Seznam kapitol
Podíváme se na zoubek CSC fotoaparátu Canon EOS M50, který se může pochlubit elektronickým hledáčkem. Nově přináší také podporu 4K videosekvencí a zpomalené video. Těšit se můžeme na zaostřování pomocí duálních pixelů.
Počátkem letošního roku představila společnost Canon nový CSC fotoaparát EOS M50. Ten vypadá docela slibně a vypadá to, že Canon konečně začal brát CSC vážně, ostatně je to jeden z modelů, který táhne prodeje značky Canon nahoru. Vedle 24MPx čipu s Dual Pixel AF tu konečně najdeme také podporu 4K videa, jsou zde i zpomalené videosekvence, nezapomnělo se ani na plně polohovatelný dotykový displej a OLED hledáček. Pojďte se tedy s námi podívat, jak si fotoaparát povede v našem testu.
Testovaný objektiv:
Ergonomie ovládání
Canon EOS M50 jsme do testu dostali ve stylové bílé barvě doplněné světle šedými prvky. Názor na toto řešení už nechám na vás, osobně jsem se setkal s pozitivními i negativními reakcemi, mně se tento styl desingu líbil. Zpracování hodnotím jako dobré, fotoaparát působí dostatečně kvalitně a není mu co vytýkat. Držení je díky gripu a vybrání na zadní straně přístroje také solidní, ale s těžkými objektivy to asi už nebude ideální.
Za bajonetem se skrývá 24MPx APS-C CMOS senzor, který má technologii Dual Pixel AF. Vedle bajonetu vidíte tlačítko na odjištění objektivu, ta se ale poněkud zadrhávala (totéž dělal EOS M100). Nechybí stereo mikrofony a pomocná dioda.
Také si lze všimnout mechanicky výklopného blesku (musíte jej ručně vytáhnout ven).
Pro test jsme použili objektiv Canon EF-M 15-45mm 1:3.5-6.3 IS STM, konkrétně šlo o stejný kus jako v případě recenze EOS M100. Radost udělá 24mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností, naopak zklame malým dosahem (jen 72 mm) a slabší světelností F6,3 na konci. Nemá přepínač ostření ani stabilizace, naštěstí je však přepínač AF/MF na těle fotoaparátu, takže je to ještě rychlejší než na objektivu. Testovaný kus objektivu měl docela škubající prstenec zoomu, nicméně proti M100 se ovládal přeci jen lépe (při zapření o oko je soustava stabilnější a objektiv se škube o trochu méně i při pomalém zoomování, než když držíte fotoaparát jen v natažených rukou).
Při pohledu seshora je vidět grip, který je tak akorát na použití fotoaparátu s nepříliš těžkými objektivy. Pochopitelně nechybí sáňky na blesk a pokud můžeme opět srovnat s nedávno testovaným modelem EOS M100, líbilo se mi zapínání páčkou (u M100 byl malé utopené tlačítko) a najdete zde i kolečko fotografických režimů. Chválím Canon za to, že má rozumně nastavenou tuhost chodu, už to není na chození do posilovny jako u mnohých jeho předchozích fotoaparátů.
Na horní straně máme ještě programovatelné tlačítko a červené tlačítko pro natáčení videa (video se začne natáčet asi za 0,6-0,7 sekundy od zmáčknutí, ukončení je přesné). Ke spoušti nemám výhrady a dobré je také otočné kolečko kolem spouště. Tím se dají snadno upravovat expoziční hodnoty. Pokud chcete přejít mezi nastavením clony, času a korekce expozice, buď můžete kliknout na displej na příslušnou funkci nebo mezi nimi přeskakovat tlačítkem korekce expozice.
V otázce displeje si Canon EOS M50 zaslouží pochvalu. Je plně polohovatelný (byť toto je subjektivní, někteří preferují spíše jen naklápěcí displej), je také dotykový, což se dá využít k nastavování parametrů v menu, ale také k polohování AF bodů a výběru objektu ke sledování. Rozlišení je dnes už standardních 1,04 milionu bodů (720×480 RGB pixelů), takže je obraz krásně jemný. Fotoaparát je rovněž vybaven elektronickým hledáčkem typu OLED. Má vysoké rozlišení 2,36 milionu bodů (1024×768 RGB pixelů) a je rozumně velký. Nelíbilo se mi však to, že po vyfocení snímku displej/hledáček ještě chvíli ukazuje živý náhled a teprve až pak dojde k blackoutu a zobrazí se vyfocený snímek.
Na zadní straně máte tlačítka pro zvětšování a zmenšování snímků, pak tradiční tlačítka pro změnu zobrazení displeje a čtyřsměrný ovladač (není otočný). Uprostřed něj je tlačítko Q.SET pro vstup do quick menu, to se nejlépe ovládá asi dotykem (má dva sloupce a rychleji se na zamýšlenou volbu dostanete ťuknutím než vyklikáváním).
Pod gumovou krytkou máte HDMI port a ještě klasické micro USB. Zklamáním bylo, že fotoaparát nepodporuje nabíjení přes USB. Přeci jen je už rok 2018 a něco takového by mělo být samozřejmostí. Všimnout si můžete i toho, že fotoaparát podporuje bezdrátové připojení.
EOS M50 jistě potěší tím že umožňuje připojit externí mikrofon a zvýšit tak kvalitu nahrávaného zvuku.
O napájení elektrickou energií se tu stará Li-Ion akumulátor LP-E12 s napětím 7,2 V a kapacitou jen 875 mAh. Počítejte s tím, že u baterie je také slot pro SD kartu.
Fotoaparát jsme dostali s popruhem, objektivem a všemi potřebnými krytkami, byla zde také nabíječka a vícejazyčný krátký manuál.
Canon EOS M50 zatím vypadá stále slibně, nicméně až další kapitoly ukáží, jak vlastně fotí a chová se v praxi.
