Seznam kapitol
Moderní telefony, fotoaparáty i kamery podporují záznam na externí SSD. Ta lze připojit i k notebookům a PC. Proč však volit prémiová SSD jako Samsung SSD T9?
Nás ale pochopitelně nebudou zajímat jen výsledky v syntetických benchmarcích, ale především to, jak se chová v praxi, tedy při praktickém využívání. SSD od Samsungu tak vyzkoušíme v několika typických situacích.
Natáčení ProRes videa na smartphone
Jednou z užitečných výhod externích SSD může být to, že v případě natáčení videí na telefon máte k dispozici mnohem větší úložiště, než co je typická kapacita interní paměti. Pokud je SSD dostatečně rychlé, a to Samsung SSD T9 je, umožní ukládání i ProRes videa, které se dostává na stále větší počet smartphonů.
Díky gumovému povrchu nehrozí, že by se SSD poškrábalo, nebo že by ono poškrábalo telefon. Držení bohužel není moc pohodlné, tedy musíte pochopitelně počítat s tím, že pokud nevyužijete nějakou pomůcku, která by SSD k něčemu přichytila, budete držet dvě zařízení najednou.
Ačkoli iPhone 16 Pro má velmi rychlé úložiště, 4K 120p video v ProRes vám dovolí natáčet jen na externí úložiště. Při testu jsem natočil 7 minut ProRes videa (ve 4K60p i 4K120p), což si celkem vzalo 121 GB dat. SSD by tak vystačilo zhruba na 1 hodin kombinovaného záznamu. Jak je trochu vidět z obrázku, při 4K120p ukazovalo volnou kapacitu na 31 minut, přičemž bylo zaplněno asi z 10 %. Ještě jedna praktická poznámka. Nezapomínejte na to, že SSD je napájeno z telefonu, který musí zajistit napájení jak SSD, tak sám sebe, a to ještě při tom nejnáročnějším režimu natáčení. Těchto 7 minut videa si tak vzalo 21 % baterie.
Externí SSD ale může mít přínos pro natáčení videa i v případě, že nejde rovnou o ProRes (nicméně např. u iPhonu si ukládání běžných videí na SSD nevynutíte). Je totiž možné přenést data z interní paměti na SSD poté. Ať už jedete na dovolenou, nebo natáčení telefonem používáte k něčemu profesionálnějšímu, pořád tu máte možnost vzít videa uložená do interní paměti, ta překopírovat na SSD a paměť v telefonu uvolnit.
Zkusil jsem to na přenosu 48 videí (tři 4GB ProRes, 45 standardních v H.265) o celkové velikosti 18,5 GB. Zabralo to 46 sekund, což odpovídá přenosovým rychlostem okolo 410 MB/s. Velké ProRes soubory se přenášely rychlostí cca 500 MB/s, menší soubory byly okolo 310 MB/s. Zde je rychlostním limitem spíše iPhone, ne SSD.
Střih videa na iPadu přímo z SSD
Externí SSD může být velmi užitečným pomocníkem i pro střih videa. Ta totiž nemusíte kopírovat na PC nebo třeba tablet, ale stačí SSD připojit k zařízení a stříhat to rovnou z něj. Vysoká přenosová rychlost zajistí dostatečně rychlou práci se soubory. Příkladem může být oněch výše zmíněných 121 GB dat. Ta by se mi na iPad s 64GB úložištěm a volnou sotva polovinou rozhodně nevešla. Stačilo ale připojit SSD, vytvořit odkaz na složku v Luma Fusion a videa se tahala přímo z SSD. Úložiště iPadu zůstalo prázdné.
Práce byla dost svižná a případné záseky bych připisoval spíše samotnému zastaralému iPadu, jeho malé paměti RAM a poněkud problematickému chování Luma Fusion (které u některých projektů zlobí i s interní pamětí) než nedostatečné rychlosti SSD. Ve většině scén se totiž přecházelo mezi scénami naprosto plynule, stejně jako se naprosto plynule přehrávalo. Až mě udivilo, jak hezky to takto externě jelo. Chcete-li hodně šetřit místo, není problém exportovat i ono video na externí SSD tak, aby nezabíralo místo na iPadu nebo jiném tabletu.
Zde i vidíte video, které jsem s pomocí iPhonu natočil na toto externí SSD a pak ho na iPadu Pro nastříhal, aniž bych musel videoklipy nahrávat do interní paměti tabletu.
Kopírování ve Windows
Externí SSD ale nemusí sloužit jen k natáčení ProRes videa, ukládání a stříhání videosekvencí. Využití najde i pro běžné ukládání jiných dat. V případě Samsungu SSD T9 je to ještě s bonusem nadprůměrné odolnosti. SSD připojíte k mnoha různým PC, v tom je velká výhoda kompatibility USB rozhraní. SSD připojíte k PC, notebooku, a to s Windowsem nebo tím od Applu, rozumět si bude s mobilní telefony i tablety s Androidem i iOS/iPadOS. Pokud jde o práci ve Windows, zde pochopitelně musíte počítat s tím, že syntetické benchmarky jsou jedna věc, reálné kopírování v prostředí operačního systému pak věc druhá.
Pro test jsem použil velký 120GB ZIP soubor a aplikaci DiskBench, která provede kopírování. Většinou tyto výsledky odpovídají tomu, co naměříte ve Windows a zde tomu není jinak. Pokud jde o zápis na SSD, tady jsem dosáhl něco přes 1070 MB/s a většina podobných přenosů se pohybovala někde kolem těchto hodnot 1030-1080 MB/s. Pokud jde o čtení z SSD, zde je to o něco lepší a reálně dokáže SSD přenášet data rychlostí 1270 MB/s, přičemž většina testů byla někde okolo 1250 až 1330 MB/s.
Reálné testy z kopírování tohoto velkého souboru ukazují podobné průběhy. Zápis se v podstatě trvale drží lehce nad hranicí 1 GB/s, u čtení je pak rychlost obvykle okolo 1,3 GB/s. Zkoušel jsem různé velikosti a nikdy jsem nenarazil na situaci, kterou by se dalo označit za vyčerpání bufferu. Rychlost se sice občas někdy trochu propadala, ale nikdy ne trvale. Rychlosti jsou velmi konzistentní.
Pokud SSD spadne do režimu USB 3.2 Gen 2x1 na zařízení, které nepodporuje dvoulinkové USB, dosahovala praktická rychlost zápisu ve Windows skoro 640 MB/s, v případě čtení to pak bylo přes 780 MB/s. Tato rychlost je konzistentní a v průběhu přenosů se nepropadá.
