Vybrat si správnou fotomodelku může být docela fuška. Pokud nepatříte mezi fotografy, kterým se nabídky jen hrnou, nemáte slavné jméno nebo agenturu, která vám dohazuje zakázky, a přesto chcete fotit holky, nezbývá vám, než si vytvořit vlastní postup.
Každý na to jde samozřejmě po svém. Jeden z mých kamarádů, říkejme mu třeba Ota, má tolik odvahy, že si vybírá jakékoliv krásné neznámé. Ty se nebojí oslovit, klidně i na ulici nebo v práci, a požádat je o pózování. Nutno dodat, že má naprosto konkrétní představu, co se mu na té či oné dívce líbí, jestli je to postava, oči, obličej, rty, zadeček, a dokáže je stylizovat do různých rolí, kostýmů a situací. Díky tomu, že má jasnou představu, se mu daří dívky přesvědčit, aby s ním fotily.
Jiný můj kamarád, Servác, rekrutuje své potenciální fotomodelky pouze z řad kamarádek a jejich dcer. Cizí ženské prý fotit nechce. Potřebuje je znát a mít k nim nějaký vztah, aby se mu dobře pracovalo. Kromě focení si s modelkami potřebuje i pokecat. Tento přístup má však podle něj jednu zásadní nevýhodu. Některé pořízené fotografie si nemůže zařadit do portfolia. Prý by jejich manželé a otcové žádné lechtivější snímky ze žárlivosti neunesli.
Foto: Michal Nečas
To Pankrác zásadně shání modelky přes fotopátračku a další specializované servery. Riziko je v tom, že si nikdy nemůže být jistý, kdo se na focení objeví a jak bude dotyčná skutečně vypadat. Na základě několika neblahých zkušeností vždy před focením kontroluje občanku a podepisuje s modelkou smlouvu. Pro jistotu. Tvrdí, že první focení většinou za nic nestojí, ale už tímto způsobem potkal pár zajímavých slečen a udělal báječné fotky i několik výstav.
A nakonec Bonifác. Ten se vyznačuje ještě speciálnějším přístupem. Má totiž dvě blízké, o dost mladší kamarádky, které mu při focení asistují. Jak už se mu v minulosti prokázalo, je to výhodné pro všechny zúčastněné strany. Děvčata se před objektivem tolik nestydí, protože je na place přítomen kromě fotografa i ženský element, víc očí víc vidí, takže se fotografiím i objektům dají rychleji vychytat některé mouchy, a nakonec nemůže být fotograf nařčen ze sexuálního obtěžování při lechtivějších snímcích.
Na příkladu Oty, Pankráce, Serváce i Bonifáce a jejich přístupu k výběru modelek a k procesu fotografování je vidět, že co člověk, to samostatná kapitola fotografického života. Neexistuje jediná správná rada a jediný pracovní postup, jak něco dělat. A mě by zajímalo, jak sháníte modelky vy? Kde si je vybíráte a jaké s tím máte zkušenosti?
