Canon A3000 IS vs. A3100 IS: souboj megapixelů

Ačkoli laická veřejnost se zpravidla při koupi fotoaparátu řídí jednoduchým heslem "více megapixelů = více foťák", odborná veřejnost dobře ví, že tomu tak nemusí být a v kompaktech dokonce často není. Právě naopak, menší rozlišení znamená větší pixely, tedy nižší šum, z čehož může profitovat slabší odšumování, a to zase díky svému slabšímu zásahu může ponechat více detailů. My se podíváme na tuto dvojici přístrojů a zjistíme, do které kategorie patří právě tyto PowerShoty. Bude 10MPx čip opravdu méně šumět?

 

 

Do redakce nám tedy přišla dvojice těchto malých Canonů. V bíločerné kombinaci je zde Canon PowerShot A3000 IS, naopak červenošedý je 12MPx model PowerShot A3100 IS. Oba vypadají velmi pěkně, nicméně jsou na dnešní poměry docela velké. Do kapsy je v pohodě strčíte, to se bát nemusíte, ale konkurence nabízí mnohem menší a především tenčí fotoaparáty. Na druhou stranu se nemusíte bát toho, že se fotoaparát převrhne.

Zpracování fotoaparátu bohužel odpovídá nízké ceně. Ačkoli na první pohled fotoaparát vypadá velmi stylově a bytelně, kvalita výroby se kus od kusu poněkud liší. Např. červený model měl poněkud gumové tlačítko spouště, zatímco bílý se ovládal výborně. Fotoaparáty se v ruce drží celkem dobře.

Objektiv nabízí typický 4× zoom, přičemž začíná na 35 milimetrech. Nemá tedy dnes typický široký úhel záběru. Na druhou stranu má maximální ohnisko 140 milimetrů, což dnes nemají ani některé fotoaparáty s 5× zoomem a fotoaparát tak docela slušně přibližuje. Výhodou zastaralé koncepce objektivu (totožný byl už na PowerShotu A1000 IS z roku 2008 a velmi podobný na PowerShotu A510 z roku 2005) je ale docela dobrá světelnost.

F2,7 na nejširším ohnisku je balada pro oči a F5,6, ač žádný zázrak, je ve své třídě už i s ohledem na 140mm ohnisko docela příjemná hodnota. K dispozici je v obou případech optická stabilizace, takže další plus pro Canon. Bohužel se cloní ND filtrem. Irisová clona z vynikajícího modelu PowerShot A590 IS si tak zde cestu nenašla.

Seshora vidíte maximální vysunutí objektivu a docela velkou tloušťku přístroje. Najdete zde reproduktor a směrem doprava příjemné tlačítko pro spuštění fotoaparátu. Tlačítko spouště u testovaného kusu A3000 IS fungovalo výborně, bohužel u A3100 IS bylo po namáčknutí gumové. Jednoduše nebylo poznat, zda už člověk domáčkl nebo ne. Úplně napravo je kolečko ovládacích režimů a jak už je u Canonu zvykem, znovu je nesmyslně tuhé. Už jen s trochu zpocenými prsty jím téměř nemáte šanci otočit.

LCD displej má klasické rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů) a 2,7" úhlopříčku. I to je obrovské zlepšení, neboť u předchůdců byl použit displej s pouhými 115.000 body. Je zde použit typický levný displej, který seshora zbělá a zespoda úplně invertuje barvy. Zoomování probíhá kolébkou napravo od displeje. Následující tlačítka jsou lehce vystouplá nad povrch přístroje a konečně se tak neopakují problémy s ovládáním modelů PowerShot A1000 IS a A1100 IS. Následuje tlačítko pro detekci tváří a vedle pro vstup do režimu prohlížení snímků.

Čtyřsměrný ovladač směrem nahoru ovládá korekci expozice, vpravo je blesk, dole samospoušť (ta se nemusí po každém snímku nastavovat znovu, což hodnotím velmi pozitivně), vlevo pak makro režim. Uprostřed je potvrzovací tlačítko FUNC.SET, které slouží také ke vstupu do tzv. rychlého menu. To má podobu klasického rychlého menu PowerShotů, čímž mi Canon udělal obrovskou radost. Je mnohokrát lepší, než ten šílený pokus nesmyslných dvousloupcových menu u řady IXUS. Na závěr tu jsou dvě tlačítka pro úpravu zobrazení LCD displeje a vstup do hlavního menu.

Doposud byla řada A napájena dvojicí AA baterií. To se nyní změnilo a najdete zde Li-Ion akumulátor s nízkým napětím 3,6 V a kapacitou 740 mAh. Údajně má vydržet na 230-240 snímků, což nejsou ani dvě třetiny toho, co zvládly "tužkové" PowerShoty.

Naše testovací balení obsahovala fotoaparát, Li-Ion akumulátor, nabíječku s kabelem, AV kabel a USB kabel. CD-ROM ani manuál jsme k fotoaparátu nedostali.

Zobrazení displeje je pro Canon tradiční. Většina nastavení se zobrazuje v levém sloupci, zde jsem ale měl nastaveno vše na výchozí hodnoty, a tak se nic nezobrazuje. Po stisku spouště se zobrazí expoziční čas, clona a dokonce i automatikou zvolená citlivost, což lze jednoznačně chválit.

PowerShoty si naštěstí zachovávají své tradiční rychlé menu, které je naprosto bombastické. Vše zde nastavíte pohodlně a hlavně rychle (nesmyslné dvousloupcové menu fotoaparátů IXUS tomuto nesahá ani po palec u nohy). Hlavní menu je dělené do dvou panelů, první je věnované fotografickým nastavením, druhé technickým.

U videosekvencí vidíte, kolik ještě můžete natočit, rychlé menu má i nadále výbornou strukturu.

U zobrazení vyfocených fotek je zde několik stylů, my si ukážeme dva nejlepší. První z nich zobrazuje fotografii na celou plochu s minimem informací (další možností je naprosto bez informací), druhý je pak malý náhled se spoustou expozičních nastavení a histogramem. Poslední možnost je středně velké zobrazení s vybraným a zvětšeným detailem.

Zatím to vypadá, že novější PowerShoty jsou oproti minulým verzím zejména v ergonomii slušným vylepšením a jsou také výrazně menší, ačkoli konkurence miniaturizaci dohnala ještě mnohem dále. V dalších kapitolách se podívejme na praktické výsledky.