Expozice Nikonu zaujala na letošním CeBITu tím, že jste si mohli vyzkoušet fotoaparáty nejen na tvářích dalších návštěvníků, ale i na speciálně k tomu účelu vytvořených scenériích, plných bizarních předmětů a barev. Na prvním místě jsme samozřejmě sáhli po Nikonu D70.
Nikon předvedl hlavní novinky uzavřené v průhledných, avšak zabarvených skleněných koulích, což spolu s dalšími futuristicky pojatými expozicemi vytvářelo dojem návštěvy na Marsu. Zájemci si mohli prohlédnout v podstatě všechny aktuální modely firmy. Proti řadě jiných expozic potěšil Nikon tím, že přístroje nabízené návštěvníkům k vyzkoušení měly uvnitř paměťové karty. Z fotoaparátem bez karty si totiž jak známo moc nevyhrajete.
Kolem jakéhosi pódia, které skýtalo oporu nejneuvěřitelnějším předmětům umístěným na tyčkách, stály na pultech aparáty všeho druhu - od nejdražších zrcadlovek až po kompakty. Celá scenérie byla shora nasvícená sofistikovanými lampami, a tak se vám - alespoň co se barev týče - nepodařilo udělat špatný snímek, ani když jste se o to přímo pokoušeli.
Naše kroky samozřejmě vedly nejdříve k Nikonu D70, před nímž se - jako před jediným vystaveným strojem - tvořila neustále dlouhá fronta zájemců o vyzkoušení.
Vystavená D70tka byla vybavena obřím ultrazoomovým objektivem, s nímž vzbuzovala dojem absolutně profesionálního fotografického nástroje. Po celodenním zírání do EVF pseudozrcadlovek byl pohled do hledáčku D70 balzámem na oči. Obrazové kvality fotoaparátu se samozřejmě při tak krátkém seznámení nedají objektivně posoudit, zvláště když je k dispozici pouze "instatntní" scéna. Souboj Canon EOS 300D versus Nikon D70 tak musí prozatím zůstat nerozhodnutý. Po prvním uchopení jsme propadli mírné panice - nedokázali jsme vypnout informace zobrazující se na LCDčku přes téměř celou scénu. Jazyk menu byl samozřejmě nastaven na němčinu, kterou příliš nevládneme, čímž došlo k menšímu zdržení.
Nikon nabídl na výstavě i průřezy pokročilými modely svých zrcadlovek. Docela by nás zajímalo, jak se podobné exponáty vyrábí.
V ruce je Nikon D70 stabilní a opravdu dobře se drží. Dokonce bychom řekli, že lépe než vedle ležící Nikon D100. Pogumovaný grip zabraňuje klouzání ve vlhké ruce, není třeba si lámat prsty, abychom dosáhli na žádané tlačítko, prostě paráda. Co se týká LCD displeje, je jasný, kontrastní a detaily jsou dobře rozpoznatelné. V rozlišení předstihuje konkurenční Canon EOS 300D a na výsledku je to znát. Samozřejmě, SLR zrcadlovku kupujeme v první řadě kvůli pohledu do hledáčku. Tady bychom naopak řekli, že zde ve srovnání s EOSem není vítěze. Kapitolou pro sebe je pak referenční monochromatický displej na horní straně, obkoukaný z klasických filmových zrcadlovek. Ačkoliv zobrazuje snad všechna nastavení přístroje, nepůjde vám z něj hlava kolem, zobrazené ikonky jsou stejné jako ty standardně užívané na tělech fotoaparátů a není to tedy jen změť různých čísel.
Na profesionálních SLR digitálních zrcadlovkách bývá umístěno kolečko, které umožňuje rychle nastavit základní i pokročilé parametry. Na D70tce jsou hned dvě - jedno je vpředu pod spouští v zájmové sféře ukazováčku, druhé je zezadu vpravo od hledáčku a vychází na palec pravé ruky. Vše, co je důležité, je zde přístupné jednotlačítkovou volbou. Vedle hledáčku, samozřejmě s dioptrickou korekcí, najdeme zámek expozice a ostření. Přímo se dostanete k bracketingu, sériovému snímání, ISO, vyvážení bílé, kompresi a prohlížení pořízených snímků. Na podrobnou recenzi si nejspíše ještě počkáme, ovšem zatím výsledný dojem je lepší než velmi dobrý.
K vidění bylo i vybavení pod vodu, zatím zejména pro kompakty
