Ať už zachytáváme obraz CMOSem, CCDčkem nebo světlocitlivou vrstvou filmu, je to objektiv a jeho kondice, co rozhodne o výsledku naší práce. Dnes se podíváme na to, jak jej v kondici uchovat a případně mu trochu prodloužit život.
Objektiv je nejdůležitější součásti fotoaparátu. Jeho charakteristiky ovšem není snadné shrnout do jediného, všem srozumitelného čísla, jako je tomu u snímacího čipu (i zde je ovšem údaj o počtu Mpix jen hrubým vodítkem). Pokud vytáhneme nový digitálek v okruhu svých přátel, budeme hrdí, když na otázku “… a kolik máš megapixelů?” budeme moci hrdě odpovědět: “Osm!” Stran objektivu si majitel jistě vzpomene na ohniskový rozsah svého přístroje, na ten se jej ovšem nikdo ptát nebude. Počet Mpix je důležitou vlastností digitálního fotoaparátu, těžiště jeho kvality však leží v objektivu a jeho provedení.
Abychom byli úplně spravedliví, i když je objektiv tak důležitý, jde to i bez něj. Pokud máte čtverec negativního materiálu, nůžky, izolepu a nekonečnou trpělivost, můžete fotografovat třeba krabicí od bot. Odměnou vám bude snímek s nekonečnou hloubkou ostrosti. Pokud však zůstaneme v hájemství digitální fotografie, nezbude než o objektiv důsledně pečovat.
Jaká rizika objektivu hrozí?
Především si musíme uvědomit, že jde o nesmírně citlivé a složité zařízení. Před nástupem počítačů bylo běžné, že inženýři počítali jediný objektiv celý rok, než byly připraveny plány k výrobě. I když jsou dnes tyto výpočty nepoměrně snadnější, přesto jde o jednu z nejsložitěších věcí, kterou člověk dokáže vyrobit. Dále vezměme v úvahu, že digitální fotoaparáty dnes v drtivé většině používají zoomové objektivy, které obsahují proti objektivům s pevným ohniskem více pohyblivých členů, které putují po složitých nerovnoměrných drahách uvnitř objektivu. Je snaha počet pohyblivých elementů snižovat – čím méně mechanicky pohyblivých součástí, tím je menší riziko poškození. (Před časem jsme psali o “tekutých” čočkách firmy Philips, které mění svůj objem v důsledku elektricky vyvolaných změn povrchového napětí v kapalině. Komerční využití tohoto principu ve fotografii je však zatím v nedohlednu.) Dalším prvkem na hranici fyzikální nemožnosti je optický stabilizátor, který dnes již nenajdeme jen v obřích objektivech drahých zrcadlovek, ale nově i v kompaktních přístrojích – např. v právě recenzovaném Panasonicu Lumix DMC-FX5. Fotoaparáty a objektivy vybavené tímto zařízením si zaslouží maximální péči.
Prvním nebezpečím, které objektivu a celému přístroji hrozí, je pád na zem. Žádný výrobce nedělá přístroje tak, aby se při pádu rozletěly na “márné kúsky”, ovšem, jak víme z vlastní zkušenosti, stát se to může. Fotografické opatrnosti, která nám zcela podvědomě odsune špičku boty z dosahu stativu, se musíme nejdříve naučit. Věříme, že pořádná fotobrašna je samozřejmostí a že i “kompaktní” uživatelé nenosí své přístroje jen tak po kapsách. Vřele doporučujeme využívání řemínků na ruku, na krk a další části těla, zpočátku i v případě, že máte přístroj na stativu. Do odstavce o mechanickém poškození objektivu patří i doporučení nikdy neskladovat fotoaparát tak, aby na objektiv působil jakýkoliv mechanický tlak. Nějakou dobu sice objektiv vydrží, pozvolna se však pohyblivé součásti začnou těsněji otírat a nakonec bude zařízení k nepotřebě.
