@Choakinek
Z optických důvodů se nejsnáze navrhují objektivy, jejichž ohnisková vzdálenost je shodná s průměrem obrazového kruhu. Přičemž velikost obrazového kruhu je vlastně úhlopříčka snímače... tedy pokud odmyslíme jistou optickou rezervu kvůli vinětaci a náročné korekci optických vad v krajích...
V praxi to znamená, že chceme-li navrhnout světelný objektiv s kvalitní výstupem, nejsnáze to půjde u FF pro ohnisko cca 43mm, pro MFT pak cca 21mm. Když můžu např. použít 7 čoček, nejvíce parády s nimi na FF dosáhnu, pokud navrhnu objektiv s ohniskem kolem 43mm.
Takové jsou ˇOPTICKÉ předpoklady pro kvalitní a zároveň jednoduchou (= levnou, lehkou, skladnou) konstrukci. MECHANICKY je to jak píše Busy. Optický střed objektivu (ohnisko) by se měl pohybovat někde u bajonetové roviny, nemají-li čočky "trčet z těla" moc ven. "Zapustit" čočky do útrob foťáku moc dobré není. Dříve to nešlo kvůli sklápění zrcátka a dnes se nedoporučuje chodit s čočkami příliš blízko ke snímači kvůli barevnému posunu, který to způsobuje v rozích obrazu (paprsky dopadají na rohy snímače pod příliš velkým úhlem...)
@Choakinek
Většina výrobců jde střední cestou. Volí takový tvar lamel, který je nejprve zakulacený a směrem ke konci ("špičce") se přímí. Čím více se pak clona zavírá, tím má vzniklý n-úhelník rovnější strany. Problém MFT je ten, že difrakce často nastupuje příliš brzy. Takže pokud nějaká slušná hvězda vzniká, musí se pro ni hodně clonit, mnohdy až za hranu ideální clony z hlediska ostrosti.. což je na prd.
Padlo tu hodně otázek, nějaké odpovědi správné, některé mylné. Pokusím se v rámci mezí uvést na správnou míru.
1) Asférické čočky nemají tvar povrchu v podobě části kružnice, takže se nedají vyrábět klasickými postupy. Technologií, jak vyrobit složitěji zakřivenou plochu, je více a jsou různě přesné. Výrobní odchylky od zamýšleného tvaru mají za následek cosi, co bych přirovnal k "Moiré efektu". Důsledkem je mimo jiné právě vznik kostrbatých soustředných kružnic v "bokehových kroužcích". V angličtině se pro ně vžil termín "onion rings". Většina výrobců zatím nezvládá vyrobit (masově) asférické členy tak přesně, aby se to neprojevilo. Jistý pokrok v tomto směru zaznamenalo zejména Sony a Panasonic. A ano, Samyang jejich výrobu moc neumí ;)
Nepříznivý vliv asférické čočky na produkovaný obraz lze částečně potlačit jejím vhodným umístěním - na konec optické soustavy. Toho skutečně mnoho výrobců efektivně využívá. Bohužel dnešním ultra-složitým schématům málo kdy stačí jeden ASPH element. Protože staré objektivy (Biotary, Trioplany, Pentacony) asférické členy nemají, touto vadou netrpí. Přesto se asférické členy používají, neboť jeden takový člen dokáže nahradit i několik členů klasických. Výsledný objektiv tak může být menší a lehčí (případně lépe korigovaný při stejném počtu čoček - třeba právě bez barevné vady v bokehu).
2) Kvalitu bokehu ovlivňuje celá řada aspektů. Nejlépe je to asi vyjádřeno na níže uvedených odkazech. Že je kvalita bokehu dána počtem lamel clony je hluboce zakořeněný mýtus. Počet lamel clony pouze určuje základní tvar "rozptylového kroužku". Nijak ale neovlivňuje hladkost jeho okraje a vnitřní části ( = jemnost struktur v bokehu). Navíc, pokud je snímáno bez přiclonění, tak jak se to při focení portrétů často dělá, tvar clonového otvoru se nemá jek projevit (výjimky existují - některé objektivy nemají clonu nikdy zcela rozevřenou).
3) "Star efekt" je způsoben optickým jevem, ke kterému dochází na hranách čepelí clonového otvoru - podmiňují jej mimo jiné rovné hrany čepelí. Výrobci tak musí volit kompromis. Je snaha hrany čepelí zakulaťovat, aby se základní tvar bokehových "n-úhelníku" i po zaclonění více podobal kruhu. Zároveň ale toto zakulaťování znemožňuje vznik "ostrých hvězdiček" kolem světelných zdrojů.
