Name: Panasonic Lumix G1: jde to i bez zrcadla!
Item: Panasonic Lumix G1: jde to i bez zrcadla!
Rating: 10
Author: Milan Šurkala

Seznam kapitol

1. Panasonic Lumix G1: jde to i bez zrcadla! 2. Expoziční režimy a ostření 3. Výbava a nastavení 4. Fotografické testy

5. Fotografické testy 2 6. Galerie ilustračních snímků 7. Závěr

Zrcadlovka bez zrcadla - tak prezentuje Panasonic nový Lumix G1. Mnozí jej srovnávají s klasickými EVF kompakty, někteří se zrcadlovkami, většina se podivuje nad vysokou cenu. Málokdo se však ptá, zda nejde o zrcadlovku vyššího low-endu, jen bez zrcadla.

Reklama

Sférické zkreslení a vinětace

Soudkovitost objektivu na nejširším ohnisku patří přibližně k průměru. Většina plochy touto chybou není postižena skoro vůbec, bohužel úplné rohy naopak o to více. Na nejdelším ohnisku je obraz téměř ideální, vykazuje pouze minimální soudkovitost, kterou si na snímcích nejspíš ani nevšimnete.

Panasonic Lumix G1: jde to i bez zrcadla!

Negativem objektu je bohužel velmi silná vinětace s nižšími clonami. Hodnoty kolem 2 jsou opravdu velmi vysoké, ostatně na předchozím snímku to lze velmi dobře vidět. Na delších ohniscích vinětace výrazně klesá.

S nejvyšší clonou F22 je na tom objektiv mnohem lépe. Na nejširším ohnisku jsou rohy jen lehce tmavší, téměř neznatelně. Na větších ohniskových vzdálenostech si již ničeho nevšimnete.

Nově přidám ještě jeden graf, který bude ukazovat závislost vinětace na cloně. Tedy jedna křivka se týká jednoho vybraného ohniska a graf se vyvíjí se změnou clony.

Jak sami vidíte, s vyššími ohnisky je prakticky jedno, jakou clonu nastavíte. Vinětace je ve všech případech poměrně slabá. U nejširšího ohniska nízké clony způsobují velmi výraznou vinětaci. Obyčejně ale při jakémkoli ohnisku nad F5,6 dostanete přijatelný obraz bez výrazně tmavších okrajů.

Digitální šum

Poněvadž Lumix G1 je v podstatě jen zrcadlovkou, které bylo odejmuto zrcadlo, a místo něj má Live View, nechybí ani zrcadlovkový čip. Ten má klasickou velikost 4/3", tedy rozměr zrcadlovkových čipů fotoaparátů Panasonic a Olympus. To je zhruba 18×13,5 cm, tedy poněkud méně než u APS-C čipů zrcadlovek jiných výrobců (Canon, Nikon, Sony). Live MOS čip Lumixu G1 má rozlišení 12 MPx, takže ani tímto parametrem se nijak výrazně neliší od své konkurence.

Je však pochopitelné, že obrazový výstup bude patrně trochu horší než u APS-C zrcadlovek, nicméně není důvod k tomu, aby byl jakkoli horší oproti DSLR společnosti Olympus. Kdo chce srovnávat G1 s kompakty, tedy konkrétně pokročilými EVF fotoaparáty, pak by měl čekat mnohem vyšší kvalitu obrazu. Vždyť jen rekordmana v podobě Fujifilm S100FS překonává plochou čipu čtyřnásobně při téměř shodném rozlišení! U všech testovacích snímků byla vypnuta redukce šumu dlouhých časů, klasická redukce šumu byla ponechána na výchozím středním nastavení.

Na modré ploše si můžete dobře všímat vývoj jasového šumu, na bílé ploše papíru barevný šum a malá písmena ukáží, jak moc jsou při vyšších citlivostech zachovány detaily.

testovací fotografie

ISO 100

Na ISO 100 není sebemenší problém. Snímek je čistý a hladký, šum je slabý, přesně takový, aby snímek působil přirozeně a ne přežehleně.

ISO 200

U citlivosti ISO 200 prakticky nedochází k žádnému zhoršení obrazu. Jasový a barevný šum vzrostl jen trošku, vůbec vás to nemusí trápit.

