Panasonic Lumix FZ200: ultrazoomové překvapení roku

Panasonic nás při uvedení ultrazoomu Lumix FZ200 opravdu hodně potěšil. Po dlouhé době se tu objevil světelný ultrazoom a ne ledajaký. FZ200 má totiž v celém ohniskovém rozsahu světelnost F2,8, což tu nebylo už pěknou řádku let. K tomu disponuje 1/2,3" MOS snímačem s ještě docela rozumným rozlišením 12 megapixelů, najdete tu Full HD video, zpomalené video, plně výklopný displej, solidní hledáček, podporu RAW a mnoho dalšího. Jednoduše řečeno, rozhodně je se na co těšit. Tak se pojďme podívat, zda FZ200 dokáže své velmi dobré papírové předpoklady naplnit i v praxi a zda bude lepší než předchozí Lumix FZ150.

 

 

Když dostanete Lumix FZ200 do ruky, jistě si všimnete trošky vlivu větší světelnosti objektivu. Oproti předchozím modelům je trochu větší a těžší v oblasti objektivu. Nejde sice o nějak dramatický rozdíl, ale lze si ho všimnout. Držení přístroje je slušné díky solidnímu gripu i menšímu výstupku vzadu. Zpracování hodnotím jako dobré, tělo je plastové, ale působí slušně. Jediná věc, která mi vadila, byla mírná vůle objektivu, kdy při čištění vydával docela zvláštní zvuky.Tubus objektivu jej plně nechrání a ten trochu čouhá ven. Na jednu stranu to má výhodu v možnosti použití libovolně čouhajících filtrů a redukcí, na druhou stranu při pádu půjde plná síla nárazu přímo na objektiv.

Na přídi si můžete všimnout velkého objektivu, nad ním je rameno výklopného blesku. Z tohoto pohledu směrem vlevo můžete vidět gumový grip a přisvětlovací AF diodu.

Hlavním lákadlem fotoaparátu je bezesporu jeho objektiv. I když je 24× optický zoom v dnešní době v této kategorii ultrazoomů zdaleka nejmenší, považuji jej za více než dostatečný a Panasonic dostává velkou pochvalu, že nedělal "blbosti" a nechal jej takto. Ohniskový rozsah od velmi širokoúhlých 25 mm po slušných 600 mm mi přijde být naprosto v pořádku. Tou nejdůležitější zajímavostí je ale bezesporu světelnost objektivu, která je v celém ohniskovém rozsahu výborných F2,8. Na širokém ohnisku je tedy sice podobná jako u konkurence (nicméně konkurenčních ultrazoomů s F2,8 kvapem ubývá), ale na nejdelším ohnisku tu máte hned 2 EV k dobru. Za horšího světla tak můžete volit čtyřikrát nižší citlivost při stejném expozičním času. Nechybí optická stabilizace obrazu, povrch čoček Nano Surface Coating a 52mm závit na filtry.

Vrchní část je poseta mnoha ovládacími prvky. Vidíte tu rameno vyskakovacího blesku (mechanicky výklopný posuvnou páčkou nalevo), jsou tu i mikrofony pro stereo zvuk. Nechybí sáňky na externí blesk, díky kterým můžete dělat ještě kvalitnější snímky. Kolečko režimů je poměrně tuhé, ale stále dobře ovladatelné. Vedle něj je páčka, pomocí které se fotoaparát zapíná a vypíná. Z toho důvodu není možné prohlížet vyfocené snímky, aniž byste nezapnuli fotoaparát. Tlačítku Fn1 můžete přiřadit jednu ze 13 volitelných funkcí. Nad ním najdete tlačítko sekvenčního snímání a nalevo pak červené tlačítko pro spuštění nahrávání videosekvencí. Aktivace režimu je téměř okamžitá, záznam však začne zhruba po sekundě. Spoušť má docela dlouhý chod, což ale v tomto případě není na závadu. Páčka zoomu je dvoupolohová, malé vychýlení pomalu mění ohniskovou vzdálenost, větší nahnutí ji mění rychleji.

Na zádi najdete plně výklopný LCD displej s 3,0" úhlopříčkou a poměrem stran 3:2. Fotografie (4:3) se tak nezobrazují na celou plochu a po stranách jsou menší černé proužky. Totéž platí pro videosekvence (16:9), které mají proužky nahoře a dole. Obraz je dostatečně ostrý a detailní, pozorovací úhly považuji za dobré (ze stran lehce klesá kontrast). Nad displejem je nový elektronický hledáček s miniaturní 0,21" úhlopříčkou a naopak vynikajícím rozlišením 1.312.000 bodů. Výsledek je už dle těchto údajů i v praxi poněkud nevyvážený. Obraz je krásně ostrý, plný detailů, dá se s ním docela dobře manuálně ostřit i za horšího světla (se šumem však musíte počítat). Dvě desetiny palce jsou ale prostě jen dvě desetiny palce a hledáček je jednoduše podobně tak malý a svou velikostí nepříjemný jako u mnoha jiných ultrazoomů. Díky rozlišení se s ním sice pracuje snáze, ale mohlo to dopadnout lépe. Bohužel zde nenajdete automatické přepínání EVF a LCD, k tomu slouží tlačítko nalevo od hledáčku.

