Canon PowerShot SX1 IS vs. SX10 IS: souboj CMOS a CCD

Objektiv fotoaparátů je poměrně zvláštní. Nabízí obrovský 20× optický zoom, což není právě nejlepším předpokladem pro dobré optické vlastnosti v celém rozsahu ohnisek. Oproti konkurenci začíná na poněkud delších 28 milimetrech (18× a 20× zoomy začínají spíše na 26 až 27 mm), takže by se možná dalo čekat trochu menší zkreslení, ale výsledek mě bohužel ohromil. Negativně. Fotoaparát na nejširším ohnisku zkresluje přímo neskutečně. Focení architektury na nejširší ohnisko skutečně není dobrý nápad. Powershoty SX1 / SX10 IS tak ztrácí výhodu v univerzálnosti, protože široká ohniska jsou dobře použitelná jen pro scény bez výraznějších linií.

Na krátkém ohnisku trpí objektiv s nízkými clonami také na silnou vinětaci. Ta dosahuje při našem měření hodnot 1,5 až 2,0, což značí velmi silné ztmavení rohů. Nicméně už u dvojnásobného zoomu (ohniska cca 56 mm) klesá pod 1,0 a s nárůstem ohnisek se začíná pohybovat pod hranicí 0,5. Přičemž přibližně od 0,8 a méně je vinětace jen slabě pozorovatelná a neruší.

S vyššími clonami je výsledek o něco lepší. Týká se to především nejširšího ohniska, kde vinětace klesla na méně než polovinu a není ji tak téměř vidět. S rostoucími ohnisky zmizí i to málo. Téměř celý ohniskový rozsah je tak bez vinětace.

Asi nejočekávanější kapitola. Jak si povede nový CMOS snímač proti tradičnímu CCD? Přinese tato technologie lepší výsledky? K testu jsou ideální podmínky. Fotoaparáty mají totožné rozlišení, stejně velký čip a tutéž optiku. Stavíme tedy proti sobě 1/2,3" CCD a 1/2,3" CMOS, obojí s rozlišením 10 megapixelů. To jsou poměrně standardní údaje většiny fotoaparátů. Dají se tedy předpokládat slušné výsledky tak do ISO 200 a použitelné u ISO 400. Testovací obrazec v podobě CD disku umožní dobře studovat jasový šum na modrých plochách, barevný na bílých plochách a destrukci detailů na malých písmenech. Testovací obrazce byly pořizovány při stejných podmínkách (stejný expoziční čas, ISO i clona).

Při citlivosti ISO 80 není mezi snímky rozdíl. Oba jsou jasné, čisté s výraznými a ostrými detaily. CMOS působí trochu hladším dojmem v bílé části.

I při ISO 100 si oba fotoaparáty zachovávají velmi dobré výsledky, nicméně jde vidět, že budou mít poněkud odlišnou strukturu šumu. SX10 IS s CCD snímačem má pravidelnější méně výrazný šum, SX1 IS s CMOS snímačem má obecně trochu hladší plochy, ale občasné výrazněji jasově odlišné pixely, a to ať tmavé nebo světlé.

Pokud jste čekali, že na tom bude CMOS snímač lépe, budete zklamáni. Zatímco CCD snímač modelu SX10 IS i na ISO 200 předvádí na danou velikost čipu a rozlišení výborné výsledky, u CMOS snímače fotoaparátu SX1 IS se detaily začínají patlat a jasový šum má poněkud nepříjemnější strukturu, na kterou budou odšumovací algoritmy krátké.

Při citlivosti ISO 400 začíná i CCD čip chytat trochu manýry pixelů jasově úplně mimo, nicméně detaily jsou stále poměrně dobré a výsledek je zhruba srovnatelný s největším konkurentem Panasonic Lumix FZ28. CMOS snímač začíná mnohem výrazněji šumět a ztrácí barvy i detaily, což je na tuto citlivost poněkud překvapivé.

Máme zde ISO 800, což je vzhledem k počtu megapixelů na čtvereční centimetr velmi vysoké ISO. CCD čip modelu SX10 IS se s ním pere překvapivě dobře. Jasový šum je sice dost vidět, ale stále je fotografie ještě docela ostrá a neztrácí barvy. Když se podíváte na výsledky CMOS snímače fotoaparátu SX1 IS, které jsou silně degradovány ztrátou detailů nebo na výsledky Panasonicu FZ28, které jsou pro změnu zase velmi rozpité, je SX10 IS jasný vítěz ve kvalitě fotografií. Canon mě opravdu mile překvapil, co dokázal z tak malého CCD snímače vyždímat.

ISO 1600 je konečná i pro SX10 IS. Zde už fotografie opravdu nejsou pěkné, detaily se ztrácí a totéž platí o barvách. Takto vysoké citlivosti nelze dobře používat. Výsledek CMOS čipu je tragický, např. FZ28 je mnohem lepší, i když vypadá také dosti zle.

Rovněž u ISO 3200 si vede trochu lépe levnější SX10 IS. Hrudkovatí podobně, ale nejsou to tak vysoké jasové rozdíly a zachovává si lepší barvy. Dále se podíváme na zachování detailů na vousech plyšáka, které jsou k tomu jako stvořené. I zde byly expozice nastaveny na stejnou hodnotu, aby se dalo co nejlépe srovnávat.

