Canon EOS 70D: velmi příjemný společník

Zrcadlovka Canon EOS 70D patří do vyšší střední třídy APS-C zrcadlovek a na těle je to znát. To je bytelné, působí hodně kvalitně, velmi dobře padne do ruky. Není ani příliš velké, ani malé, každopádně proti běžným zrcadlovkám nižších tříd už něco váží (755 gramů s baterií a kartou). S testovaným 18-135mm IS STM objektivem už tento set váží lehce přes 1,2 kilogramu. Tělo už obsahuje poměrně velké množství tlačítek a pokud na EOS 70D přecházíte z nižších tříd, prvních pár dní se můžete trochu ztrácet. Až zjistíte, co se kde nastavuje, najednou začne být celá zrcadlovka podstatně srozumitelnější a lépe ovladatelná než nižší verze.

Na pohledu zepředu je dobře vidět, že EOS 70D není žádný drobek. APS-C senzor už začíná v takovém těle vypadat jako docela malý. Na straně od bajonetu je tlačítko pro odjištění objektivu, na druhé straně je dioda sloužící k redukci efektu červených očí, případně slouží jako kontrolka samospouště. Na gripu je pak vidět snímač dálkového ovládání. Pod bajonetem je malé tlačítko pro náhled hloubky ostrosti.

V testu jsme použili ultrazoomový objektiv Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS STM. Tomu se podrobněji věnujeme v jeho recenzi, zde ale zmíníme, že potěší solidní optickou stabilizací a hladkým chodem zoomovacího i ostřícího kroužku. Je sice pravda, že tíha optiky objektivu dokáže u zoomování obrazem ještě trošku škubnout, ale přesto patří k tomu nejlepšímu ve své třídě a tak dobře optimalizovaný objektiv pro video u zrcadlovek jen tak nenajdete. Po přepočtu nabídne ohniskový rozsah 29 až 216 milimetrů, tedy 7,5× optický zoom. Světelnost je tradiční s hodnotami F3,5 až F5,6, závit pro filtry má průměr 67 milimetrů.

Horní strana je dost bohatá na tlačítka a umožňuje snadno nastavovat poměrně velké množství parametrů. Vlevo je kolečko režimů, které je jištěné tlačítkem (pro pootočení jej musíte zmáčknout, což jej odblokuje). Pod kolečkem je tlačítko pro zapnutí. U této třídy Canonu je to obvyklé místo, osobně mi ale např. nevyhovuje (toto je ale samozřejmě subjektivní a nepovažuji to za negativum).

Následují sáňky na blesk, kolem kterých jsou mikrofony pro stereo zvuk. Interní blesk je tradičně vyskakovací a zapíná se elektronicky pomocí tlačítka nalevo. Díky tomu je umožněno, aby si jej automatika dokázala vyklopit sama (což občas zbytečně dělá v protisvětle, kdy se účinek blesku kvůli vzdálenosti k objektům ani neprojeví).

Napravo od blesku najdete stavový displej, který si lze nechat prosvětlit pomocí tlačítka úplně napravo. Ukazuje většinu důležitých nastavení, osobně jsem ale spíše využívat stavového displeje na LCD, který lze pomocí tlačítka Q proměnit na zajímavé quick menu. Následují další čtyři tlačítka, která jsou určena k nastavení měření expozice, ISO citlivosti, sekvenčního snímání nebo samospouště a ostřícího režimu. Jejich stisknutí spustí menu pro danou funkci a nastavit konkrétní hodnotu můžete několika způsoby podle toho, který vám vyhovuje nejvíce. Lze použít horní roller, zadní čtyřsměrný ovladač pomocí šipek nebo točením, lze použít také dotykový displej. Paráda.

Vepředu vidíte i již zmíněný roller, kterým lze nastavovat prakticky vše od menu nabídek až po clonu nebo expoziční čas (v režimu M nastavuje čas, naopak zadní kolečko nastavuje clonu). Směrem dopředu je vidět ještě malé tlačítko pro nastavení režimu výběru AF bodů. Každým kliknutím se změní režim na další ze tří možných (jednobodový, zónový a automatický výběr z 19 bodů). Spoušť je naklopena směrem vpřed a nemám k ní žádné výhrady. Namáčknutí i domáčknutí jsou nastavena tak akorát.

Nad displejem je pentaprizmatický hledáček s 98% pokrytím a 0,95× zvětšením (0,59× po přepočtu). Je tedy o dost větší než u levnějších zrcadlovek, na druhou stranu na velikosti elektronických hledáčků moderních ultrazoomů (RX10 nebo FZ1000) nemá ani zdaleka. Dá se v něm zobrazit velmi jednoduchá vodováha. Nalevo od hledáčku je tlačítko MENU pro vstup do hlavního menu a INFO, které upravuje zobrazení informací na displeji (vypíná stavový displej na LCD, upravuje zobrazení vyfocených snímků).