Napravo od hledáčku je tlačítko pro vstup do režimu prohlížení a pak zámek expozice nebo ostření, případně obojího. Stačí jej jen zmáčknout (není nutno držet) a vše se zamkne. Toto tlačítko má rovněž označení Fn2, můžete mu tedy přidat opět takřka libovolnou funkčnost (pak ale nefunguje jako AF/AE LOCK). Následuje otočné kolečko (zadní volič), kterým se dá velmi snadno nastavovat clona a expoziční čas. Přepínání mezi časem a clonou učiníte jednoduše zmáčknutím kolečka. Zmáčknutí funguje také jako vstup do menu úpravy korekce expozice, což je sice na první pohled nepoznatelné (bez manuálu na to asi nepřijdete), ale jak si na to zvyknete, už nebudete chtít jinak. Kolečkem se dá i manuálně ostřit, zde ale bude vadit jeho hrubší, silně aretovaný chod.

Dále tu vidíte již třetí funkční tlačítko Fn3. Vedle je DISP pro změnu zobrazování dat na displeji nebo v hledáčku. Následuje čtyřsměrné tlačítko, kde se směrem nahoru volí ISO citlivost, vpravo vyvážení bílé, dole samospoušť (bohužel po každém snímku je nutno nastavovat ji znovu) a vlevo pak výběr ostřícího režimu (AF bodů). Nevýhodou je blízkost kolečka ke kraji fotoaparátu, a tak není nezvyklé si nechtíc zmáčknout nastavení vyvážení bílé WB při držení přístroje. Uprostřed je tlačítko MENU.SET, které slouží ke vstupu do hlavního menu, případně slouží k potvrzení voleb.

Jako poslední je tu tlačítko Q.MENU, které spouští tzv. quick menu nebo maže snímky. Ke quick menu mám trochu výhrady. Nevím proč je to dnes tak moderní, ale vždy mi přišlo, že je lepší mít menu a volby v různě orientovaných směrech. Zde je ale jak menu, tak volby v něm v horizontálním směru. Pohybujete se tak vlevo/vpravo na hledanou položku, pak se musíte překliknout dolů a znovu směrem vlevo/vpravo vybírat. Proč toto menu nemůže být vertikální jako u starších Panasoniců a konkrétní volbu vybrat přímo tlačítkem "dolů"?

Na tomto snímku vidíte maximální zazoomování objektivu. Na těle je ouško na provlečení popruhu, krytka prostoru pro HDMI a USB port, dole je pak vstup napájení.

Levá strana je o něco bohatší. Na těle vidíte kloub LCD displeje, malý reproduktor, nahoře zdířku pro externí mikrofon nebo dálkové ovládání a druhé ouško na popruh. Na objektivu je dále posuvný ovladač pro zoomování nebo manuální ostření. Pro ostření má rychlou a přijatelně přesnou vazbu, chce to jen si na něj trochu zvyknout. Posuvná páčka přepíná mezi klasickým ostřením, makrem a manuálním ostřením. Bohužel manuální ostření má stejný rozsah jako to klasické, je tedy nevhodné pro "manuální makro". Jako poslední je tu tlačítko FOCUS. V režimu automatického ostření umožňuje polohování ostřícího bodu, v režimu manuálního ostření automaticky zaostří (pokud tedy rychle potřebujete automatiku, nemusíte nic přepínat, jen zmáčknete tlačítko a je zaostřeno).

Závit pro stativ je umístěn v těžišti a jak se na tuto třídu patří, je kovový. Pod gripem je krytka prostoru pro akumulátor a paměťovou kartu.

Panasonic Lumix FZ200 nově používá Li-Ion akumulátor DMW-BLC12E s napětím 7,2V a značně zvýšenou kapacitou na 1200 mAh, z čehož by měla plynout i vyšší výdrž přístroje. Paměťovými kartami mohou být už tradičně SD, SDHC a SDXC karty.

Zatím nás Panasonic Lumix FZ200 až na malinké výjimky příjemně překvapoval. V dalších kapitolách se podíváme i na jeho fotografické kvality.