@Choakinek
Nechci věštit z křišťálové koule, ale když uvážím počet členů, světelnost, výrobce a cenovku, očekávám ostrost a potlačení aberací na úrovni velmi oblíbeného Voigtländeru 50/1.2. Určitě neočekávám horší výkon, než má (rovněž vcelku oblíbený) Mitakon 50/0.95 III... Minimálně chování v protisvětle očekávám od Noktonu lepší.
Sleduju potrétní práci nejednoho profíka už docela dlouho a určitě bych netvrdil, že objektivy se "silnou kresbou" mají v průměru větší ohlasy, než objektivy se "špatnou kresbou". Často je to naopak. Mnohdy velmi zaboduje právě nějaká stará Minolta, Helios, Canon (50/0,95, 50/1.2L) ... všechno jsou to výkonem objektivy i řádově slabší, než Voigtländer 50/1.2...
Snahou zmíněných fotografů jsou neokoukané hrátky s bokehem, prostorem, barvami a světlem. Pokud je fotograf schopen dosáhnout opěvovaného výsledku se sovětským Heliosem-40, tak nový Voigtländer určitě pro něj nebude svým technickým výstupem nijak omezující. Věřím, že ve správných rukou se i objektiv se slabou kresbou za 45 tisíc Kč rychle zaplatí. Bude-li mít neokoukaný charakter, tak to bude i rychleji, než superostré nudné sklo za stejnou cenu.
@Choakinek
Jenže ty takto ošklivě píšeš o každém objektivu, který není ostrý od středu do rohu napříč všemi clonami...
Ano, máš pravdu v tom, že s rostoucí světelností je potřeba více a více čoček (nebo větší podíl těch speciálních), jestliže požaduju stejnou úroveň ostrosti a potlačení aberací. Otázka tedy zní: Opravdu je to žádoucí?
Mně je naopak tento jejich pokus velmi sympatický. Bude to prostě poměrně malý objektiv umožňující nadprůměrné hrátky s hloubkou ostrosti, zejména "modelingového" typu. Raději s sebou budu brát malý a skladný objektiv vážící 480g, který nebude mít špičkovou kresbu kdesi úplně v rohu... než abych tahal 4x dražší, 4x těžší a 3x delší monstrum se 17 čočkami, jako je Nikkor 58//0,95...
A osobně, kdybych šel fotit slečnu, raději s sebou vezmu nějaký "shit" typu Minolta MC 58/1.2 (ubohých 7 čoček), který má v rozích upatlaný obraz, ale velmi sympatické podání obrazu... než abych bral technicky dokonalý a nudný Voigtlander 50/2 APO (10 čoček včetně dvou asférických).
Pro někoho je fotka o atmosféře a náladě. Pro tyto lidi je Voigtlander 50/1. Pro jiného je fotka předmětem optického perfekcionismu, pro toho je spíše Voigtlander 50/2 APO. A je vlastně fajn, že si dotyčný může vybrat. Pro mě osobně je ve fotografii největší "shit" super ostrá fotka bez aberací, která je ale jinak úplně zbytečná.
Ve skutečnosti se takto chová většina objektivů už od doby prvních ZOOMů. Když si prohlédnete dobové série širokoúhlých pevných objektivů, zjistíte, že čím kratší ohnisko, tím delší (a často ale i složitější) konstrukce. U ZOOM objektivů je tato zákonitost často podobná (výjimky samozřejmě existují). Nejmenší pevná skla vzhledem ke světelnosti bývají ta s ohniskem 35-50mm (ekvivalentně). ZOOMy mají při tomto rozsahu běžně nejkratší délku. Chová se takto například i většina manuálních zoomovacích Minolt z 80. let, například moje Minolta MD 35-70/3.5, která je nejkratší na 70mm....
Paradoxně byla donedávna snaha tento jev potlačit, protože Canon i Nikon se snažili, aby měly špičkové ZOOMy pevnou délku bez ohledu na ostření i zoomování. Nicméně větší nástup bezzrcadlovek fotografy přesvědčil, že kvalitní objektiv nemusí být těžký jako kráva a že velikost tedy nutně není atribut kvality. Od té doby naopak frčí vysunovací kompaktní konstrukce...
