Dnes už se téměř každý digitální fotoaparát honosí tím, že umožní korekci expozice - třeba v rozsahu -1,5EV až +1,5EV. O co přesně jde a jak toho využít ?
Automatické nastavení expozice u digitálních (a samozřejmě i běžných) fotoaparátů je vynikajícím vynálezem, zvlášť v kombinaci s poloautomatickými režimy (priorita času, priorita clony), automatickými režimy (režim "sport", režim "krajina") a vhodně zvoleným typem měření (integrální, bodové, zonální). To ostatně podrobně popisuje David Dvořák v
jedné z částí Školy fotografie Digimanie
.
Ne právě zřídkavé jsou ale i případy, kdy automatika potřebuje pomoci, aby snímek "za něco stál". A právě o tom bude dnešní článek.
Automatické nastavení expozice
Většinou používané režimy měření expozice (zonální, integrální) vycházejí z průměrování.
Jinými slovy - vezme se snímek nebo jeho jistá část (typicky střed) a změří se celkové množství na něj dopadajícího světla. Jinými slovy - záběr se stejným množstvím světlých a tmavých objektů bude mít stejnou expoziční hodnotu (
exposure value
-
EV
) jako souvislá neutrální šedá plocha.
Systém průměrování funguje výborně pro většinu záběrů, u nichž je poměr světlých a tmavých objektů přibližně v rovnováze nezávisle na tom, zda je celkově světla hodně nebo málo a zda je světlo přirozené nebo umělé. Všechno je tak v pořádku (nebo téměř v pořádku) v nějakých 80 až 95% záběrů za běžných podmínek.
Problémy ovšem nastávají v případech, kdy podmínka rovnováhy splněna není, tj. výrazně převažují světlé nebo tmavé objekty. Expoziční automatika se snaží extrém vyrovnat - a na záběru sluncem zalité zasněžené zimní krajiny jsou obličeje všech lyžařů černé, protože doba expozice se přizpůsobila výrazně převažující ostře bílé ploše záběru.
Tento problém se v zásadě dá řešit třemi způsoby:
- přepnutím na manuální režim (a nastavením expozice a clony podle vlastního uvážení)
- přepnutím na bodový režim měření (s rizikem, že špatně zvolíte měřený bod)
- ponecháním automatického režimu a nastavením korekce expozice pro dané prostředí.
Jak korekce expozice vypadá "v reálu"
Teď byste si mohli myslet, že bílý sníh vykompenzujeme nastavením "záporného" EV, čímž se "ztmaví" celý snímek. CHYBA ! Vy potřebujete přesný opak: říci fotoaparátu, že ta velká převaha bílé, která se mu "nezdá", je skutečně v pořádku - jinými slovy že pokud z jeho hlediska snímek vychází jako přeexponovaný, je to vlastně v pořádku. Takže - nastavíme "kladné" EV a lyžaři budou opět světlé pleti.
Pár ilustračních záběrů s histogramy (histogramy jsou grafy ukazující kolik procent odstínu dané barvy je obsaženo ve snímku - na vodorovné ose proto je v tomto případě jas ("vlevo" je nulový, neboli černá barva, vpravo "100%", tj. nejbělejší bílá), na svislé ose je množství odstínu ve snímku. Tak v levé třetině jsou "stíny", v prostřední "polotóny" a v pravé "světla".
| 
| 
|
. |
|
|
|
| 
|
. |
|
|
|
| 
|
A doporučení závěrem ?
- Pokud na vašem záběru dominuje bílá, případně fotíte "proti světlu" a nemůžete změnou své pozice docílit lepších světelných podmínek, nastavte "kladné" EV
. - Pokud na vašem záběru dominuje černá a vy z ní nechcete mít tmavě šedou, nastavte "záporné" EV
. - Pokud je expoziční rozsah záběru větší, než váš fotoaparát zvládne (typicky má - chudák - k dispozici jen 256 úrovní od každé barvy, ve skutečnosti ještě méně), máte problém. Musíte zvážit, zda jsou pro vás důležité "tmavé" části snímku (obličeje,detaily) - pak nastavíte velké "kladné" EV s tím, že bílou trochu "oříznete" a následně při úpravách doretušujete nebo naopak upřednostníte světlé detaily s tím, že obličeje budou jako mouřeníni.
Ideálním řešením je ale dodatečné nasvětlení snímku, kterým nežádoucí kontrasty trochu omezíte.