ISO 400

Další citlivost ISO 400 přináší opět trochu výraznější šum nicméně takový výsledek leckdy kompakt nezvládne ani na ISO 100. Stále plně použitelné i pro dosti kvalitní fotografie. Mohlo by být trochu méně barevného šumu, nicméně ten odstraníte v odšumovacím softwaru raz dva.

ISO 800

ISO 800 nezvyšuje ani tak jasový šum, jako ten barevný. Začíná již měnit barvy snímku, proto doporučuji v případě, že chcete snímky výrazněji barevně upravovat, alespoň slabý zásah odšumovacího softwaru. Ten barevný šum odstraní velmi jednoduše a pak můžete i s touto citlivostí dělat poměrně kvalitní snímky, které příliš neztrácí na ostrosti. Připomínám ale, že bez zásahu odšumovacího softwaru budete mít díky poměrně výraznému barevnému šumu dost ztíženou práci.

ISO 1600

Až citlivost ISO 1600 produkuje poprvé nehezký snímek. Ten ztrácí trochu na ostrosti, ještě více na kontrastu. Jasový šum již začíná být dost viditelný. Objevují se také větší barevné fleky. Červené písmo se začíná rozlézat. Pro snímky v menším rozlišení se dá tato citlivost použít, ale raději bych ji nepoužíval.

ISO 3200

ISO 3200 pochopitelně při plném rozlišení 12 megapixelů způsobuje velmi silný jasový šum, který už výrazněji ničí i detaily. Rovněž klesá barevnost snímku, takže ISO 3200 opravdu ne. Dále se podíváme na míru zachování detailů na fotografii plyšáka při umělém světle.

testovací fotografie

Do citlivosti ISO 400 vcelku žádný problém. Malý úbytek ostrosti je patrný, ale zatím nic vážného. ISO 800 ale přidává více barevného šumu a rozpitost kresby. Chcete-li tedy kvalitně fotit, měli byste zůstávat maximálně u ISO 400. Pro běžné fotografie např. z oslav však bude kvalita s ISO 800 stále dostatečná. To už se nedá moc tvrdit o ISO 1600, zde je rozpití již silné. ISO 3200 pak přidalo ještě více jasového šumu, který obraz celý zničil. Pokračujme snímky bílého papíru.

Na těchto snímcích je velmi dobře vidět nárůst barevného šumu, který je v menší míře viditelný už i při citlivosti ISO 100. Trochu narušená plocha začíná být na ISO 400, nepěkný obraz je ale až na ISO 800 a další citlivosti zvyšují především jasový šum.

Na předchozím grafu vidíte, že do citlivosti ISO 800 šum roste jen pozvolna. Od citlivosti ISO 1600 však začíná přebírat vládu nad obrazem a ISO 3200 už roste do strmých výšin.

Tento graf pak ukazuje vliv redukce šumu na jeho úroveň. Jedná se o nastavení ve filmových režimech, kde je poslední položkou právě redukce šumu, kterou lze nastavit v pěti hodnotách. Černá signalizuje nejmenší odšumování, bílá naopak nejsilnější. Reálné snímky k nahlédnutí najdete hned v další kapitole věnované vyvážení bílé a barvám.

Vyvážení bílé, barvy

Vyvažování bílé vám většinou nebude působit větší problémy. Nicméně občas má člověk pocit, že by ty barvičky mohly být přeci jen trochu jiné. Za to může ale také zobrazení LCD displeje, které není naprosto přesné. Když se tyto dva malinké problémy sečtou, občas z fotoaparátu může vylézt poněkud jinak zbarvená fotografie, než čekáte. To je ale výjimečné. Potěší možnost manuálního nastavení vyvážení bílé (vlastní měření vyfocením bílé plochy) včetně možnosti nastavení teploty světla. Možná trochu překvapí absence přednastaveného režimu na zářivku.

To máme testovací obrazec, kde vidíte reprodukci barev při různém nastavení. Snímek byl pořizován v pokoji za polojasného počasí. Nyní se podíváme na snímky poněkud reálnější scény.

Stejně jako v předchozím případě, i zde nastavení na žárovku logicky ladí běžné snímky výrazně do modrých odstínů. Nastavení na blesk je poněkud do modrozelena.

Fotoaparát dále nabízí obrovské množství nejrůznějších nastavení barev, kontrastu, ostrosti, filmové režimy a mnoho dalšího. Nejprve se podívejme na filmové režimy.