Panasonic FZ28 + Raynox 250, detail rosničky při ekvivalentním měřítku zobrazení 1:1, clona F8, snímek má 10 MPx
vs.
Sony A7rIII + Sony 90/2.8 G Macro, stejný detail rosničky při měřítku 1:1 ... abych dosáhl stejné hloubky ostrosti, musel bych se Sony zaclonit cca na F46, snímek má sice 42 MPx, ale vlivem difrakce není objektiv schopen je využít.
Samozřejmě netvrdím, že starý ultrazoom strčí opticky do kapsy moderní nativní makro sklo. To ani omylem. Žádná makro-předsádka nepředčí kvalitní makro sklo. Ohromná hloubka ostrosti u malých čipů mi však dovolí dostat na jeden "běžný" cvak s Panasonicem půl žáby... se Sony jsem rád, když se do hloubky ostrosti vleze alespoň žabí oko...
Pokud bych chtěl se Sony dohnat hloubku ostrosti Panasonicu, musel bych clonit tak vysoko, že z fotky by byla spíše přehlídka bordelu na čipu...
Přece jen mají malé čipy a krátká ohniska v makru jednu nespornou výhodu - prokreslení objektu, o kterém se může uživatelům FF přístrojů jenom zdát... To co jsem schopen vyprodukovat se svým skoro 15 let starým ultrazoomem s kvalitní apochromatickou makročočkou jedním cvakem, bez skládání nejsem doposud na FF ani napodobit.... leda kdybych clonil někde nad F64, kde už difrakce dávno drtí vše, co jí přijde pod ruku...
Panasonic FZ28 + Raynox 250, detail rosničky při ekvivalentním měřítku zobrazení 1:1, clona F8, snímek má 10 MPx
vs.
Sony A7rIII + Sony 90/2.8 G Macro, stejný detail rosničky při měřítku 1:1 ... abych dosáhl stejné hloubky ostrosti, musel bych se Sony zaclonit cca na F46, snímek má sice 42 MPx, ale vlivem difrakce není objektiv schopen je využít.
Samozřejmě netvrdím, že starý ultrazoom strčí opticky do kapsy moderní nativní makro sklo. To ani omylem. Žádná makro-předsádka nepředčí kvalitní makro sklo. Ohromná hloubka ostrosti u malých čipů mi však dovolí dostat na jeden "běžný" cvak s Panasonicem půl žáby... se Sony jsem rád, když se do hloubky ostrosti vleze alespoň žabí oko...
Pokud bych chtěl se Sony dohnat hloubku ostrosti Panasonicu, musel bych clonit tak vysoko, že z fotky by byla spíše přehlídka bordelu na čipu...
@Pavel Matějka
Snímač je ovšem při focení astrofota docela klíčová součást. Píšeš, že s využitím těla fotoaparátu lze dosáhnout prvotřídní kategorie, ale zároveň uznáváš, že čipy v současných foťácích jsou o úroveň níže... Tvoje prvotřídní sestava by tedy moc prvotřídní nebyla...
Určitě nechci tvrdit, že by nešlo podobný produkt vyrobit a prodávat levněji. Jen jsem se ohradil vůči názoru, že je ten produkt nesmyslný. Myslím, že jsou lidé, kteří by jej docenili a nemusí se nutně jednat jen o znuděné miliardáře...
@Pavel Matějka
Je opravdu tak těžké pochopit, že někdo vyrobí specializovaný produkt z částí, které jsou k tomu ideální?
Tento produkt je prostě něco jako tank. Tank je sestaven tak, aby se s ním dobře bojovalo... Není to levný dopravní prostředek. Není vhodný na nákupy v Lidlu ani vyzvedávání dětí ze školky. Ano, šikovný kutil si tank může vyrobit tak, že připevní houfnici na střechu pásového bagru, bude to levnější a dokonce s tím bude moci i bagrovat... Ale pokud vám jde o skutečné "bojové" výsledky, argumentace univerzálností je lichá. V bitvě totiž opravdový tank nadělá z bagru kovošrot...
S tím pokrytím středoformátu bych to neviděl tak kriticky...
jednak senzor 44 x 33mm je spíš rádoby-středoformát, druhak jsem viděl už spoustu fotek s klasickým 85mm FF sklem na GFX tělech (přes prostou redukci bez optiky a bez ořezu snímku)...
