Seznam kapitol
Moderní telefony, fotoaparáty i kamery podporují záznam na externí SSD. Ta lze připojit i k notebookům a PC. Proč však volit prémiová SSD jako Samsung SSD T9?
Přenášení dat byl odvěký problém. Doby, kdy jsme je přenášeli na zoufale pomalých a ještě zoufaleji nespolehlivých disketách jsou naštěstí pryč. Do značné míry odzvonilo i USB klíčenkám, přesto tu máme mobilní úložiště, která se těší velkému zájmu, a to zejména v profesionálnějších sférách. Jde o externí SSD.
Ta najdou obrovské množství různého využití. Můžete s jejich pomocí rozšířit malá úložiště mobilních zařízení, což býval problém zejména u zařízení Applu, která mají za větší paměť příliš vysoké příplatky. Můžete na nich mít třeba nainstalovaný alternativní operační systém, který nemusí zabírat místo na klasickém SSD notebooku, a ten spouštět z SSD jen tehdy, když je potřeba.
Můžete mít také na externím SSD uložená svá data a ta jednoduše přenášet mezi různými počítači, smartphony, tablety, přičemž je jedno, zda mají operační systém Apple iOS, iPadOS, macOS, Windows nebo Android, nemluvě o operačních systémech herních konzolí. V neposlední řadě se dostává podpora záznamu na externí SSD do stále většího množství fotoaparátů, kamer a dokonce i telefonů. Chcete-li natáčet ProRes video pomocí iPhonu, ani větší kapacity v telefonu vám nemusí stačit, nemluvě o tom, že bez SSD zůstanou zapovězeny nejvyšší frekvence.
Např. 4K60p chce 220 MB/s a 4K120p už vyžaduje dokonce 440 MB/s. Potřebujete tak nejen velmi rychlé úložiště, které takovou rychlost trvale zvládá, ale také vysokokapacitní. Pokud byste měli třeba 512GB iPhone a volných 400 GB pro video (což bude mít při nejrůznějších nainstalovaných aplikacích málokdo), tak 4K120p ProRes záznamu by se sem vešlo jen asi 15 minut. Externí SSD tak rozhodně přijde vhod. Jedním z takových příkladů může být např. Samsung SSD T9, který vidíte na obrázku v 1TB variantě a jemuž se dnes budeme věnovat jako zástupci prémiových externích SSD. Nemusí to být ale jen iPhone. Externě lze ukládat např. i 8K video z telefonů, jako je Samsung Galaxy S26 Ultra.
Proč nestačí “tradiční” řešení?
Pokud jdete do terénu a chcete natáčet video na externí úložiště, případně pracovat na datech někde, kam svá zařízení přenášíte, vypadávají ze hry externí pevné disky (HDD). Ne, že by nešly vůbec použít např. s notebooky, ale pro videozáznam to už fungovat nebude. Mají tak nízké přenosové rychlosti, že je výrobci většinou raději ani neuvádí (obvykle to nejde výrazně nad 100 MB/s). A to nemluvíme o mechanické křehkosti externích HDD, které navzdory optimalizacím obecně moc nemilují nárazy a pohyb, jsou pomalé, těžké a hlučné.
Pozor je ale třeba si dávat na levná externí SSD. Ta mohou mít pomalejší přenosové rychlosti, které by pro výše zmíněné zápisy byly na hraně (nejpomalejší SSD mají zápisy okolo 400 MB/s). Také je otázkou optimalizace jejich chlazení při delším zápisu a velikost bufferu. Ona maximální rychlost totiž může být k dispozici jen prvních několik gigabytů. Tento údaj se ale ve většině specifikací nedozvíte ani u dražších SSD.
Interní paměť telefonu už jsme probírali, problémem ale jsou i paměťové karty. Jednak je dnes už podporuje jen málokterý telefon, a pokud už ano, tak zpravidla ty levnější. Další potíží je, že jsou paměťové karty zejména pro telefony docela pomalé. Nejrychlejší UHS-I se dostanou sotva na 100 MB/s a ani UHS-II nestačí na ProRes záznam. Tento problém řeší až různé CFexpress a SDexpress karty. Ty nejsou z nejlevnějších a řeší problematiku u fotoaparátů a kamer, nicméně ne u telefonů.
