V řadě minulých dílů jsme začali popisovat druhý úkol automatiky, a sice stanovit kompromisní trojici ISO – clona – čas. Dnes se podíváme na expoziční režimy, které tento úkol za pomoci poučeného fotografa výrazně zpřesňují a umožňují i vznik kreativních snímků.
Úkol automatiky
Při plně automatickém fotografování má automatika za úkol zcela osvobodit fotografa od nastavování expozice, a musí tedy pro každý snímek provést:
- Změřit úroveň osvětlení na scéně (my již známe rozdíl mezi dopadajícím a odraženým světlem a problémy, které z toho pro expoziční automatiku pramení).
- K změřené úrovni osvětlení stanovit expoziční hodnoty ISO – clona - expoziční čas.
Je to však úloha poměrně těžká, protože řadu údajů o scéně a záměr fotografa automatika neví, a tak logicky volí střední a typické hodnoty a vyrábí průměrné a tuctové fotografie. Mnohdy také neodhadne správně situaci a volí nesmyslné hodnoty – např. expoziční čas 1/30 sec na sport, nesmyslné použití blesku při fotografování ohňostroje atd. Nesmíte se ale na ní zlobit – ona spoustu faktů znát totiž nemůže!
Co vše automatika neví | Co to ovlivní |
| Účel a budoucí rozměry snímku | ISO |
| Pohyb objektu a míru jeho žádaného rozostření | Expoziční čas |
| Použití stativu/monopodu, jak a jakého | Expoziční čas |
| Požadovanou hloubku ostrosti | Clona |
| Náročnost ostření podle scény | Clona |
Podobné snímky jsou výsledkem promyšlené práce s expozičním časem (rozmazání vody) i clonou (hloubka ostrosti). Nemohou být tedy dílem automatiky.
Expoziční režimy
Proto, aby tato úloha mohla být uspokojivě vyřešena i pro nestandardní situace, mají všechny DSLR a i celá řada jen mírně pokročilých kompaktních fotoaparátů tzv. expoziční režimy – obvykle volitelné kolečkem – voličem expozičních režimů (
Mode Dial
). Režimy na tomto kolečku (či v menu) lze nejčastěji rozdělit na 4 zóny:
- Plná automatika (AUTO)
Je obvykle označovaná zeleně a v tomto režimu musí automatika obě výše uvedené úlohy vyřešit zcela sama.
- Scénické režimy (sport, krajina, makro, portrét atp.)
Jsou také plnou automatikou, ale fotograf obvykle volbou ikony sděluje automatice, co fotografuje, a tedy sděluje, jaký kompromis potřebuje. Například volba scénického režimu sport jednoznačně preferuje krátké expoziční časy výměnou za vyšší ISO.
- Kreativní (poloautomatické) režimy P, Tv, Av (Canon, Pentax) nebo P, S, A (ostatní fotoaparáty)
Fotograf určuje jednu či dvě hodnoty z trojice ISO – clona – expoziční čas ručně a zbylé hodnoty určuje automatika. Výrazně se tím tedy zpřesňuje (byť ručně) expoziční kompromis, i když se stále jedná o plnou expoziční automatiku.
- Manuální režim M
Fotograf nastavuje všechny tři hodnoty ISO – clona – expoziční čas ručně, a je to tedy plně manuální režim, kdy je automatika vypnuta.
Typické expoziční režimy volené kolečkem (voličem režimů, Mode Dial) na DSLR Nikon (vlevo) a Canon (vpravo).
Podrobný popis expozičních režimů
Jakmile fotograf opustí automatické režimy, získá obrovskou vládu nad svým fotoaparátem. Snímky začnou fotografa „poslouchat“ a výsledky začnou být podle jeho přání. Správná volba režimu a jejich pochopení je proto velmi důležitá, a proto se jim budeme věnovat podrobněji. Je také příznačné, že řada profesionálních fotoaparátů např. scénické režimy vůbec nenabízí, protože profesionální fotografové je nepoužívají.
Profesionální fotoaparáty (zde např. Sony A900) scénické režimy vůbec nenabízejí. Plná automatika však obvykle přítomna je.
Volbou expozičního režimu vlastně fotograf upřesňuje své požadavky na trojici
ISO – clona – expoziční čas
, a tím částečným či úplným ručním zásahem pomáhá automatice řešit její druhý úkol. Typické chování fotoaparátů shrnuje tabulka níže, v detailech se však mohou fotoaparáty lišit:
Režim | ISO | Clona | Exp. čas | Blesk |
AUTO | Auto | Auto | Auto | Auto |
Scénické režimy | Auto | Auto | Auto | Auto |
P | Ručně | Auto | Auto | Ručně |
Tv (S) | Ručně | Auto | Ručně | Ručně |
Av (A) | Ručně | Ručně | Auto | Ručně |
M | Ručně | Ručně | Ručně | Ručně |
Typické „rozdělení zodpovědnosti“ mezi fotografa a expoziční automatiku v různých expozičních režimech. Z tabulky vyplývá, že režim AUTO a scénické režimy jsou plně automatické; režimy P,Tv,Av (P,S,A) jsou poloautomatické (automatika a fotograf si různě dělí zodpovědnost); režim M je plně manuální. Řada fotoaparátů však nabízí i další režimy, např. Sv (Pentax), A-DEP (Canon) atd. O těch bude řeč později.
