Na naší okružní cestě Islandem nyní dokončíme jeho jižní část a pomalu se přesuneme na východ. Protože na jihu je navíc řada jezer, ledovců, vodopádů, řek a samozřejmě i moře, tak to bude zejména o vodě. A té bude na následujících fotkách opravdu mnoho.
Landmannalaugar
Landmannalaugar je další z oblastí, kam se nedostanete jinak, než pomocí auta 4x4 a se značnou tolerancí na drncání po kamenité cestě. Cesta vede strohou téměř černou lávovou krajinou horským terénem po úpatí sopky Hekla (1421 m.n.m.), což příznačně a staroislandsky znamená „Brána do pekla“. Její poslední erupce proběhla v roce 2000 a i v létě je na ní čepička se sněhem.
Sopka Hekla pozorovaná z uctivé dálky a za pěkného počasí (snímek převzat z Wikipedie).
Krajina typická pro okolí sopky Hekla. Ne nadarmo se staroislandští lidé sopky Hekla báli a dali ji i příznačný název „Brána do pekla“.
Minete-li po kamenité cestě Heklu, tak asi po 30 km vjedete do oblasti Landmannalaugar, která připomíná oázu uprostřed měsíční krajiny. Horké prameny zde ohřívají celý potok, z nějž je vybudována malá přírodní nádržka sloužící i za chladného počasí jako přírodní termální koupaliště. Z tábora do okolí vede celá řada sice lehce zmateně, ale přesto značených turistických cest na různé vrcholky a zejména lávové a sopečné zajímavosti. V místě není žádné ubytování ani stravování, je tam však celkem dobře vybavený ale „drsný“ kemp.
Kemp v oblasti Landmannalaugar je poměrně drsný a připomíná základní tábor vysokohorských expedic.
Potok a malé jezírko je však horké, a tak řada lidí bere koupel i přesto, že okolní teplota je jen kolem 11 °C a prší.
Voda kam se podíváš
Island je země vody. Obrovské množství ledu a sněhu, které se vytvoří v zimních měsících, přes léto odtává a stéká z centrálních výše položených míst do moře. Na některých místech, zejména na jihu, se přes celé léto drží na vrcholcích hor ledovce, i když přirozeně pomalu odtávají. Za všechny ledovce jmenujme např. Vatnajökull, který má rozlohu 8100 km
2
, a je tak největší ledovec nejen na Islandu, ale i v celé Evropě.
Peřeje/vodopády Pjofafoss na řece Thorsa, které lze najít cestou z Landmannalaugaru.
Seljalandsfoss
Obrovské množství vody tekoucí dolů do moře vytváří řadu řek a bystřin a ty na své cestě zase vytváří řadu jezer a vodopádů. Jedním z nich je úchvatný Seljalandsfoss, kde voda padá z výšky 60 metrů přes skalní převis, a tak jej lze za burácení kolem dokola obejít. Světelné podmínky na snímky z rána ale panují přímo vražedné – ostré protisvětlo, hluboký stín, vodní pára všude kolem, rozstříkané kapky atd. Na snímek celého vodopádu budete také potřebovat hodně široké ohnisko – kratší než 20 mm, ideálně 17 mm. Odstoupit totiž díky skále není možné.
Vodopád Seljalandsfoss lze díky skalnímu převisu, přes který padá, snadno (byť mokrý) obejít. Na návštěvu si ale raději vyberte odpoledne, dopoledne panují pro fotografii vražedné světelné podmínky (viz snímek).
Podobný snímek převzatý z Wikipedie a evidentně pořízený odpoledne při západu slunce, kdy panují lepší světelné podmínky.
Skógafoss
Přímo na jihu Islandu padá z pobřežních útesů 60 metrů vysoký a 25 metrů široký vodopád Skógafoss. Díky rozprášené vodní tříští ve vzduchu lze na něm za příhodných světelných podmínek pozorovat duhu – na vodních kapkách rozložené sluneční světlo na barevné spektrální složky. Stranou od vodopádu lze po 416 schodech vyšplhat na jeho vrcholek a dále pokračovat pěší túrou průsmykem mezi ledovci Mýrdalsjokull a Vatnajökull až (teoreticky) do oblasti Landmannalaugar. Každopádně procházka alespoň kousek stojí za to.