Těch je celkem devět, šest barevných a tři černobílé. Osobně jsem měl nejraději klasický a pak dynamický B&W, se kterým vypadají fotografie opravdu velmi pěkně, skutečně podobně jako na černobílých filmech při vyvolávání na vyšší kontrast. U každého filmového režimu lze upravit kontrast, ostrost, nasycení barev (u černobílých nikoli) a redukci šumu. Určité nastavení (např. dynamický režim se zvýšeným kontrastem a sníženou redukcí šumu) si můžete uložit pod jedno ze dvou vlastních nastavení Film1 a Film2. Poté si tedy již nemusíte upravovat předvolené režimy, ale jen navolíte tento svůj vlastní přednastavený.

Nechybí ani tzv. multifilm, kdy fotoaparát pořizuje snímky ve dvou až třech filmových režimech. Nefunguje to tak, že by vyfotil jednu fotografii a tu uložil ve více verzích, ale střídá mezi fotografiemi jednotlivé režimy. V praxi to může vypadat následovně. Vyfotíte snímek na standardní nastavení, fotoaparát sám změní např. na černobílý dynamický (ten jaký mu v multifilmu nastavíte). Vyfotíte snímek. Fotoaparát zase vrátí nastavení na standardní, po další fotografii zase na druhý zvolený filmový režim a tak pořád dokola.

Jak již bylo řečeno, u filmových režimů lze upravovat kontrast, ostrost, nasycení barev a redukci šumu. Nejprve se podíváme na úpravy kontrastu.

Chcete-li živější fotografie, určitě trochu zvyšte kontrast. Pozor ale na to, že ztratíte část dynamického rozsahu, tmavé plochy se více zatmaví, světlé budou naopak více přepálenější. Osobně bych nechával výchozí hodnoty nebo +1.

Přidávání ostrosti se příliš na snímku neprojevilo, naproti tomu její ubrání je znatelné. Hrany jsou pak nemastné neslané.

Dále zde máme nasycení barev. Nebýt sněhu, jistě by více vynikla živější zelená, takto se musíme spokojit s rozdíly ve žluté, červené a modré. Poslední možností je redukce šumu. Pro lepší posouzení jsem nechal snímky v trochu větším rozlišení, jedná se o výřezy, k žádnému zmenšování nedošlo.

Práce redukce šumu jde vidět. Obraz sice nějak výrazně nedegraduje, přesto bych ji raději nechával maximálně na prostřední hodnotě a další odšumění spíše provedl v PC.

Aby toho nebylo málo, fotoaparát nabízí ještě režim Moje barvy přímo na ovládacím kolečku. Zde můžete dále upravovat ladění barev, jas a sytost barev. Účinek těchto nastavení je velmi znatelný, podívejte na extrémní hodnoty nastavení.

Zde se extrémní hodnoty projevují na teplejším nebo chladnějším ladění snímku. Podstatně větší zásah do obrazu však způsobí nastavení jasu. To totiž ovlivňuje samotnou expozici.

Jak vidíte, nejtmavší snímek je skutečně velmi tmavý, zatímco s maximálním jasem už jsou na snímku skoro jen přepaly. S tímto nastavením tedy zacházejte raději opatrně. Poslední volbou je nasycení barev.

Nejslabší nasycení barev se ukáže v černobílé fotografii. Nejvyšší nastavení naopak ve velmi živých barvách. Zde to ještě nevypadá šíleně, ale stačí si maximální nasycení zkusit třeba na místech, kde je nábytek různých barev stejně jako knihy v knihovně a podobně. Pak člověk teprve vidí, jak moc se tato nastavení projevují. Možnosti Panasonicu Lumix G1 jsou jak vidno velmi bohaté.

Měření rychlosti

Nejnovější procesor Venus Engine HD se podepisuje na velmi vysokém výkonu. Zpracovávání fotografií je rychlé, ostatně stejně jako celý fotoaparát. U sekvenčního snímání se do výpočtu fps nezapočítává první startovní snímek pořízený v čase 0,00 s.

