Přiznám se, selfie horečce nerozumím. Když vidím, jak se turisti po Praze tahají s tyčkami, aby si udělal pár záběrů sebe samých, pobaví mě to. Stejně jako ti, co s obřím tabletem nad hlavou fotí orloj.
Fotoaparát se jmenuje "?77 II" a jeho katalogové označení je ILCA-77M2. Předchůdce se jmenuje "?77" a má katalogové označení SLT-A77.
Ale jinak souhlas, Sony má v názvech strašný bordel a žádnou logiku... nebo tu logiku po několika málo modelech mění. Ale nyní to vypadá, že všechny aparáty s výměnnnými objektivy budou Alfy a katalogově se bude pomocí písmenka rozlišovat, jaký bajonet daný model má: ILCA pro postMinolta bajonet a ILCE pro bajonet, se kterým přišly NEXy.
Zaujalo mě info, že zdrojáky mají několik GB. Koukám na formáty, ZIP a TAR. Komprimovatelnost zdrojáků je velmi dobrá, u ZIPu to může 10-15% původní velikosti, takže například při 2 GB ZIPu to je 13-20 GB zdrojového kódu... Kdyby to byl operační systém pro PC, neřeknu, ale foťák? To je teda síla.
A je to ještě složitější - tam kde foťák hlásí ISO 1600, může být nastaveno reálně třeba 1000. Nedávno jsem na DxO srovnával Olympus OMD EM-5 versus Sony SLT-A77:
udávané: reálné (Oly x Sony) ISO 1600: 782 x 1302 ISO 3200: 1489 x 2612 ISO 6400: 3024 x 5412 ISO 12800: 5953 x 10645
Jako majitel A77 musím souhlasit, že největší slabinou modelu je senzor, který není charakteristikou šumu na úrovni doby. Osobně fotím do RAW a s nastavením ISO jdu maximálně do 3200. Jako univerzální foťák bych A77 proto nemohl doporučit.
Ale na druhé straně za dobrých světelných podmínek a nebo na stativu poskytuje A77 výborné rozlišení, což spolu se slušným dynamickým rozsahem a dobrým barevným podáním potěší například nejednoho krajináře.
A vlastní tělo je vynikající, dobře se drží, dobře se ovládá, je nastavitelné, otočný dispej flexibilní, prostě radost fotit.
P.S. Problémy s "tuhostí " ovladačů popisovaných v recenzi nemám, tlačítko blesku je tužší, ale zase klade dostatečný odpor, aby blesk nevyskakoval sám, zapínání je naprosto bezproblémové, hravě foťák zapínám, když ho chytím jednou rukou a joystick by mohl být i tužší, někdy jde až příliš snadno. Nevzpomínám si, že bych s tím měl na začátku jakékoliv probklémy, ale může být, že se to prostě časem ochodilo.
Dovolil bych si zpochybnit tvrzení, že řada A290 se změněným gripem přinesla lepší ergonimii - opak je pravdou, grip má tak blbý tvar, že ruká sklouzává a foťák se nedá kloudně držet.
Zvolit nejdůležitější model je už na diskuzi, osobně bych vybral buď plnohodnotnou A900 (ani z hlediska odborného přijetí, ani z hlediska prodejů nebyla ořezaná A850 žádný zázrak) a nebo ještě lépe model A700, který ukázal, že když Sony chce, tak umí udělat vynikající nástroj pro pokročilé fotografy... a taky že Sony Alpha jako systém bude pokrývat široké spektrum trhu, že je možné do něj vstoupit a že bude kam postupovat. A naopak to, že Sony stále nepřišla s jeho nástupcem, je nebetyčná ostuda, protože ten příslib nebyl naplněn.
Zima byla natolik hnusná, vlezlá a dlouhá, že jsem vůbec nefotil.Toužebně jsem čekal na hezké jarní dny a jako na potvoru se vždy na víkend udělalo ošklivě. Zadařilo se až před Velikonocemi, kdy jsem vyrazil na hodinovou vycházku, než se obloha zase zatáhla...
Tuhle otázku jsem kdysi taky řešil a dospěl jsem k tomu, že:
1) Dílo by mělo mluvit samo o sobě. Pokud fotka bez názvu nemá sama o sobě šťávu, nemá smysl, abych ji někde vystavoval.
2) Název je ale potřebný minimálně z hlediska katalogizace (i třeba jen té mentální samotného autora). Mám sice všechny fotky označené datem a časem vzniku, ale zdaleka ne všechny jsou určeny k veřejné prezentaci. Tudíž těm lepším dávám název už jen kvůli tomu, abych je byl schopen snadněji identifikovat. (Bohužel, už se mi začíná stávat, že se opakuju.)
3) A - jak píše Bar - je pravda, že název dokáže ovlivnit vnímání fotografie. Dokáže pomoci, stejně jako uškodit. Dokáže také posunout význam. Proto se snažím o názvy spíše neurčité, volnější, které spíše podnítí fantazii, než ji potlačí. Ne vždy se mi to povede a je mi jasné, že mnohým připadají volby, které sám považuju za povedené, přímo směšné.
Název Prso u vyfoceného prsa mi přijde doslovný, popisný... a zbytečný. Opravdu bych hledal něco lepšího. :-)
Já PEN E-P1 beru jen jako koncept - takhle nějak by to mohlo být, ale muselo by se to udělat pořádně. Navíc dost nechápu, proč se snažit být retro na úkor použitelnosti.
Znalost jak fotit z vás umělce neudělá. Možná fotografa (tj. toho, kdo umí fotit), ale umělce ne. A jinak je jedno, jakým postupem dílo tvoříte, důležité je jen dílo samo. Výsledek. Tedy ne JAK ale CO.
P.S. Dovedu si bez problémů představit umělce, který pojede na automatiku. A taky neumětela, který umí aparát ovládat poslepu a z hlavy spočítá hloubku ostrosti při daném zaclonění.
Přesně tak, jsou to prostě krátká zamyšlení zpracovaná formou fejetonu. Je tedy pravda, že by to chtělo trochu lépe vypointovat závěr, zpravidla to nemá tu správnou gradaci, ale jinak je to v pohodě. Jen ať autorka dál píše, však ona se to časem zlepší.... :-)
Tabulka mi taky přijde zvláštní. Jednak se tam opakují stejná rozlišení třeba pro 20% nárůst tiskové plochy a jednak je tam obrovský skok: 1200 X 1600 3654 X 5623 Kam se asi pasuje můj 5Mpx foťák s rozlišením 3016 x 2008?
Prosím, rád bych znal vysvětlení, jak se k těm číslům došlo.
