jen jedna z těchto vlastností.

Čtyřsměrný ovladač je rozdělený na jednotlivá tlačítka, nehrozí tedy špatná ovladatelnost nebo třeba stisky do šikmých směrů, které tak trápí některé levné kompakty. Směrem nahoru se upravuje expozice v rozmezí -2 EV až +2 EV po 1/3 EV (případně korekce blesku v tomtéž rozmezí nebo expoziční bracketing s rozdílem jednotlivých expozic 1/3 EV, 2/3 EV nebo 1 EV). Směrem vpravo volíte blesk, vlevo samospoušť a dole je funkční tlačítko. To může spustit prohlížecí režim, nastavit režim filmu, citlivost, vyvážení bílé, režim měření expozice, režim ostření a nastavení inteligentní expozice. Nejlepší volbou je dle mého názoru vstup do režimu prohlížení.

U tlačítek do stran je výborné to, že v jejich menu nabídce se dá pohybovat nejen tlačítkem nahoru a dolů, ale také samotným tlačítkem, kterým jste do menu vstoupili. Samospoušť se tedy dá nastavovat levým, horním i spodním tlačítkem. Uprostřed je tlačítko MENU/SET pro potvrzení voleb nebo pro vstup do hlavního menu fotoaparátu. Výčet ovládacích prvků končí tlačítkem DISPLAY pro úpravu zobrazení informací na LCD displeji a pak tlačítkem s ikonkou koše pro smazání fotografie v režimu prohlížení. V režimu fotografování pak spouští sekvenční snímání.

Z levé strany je patrná na kompakt trochu větší šířka. Na mírně vysunuté objímce objektivu si lze všimnout posuvného přepínače režimů ostření. Vzhledem k jeho umístění má trochu horší ovládání. Makro režim se nastavuje trochu hůře, chce si to posuvník dobře chytnout. Pak už je to bez vážnějších problémů. Je zajímavé, že objektiv má na nejširším ohnisku největší vysunutí.

Naopak na nejdelším ohnisku se objektiv takto krásně zatáhne zpátky. Je to přesně naopak oproti mnoha jiným fotoaparátům. Zde si lze všimnout krytky výstupů, najdete zde vstup napájení, USB port (včetně A/V výstupu) a komponentní výstup. Obě strany fotoaparátu pak obsahují ouško na provlečení popruhu na krk.

Spodní část nabízí stativový závit, který je bohužel umístěn značně mimo osu fotoaparátu. Naštěstí LX3 není zas tak těžká, aby to byl výrazný problém. Nalevo je krytka, pod kterou najdete Li-Ion akumulátor a paměťovou kartu.

Zde již vidíte onu krytku, která je jištěna malou západkou. Poměrně robustní západkou je jištěn i Li-Ion akumulátor fotoaparátu. K dispozici je slot pro SD a SDHC karty, což je rozhodně plus.

Takto vypadá fotoaparát s popruhem a krytkou objektivu. Design je skutečně v zajímavém retro stylu.

Panasonic Lumix DMC-LX3 skutečně potěší. Nabízí mnoho možností, má velmi zajímavý design, dobré zpracování a velmi dobře se ovládá. Jediný vážnější prohřešek jsem našel v umístění blesku pod vaším prstem.