Panasonic Lumix G1: jde to i bez zrcadla!

Panasonic Lumix DMC-G1 je samostatnou kapitolou, neboť zatím neexistuje žádný jemu srovnatelný přístroj. Máme zde sice např. Leicu M8 s výměnnými objektivy, ale cenově samotné tělo stojí zhruba sedminásobek toho, co Lumix G1 i s objektivem. Mnozí se ptají, co je vlastně G1 zač. Je to zrcadlovka bez zrcadla? Nebo snad předražené EVF s výměnnými objektivy? Na to snad odpoví tato recenze, i když snad už jen při pohledu na papírové specifikace fotoaparátu to bude jasné.

 

Fotoaparát je vybaven 4/3" Live MOS čipem, tedy tím, co najdete i v klasických zrcadlovkách značky Olympus. Čip má rozlišení 12 megapixelů, což je poměrně klasické rozlišení. Objektiv zde není pevně, je vyměnitelný. Prozatím je však nabídka objektivů pro Micro 4/3 System poměrně chudá. Zahrnuje námi testovaný objektiv 14-45 mm F3,5-5,6, dále je k dispozici objektiv 45-200 mm F4,0-5,6, který lze sehnat v double zoom kitu. V těchto týdnech se začínají objevovat i další objektivy a pomocí redukce lze použít i klasické 4/3 objektivy zrcadlovek Olympus, ačkoli zde musíte počítat s neúplnou funkčností (např. Olympus 25mm F2,8 Pancake nebo Olympus 9-18 mm F4,0-5,6 ED).

 

 

Panasonic prohlašoval, že nový Micro 4/3 System umožní rozměry fotoaparátů oproti zrcadlovkám značně zmenšit. Není to až tak pravda, ale jistý pokrok tu je. Nicméně např. nejlevnější zrcadlovky Olympus jsou rozměrově v podstatě srovnatelné. Stačí se ostatně podívat na rovinu čipu, ta je od zadní stěny vzdálena poměrně dost. Tudíž vzdálenost bajonet-čip se výrazně zmenšila, ale za samotným čipem je ještě spousta místa. Objektivy však mají trochu menší průměr, obecně by tedy měly být trochu lehčí. Samotné tělo váží 385 gramů, s objektivem 635 gramů, což potvrdilo i vážení.

Fotoaparát nám byl zapůjčen v modré verzi. Povrch je matný, což vypadá velmi pěkně. Přístroj se drží dobře, základní ovládání spouště je přirozené, takže výraznější problémy určitě nebudou. Zpracování vypadá být na první pohled velmi dobré, nicméně několik detailů tento dojem nabourává. Je jím zejména krytka paměťové karty, která skutečně drží jen tak, aby se neřeklo.

Poněvadž objektivy jsou výměnné, při vybalení fotoaparátu z krabice bude objektiv nenasazen. Po sundání krytky těla se pak poměrně blízko ukáže 4/3" Live MOS čip. Fotoaparát disponuje funkcí pro odstraňování prachu, která se aktivuje při každém spuštění fotoaparátu, nicméně lze ji spustit i ručně. Před čipem není žádné zrcátko, takže při manipulaci si dávejte pozor. Pokud se vám na zrcadlovkách líbí zvuk sklopení zrcátka, nezoufejte. Lumix G1 je vybaven mechanickou závěrkou, která se o potřebný zvukový doprovod postará také a obraz v hledáčku při focení také zmizí. Pokud to povolíte v menu, můžete dokonce nechat proběhnout lamelu závěrky při takto odstrojeném fotoaparátu a podívat se, jak to vlastně fotoaparát dělá. Fotografie se dokonce uloží, takže se lze podívat na pěknou patlanici. Doporučuji si to zkusit maximálně jednou a pak dost, ať zbytečně nenecháváte čip na pospas spoustě poletujícího prachu okolo.