Expoziční automatika v režimu AUTO hravě zvládne běžné snímky za standardních světelných podmínek a poradí si i s podobnými hrátkami. Bude ale vždy produkovat průměr.
Režim AUTO
Všechny, a to i zcela profesionální fotoaparáty, nabízejí nějaký režim plné automatiky. Je obvykle značen zeleně a obvykle i výrazně redukuje možnosti fotoaparátu. Jinými slovy – natočení kolečka do režimu AUTO nastaví celou řadu parametrů na standardní či automatické a často je v menu nelze změnit - například:
- Nastaví se automatické vyvážení bílé (AWB)
- Zvolí se všechny zaostřovací body
- Nastaví se maticové měření expozice
- Expoziční kompenzace není možná
- Celá řada dalších možností z menu fotoaparátu zcela zmizí nebo nejde aktivovat
Tím, že
ISO – clona – expoziční čas
a i blesk jsou ovládány zcela automaticky, a navíc fotoaparát výrazně omezí své možnosti nastavení, se DSLR redukuje na obyčejný „kompaktní“ fotoaparát a fotografování se provádí metodou „Namiř a zmačkni“ (Point-and-shot). Přesto se tento režim někdy hodí, když například nemáte čas na nové nastavení fotoaparátu, fotoaparát je neznámý, v rukou cizí osoby atp. Proto tento režim obvykle jako jediný plně automatický nabízí i profesionální fotoaparáty.
Bylo by chybou na automatiku zcela zanevřít. Pro celou řadu amatérských fotografů a pro nenáročné snímky pokročilých fotografů plně postačuje. Na druhou stranu od ní nelze čekat zázraky – např. na tomto snímku ji zmátl reflexní rámeček na značce a snímek podexponovala.
Přemýšlení plné automatiky je vcelku logické a předvídatelné, i když se pochopitelně fotoaparáty mohou od sebe lišit. Stále je třeba mít na paměti, že automatika
neví co, jak a proč fotografujete
(zda sport či krajinu, zda na malý či velký formát, na čem vám na snímku záleží atd.), a tedy nemůže vhodně volit kompromis expozičních hodnot
ISO – clona – expoziční čas
. Postupuje tedy podle své nejlepší vůle a možností takto:
- Expoziční senzor změří množství odraženého světla.
- V databázi scén (maticové měření) se pokusí scénu najít, zjistit pravděpodobnou odchylku od střední šedé a provést automatickou expoziční kompenzaci.
- Je-li dostatek světla, automatika volí nízké ISO (100 nebo 200), čas a clonu přizpůsobí světlu. Čas však volí krátký – např. 1/160 sec a clonu zavírá jen má-li dostatečný prostor v expozičním čase (bojí se rozhýbání snímku).
- Pokud dojde k závěru, že na scéně je protisvětlo, tak vysune blesk a pokusí se scénu přiblesknout.
- Je-li na scéně méně světla, otevírá clonu, prodlužuje čas a zvyšuje ISO.
- Čas však neprodlouží nad cca 1/60 až 1/30 sec – obává se rozhýbání snímku z ruky (stativ nepředpokládá).
- ISO však nezvýší nad cca 400 – obává se šumu.
- Je-li na scéně ještě méně světla, expoziční hodnoty se zarazí na zcela otevřené cloně (podle objektivu), času 1/30 až 1/60 sec a ISO kolem 400. Nedostatek světla řeší automatika potom jen bleskem.
Schematické znázornění uvažování expoziční automatiky v režimu AUTO. Z obrázku vyplývá, že je-li dostatek světla, udržuje automatika nízké ISO, a expozici reguluje clonou a časem s tím, že clona má poměrně omezený rozsah hodnot. Ve střední hladině světla otevírá clonu až na doraz, čas neprodlužuje nad cca 1/30 sec a zvyšuje ISO, avšak ne nad 400. Ve slabé hladině světla hodnoty již nemění a používá blesk.
Z uvedeného vyplývá, že v režimu AUTO nelze exponovat delšími časy než asi 1/30 sec. Nelze také nastavit vyšší ISO než asi 400 a clona není podřízena hloubce ostrosti, nýbrž světlu. Blesk se zapne vždy, když je na scéně protisvětlo nebo nedostatečná hladina světla.
Příště se podíváme na scénické režimy a režim P.
