Uvedu krásný příklad “normálnosti” z praxe. Učím mimo jiné fyziku na ZŠ a při výuce optiky a optických jevů jsem trochu odbočil. Vzal jsem stařičkou Nokii N95, Iphone 12 mini a profi fotoaparát OM system. S fotoaparátem jsem fotil do RAW s objektivem 12-100 F4 (nejkratší ohnisková vzdálenost) a u mobilů (Iphone) na základní objektiv. Vždy se základním nastavením. Vyfotil jsem pokaždé 5 snímků - noc, proti slunci, pod mrakem, umělé světlo a pohyb ve dne. Všechny fotky jsem ukazoval na monitoru. Žáci měli určovat, která fotka je z jakého zařízení. Výsledek je ten, že u všech fotek focených fotoaparátem žáci řekli, že patří mobilu. Jen ty hodně dodělávané z Iphonu přiřadili k OM system.
Jsem toho názoru, že je zbytečné všechny parametry mobilního fotoaparátu zvyšovat. Výrobci vyrobí velký snímač, dají tam 50 a více Mpx, k tomu zvednou další parametry, ale objektiv, a ejhle, ten je pořád malý. Stejně 99,99% (možná víc) fotek neopustí digitální svět a lidé se na ně nebudou koukat opakovaně a jásat nad jejich kvalitou z pohledu světla, stínu atd. Lidi zajímá zachycený moment. Tak proč se honíme za čísly? Čím dál tím výrazněji zapomínáme na normálnost a za ni považujeme umělé zpracování a to nejen ve fotografii.