Samozřejmě bývá vinětace silnější, ale na plnou díru to není tak drastické, protože úbytek jasu je dostatečně pozvolný... Na krajinky to samozřejmě není... nicméně u portrétu, kde se viněta často i uměle přidává a kde se motiv málo kdy přibližuje krajům obrazu, to svou práci udělá... A ať mi nikdo neříká, že si pořizuje supersvětelný čínský portréťák hlavně na focení krajiny nebo na astrofoto... Většina fotek z těchto objektivů je postavená na supertenké hloubce ostrosti a principu "modelka + psychadelicky rozmazené pozadí"... na všechno ostatní jsou tu vhodnější skla...
1) Je pitomost vybírat ženu podle velikosti poprsí? No, postupoval bych jinak... ale zajímavý údaj to je. Věřím, že pro některé stěžejní, tak jim ho neberme...
2) Je velikost poprsí dostatečný údaj o poprsí? Není... do "problému" vstupuje tvar, symetrie, pevnost... jestli jsou pravé. Jejich důležitost ať si každý posoudí sám.
3) Stačí k posouzení poprsí ukázkové snímky ze seznamky? Ne... slečna při focení ležela, stála nebo hrála košíkovou?...podprsenky lžou, fotky klamou...
Myslím, že kdo chtěl tohle moje hloupé přirovnání pochopit, tak pochopil...
Mějte hezký den a neztrácejte čas diskuzemi o tom, že každý jsme jiný, protože je to zřejmé.
Pohrávám si s myšlenkou, že bych zainvestoval do nového Olympusu 8-25/4 PRO, protože ten objektiv je perfektní pro mé dokumentační účely v terénu (super široký záběr, slušné makro, použitelný dlouhý konec a hlavně odolnost proti protisvětlu)....
Na těla nejsem tak zatížený, video netočím, takže bych rád na nich ušetřil... navíc, při kvantu fotek, co musím pořizovat, je tělo pro mě spotřební zboží, takže uvažuju následující varianty:
1) E-M5: klady - je utěsněný a to se v terénu hodí, staré AF.... zápory: nic moc hledáček, ergonomie 2) E-M10 II: klady - nejlepší hledáček (?), ergonomie.... zápory: nové AF 3) E-P5: klady - lze dokoupit dobrý hledáček, staré AF... zápory: málo ovládacích prvků
Co byste doporučili, jestliže je cílovým žánrem krajina a detail (avšak dokumentace, nikoliv umění). Kolega má E-M10 II a nadává na AF, který se pořád chytá jen na nekonečno... Jsou mezi hledáčky u E-M5 a E-M10 II tak velké rozdíly?
@Choakinek
To určitě souhlasím... subjektivní to jistě je a zároveň člověk nemusí být statistik, abych dokázal odhadnout, že svatebních nebo hobby fotografů (kteří profi Zuika tolik nedocení) je určitě méně, než nadšenců, co jezdí na Borneo, Ekvádoru nebo do Altaje... a to se projevit musí.
@Choakinek
No... s maximální clonou to vidím podobně jako s maximálním ISO... není asi technicky zas takový problém udělat všude třeba f/45... optický problém je ovšem učinit takovou clonu dostatečně použitelnou. V obecném slova smyslu bude asi použitelná vždy, ale když kupuju špičkové makro-sklo ostré jako břitva, je trpké ho dotlačit kamsi, kde z něho leze pouze cosi "použitelného"... proto profíci raději skládají expozice.
Stará zjednodušená poučka zní, že nástup difrakce v podstatě vždy odpovídá určité ekvivalentní hloubce ostrosti... proto středoformátová skla můžou bez optického průšvihu clonit na F22, u FF už je to často za hranou a kompakty většinou nepustí nad F8... moje praktické pozorování ale ukazují, že to nelze úplně zobecňovat, svůj vliv do toho vnáší i optické schéma... Smutným faktem bohužel stále zůstává, je nejlepší makro, co se týče poměru prokreslenost/zvětšení, jsem fotil kdysi před lety s Panasonicem a dvěma apo-chromatickými předsádkami... soudobá nativní makroskla jej sice rozlišením strčí hravě do kapsy, ale po zaclonění na ekvivalentní clonu je to plicha... plichta s tím, že na fotce z Panáku nevidím žádný mikrobordel na čipu...
@Choakinek
Ano, při stejném měřítku zobrazení a stejném zisku světla je totožná HO...