Výrazným prvkem přední části fotoaparátu je objektiv, který popíšu za chvíli. Nad ním můžete vidět výklopný blesk. Z tohoto pohledu napravo vidíte přisvětlovací AF diodu (nahoře) a uprostřed je tlačítko pro uvolnění objektivu. Levá strana pak obsahuje zejména výrazný grip, který velmi dobře padne do ruky. Na něm si lze všimnout otáčející se kolečko (tzv. přední volič), který je až neskutečně dobrým pomocníkem a jeho přítomnost práci s fotoaparátem výrazně urychluje a usnadňuje. Jinak se na přední části fotoaparátu žádných výstředností nedočkáte.

Lumix G1 může být vybaven různými objektivy, nicméně my se teď budeme věnovat setovému objektivu Lumix G Vario 14-45 mm F3,5-5,6 ASPH. MEGA O.I.S. Ten nabízí rozsah ohnisek 14 - 45 mm, po přepočtu na kinofilmové políčko tedy nabídne širokoúhlé ohnisko 28 mm. Jako maximální ohnisko je zde 90 mm. Nabízí tak 3,2× zoom, a tedy mírně větší přiblížení než klasické zrcadlovky. V praxi to však není žádný výrazný rozdíl. Světelnost je také klasická a nijak zázračná. Na nejkratším ohnisku je k dispozici F3,5, na nejdelším pak F5,6. Proti roztřeseným fotografiím pomůže velmi účinná optická stabilizace MEGA O.I.S. Kdo chce, může pochopitelně použít i filtry, konkrétně zde s průměrem 52 mm.

U vrchní části fotoaparátu teprve začíná legrace. Na objektivu vidíte rysku, která ukazuje aktuální ohniskovou vzdálenost. Při 45mm ohnisku je vysunutí objektivu docela znát, potěší však ten fakt, že se výsuvná část objektivu nikdy neotáčí, a tím nedochází ani ke změně pozice případných filtrů. Menší prstenec slouží k manuálnímu ostření, druhý větší pak k zoomování. Ostření probíhá lehce a jednoduše, odezva na pootočení je přesná. Zoomování je mechanické, takže záleží jen na vás, jak rychlé a přesné ruce máte.

Samotné tělo fotoaparátu je po stranách vybaveno velmi zajímavými oušky na provlečení popruhu. Když začnu zleva, nejdete zde malé kolečko, kterým specifikujete typ ostření. Dále zde naleznete již zmíněný výklopný blesk, pochopitelně však nechybí ani sáňky pro externí blesky. Lze si povšimnout elektronického hledáčku (Panasonic jej nazývá jako Live View hledáček - LVF).

Pravá strana je na funkce nejbohatší. Hlavní slovo zde má ovládací kolečko s bohatou nabídkou režimů. Kromě klasických režimů známých již z kompaktů této značky zde můžete nalézt také režim "Moje barvy", kde lze jednoduše upravovat barvy (od červeného do modrého nádechu), jas a sytost barev. Pochopitelně nechybí ani možnost CUST, tedy vlastní přednastavené režimy. Kolem hlavního ovládacího kolečka si lze všimnou dvě páčky. Tou spodnější se zapíná a vypíná fotoaparát. Je to poměrně rychlé řešení, člověk však občas zapomene fotoaparát vypnout. Druhá páčka nastavuje klasický režim snímání, scénické režimy, expoziční bracketing a samospoušť. Opět se jedná o docela zajímavý volič, jen nesmíte zapomínat, že jej máte nastavený. To abyste nebyli překvapeni, že až spustíte fotoaparát, máte např. samospoušť. Díky tomu právě samospoušť nemusíte za každým snímkem nastavovat znovu, což velmi vítám.

Na pravém kraji pak naleznete tlačítko FILM MODE, kde si můžete volit mezi širokou nabídkou filmových režimů. V rámci toho můžete jednotlivým režimům upravovat nastavení kontrastu, ostrosti, nasycení barev a redukce šumu.

Nad ním je tlačítko pro rychlé menu Q. MENU. To zde není tedy v podobě joysticku, jak je u fotoaparátů Panasonic obvyklé. Mezi jednotlivými položkami se můžete velmi rychle pohybovat předním otočným kolečkem (na gripu) nebo směrovými tlačítky. Dovoluji si upozornit, že voleb je zde opravdu mnoho, a tak chvíli trvá, než se proklikáte k požadované vlastnosti. Menu je totiž rozděleno do dvou řádků, vrchního a spodního.

