Panasonic Lumix TZ10: kapesní dělo

Nový Panasonic Lumix TZ10 je evolucí velmi oblíbeného ultrazoomu Lumix TZ7. Má tedy rovněž malé a poměrně tenké tělo, kvalitní objektiv Leica s 12× optickým zoomem a optickou stabilizací. Ta je nyní ve verzi POWER O.I.S. Ačkoli má fotoaparát vyšší 12MPx rozlišení, nenechte se mýlit. Uvnitř se skrývá 1/2,33" CCD čip s rozlišením 14 megapixelů. Vtip je v tom, že se z něj využívá menší část, ta je využita např. k tomu, že v režimech 4:3, 3:2 i 16:9 nedochází k ořezu, ale pořád je k dispozici plné 25mm ohnisko (16:9 fotografie má na šířku více pixelů než 4:3 snímek).

 

Nesmí chybět tradiční HD videosekvence včetně formátu AVCHD Lite, novinkou je plně manuální ovládání expozice, clona je irisová. Fotoaparát je tak konečně vhodný i pro ty, kteří si rádi hrají.

 

Po vyšším rozlišení, manuální expozici a výkonnější stabilizaci je další změnou procesor Venus Engine HD II a podpora GPS. Nyní se už ale pojďme podívat na praktické zkušenosti s TZ10.

Do redakce nám přišla černá verze přístroje. Zaujmou malé rozměry přístroje a rozumná hmotnost. V kapse vám vadit nebude, trochu jej asi ucítíte, stále se ale skutečně jedná o kapesní přístroj, což je s ohledem na velký 12× zoom až s podivem. Zpracování přístroje je vynikající, fotoaparát působí velmi kvalitně. Grip je malý, pomáhá však vylepšit držení, které patří spíše k průměru.

Příď obsahuje velký objektiv, nad nímž je přisvětlovací dioda. Na druhou stranu je integrovaný blesk. Jeho umístění je při daných rozměrech přístroje asi to nejlepší možné. Je dostatečně daleko od objektivu tak, aby mu nestínil, zároveň je ještě rozumně daleko od prstů, ačkoli někteří si jimi už možná trošku budou stínit. Grip je malý, ale má zde svůj smysl.

Objektiv Leica je známý již z předchůdce, kde se výtečně osvědčil. Prošel jen minimálními změnami, takže opět disponuje 12× optickým zoomem, a to od velmi širokoúhlých 25 milimetrů až po maximálních 300 mm. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že prakticky pro drtivou většinu příležitostí je to naprosto dostačující rozsah. Světelnost je ve své třídě nadprůměrná. F3,3 na širokém ohnisku sice není nejlepší hodnota, ale na nejdelším ohnisku má objektiv F4,9, čímž patří mezi konkurencí k tomu nejlepšímu. Objektiv je i opticky stabilizovaný, najdete zde novou verzi POWER O.I.S.

Tloušťka fotoaparátu není nikterak hrozivá, objektiv je ale široký docela dost, což ostatně umožnilo dosáhnout lepších světelností. Zhruba v ose objektivu najdete GPS modul, o něm se budeme bavit ve čtvrté kapitole. Nalevo je malý reproduktor, napravo pak dva mikrofony pro stereo zvuk. Hlavní ovládací kolečko má nově poloautomatické a manuální expoziční režimy, na které jsme čekali už od dob uvedení řady TZ. Jeho chod je přiměřeně tuhý.

Směrem doprava najdeme páčku zoomu s přiměřeným, lehce gumovějším chodem, který ale dovoluje velmi jemné nastavení ohnisek. Nejste omezeni několika málo předvolenými ohnisky, u TZ10 nastavíte skoro cokoli, co si zamanete. Ke spoušti nemám žádné výhrady. Ke spuštění se používá pro Panasonic typický posuvný ovladač. Osobně bych zde raději viděl klasické tlačítko.