Vzadu naleznete také 3,0" LCD s rozlišením 1,04 milionu bodů (720×480 RGB pixelů s poměrem stran 3:2). Nabídne 100% pokrytí obrazu. Je nutné podotknout, že s STM objektivy dokáže fotoaparát pracovat velmi dobře, takže focení přes live view je naprosto bez problémů použitelné a nějaké focení makra od země s vyklopeným displejem a autofokusem je úplně v pohodě. Nemá na nejrychlejší CSC, ale rychlé je to více než dostatečně. Pozorovací úhly jsou výborné, ze stran lehce klesá kontrast, ale to je tak všechno.

Vedle hledáčku je malý přepínač mezi focením snímků a natáčením videosekvencí. Pokud v režimu focení zmáčknete tlačítko START/STOP, spustí se live view režim. Není to okamžité, trochu to trvá, ale není to ani nějak dramatické. Pokud posunete přepínač na natáčení videosekvencí, spustí se live view a tlačítkem spouště můžete fotit. Naopak tlačítko START/STOP zde spouští natáčení videa. Prodleva je velmi krátká, naměřil jsem zhruba 0,3 sekundy. Ukončení natáčení videa je okamžité.

V pravém horním rohu je tlačítko AF-ON, které spustí autofokus. Další tlačítko zamyká expozici a ostření dle nastavení v menu a poslední pak spouští výběr samotných AF bodů. Oproti tlačítku na hodní straně přístroje neumožňuje vybrat režim výběru AF bodů pomocí šipek nebo rollerů, protože právě toto menu dovoluje vybrat onen AF bod nebo zónu pomocí šipek a rolleru. Pokud tedy máte zapnutou automatiku výběru AF bodů, nemůžete v tomto menu logicky dělat nic. Nicméně aby to Canon zjednodušil a nevynucoval práci s horním tlačítkem pro úpravu režimu výběru AF bodů, lze si tento režim vybrat dotykově na displeji. Což vše nádherně zjednodušuje. Obě poslední tlačítka pak slouží i ke zvětšování a zmenšování náhledu na displeji. Zde musím Canon pochválit ještě za jednu věc. Live view je krásně plynulý i při maximálním zvětšení, takže na rozdíl od Nikonů, kde se to "rube" jak Windows 7 na 486ce, tady se s tím pracuje nádherně.

Tlačítko Q aktivuje quick menu, tedy stavový displej se udělá aktivním, vysvítí se jedna volba a tu lze pomocí rolleru (jak horního, tak spodního) nastavit. V menu se lze pohybovat šipkami nebo ještě rychleji pomocí dotykového displeje. Přestože se dá vše snadno ovládat pomocí tlačítek, dotykový displej zde vnímám jako příjemného společníka, který posouvá ergonomii fotoaparátu ještě o kousek dál. Menu nabídky si můžete rozkliknout tlačítkem SET a pak se zobrazí veškeré dostupné volby pro dané nastavení (při otáčení rollerem bez rozkliknutí hledáte volby "naslepo").

Následuje tlačítko pro vstup do režimu prohlížení snímků. Jak již bylo řečeno, tlačítko INFO umí upravit styl zobrazení snímků, horní dvě tlačítka vpravo na zadní straně pak zvětšují a zmenšují náhled. O čtyřsměrném ovladači jsme již mluvili. Funguje jako šipky v menu nabídkách, podle nastavení v menu může např. i přímo polohovat AF bod, aniž byste museli zapínat jakýkoli režim výběru AF bodu. Míra vystoupnutí nad povrch je ale trochu zvláštní a nemačká se úplně přirozeně. Kolem je rovněž již probírané otočné kolečko, které můžete používat v menu nabídkách, k úpravám času, clony a jiných parametrů. Uprostřed ovladače je tlačítko SET pro potvrzování, rozklikávání menu nabídek a podobně. Na závěr tu máme ještě tlačítko pro smazání snímku a posuvné tlačítko LOCK pro uzamčení tlačítek proti nechtěnému zmáčknutí.

Na pravé straně je krytka prostoru pro SDXC kartu. Vidíte tu také ouško na provlečení popruhu.

Na pravé straně toho vidíme o něco více. Na objektivu je vidět přepínač optické stabilizace a manuálního ostření. Na těle fotoaparátu je pak tlačítko pro vyklopení blesku a další pro odjištění objektivu.

Pod vrchní krytkou je vstup pro externí mikrofon a níže pak pro dálkové ovládání. Pod druhou krytkou je pak HDMI a A/V výstup.

Vespod je vidět kovový závit pro stativ a krytka prostoru pro baterii.

K napájení slouží LP-E6 Li-Ion akumulátor s napětím 7,2 V a kapacitou 1800 mAh.

Prvotní dojmy ze zrcadlovky Canon EOS 70D jsou tedy velmi dobré. Podívejme se však, jak dobře bude fotit.