Když si ale zapnete zobrazování histogramu, ten vytvoří svůj samostatný třetí prostřední řádek, a při překlikávání mezi řádky vám začne připadat, že je zde tato změna poněkud chaotická. Nicméně je to jen pocit a záleží na tom, kam si histogram na LCD displeji umístíte (při přechodu ze spodního řádku do vrchního se jde ještě přes histogram a pokud si jej umístíte někam "dost divně", bude vám i překlikávání připadat divné). Potěšitelné je, že při každém stisku tlačítka Q.MENU se dostanete na poslední změněnou vlastnost a právě aktivní volbu. Poslední změnu tak můžete velmi rychle opět změnit. Obě tlačítka (Q.MENU a FILM MODE) mi přišla trochu hůře ovladatelná, mohla by vyžadovat méně výrazný stisk. Na vrcholu gripu je spoušť, ke které nemám žádné připomínky, funguje tak, jak má.

Vraťme se na chvíli k otočnému ovladači na levé straně. Jeho natočením si nastavíte způsob ostření. AFS značí jednoduché ostření, kdy se prostě zaostření při namáčknutí spouště pozdrží, zamkne. AFC je průběžné ostření. Zaostříte-li tedy (namáčknete spoušť a držíte ji) a přiblížíte se k objektu, fotoaparát sám znovu zaostří. Totéž platí pro změnu ohniska, fotoaparát se neustále snaží držet objekt zaostřený.

Jen jedna poznámka, funkce vyžaduje dostatek světla, v pokoji za žárovkového osvětlení je často neúčinná. Za dne však nemá problém a přeostřuje poměrně rychle. Poslední volba MF značí manuální ostření. To se pak děje prstencem na objektivu. Fotoaparát dokonce nabízí manuální doostřování po automatickém zaostření.

Zadní části se dnes budu věnovat trošku na přeskáčku. Největším prvkem je zde velký výklopný LCD displej. Nad ním je elektronický hledáček, tedy abych byl přesný v terminologii Panasonicu, Live View hledáček. Nalevo od něj je tlačítko pro přepínání LCD a EVF, ale kdo vyzkouší funkci automatického přepínání hledáčku a LCD displeje, už nebude chtít jinak. Jakmile jste asi 5 cm od hledáčku, obraz se sám přepne z LCD do LVF.

Než přiblížíte oko úplně, obraz je připraven. Totéž platí pro oddálení oka. Asi od těch 5 centimetrů se obraz opět přepne na LCD displej. Okamžitě vám to přijde naprosto přirozené a budete za tuto funkčnost velmi rádi. Fotit s LCD displejem se vám ani nebude chtít, na EVF hledáček si zvyknete velmi rychle.

Napravo od hledáčku je tlačítko pro přepínání do režimu prohlížení snímků. Zde musím společnosti Panasonic konečně poděkovat, že nepoužili typické protivné posuvné tlačítko, jaké je na většině jejich kompaktů. Ještě více vpravo je tlačítko pro zámek expozice a ostření (případně jen expozice nebo jen zaostření, to už záleží na vašem nastavení). Stiskem tohoto tlačítka fotoaparát zaostří, nastaví expozici a vy pochopitelně nemusíte držet namáčknutou spoušť. Užitečné. Pravý panel pak obsahuje klasické ovládací prvky a místo pro palec, které vylepšuje držení fotoaparátu.

Podívejme se nyní na LCD displej. Asi si na první pohled všimnete, že se jedná o výklopný displej. Ve vypnutém stavu tak můžete přiklopit LCD displej čelem k fotoaparátu a chránit jej tak před poškozením. Pokud na něj chcete vidět, stačí jej vyklopit, přetočit o 180° a zaklopit zpátky. Displej lze otočit o 90° dolů (pro snímání nad hlavou) a o 180° nahoru pro snímání seshora a celkové otočení displeje. Téměř nemáte šanci najít úhel, ze kterého byste na displej neviděli. Snad jen tedy při pohledu zleva na fotoaparát. Díky tomu se nemusíte vůbec zajímat o pozorovací úhly displeje, které jsou průměrné. Obraz sice dost bledne, ale základní představu ještě budete mít i z ostřejších úhlů. Každopádně jsem viděl i lepší LCD displeje.

