Seznam kapitol
Dnes se podíváme na model řadící se do kategorie hi-end. Kromě popisu a testů samotné kamery neopomineme ani problematiku HDV (High Definition Video), aby se méně znalí kameramané a video nadšenci mohli v této rychle se rozvíjející oblasti zorientovat.
O HDV formátu se v poslední době mluví s naprostou samozřejmostí, a každá druhá televize se chlubí nepřehlédnutelným nápisem "HD ready". Co však značky HD, DV, HDV či HDTV vůbec znamenají? Na to odpoví následující stránka.
Započněme zkratkou HD (
H
igh
D
efinition) označující vysoké rozlišení, a to až do 1920 x 1080 px. HD se ovšem vztahuje na všechny systémy a proto se v případě videokamer používá HDV (
H
igh
D
efinition
V
ideo), což už je přímo formát specifikující parametry videa a jeho záznamu. Zkratku DV kameramanům není potřeba osvětlovat a HDTV analogicky -
H
ight
D
efinition
TV
, nebo-li televize s vysokým rozlišením.
V čem je však ten hlavní rozdíl mezi DV a HDV? Pokud se podíváme na starší a nejrozšířenější formát DV, tak zjistíme, že norma PAL definuje rozlišení 720 x 576 bodů (při 25 fps) a NTSC 720 x 480 bodů (při 30 fps). Maximální datový tok je 25 Mbit/sec a jako kodek je použit DV. Rozlišení u HDV vychází z HD, což znamená 1280 x 720 či 1440 x 1080 px pro normu PAL i SECAM. Poněvadž se při návrhu HDV počítalo s využitím miniDV pásky a s kompatibilitou s DV (proto HDV), je jasné, že datový tok je shodný se starším standardem, čili 25 Mbit/sec. Z toho plyne, že komprese nemůže být DV (cca 5:1) - používá se proto MPEG-2 s kompresí 17:1! Na jednu stranu to sice značí stejnou kapacitu pásky jako u DV, na straně druhé je však velká náročnost na výkon PC. Dalším rozdílem je nemožnost změny poměru stran - HDV umí pouze 16:9, kdežto DV umí i 4:3.
Z předešlého odstavce lze usoudit, že normy PAL i SECAM jsou u HDV totožné. Rozdíl v nich je ale dosti značný - SECAM, označovaný též HDV1, je progresivní (neprokládaný), a proto se přidává za řádky písmenko p (720p). Za jednu sekundu se tak zobrazí 25, 29.97, 50, nebo 59.94 snímků (značeno 25p, 30p, 50p, 60p). Norma PAL je prokládaná (interlace), označuje se HDV2, případně 1080i a za jednu sekundu zobrazí 50 nebo 59.94 půlsnímků (50i, 60i). Pro lidské oko je pochopitelně příjemnější progresivní styl, a proto se nabízí ideální kombinace 1080p. Vysoké rozlišení s neprokládanými snímky však vyžadují nadměrné nároky na přenos signálu - je zapotřebí zvolit kompromis - buď 720p, nebo 1080i. Dodejme jen, že mezi zastánce 720p se řadí JVC s Canonem, a 1080i zase prosazuje Sony.
názorná ukázka rozdílu PAL versus HDV 720p a 1080i
Matematicky nadaní jedinci si zajisté všimli, že rozlišení 1440 x 1080 je ve formátu 4:3 a ne 16:9, jak by mělo správně být. Pokud se podíváme na rozlišení 1280 x 720 a budeme věřit tomu, že i CCD čip má shodný poměr stran (16:9), lze jednoduše tvrdit, že jednotlivé pixely mají tvar čtverce (všechny strany stejně dlouhé). A v tom je právě zakopaný pes - u 1440 x 1080 jsou jednotlivé pixely obdélníky s poměrem stran 4:3, z čehož jasně vyplývá 1440 * 4/3 = 1920 x 1080, neboli poměr 16:9. Ačkoli je tedy fyzické rozlišení pouze 1440 x 1080, tak se ve výsledku jeví jako 1920 x 1080.
Kromě videa je rozdíl i ve zvuku. Narozdíl od DV, kde je zvuk nekomprimovaný (1536 kbit/s), se u HDV používá komprese MPEG-1 layer 2 s 384 kbit/s bitrate. Každý asi uzná, že 384 kbit/s je naprosto dostačující hodnota a rozdíl od nekomprimovaného zvuku by neměl být vůbec slyšet.
Z výše uvedeného je patrné, že HD je v rámci digitálních technologií obrovským skokem kupředu. Vždyť norma PAL či SECAM je s námi od prvního spuštění televize a za ta desetiletí se vlastně nic nezlepšilo! Škoda jen, že se Evropa vydává směrem k digitalizaci stařičkého PALu, namísto aby jsme si vzali příklad z Japonska a teď už i Spojených států, kteří mají HDTV vysílání celoplošně. Digitalizace PALu totiž kromě více programů téměř nic nového nepřinese.