První snímek - 1,2 sekundy (Výborný výsledek. V podstatě ještě ani nestihnete dát prst z páčky pro zapínání fotoaparátu na spoušť a už můžete fotit, navíc bez čekání na doběhnutí fotoaparátu.)
Snímek bez namáčknutí wide - 0,35 sekundy (Vzhledem k tomu, že fotoaparát ostří pomocí detekce kontrastu a ne fázového posuvu jako zrcadlovky, dalo by se čekat pomalejší ostření. Nicméně G1 je doposud nejrychlejší fotoaparát s ostřením pomocí kontrastu a směle se může rovnat rychlostí ostření s levnými zrcadlovkami. Výborné.)
Snímek bez namáčknutí tele - 0,45 až 0,5 sekundy (Na nejdelším ohnisku je ostření lehce pomalejší, nicméně stále je to oproti čemukoli se stejnou technologií ostření bleskurychlé. Problémy nastávají pouze ve tmě, kde se ostření prodlužuje i na sekundu.)
Snímek s namáčknutím - Bez znatelné prodlevy
Čas snímek-snímek JPEG - 1,05 sekundy (Opět úžasná rychlost. V podstatě jen mačkáte spoušť a hned fotíte. Po náhledu, který se objeví dosti rychle, můžete hned mačkat spoušť znovu, zápis na kartu ani nezaznamenáte.)
Čas snímek-snímek RAW - 1,15 až 1,25 sekundy (V podstatě totéž, zápis na kartu trvá trochu déle, ale vzhledem k tomu, že se zapisuje i v průběhu ostření a focení dalšího snímku, i po vyfocení několika fotografií stále nedochází k přeplňování bufferu.)
Čas snímek-snímek RAW+JPEG - 1,15 až 1,25 sekundy (Pořád lze pořizovat snímky velkou rychlostí. Nicméně zde už karta nemusí stíhat tak velký nápor dat, a tak se zhruba po sedmém snímku prodleva mezi snímky díky ukládání na kartu začne prodlužovat, naměřil jsem pak maximálně 2,4 sekundy. Je to sice dvakrát tak dlouho, ale stále je to mnohem rychlejší než u drtivé většiny kompaktů, které ukládají jenom do JPEG. Ještě rychlejší karta by mohla tento problém zmírnit, tedy nevzniká-li problém v pomalém bufferu.)
Čas snímek-snímek s bleskem - 1,9 sekundy (Nabíjení blesku je rychlé, takže i s ním lze pořizovat snímky v "ruční" sekvenci velmi rychle za sebou.
Přezoomování - záleží na tom, jak rychlé máte ruce, je totiž manuální.
Sekvenční snímání L JPEG - 1,75 fps (19 snímků za 10,2 sekundy. Pro pomalejší sekvenční snímání přijatelný výsledek.)
Sekvenční snímání L RAW - 1,75 fps (7 snímků za 3,4 sekundy. Po sedmém snímku se rychlost začíná snižovat zhruba na 0,7 fps.)
Sekvenční snímání L RAW+JPEG - 1,7 fps (6 snímků za 3,0 sekundy. Po šestém snímku rychlost klesá až na cca 0,25 fps.)
Sekvenční snímání H JPEG - 2,45 fps (36 snímků za 14,2 sekundy. Nejrychlejší sekvenční snímání v plném rozlišení, jakým fotoaparát disponuje. Nynější moderní zrcadlovky mají nezřídka i lepší výsledky, ale 2,45 fps určitě není špatná hodnota.)
Sekvenční snímání H RAW - 2,4 fps (6 snímků za 2,1 sekundy. Poté rychlost klesá na 0,7 - 0,75 fps. Ukládání celého bufferu po pořízení 13 snímků pak zabralo dalších 8,3 sekundy.)
Sekvenční snímání H RAW+JPEG - 2,5 fps (4 snímky za 1,2 sekundy. Rychlost pak klesá na 0,55 fps. Po pořízení 11 snímků se na kartu ukládalo ještě dalších 14,3 sekundy.)
Expoziční bracketing - 1,65 fps (3 snímky za 1,25 s, 5 snímků za 2,5 s, 7 snímků za 3,7 sekundy.)

Jak sami vidíte dle naměřených časů, konkurenční zrcadlovky budou většinou podobně rychlé. Ve srovnání s kompakty patrně neexistuje přístroj, který by se G1 mohl jen tak rovnat. Kontrastní ostření je skutečně velmi rychlé, ačkoli ve tmě začíná dost ztrácet a začíná se chovat spíše jako typický "lepší kompakt, resp. EVF ultrazoom".

Předchozí