Diskuze: Yashica Crew přináší 6× optický zoom, ale jen 1/3,06" čip

tutonda

Level

dnes 09:28

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

@tutonda je to spekulace a většinou pro to nelze najít zdroje (důkazy), ale tohle vykupování tradičních Japonských značek (před jejich zánikem) různými investičními skupinami je hodně časté a již dlouho se ví, že často za nimi stojí více či méně skrytě Japonský stát. Spekuluje se o tom i okolo JIP (současný vlastník OM Digital - systému MFT). Říká se tomu "kapitalistické znárodňování" a vede to bohužel často ke vzniku tzv: "zombie firem", které jsou státem dotované, negenerují zisk a vývojově stagnují (právě jako třeba OM poslední roky) Když se na to zase zeptáte AI, dostanete tuhle odpověď:

Tvrzení, že japonský stát skupuje tamní podniky, má reálný a velmi specifický základ, i když označení „kapitalistické znárodňování“ je spíše publicistickou zkratkou či provokativním ekonomickým pojmem než oficiálním popisem vládní politiky. [1]

Japonský model zásahů do ekonomiky je ve světě unikátní a opírá se o dva hlavní pilíře:

1. Fondy ovládané státem a zachraňování značek

Japonsko dlouhodobě využívá polostátní investiční fondy – nejznámějším byl INCJ (Innovation Network Corporation of Japan), dnes transformovaný pod státní JIC (Japan Investment Corporation). [1]

Cílem těchto fondů nebylo klasické znárodnění z ideologických důvodů, ale ekonomický nacionalismus a ochrana know-how: [1]

Záchrana a konsolidace: Když tradiční technologičtí obři ztráceli dech v konkurenci s Jižní Koreou nebo Čínou, stát zasáhl. Spojením upadajících divizí firem Sony, Toshiba a Hitachi takto pod křídly státního fondu vznikl například výrobce displejů Japan Display. [1]

Obrana před zahraničním kapitálem: V roce 2013 stát skrze INCJ masivně zainvestoval a ovládl zadluženého výrobce mikročipů Renesas Electronics, aby zabránil tomu, že klíčového dodavatele pro japonský automobilový průmysl skoupí americký investiční fond KKR. Podobně v roce 2023 státní fond JIC koupil giganta na výrobu fotorezistů JSR s cílem udržet kontrolu nad kritickým článkem v dodavatelském řetězci polovodičů. [1]

2. Centrální banka jako masivní akcionář

Dalším unikátem je politika Japonské centrální banky (Bank of Japan). Ta v rámci desítek let trvající snahy o oživení ekonomiky a boj s deflací nenakupovala pouze státní dluhopisy, ale začala ve velkém nakupovat akciové fondy (ETF). [1, 2]

Bank of Japan se tímto způsobem stala největším vlastníkem japonských akcií a nepřímo drží významné podíly v desítkách nejznámějších firem (včetně firem jako Toyota, Nintendo či Fast Retailing/Uniqlo).

Proč se tomu říká „kapitalistické znárodňování“?

Termín vystihuje paradox japonského přístupu:

Tržní prostředí zůstává: Firmy dál fungují na burze, soutěží na volném trhu, mají management a generují zisk (nebo ztrátu).

Stát drží ochranou ruku: Pokud ale strategicky důležitému podniku hrozí krach nebo převzetí cizím investorem, stát zasáhne jako „záchranář poslední instance“. [1]

Má to háček?

Tento přístup čelí dlouhodobé kritice. Kritici varují před vznikem tzv. „zombie firem“ – podniků, které by na běžném trhu zkrachovaly, ale státní dotace, levné úvěry a intervence fondů je drží při životě. To podle ekonomů brzdí inovace a přirozenou proměnu ekonomiky. [1]

Ukázkovým příkladem byl také vládní program Cool Japan Fund, který měl dotovat a celosvětově propagovat tradiční kulturu, anime, jídlo a módu. Fond však po letech kvůli neefektivitě, byrokracii a obřím finančním ztrátám musel projít radikálním omezením a restrukturalizací. [1, 2]