U podobných snímků (zde vodopád Skógafoss) je nutné ponechat nějaké měřítko. Všem důvěrně známá lidská postava je dobrá volba, u řady malých snímků lze ale najít např. sirku. Jinak si totiž divák o velikosti neudělá představu.
Na vodní tříšti vodopádu se za vhodných světelných podmínek vytváří duha podobně, jako svítí-li slunce za deště.
Svartifoss
No, a aby toho nebylo málo, tak po pár kilometrech je možné zastavit a pěšky se vydat k vodopádu Svartifoss vzdáleného asi 5 km od silnice. Zajímavé na něm je jeho okolí tvořené tmavou lávou ve tvaru šestiúhelníků. Tyto zvláštní útvary se zformovaly v tekoucí lávě, která chladla velmi pomalu, čímž umožnila podobnou šestiúhelníkovou krystalizaci.
Vodopád Svartifoss s typickými šestiúhelníkovými útvary opět ztvárněn ze stativu pomocí dlouhé expozice 2 vteřiny při cloně f/9 a ISO 100.
Ledovcové jezero Jökulsárlon
Na přelomu jižní a východní části se nachází snad nejkrásnější místo Islandu, a sice ledovcové jezero Jökulsárlon. Je před běžnými zraky poměrně dobře skryto za přírodními valy štěrku a kamení, a tak je třeba si trochu pomoci mapou. Naštěstí se ale nedá tak snadno minout a za dobré viditelnosti si jej všimnete. Rozhodně stojí za to!
Ledovcové jezero Jökulsárlon je skutečně nádherné a dech beroucí místo na jihovýchodě Islandu.
Toto kouzelné dílo přírody je vytvořeno mohutným údolním ledovcem Breiðamerkurjökullem, který se pomalu posouvá a odlamuje do jezerní vody Jökulsárlonu mající plochu kolem 18 km
2
. Odlomené kry bílé, zelené, nachové či modré barvy potom pomalu plují po jezeře, které zvolna odtéká do moře. Atmosféru místa dokreslují do hrobového ticha zaznívající zvuky lámajících se ker a zvláštní vůně, která roztávající led provází. Budete-li mít štěstí, je možné mezi krami zahlédnout i tuleně, který z moře připlaval jezero navštívit. Je možné si zaplatit i projížďku člunem po jezeře.
Ideální doba na návštěvu jezera je pozdě odpoledne nebo naopak brzy ráno (zde 20:45), kdy jsou zajímavé světelné podmínky.
Ideální čas pro snímky jezera je buď brzy ráno, kdy máte slunce za zády, nebo naopak večer, kdy máte sice slunce proti sobě, ale vytváří se zajímavá a tajemná světelná atmosféra, červánky, oblačnost atd. Jezero lze ale obejít, a tak můžete pořídit snímky obou typů. Jen je třeba dát pozor na expozici a pamatujte – podexpozice sytí barvy. Snímky je tedy dobré trochu (!) podexponovat, aby syté barvy na fotografii vynikly. Jinak hrozí, že snímky budou „vyblité“ a obloha přeexponovaná (přepálená). Jinak u jezera se vyřádíte jak se širokoúhlými objektivy, tak i silnými teleobjektivy, které umožní fotografovat detaily ker či dokonce tuleně a je možné zkusit i panorama.
Led, voda, ticho a klid – to vše na vás dýchne u jezera Jökulsárlon. Upřímně - je trochu problém se soustředit na fotografování (expozici, kompozici atd.), protože prožíváte intenzivní vlastní emoce, zvláště jste-li u jezera poprvé.
Příště ukončíme naší pouť okolím města Egilsstaðir na severovýchodě Islandu a okolím jezera Mývatn na severu.