Velkou část zádě zabírá 3,0" LCD displej s vysokým rozlišením 460.000 bodů (480×320 pixelů). Jeho obraz je velmi ostrý a nutno říci, že krásný. V podstatě ať vyfotíte cokoli, na displeji to vždy bude vypadat krásně. Někdy tak můžete být po přenosu snímku do počítače zklamáni, protože na displeji ty snímky vypadají lépe než ve skutečnosti. Pozorovací úhly jsou rovněž vynikající a na slunci patří displej k těm trochu lepším.

Napravo od displeje jsou hlavní ovládací prvky přístroje. Vpravo nahoře je posuvné tlačítko pro přechod do režimu prohlížení snímků. Někomu to možná vyhovuje, ale mám-li říci svůj osobní názor, horší způsob si moc představit nedokážu. Nejenže to není příliš pohodlné (stisknout tlačítko je nepoměrně jednodušší než jej posouvat), ono to je i pomalé, což platí zejména v tom případě, kdy si prohlížíte snímky a rychle chcete něco vyfotit. U každého jiného kompaktu namáčknete spoušť a fotíte. U TZ10 zjistíte, že tudy cesta nevede, tak rychle posunete tlačítko nahoru a namačkáváte spoušť znovu. A scéna už je dávno pryč.

Kdyby se tak prohlížení snímků dalo namapovat na jiné tlačítko, jako např. u FZ38, bylo by to lepší. Dalším obrovským problémem je neuvěřitelně rychle aktivující se úsporný režim. Fotografii si nestačíte ani pořádně prohlédnout a objektiv už zajíždí do těla přístroje. Pokud chcete rychle fotit, musíte opět čekat na to, než objektiv vůbec nastartuje (a pokud jste se rozhodli fotit právě v okamžiku, kdy začal zajíždět, tak musíte ještě navíc počkat, než zajede), pak chvíli trvá, než zazoomujete na původní ohnisko a celkové zdržení je asi až 6-7 sekund oproti 0 sekundám u každého normálního fotoaparátu. Kdo tohle vymyslel a prosadil, zasloužil by okamžitě propustit. Přiznám se, že v myšlenkách mi spíš koluje spousta sprostých slov, celková implementace prohlížecího režimu je hrozná.

Novým tlačítkem je Exposure, čímž aktivujete možnost nastavování expozičních parametrů jako je čas a clona. Směrem vpravo/vlevo nastavujete clonu, nahoru/dolů pak čas. Toto řešení na první pohled nepůsobí nikterak úžasně, ale po chvíli si zvyknete a zjistíte, že ono to naopak vůbec není špatný způsob. Napravo je tlačítko pro natáčení videosekvencí.

Čtyřsměrný ovladač je rozdělen, nehrozí tedy šikmé stisky. Směrem nahoru nastavujete korekci expozice (příp. bracketing), doprava blesk, dole makro režim a nalevo je samospoušť. Tu je bohužel nutno po každém snímku aktivovat znovu. Škoda. Prostřední tlačítko MENU/SET slouží ke vstupu do hlavního menu, případně k potvrzování voleb. Dole je pak ještě tlačítko DISPLAY pro úpravu zobrazení displeje a Q.MENU, které spouští docela příjemné rychlé menu pro nastavení nejčastěji používaných parametrů.

Na pravé straně je vidět jen ouško na provlečení poutka a krytka prostoru pro USB a HDMI kabel.

Na levé straně jsou jen šroubky, jinak nic. Lze si všimnout šířku přístroje.

Vespod příjemně potěší kovový závit pro stativ umístěný zhruba uprostřed fotoaparátu. Krytka prostoru pro baterii a kartu má pojistku a nutno ocenit také dobré dílenské zpracování.

Pod krytkou najdete Li-Ion akumulátor DMW-BCG10E s nízkým napětím 3,6 V a rovněž poměrně nízkou kapacitou 895 mAh. Vzhledem k těmto údajům překvapí, že výrobce udává výdrž na docela přijatelných 300 snímků. Karty mohou být typu SD, SDHC a dokonce i SDXC.

Panasonic Lumix TZ10 zatím vypadá dost slibně. Ve své třídě překvapí dobrým zpracováním i bohatou nabídkou možností. V následujících kapitolách se podíváme na to, jaké dělá fotografie.