Dnes nahlédneme do dvou knih pro začínající digitální fotografy. Tajná kniha digitální fotografie od Ondřeje Neffa svede souboj s knihou dvojice amerických autorů nazvané nápaditě Digitální fotografie. Kdo je podle našeho názoru vítěz?
Ondřej Neff
Tajná kniha digitální fotografie
Mobil Media a. s.
192 stran, 3. vydání
Ondřeje Neffa není nutné představovat. Tento novinář, spisovatel a fotograf si našel cestu do povědomí téměř každého z nás. V oblasti fotografické publicistiky má své příznivce i odpůrce, na tom však zase tolik nezáleží. Podstatné je, že se v době přijímání zákonů, že se ten a ten zasloužil o to a ono, můžeme vyjádřit takto: Ondřej Neff se zasloužil o propagaci digitální fotografie u nás.
Svou "Tajnou knihu fotografie" věnovanou klasickému focení vydal autor v roce 1981 a šlo o povedenou příručku, která přivedla k focení mnoho nových zájemců. Publikace o stále ještě tajné, tentokrát však digitální fotografii je určena začínajícím a mírně pokročilým fotografickým adeptům, přičemž právě těm začínajícím může posloužit jako zajímavý úvod a zároveň průvodce tím, co je nutné k provozování tohoto koníčku pořídit.
Autor neohromuje čtenáře bombastickými výroky s mnoha vykřičníky (viz kniha recenzovaná níže), píše čtivě, stručně a k věci, řekli bychom "po evropsku". Jazyk je ovšem "neffovský", proložený vžitými, i když nespisovnými tvary, často narazíme na složitá prozávorkovaná souvětí a vůbec nezvyklé konstrukce, to však není na závadu, kniha je psána "pro lidi".
Celé knize předchází jmenný rejstřík a slovníček základních pojmů, což je u populární literatury nezvyklé a vlastní spíše literatuře vědecké.
První kapitolu knihy nazval autor "Co je digitální fotografie" a jejím smyslem je uvést bezbolestnopu cestou čtenáře do problematiky digitálního focení vůbec. Pro člověka neznalého věci je zde shrnuto to nejzákladnější, poučenější čtenář ocení, že ačkoliv Neff pevně třímá prapor digitální fotografie, neharaší na opačný tábor dosud věrný "klasice" zbraněmi a nezvěstuje mu zánik. Zatím je mnoho oblastí, v nichž digitál na klasiku nestačí. Autor také vymezuje okruh lidí, jimž se bude digitál hodit. První vydání knihy je z roku 2001, jako tenkrát však i dnes platí, že kdo o vánocích dofocuje film načatý o dovolené, může zatím bez rozpaků zůstat u klasiky.
Druhá kapitola nazvaná "Seznamujeme se s technikou" hovoří o tom, co je schováno pod pláštěm přístroje a vysvětluje základní pojmy jako zoom, autofokus a tak dále. Do podrobností příliš nezachází, to mu však nebudeme mít za zlé,neboť to vzhledem ke koncepci knihy ani není zapotřebí. Vzato kolem a kolem, běžný uživatel ani nepotřebuje vědět, co je uvnitř - hlavně když to ví výrobce. Přesto autor v závěru kapitoly nabádá ke sledování aktualit z oblasti technologie, čímž láká lidi na svůj server a vyzdvihuje rozšířenou ctnost meziz ájemci oDF, totiž dobrou informovanost o pokroku v technice.
Třetí kapitola obsahuje shrnutí kompozičních a expozičních pravidel, přičemž se autor, i když nutně vychází z klasické předdigitální techniky, snaží letité poznatky podat s ohledem na plně digitálního fotografa. Svěží vítr pocítíme v psasážích o expozici, naopak doporučení k jednotlivým fotografickým žánrům jsou pojaty spíše "nadčasově". Jak se zdá, autor má na paměti, že digitální fotografie je jen jednou a zdaleka ne poslední technikou, která umožňuje zachytit viděné. Ilustrační fotografie jsou doslova ilustrační, dobře ukazují, co má autor na mysli, nějaké větší výtvarné ambice však nemají. Můžeme to vnímat jako rozumnou protiváhu vůči knihám, v nichž dokonalé ilustrační fotografie tvoří sice pastvu pro oči, avšak ke čtenářovu rozvoji nijak nepřispějí. Nechceme autorovi podsouvat naše myšlenky, ale zřejmě je zastánce názoru, že pro "lepší" focení není sice nutné kompoziční kánony bezpodmínečně dodržovat, přesto je nutné se s nimi seznámit.
Nabobtnalá kapitola "Zpracováváme digitální fotky" se obrací také spíše na laika, nevynáší však jednoznačné soudy o kvalitách a přednostech jednotlivého softwarového vybavení. Jako celek působí kapitolka poněkud "nedidakticky",tj. neuspořádaně. Najdeme zde i něcomálo o tisku,archivaci a publikování fotografií.