Při citlivosti ISO 80 a ISO 100 podávají oba fotoaparáty podobné výsledky, SX10 IS s CCD snímačem se jeví trochu ostřejší. Zatímco ISO 200 a ISO 400 u CCD snímače trpí jen pozvolnou degradací obrazu, CMOS začíná patlat již ISO 200 a vyšší ISO 400 je již citelně rozmyté. Větší kontrasty zůstávají zachovány, ale ty menší se ztrácejí a snímky tak vypadají docela nevyrovnaně. Trochu mi to připomíná zpracování obrazu fotoaparátů Samsung.

U ISO 800 už nezvládá udržet detaily ani CCD snímač a snímek je zasažen vysokou mírou šumu. U CMOS snímače barvy dále blednou a ztrácí se ostrost. V podstatě totéž se děje i na ISO 1600. Nejvyšší ISO 3200 je k dispozici pouze v rozlišení 2 megapixely. I zde podává mnohem lepší výsledky CCD snímač levnějšího modelu SX10 IS, kde jsou vousy alespoň trochu vidět, kdežto u SX1 IS dostáváme spíše jen jednu flekatou plochu.

Dále se podívejme na snímky bílého papíru, kde bude vidět zejména barevný šum.

Na snímcích bílé plochy kupodivu nejdou žádné dramatické rozdíly mezi čipy poznat. Dokonce se zde výjimečně zdá, že CMOS čip modelu SX1 IS trochu méně šumí. Jak ale ukázala praxe, v reálných snímcích je tomu naopak a kvalitnější fotografie vám nabídne levnější model SX10 IS.

CMOS čip modelu SX1 má pozvolný nárůst šumu, který pochopitelně u citlivosti ISO 3200 s pixel binningem a odšumováním výrazně klesá. Ale to se týká také detailů, které téměř neexistují.

CCD čip fotoaparátu PowerShot SX10 IS v tomto testu vykazuje větší jasové rozdíly, nicméně jsme si ukázali, že výsledky jsou kvalitnější. Do citlivosti ISO 400 šum roste jen pomalu a až pak strmě roste vzhůru. U citlivosti ISO 3200 se situace se sníženým šumem i detaily opakuje.

Práce s vyvažováním bílé barvy nedělá fotoaparátům příliš velké problémy. Dokonce ani při tradiční žárovce, která je nad síly většiny kompaktů, se nedočkáte nějak nepříjemně zbarvených fotografií. Mírné rezervy má fotoaparát pouze v interiéru při denním osvětlení, kdy zejména pleťové odstíny mají poměrně studený nádech. Přehled nastavení a ukázky testovacího obrazce jsou následující (foceno s SX1 IS).

Nabídka je tedy klasická a žádná překvapení se zde nekonají. Přistupme k poněkud reálnějším snímkům.

Fotoaparát dále umožňuje nastavit barvy snímků, a to dokonce v 11 režimech + jednom vlastním (Mé barvy). Kreativním osobnostem se tak naskýtá možnost bohatě si hrát přímo i ve fotoaparátu, a ne pouze na PC.

Pod volbou vlastní barvy (v režimu Mé barvy) si můžete sami upravovat jednotlivá nastavení snímků. Máte na výběr pět voleb od -2 do +2. Jako první je kontrast.

Dávejte si pozor na zvýšený kontrast, protože ten se projevuje citelným ztmavnutím snímku, zatímco ubraný kontrast zesvětlí snímek jen minimálně. Nutno však přiznat, že kontrastní snímky vypadají hezky.

Nastavení ostrosti se projevuje na snímcích typicky. Při ubrání jsou snímky trochu mdlé, ale hladké. Naopak při maximálním nastavení jsou snímky živější, ale roste šum.

Rozdíly mezi jednotlivými nastaveními saturace na první pohled nevypadají nijak výrazně, ale přeci jen si jde všimnout trochu zelenější trávu a jasnější červenou. Fotoaparáty umožňují nastavit barvy i pro každou složku zvlášť, tedy zesílit či zeslabit červenou, modrou a zelenou zvlášť. Jako poslední lze nastavit tón pleti.

Díky procesoru DIGIC 4 jsou nové Canony opravdu velmi rychlé. Ale to byly i s předchozí verzí tohoto procesoru. Fotoaparáty Canon mívají dobré rychlé menu, které výrazně ulehčuje práci. I to přispívá k lepší a rychlejší práci s fotoaparátem. Protože dnes testujeme dva fotoaparáty, přináším výsledky testů v tabulce. U sekvenčního snímání se nezapočítávají snímky pořízené v čase 0,00 s.

Oba fotoaparáty prokázaly velmi dobré výkony. SX10 IS je poněkud rychlejší v ostření na krátkém ohnisku, na delším zase působí o mnoho lépe SX1 IS. Ten totiž často dosahuje onoho času 0,6 až 0,8 sekundy, kdy si pamatuje ostření z předchozího měření nebo to prostě "tak nějak trefí", kdežto SX1 IS má spíše tendenci vždy vyzkoušet celý rozsah vzdáleností a až pak zvolit správné zaostření. Celkově má však lepší výsledky právě SX1 IS, zejména co se týče sekvenčního snímání, které je na svou třídu skutečně výborné.