Dalším rizikem je poškrábání skel. Nikdo do nich nebude rýpat schválně, ale to ani není třeba. Skla, a zvláště jejich případná antireflexní úprava, jsou mimořádně citlivé na kontakt s čímkoliv tvrdším než je proud vzduchu. I jemné otření štětečkem může na povrchu objektivu způsobit nevratné škody. Proto je nejlepší zařídit vše tak, aby se čistit nemuselo. V případě výměnných objektivů je naprosto nutné používat oba kryty, stejně jako kryt do otvoru pro objektiv na fotoaparátu (tam zase hrozí zaprášení snímacímu prvku). Objektivy, které nasazení krytky neumožňují, tedy většina kompaktů, mívají ochranu skel vyřešenou jinak, nejčastěji pohyblivými lamelami, které při vypnutí přístroje objektiv zakryjí. Tyto lamely však nebývají příliš mechanicky odolné a pokud schováte fotoaparát jen tak volně do kapsy, mají drobečky z tatranky cestu k objektivu volnou. Pokud nemáte na svůj kompakt odolné pouzdro, kupte si jej. Případně využijte svého tvůrčího potenciálu a nějaké si vyrobte. Je to jediná cesta, jak udržet objektiv v použitelném stavu.
Jestli máte doma psa nebo kočku, nastává i problém s chlupy. Jak potvrdí každý chovatel, dostanou se všude (jak zvířata, tak kousky jejich srsti) a optická soustava fotoaparátu má pro ně obzvláštní (elektrostatickou) přitažlivost.
Zamaštění a zaprášení objektivu je sice nepříjemné, nikoliv však fatální. Totéž platí i o vodních kapkách. Zde si připomeňme, že tvrdá voda z vodovodu zanechá po zaschnutí na objektivu drobné vápenné usazeniny. Kapitola sama pro sebe je mořská voda a její destruktivní účinky na fototechniku. Daleko větším rizikem pro objektiv však bývá samo jeho čištění, pokud je prováděno neodborně. Jak už bylo řečeno, i jemný štěteček může zanechat na sklech nesmazatelné stopy. Chemické čistící prostředky, dokonce i ty přímo určené pro objektivy, jsou agresivní a objektivu neprospívají. Varujeme před použitím jakékoliv chemikálie neurčené jedině a výlučně k čištění objektivů fotoaparátů. I ty “správné” jsou však určeny jen pro mimořádné a nevyhnutelné použití. Jakýkoliv kontakt se sklem – prstem, hadříkem, štětečkem – je nežádoucí a snažíme se mu vyhnout.
Ne vždy použitelnou možností je chránít objektiv přidaným UV filtrem. To je samozřejmě možné jen tam, kde výrobce umožňuje nasadit na objektiv přídavné filtry. UV filtr vaše snímky nijak nezhorší, v některých případech je však vylepší – typicky na horách. Hlavně však zabrání prachu, aby pronikl k vlastnímu objektivu.
Jak tedy objektiv očistit, pokud je to nevyhnutelné?
Nezbytnou pomůckou zodpovědného fotografa je balónek s vývěvou, který při stlačení produkuje mírný prod vzduchu. Nedoporučujeme používat “ofukovače” ve spreji, alespoň pokud se dá. Tlak vzduchu je zde příliš silný a může dojít k zatlačení prachu dovnitř objektivu, kde s ním už nic neuděláme. Náhodně poletující zrnko, zachycené proudem, může zanechat na objektivu doklad o své dráze. Před použitím ruky nebo běžného hadříku snad ani není třeba varovat, neboť to je každému fotografovi známo. Ve fotoobchodech jsou k dostání speciální tkaniny z mikrovláken, velmi jemné a bez chemie. Pokud už znečištění skel přesáhlo míru, zakoupíme speciální sadu na čištění objektivů, která obsahuje řečený balónek, jemné štětečky, čistící roztok a jemný savý papír. Je nutné dodržet návod k použití a hlavně používat co nejméně. Pokud jsou na snímcích viditelné prachové částice i po vyčištění objektivu, nezbývá než se obrátit na odbornou dílnu, protože, jak říká Gandalf, “to je nepřítel nad síly každého z nás”.