Vzhledem k parametrům bych tipoval, že jde o stejný displej jako u modelu LX3, nicméně pozorovací úhly mi přišly trochu slabší. Displej má tedy velkou úhlopříčku 3,0" a výborné rozlišení 460.000 bodů (480×320 pixelů). Jedná se o LCD s poměrem stran 3:2, při focení na formát 4:3 tedy vidíte černé svislé okraje (viz doprovodná fotografie níže) a při formátu 16:9 naopak dva černé horizontální pruhy. Díky vyššímu rozlišení lze dobře pracovat i s manuálním ostřením a jednoduše posoudíte obecně ostrost fotografií. Stejně jako u LX3, i zde mě mírně zklamalo barevné podání, které poněkud zapomíná na žlutou barvu, i když je to lepší než u LX3. Snímky lidí tedy vypadají trochu růžověji, ale opravdu to není žádná tragédie. Jen by to mohlo být kapánek lepší.

Teď přijde asi část, na kterou všichni čekáte, LVF hledáček. Panasonic slibuje rozlišení 1.440.000 bodů, což znamená 800×600 pixelů. Rozhodně se navíc nejedná o žádného drobečka, takže asi spoustu majitelů zrcadlovek nepotěším, když prohlásím, že obraz v něm je opravdu výborný a je důstojnou alternativou klasickému optickému hledáčku. Ano, je to o něco horší, protože klasickou optiku ani dokonalý displej nenahradí, ale opravdu se to dá výborně používat, obraz je skutečně krásný.

Co se týče manuálního zaostřování, pak při zapnutí funkce MF LUPA můžeme hovořit nejen o důstojné, ale snad i o něco lepší alternativě. Fígl je totiž v tom, že při zapnutí této funkce se obraz v hledáčku zhruba 6× zvětší (můj odhad při přibližném měření), takže při rozlišení 800×600 pixelů vlastně dostáváte výřez lepší než na pixelové úrovni snímače. 800 pixelů šířky LCD displeje totiž ukazuje zhruba 500 pixelů skutečné fotografie získané z čipu, takže vidíte naprosto přesně, jak moc ostrá fotografie skutečně je.

Kdyby vám ani tato úroveň nestačila, pootočení předního voliče náhled ještě skoro 2× zvětší. Lépe to už skutečně nejde. Manuální ostření s Lumixem G1 je prostě jednoduché a opravdu s ním nebudete mít nejmenší problém správně ostřit.

Jedinou nevýhodou je snímání za šera a zejména v noci, kdy displej pochopitelně šumí, ale většinou se i s tím se dá díky zvětšení náhledu rozumně ostřit (ostříte-li na světla). Sice vidíte problikávat nazelenalejší nebo fialovější pixely, ale o ostrosti máte stále slušné ponětí. Protože však při zvětšeném náhledu silně klesá jas, skutečně musíte ostřit na zdroje světla nebo alespoň velmi dobře osvětlené oblasti.

Nicméně obě volby hledáčků mají své pro a proti. Dle mého názoru není žádná z nich výrazně lepší nebo horší. Záleží jen na vás, čemu dáte přednost a co vám více "sedí". Zda LVF nebo klasika. Skutečně vězte, že tento LVF hledáček je dobře použitelný. Vyzkoušejte, možná budete překvapeni. LVF opravdu začíná ztrácet jen v noci, kdy dost šumí. Na přiložené fotografii vidíte kousek vyfoceného obrazu z LVF hledáčku.