V neposlední řadě má výkonnější externí SSD ještě jednu výhodu. Díky kompatibilitě dané rozhraním USB je možné ho používat s nejrůznějšími přístroji. To sice platí i pro ta levná, nicméně vysoká podporovaná rychlost umožní fungovat s ním podobně svižně jako s interním SSD.
A tak fotoaparátem nebo telefonem natočíte video na ono externí SSD, v telefonu ho rovnou i upravíte, případně to jen přepojíte do iPadu nebo MacBooku (případně jiného modelu tabletu nebo notebooku) a můžete vesele editovat přímo z SSD, aniž byste museli data nejprve kopírovat na PC nebo tablet. Střih videí nebo úprava RAW fotografií přímo z SSD může přijít vhod nejen z pohledu rychlosti, ale také toho, že stejná data ať už zdrojová nebo zpracovaná, máte k dispozici v každém zařízení, ke kterému toto SSD připojíte.
Většina lepších SSD zvládá alespoň USB 3.2 Gen2 (10 Gbps, tedy cca 1000 MB/s v praxi), některá umí i USB 3.2 Gen2x2 (20Gbps, cca 2000 MB/s) a nejnovější generace zvládnou i USB 4 (40Gbps, cca 4000 MB/s).
Pokud jde o USB 3.2 Gen2x2, to na rozdíl od všech ostatních USB používá dvojici linek, takže ho nemusí podporovat každé PC. U notebooků to není moc časté, u základních desek pro PC jsme na tom o něco lépe. Poněvadž pro jeho správnou funkci a rychlost 20 Gbps potřebujete 2 linky, je možné, že i když budete mít notebook s USB 4 a podporou 40 Gbps, SSD s USB 3.2 Gen2x2 díky absenci této linky v notebooku poběží jen jako jednolinkové USB 3.2 Gen2, tedy na 10Gbps (cca 1000 MB/s).
Co dělá prémiové SSD prémiovým?
Externích SSD je spousta typů a to, co je odlišuje od těch běžných, jsme si už v některých bodech nastínili.
Předně to může být rychlost přenosu a její udržení. Nejde totiž jen o maximální dosaženou rychlost, ale také velikost bufferu, která mluví o tom, jak dlouho tuto vysokou rychlost zvládne držet. V neposlední řadě jde také o to, kam ta rychlost spadne, když buffer dojde. V minulosti jsme testovali externí SSD a velké rozdíly byly v tom, kdy bufferu došla kapacita, i to, jak výrazně se pak snížila rychlost. Někdy je to třeba o třetinu, někdy klidně o třetiny dvě.
Další výhodou prémiových SSD může být kompatibilita. Ačkoli USB rozhraní mají všechny, ne vždy najdete v balení např. kabely pro USB-C i USB-A.
Lepší SSD určená zejména pro natáčení videa a fotografii jsou často optimalizována pro vyšší odolnost. A tak tu místo stylového designu najdete především design praktický a odolný (i když ani ten se nemusí vylučovat se stylem). Taková externí SSD mají často pogumování nebo kompletně gumový povrch jako např. již zmíněný Samsung SSD T9, což jim zajišťuje odolnost vůči pádu. V neposlední řadě o důvěru ve vlastní produkt hovoří i délka záruky.
Mnohým uživatelům může přijít vhod i šifrování dat a bezpečnost. U mnohých lepších SSD najdete např. podporu pro 256bitové šifrování AES nebo jiné metody, což pomůže zajistit bezpečnost dat, a to především v případě komerčních projektů.
V neposlední řadě bychom měli zmínit vysokou kapacitu. Zatímco low-endová SSD se obvykle nabízí v menších kapacitách, aby pokryla svůj levnější segment trhu, prémiovější SSD většinou začínají na vyšších kapacitách (např. 1 TB místo 512 GB) a končí výše (na 4 TB, někdy dokonce i 8 TB, místo 2 TB).