Poslední dvě kapitoly , Další pojmy aneb vyšší dívčí a Příklady z praxe, budou na pokročilejšího čtenáře možná působit jako těžiště knihy. V první z nich se autor trochu hlouběji ponořuje do tajů digitální fototechniky ,druhá pak ukazuje možnosti využití digitální fotografie i pro jiné účely než jsou líbivé obrázky. Pro ilustraci využití DF v kriminalistice například reprodukuje evidenční fotografie uměleckých děl, jenž byly pořízeny v roce 1992 digitálem Canon ION 260, čímž autor mimochodem dokumentuje i tezi, že digitální fotografie přežije - stejně jako bakterie - i zánik svého nosiče.
Náš verdikt: Útlá, leč čtivá knížka pro začátečníky a mírně pokročilé, která čtenáře provede nenásilnou formou od samých začátků k prahu vážného zájmu o fotografi. Můžeme doporučit.
Digitální fotografie - jak je to snadné
M.David Stone, Ron Gladis
Computer Press 2003
278 stran
Druhou recenzovanou knihu si můžeme představit jako určitou antitezi k Neffově Tajné knize. Českého a vůbec evropského čtenáře může mírně znechutit obálka, z níž povykují tržní formulace:
Jak je to snadné! Získejte dokonalé snímky a poznejte výhody digitální fotografie rychleji a lépe! Méně slov, více praxe! Nyní můžete provádět každodení věci ... rychleji, snáze a lépe!
Nedá nám to, abychom s těmito výkřiky nepolemizovali. Za prvé, fotografování není snadné. Je to práce či hobby na plný úvazek,je možná zábavné, inspirující, ale snadné není, bez ohledu na to, kolik si koupíme obrazových publikací. Za druhé, nikdo nezíská po přečtení této knihy dokonalé snímky. Dokonalý snímek nexistuje. Jediné, s čím můžeme souhlasit, je "méně slov". Podle průzkumů se 20% amerických středoškoláků pohybuje na samé hranici negramotnosti a snižování počtu písmenek v knihách je tedy možná dobrou cestou ke zvýšení prodejnosti.
Při prvním nakouknutí do knihy nás zarazila naprostá absence barevných snímků. Skutečně - nenajdeme zde ani barevnou přílohu. Podobné knihy, i když ne vždy musí zaujmout obsahem, alespoň většinou přinášejí profesionální barevné snímky, na něž je radost pohledět. Kdyby šlo o techničtěji orientovanou příručku zaměřenou na "tvrdé jádro" fotografů, snad by to ani tolik nevadilo, ale příručka pro začátečníky v době domácího barevného tisku by alespoň tu barevnou přílohu mít mohla.
Než se dostaneme k obsahu, řekněme si, že přes různé nedostatky není tato kniha tak úplně špatná. Nebýt překlepů, odkazů na neexistující obrázky, nutkavého opakování částí textů hraničícího s echolálií a podobnými prohřešky, nad nimiž ostatně, jak se domníváme, neměli autoři textu žádnou kontrolu ani v původním zahraničním vydání, jednalo by se o standardní příručku pro začínající mladé fotografy, která je úspěšně seznámí se základy fotografování. A také nebýt bombastických, orientálně sebeoslavných mezititulků a názvů kapitol ("Staňte se kreativní a nespoutaní"), o nichž se také domníváne, že nejsou přímým dílem autorů, ale spíše tamních editorů.
Kniha je rozdělena na tři části:
Základy: co byste měli vědět,Staňte se kreativní a nespoutaní
a
Sdílení obrázků
. První část knihy je ústřední a pojednává v obecném kontextu o digitální fotografii, volbě vhodného přístroje, základních postupech při kompozici a také zde najdeme základní info o tom, jak přístroje pracují a jaké příslušenství s nimi lze použít. Pro první bližší seznámení s fotografií to stačí a odmyslíme -li si "hurá-styl" knihy (který může naopak někomu vyhovovat), můžeme autorům přičíst k dobru přiblížit fotografii "lidem" (ještě nedávno byl povinnou součástí všech knih o fotografování nějaký ten vzoreček z optiky). To hlavní tam najdeme ve srozumitelné a přístupné podobě.
Druhá část, zaklínající se kreativitou, je v podstatě kuchařkou obsahující recepty na různá nastavení, hrátky s expozicí, motivovými programy a tak dále. V dalších kapitolách přibližuje základní úpravy ve fotoeditorech, dojde i na věci v podobných příručkách málo vídané, tj. rámečky, kalednáře a podobné legrácky.
Poslední část pojednává o tisku a dalších způsobech prezentace a šíření fotografií, jako je e-mail, prohlížení na televizi, ukládání na různé nosiče a podobně.
Náš verdikt: Nejedná se o knihu vysloveně špatnou, sráží ji však absence barevných fotografií a bulvární styl, který českému čtenáři zní jako řeč Marťanů. I když jako úvod do focení posloužit může, ve srovnání s knihou recenzovanou výše jednoduše neobstojí.
