Články od uživatele Jana Oborná (strana 3 z 4)

Pokud jste někdy na nějaké fotoexpedici byli, asi víte, o čem to je. Banda fotografů si nejdřív navzájem zkontroluje techniku, pak společně prodebatuje nejnovější vývoj v oblasti digitální fotografie, pomluví přátele na fóru, opije se a druhý den vyrazí společně někam fotit.

Ačkoliv to venku stále nevypadá, podle kalendáře je jaro tady. Ostatně z ulic konečně zmizelo to bílé svinstvo, a i když venku prší, alespoň je vidět svěží zeleň rašící trávy a listů na stromech. Ideální čas pro první jarní fotoexpedici.

Onehdy jsem vedla vzrušenou debatu s jedním svým kamarádem fotografem. Dohadovali jsme se o tom, jestli se fotka opravdu může jmenovat Prso, když je na ní zmíněná část těla a jaké potenciální důsledky může takové pojmenování mít.

Věděla to už Virginia Woolf nebo Agatha Christie. Vlastní prostor je důležitý pro tvorbu jakéhokoliv druhu. U fotografování, zvláště u fotografování aktů, to platí dvojnásob. Ostatně, který fotograf by si nepřál mít vlastní fotoateliér.

Jistě už jste to taky zažili. Máte před sebou perfektní záběr, a aby z něj byla dokonalá fotografie, chybí vám nějaká drobnost. Stativ, polarizační filtr, správný objektiv, blesk. Prostě cokoliv, co zrovna nemáte u sebe.

Rozhodla jsem se fotit lidi a především krásné ženy. Toto rozhodnutí nepřišlo samo od sebe, prostě jsem k němu postupně dospěla. Současně s ním jsem si ale musela odpovědět na důležitou otázku: Jaký je vztah mezi fotografy a modelkami?

Fotografování v každé roční době má své kouzlo. Jaro s prvními květy a zelenými lístky, léto se sluncem, pískem, mořem a exotickými kraji, podzim s barevným listím na stromech, ale i se svými mlhami a plískanicemi, a nakonec zima, pokud možno bílá.

V životě fotografa nastávají okamžiky, kdy by se nejraději neviděl, respektive kdy by nejraději neviděl svůj fotoaparát. Také se mi poštěstilo zažít takovou temnou hodinku, a to v momentě, když jsem si s velkým nadšením koupila objektiv 16-105 a chtěla na něj nasadit svůj oblíbený Hoya Moose filtr.

S mírným sebezapřením musím konstatovat, že se můj fotografický „život“ změnil od základů. Stalo se to tak nějak plíživě a neočekávaně. Pamatuji si, jak jsem vedla loni na jaře rozhovor se svým kamarádem fotografem. Tehdy se mě ptal, co bych vlastně chtěla fotit.

Snad jste si užili vánoční náladu i Štědrý den, snad jste i trochu fotili, možná jste dostali dárek, který k tomuto koníčku využijete. Co zbývá? Dopřát si poklidné svátky, odpočinek, nezranit se nějakou rachejtlí na Silvestra, ale hlavně těšit se na příští rok. Třeba bude lepší než ten letošní.

Už je to tady zase. Vánoce. Prý čas klidu a pohody, ve skutečnosti spíše čas stresu s vymýšlením a sháněním vánočních dárků, čas překotného dokončování posledních pracovních projektů před svátky, čas boje o prostor a nedostatek času na cokoliv. To ovšem zahrnuje i focení.

Každého fotografa-amatéra, pro něhož je focení koníček, jemuž se věnuje s maximální náruživostí, musí dříve či později přepadnout myšlenka, že by se chtěl fotografováním živit. Je to velmi svůdný nápad, má však mnoho dalších úskalí.

Deníková žurnalistika má svá specifika, o novinových fotoreportážích nemluvě. Něco málo o tom vím, protože jsem pro různé regionální deníky pracovala dohromady skoro pět let. Dopředu musím říci, že na tu dobu vzpomínám docela ráda.

Fotograf musí při honbě za vysněným snímkem vydržet téměř cokoliv. Ať už se jedná o zaujímání nepohodlných pozic při hledání správného úhlu pohledu, o několikahodinové focení s modelkou, což může být fyzicky také dost vyčerpávající, a ještě leccos jiného.

Stejně jako v módě panují sezóny a módní návrháři určují, co bude nebo nebude stylové v nadcházejícím období, tak i ve fotografii se čas od času objeví nějaké ty zaručeně trendy techniky, a všichni fotografové si je musí vyzkoušet a udělat alespoň jednu takovou fotku, která je in.

Čas od času se vydám na nějakou fotoexpedici. Jednak se tam setkám s lidmi, co mají stejné zájmy jako já, jednak jsem na podobném srazu před časem s focením začala. Prostě mě zanícení těch fandů fotografování dokázalo nadchnout, nakazit a rozhoupat k tomu, co jsem si už dlouho přála. Aktivně fotit.

Vždycky mi to udělá velkou radost. Není v tom ani špetka ironie. Vážně se raduji ze spousty těch začínajících fotografů, kteří stejně jako já, pozvolna ale jistě, propadají této vášni nebo chceme-li, tomuto druhu umění. Začíná to přitom docela nenápadně.

Jakožto dítě digitálního věku jsem se nikdy moc nestarala o procesy související s klasickou fotografií. Nestrávila jsem stovky hodin v černé komoře, nehrála jsem si s vývojkami, ustalovači a dalšími chemikáliemi v koupelně, nepoznala jsem kouzla a hry se zvětšovákem.

Existuje bezpočet publikací, jak fotit kupříkladu akty, portréty, glamour nebo reklamní fotografie. Jen málokterá se však zaobírá tím, jak se může samotný model cítit, a jaké nepředvídatelné situace mohou při focení jiného člověka nastat. Život před a za fotoaparátem je přitom výrazně odlišný.

Nebudu určitě první ani poslední, komu se něco takového stalo. Ale přesto: Ukradli mi moji fotku! Jistě to taky znáte. Člověk si surfuje po webu a zničehonic upoutá jeho zájem povědomá fotografie. Kde jsem ji viděl? Pak chvíli pátráte a hledáte ve svém archívu a… jaké překvapení. Jistě, je to ona.

Je léto, dlouhé dny a krátké noci, čas romantických západů slunce, pozorování noční oblohy, bdění i spánku pod hvězdami. Čas výletů, expedic, výstupů na pohoří, čas dovolených u moře, koupání. Dalo by se říct, že je to ten pravý čas pro každého fotografa. Jenže léto skýtá i mnoho záludností.

V momentě, kdy si člověk koupí první zrcadlovku, většinou netuší, že se jeho rodina rozšířila o nového člena. Sice zpočátku nezabírá moc místa, nepotřebuje jíst ani pít, ale postupně si začíná uzurpovat nezanedbatelnou část rozpočtu a také času některých členů domácnosti, a to k nelibosti ostatních.

Workshop speciálně zaměřený na fotografování portrétu a aktu si pro sebe v minulých dnech připravilo dobrovolné sdružení fotografů Dynax. Hlavním důvodem pro tuto akci byla snaha seznámit se s technikami fotografování těchto dvou žánrů a také s prací s modely.