Jenže: Znáte nějaké podobně malé a lehké makrosklo, jako je Zuiko 60/2.8 (při obdobném ekvivalentním ohnisku)? Každé pravé makro sklo dává na MFT ekvivalentní zvětšení 2:1 bez přídavných pomůcek...
@Choakinek
Ta výhoda spočívá v tom, že jsem nikdy nikoho z dotyčných neslyšel postesknout si nad vidinou menší HO. Právě naopak - většinou zamrzí nedostatečně prokreslená fotka. U modelky to možná vypadá fajn, ale jaguár s ostrým okem a rozmatlaným čenichem tolik nenadchne. Takže možnost zvětšit si HO je docela chabá výhoda např. oproti možnosti ušetřit místo nebo gramy v batohu... a u málo koho lze hovořit o podobném portfóliu utěsněných malých skel, jako u Olympusu...
@Choakinek
Souhlasím, ale myslím, že se bonus v podobě menší dostupné HO často přeceňuje. Jasně, pro portrétního fotografa je MFT vcelku nevýhodný, ale pro cestovatele a milovníky přírody dokáže hravě nabídnout víc, než systémy s FF. Znám takových lidí docela dost a mnozí právě dříve fotili s FF... nevadí jim investovat stovky tisíc do techniky, protože když jedete do Amazonie nebo na Borneo, chcete mít po boku kvalitní utěsněnou techniku, která vás nezradí. Protože kdyby ano, nepojedete domů z prd*le na konci světa koupit nový kus, nebo kvalitnější objektiv... Tito lidé často fotí divočinu - takže často ocení kvalitní stabilizaci a dlouhé eqivalentní ohniska, případně makro, kde je naopak menší snímač ve výhodě, protože člověk nemusí tak šíleně clonit, aby objekt prokreslil, bez kvalitních makroblesků tito lidé stejně nepracují... Olympus je k tomuto účelu ideální a existence nějakých supersvětelných skel, jejichž MTF eqivalent neexistuje, na tom nic nezmění...
@Sakini
A tím se dostáváme k často opomíjenému faktu, že není 100 MPx jako 100 MPx...
Pokud je to objektiv schopen ukreslit, tak 100Mpx snímek z pomyslného "běžného" snímače a 100MPx snímek ze snímače, který snímá současně plnou barevnou informaci (např. Sigma) může vypadat dost rozdílně. Takže reálně tentýž objektiv může jeden snímač se 100MPx vykreslit a druhý už ne...
V případě Pixel-Shift technologie platí stejná pravidla...
@Opomartin
Ale vždyť jo, já to myslel v nadsázce. Spíš mě jen zaujalo to tvé katastrofické přirovnání, jako by se snad svět točil kolem foťáků a s počátkem monopolu Canonu nastal soudný den...
Chápu to... Když je člověk zazásoben výbavou nějaké značky a ono se zdá, že se schyluje k jejímu konci nebo na horší časy, není to příjemný pocit. Stejně jako vyhlídka, že na trhu bude jeden jediný výrobce cenově dostupný pro normální lidi. Odvykl jsem si takto pohlížet na věc, poněvadž už nějaký ten pátek fotím na analogovou techniku dávno ukončených systémů. Svoje objektivy mám rád, a když potřebuju, můžu je používat na bezzrcadlovce libovolného výrobce přes mechanický adaptér. Od té doby mě bitvy výrobců o pozice na trhu netrápí. Uznávám ale, že ostatní to můžou mít přesně naopak a že s tímto přístupem bych se živit focením asi nemohl (třeba focením svateb). Tak či onak, je to osvobozující...
@martinX34
Při portrétech skutečně není potřeba detailně vidět každou nedokonalost na pleti, ale stejně si většina fotografů na ostrosti ujíždí a je úplně jedno, o jaké jde ohnisko a jaký je primární účel objektivu.
Důkaz je jednoduchý: Výrobci potřebují hlavně co nejvíce prodat, proto je žádoucí navrhnout objektiv tak, aby oslovoval co největší skupinu potenciálních zákazníků. A zatímco tohle už je několikátý (pravděpodobně) žiletkový portréťák na trhu, stále nevidím nic, co by se blížilo dřívějším "soft focus" objektivům. Důvod je zřejmě i ten, že při dnešních vysoce korigovaných objektivech není zas takový problém udělat objektiv s jemným bokehem a zároveň ostrý. A kdo by chtěl objektiv méně ostrý s bokehem různorodějším, může sáhnout po nějakém starém skle z kinofilmové éry...