Pokračujme k pravému panelu. Nahoře je tlačítko DISPLAY, které ve výchozím stavu upravuje zobrazení LCD displeje. Je zde klasické LCD zobrazení bez informací a s informacemi (v horním a spodním řádku), pak typické "zrcadlovkové" menu s animací clony a vypnutý displej. Čtyřsměrný ovladač je rozdělený a značně vystouplý, takže jeho ovládání nečiní žádné problémy. Horním se nastavuje ISO citlivost, kterou můžete mít jak po 1 EV krocích (ISO 100, 200, 400,...), tak i po 1/3 EV krocích (ISO 100, 125, 160, 200,...).

Levé tlačítko nastavuje ostření, pravé pak vyvážení bílé a spodní tlačítko je Fn, tedy si zde můžete dát libovolnou funkci z nabídky. Mrzelo mě, že zde není možné dát náhled na poslední vyfocenou fotografii, jak je u fotoaparátů Panasonic typické. Ale tak alespoň není tlačítko režimu prohlížení posuvné jako obvykle. Škoda, vždyť je to jen malinká úprava ve firmwaru fotoaparátu.

Prolézání těchto menu je pohodlné, opět lze využít nejen směrových tlačítek, ale i předního voliče (otočné kolečko na gripu). Položky jsou řazeny ve formě kruhového seznamu, po poslední volbě tedy automaticky následuje první. Prostřední tlačítko MENU/SET volby potvrzuje nebo také slouží ke vstupu do hlavního fotografického menu. I v tomto menu se můžete velmi rychle pohybovat předním voličem, pravým tlačítkem rozklikáváte jednotlivé volby daných vlastností.

Potvrzení je tlačítkem MENU/SET nebo namáčknutím spouště. Pravé tlačítko zde pro potvrzení bohužel nefunguje. Výborná je možnost PAMĚŤ KURZORU, která povolí pamatování si poslední navolené vlastnosti i v tomto menu. Pokud zde třeba nastavíte ISO LIMIT, při dalším spuštění se objevíte právě na této položce. Chválím, že je toto umožněno.

Úplně poslední tlačítko má ikonku clony a koše. Logicky tedy v režimu prohlížení slouží k mazání fotografie. Ikonka clony pak platí pro fotografický režim. Prvně ale začnu jednou negativní vlastností fotoaparátu. Ten totiž neustále upravuje expozici do ideálního stavu. Jaká je to nevýhoda? Jednoduchá. Představte si, že jste líní nastavovat si kompenzaci expozice jako já, a raději toto děláte tím, že třeba natočíte fotoaparát kousek do světlejší nebo tmavší oblasti, a tím automatice rychleji řeknete, že má trochu ubrat, či přidat na expozici.

Ano, fotoaparát nastaví expozici správně, ale když pak natočíte fotoaparát tak, jak chcete fotografii nakonec komponovat, zobrazovaná expozice se změní. Např. snímek na displeji zesvětlá, protože jste komponovali na tmavší oblast. Vy zmáčknete spoušť a snímek je tmavý, neboť měl zamčenou expozici naměřenou před expozicí snímku (ze světlejší oblsasti).

Kdyby expozice zůstala stejná i při náhledu na LCD displeji, nemusel bych fotit snímek, abych viděl, jak při naměřené expozici bude finální snímek vypadat, neboli, že jsem měřil expozici v příliš silném světle. Firmware verze 1.1 toto řeší pro stisknutí tlačítka AF/AE LOCK, nicméně pro namáčknutou spoušť budete muset pořád počítat s tím, že se expozice náhledu bude měnit.

Tlačítko clony při namáčknutí spouště právě slouží k tomuto uzamčení. Zamkne se tak tedy naměřená expozice, ale i zobrazení LCD displeje, pořád tedy vidíte, jak bude snímek v reálu vypadat s vámi naměřenou expozicí. Je ale velmi nepohodlné držet spoušť a přitom mačkat další tlačítko. V manuálu jsem nikde nenašel možnost, abych nemusel tlačítko clony při tomto požadavku pořád mačkat. Ten, kdo fotí s klasickou kompenzací expozice, nebude mít sebemenší problém. Ten, kdo si však expoziční měření "krade" z jinak nasvícené oblasti snímku, bude mít práci dost ztíženou.