Dalším důvodem je i to, že 85/1.8 nemusí být nutně portrétní objektiv, ale klidně i objektiv dokumenteční do nízkého osvětlení, na noční oblohu a podobně. Tam je všude vysoká ostrost žádoucí...
Napadá mě i spojitost s odvahou výrobce na příkladu Nikkoru 58/1.4. Ten byl od výroby koncipován jako portrétní (zarytí teoretici zastávající názor, že takovéto ohnisko je na "portrét" nevhodné - snad prominou), čehož Nikon dosáhl podkorigováním sférické aberace. Důsledkem je skutečně jemný bokeh a "zasněný" méně kontrastní výstup. Ostrost není zlá, ale důsledkem podkorigování má skutečně daleko do žiletky, což z hlediska potrétu by nemělo ničemu vadit. Pokud si dobře vzpomínám, Nikon tehdy za objektiv sklidil docela značnou vlnu kritiky, třebaže se našel také nejeden zastánce. Ten poměr ale vcelku slušně vystihuje, jak velká část zákazníků je ochotna zlepšit bokeh na úkor ostrosti... Odvahu výrobce zmiňuju proto, že tehdy často padala na účet Nikonu kritika, že "neumí udělat pořádně ostrý záklaďák se slušným bokehem"...
@oldsurkala85
Já taky nekritizuju pozadí celého měření a veškeré jeho detailní výstupy - to jsou skutečně hodnotné výsledky. Kritizuju to, co často vidím - výroky typu: "Ten a ten má jen tolik bodů, je horší než támhleten..."
Člověk, který si dá práci nahlédnout do podrobných výsledků a pochopit je, nemá nikdy potřebu ohánět se bodováním, protože si srovná konkrétní hodnoty výkonu v oblastech, které jsou pro něj prioritní a dá jim váhu sobě vlastní. Naopak člověk, který hledí jen na body, vidí jen zjednodušený výsledek jakési statistiky a to je zavádějící. Bohužel, mnoho lidí se ohání jenom bodováním.
Bodování smysluplné je. Není ale smysluplné přidávat příliš velkou důležitost takovým bodům. Je to jen pro hrubší orientaci a potřebu sestavit žebříček. Z principu, kdykoliv něco závisí na mnoha okolnostech, je jednočíselné bodování zavádějící, byť by bylo vymyšleno sebe více důsledně. To je jako se známkou ve škole.
@oldsurkala85
Jasně, nějaký racionální zobecněný přehled o čipu to vytvoří. Já jsem ale právě narážel na skutečnost problematického bodování jednotlivých kategorií a jejich nevhodné interpretace. DxO má totiž dobré jméno a nejednou jsem se setkal s přístupy, že lidí v duchu "profesionality" podle hodnot těch kategorií vyloženě vybírali svůj nový přístroj, aniž by se zajímali o hodnocení do hloubky... Ono je totiž strašně jednoduché říct, že 13,5 EV je víc, než 13,0 EV...
Dám smyšlený příklad s ilustrativními hodnotami:
snímač A: DR na ISO 100 činí 13 EV a pozvolna roste až na hodnotu 14 EV při maximálním ISO. Průměrná hodnota DR snímače A činí 13,5 EV.
snímač B: DR na ISO 100 činí 14 EV, chvíli se tato hodnota při zvyšování ISO drží a následně rychle padá na 12 EV při vyšších citlivostech. Průměrná hodnota DR snímače B činí 13,0 EV.
Pokud bychom oba snímače v kategorii DR obodovali pomocí průměrné hodnoty (protože nevíme, jaké ISO uživatel při své práci upřednostňuje), snímač A by byl vítězem a snímač B by byl poraženým. Když pak ale fotograf-krajinář, který fotí výhradně ze stativu na ISO 100, na základě tohoto bodování koupí právě vítězný snímač A, prohloupí...
Jak jsem napsal - je to jen ilustrativní případ s vymyšlenými hodnotami. Na příhodných hodnotách ale ukazuje úskalí veškerého zevšeobecňování výsledků, které záleží na mnoha proměnných. A všechny zmíněné kategorie rozhodně na mnoha proměnných záleží. Je to jako s průměrnou mzdou. Když se předloží jedno číslo, je to zavádějící a málo vypovídající hodnota. Když se předloží detailní graf nebo křivka, kde si můžu odečíst, kolik peněz dostává jak velká část populace, je to úplně jiné kafe...