Pokud po zmáčknutí tlačítka clony zmáčknete i tlačítko DISPLAY, zprovozníte funkci tzv. Efektu expozičního času. Vskutku velmi zajímavá "fičura". Na LCD displeji (případně LVF hledáčku) se začne ukazovat obraz tak, jak bude vypadat s daným nastavením expozičního času. Jednoduše řečeno při delších časech se obraz v displeji pěkně seká. Např. při nastaveném času 1/2 sekundy se jen každou půlsekundu obnoví obraz. Fotíte-li třeba jedoucí auta v noci, neuvidíte projíždějící auto, ale pěkně statický obrázek s rozmazanými světly. Hned tak vidíte, jak bude snímek pohybově máznutý, aniž byste jej museli vyfotit.

Levá strana fotoaparátů určitě není tak jednoduchá jako u kompaktů. Vidíte zde dost zajímavé ouško na provlečení popruhu. Vedle něj se skrývá malá gumová krytka napájení. Směrem dolů od ouška najdete další gumovou krytku, pod kterou najdete HDMI port a port pro USB kabel. Nevím, co zde použili za USB rozhraní, ale nahrávání fotografií do počítače je vzhledem ke 12MPx rozlišení až překvapivě rychlé. Z této strany můžete také vidět poměrně velké vystoupení LVF hledáčku a kolečko jeho dioptrické korekce. Tu lze korigovat v rozmezí -4 až +4 dioptrie. Nahoře je také výklopný blesk, je však vidět, že není až tak dlouhý, a tedy, že se nebude vysouvat příliš vysoko. S červenýma očima však fotoaparát mnoho problémů nemá.

Zajímavější bude asi objektiv. Ještě na těle si lze všimnout stříbrné tlačítko pro jeho uvolnění. Na objektivu vidíte posuvné tlačítko pro zapnutí a vypnutí optické stabilizace, tuto volbu tudíž nehledejte v menu fotoaparátu, nenajdete ji tam. Velký prstenec mechanicky ovládá zoom, můžete si tedy přesně dle vašeho přání nastavit ohnisko, můžete jej dokonce měnit při expozici a dosáhnout tak velmi zajímavých efektů. Další prstenec ovládá ostření. Jeho ovládání je přesné, takže nebudete mít problémy podobného rázu jako např. u ultrazoomu Olympus SP-570UZ, kde bylo ostření vyloženě gumové a pomalé. Při ostření i zoomování se objektiv neotáčí, a tedy lze bez potíží používat 52mm filtry.

Pravá strana je už o něco méně zajímavá. I zde najdete netradiční ouško. Na výrazném gripu lze vidět přední volič. Jediné, co zde stojí za zmínku, je slot pro SDHC karty.

Provedení krytky je ale dosti nešťastné. Mohla by držet o něco lépe a dost se viklá. Nepůsobí právě dojmem zvláště dobrého zpracování.

Na spodní části fotoaparátu není moc co zkoumat. Uprostřed pod objektivem, tedy na správném místě, vidíte kokový závit pro stativ. Pod gripem je pak krytka pro Li-Ion akumulátor s pojistkou. Ta není automatická, dvířka po zavření tedy musíte ještě pojistkou ručně zajistit.

Li-Ion akumulátor překvapí svými rozměry. Je to skutečně docela macek a ani specifikace nevypadají špatně. Při napětí 7,2 V má kapacitu 1250 mAh. Proto překvapí jeho hmotnost, na dané rozměry mi připadal nějak podezřele lehký. Ostatně udávaná výdrž 350 snímků na jedno nabití také nezní nijak optimisticky. Při daných specifikacích bych čekal výdrž tak dvojnásobnou.

Celkově lze tedy po prvním ohledání hodnotit Panasonic Lumix G1 velmi pozitivně. Až na trochu složitější rychlé menu a viklající se krytku SDHC karty působí velmi dobrým dojmem. Na Micro 4/3 System by však mohl mít ještě o trochu menší rozměry.