Padlo tu hodně otázek, nějaké odpovědi správné, některé mylné. Pokusím se v rámci mezí uvést na správnou míru.
1) Asférické čočky nemají tvar povrchu v podobě části kružnice, takže se nedají vyrábět klasickými postupy. Technologií, jak vyrobit složitěji zakřivenou plochu, je více a jsou různě přesné. Výrobní odchylky od zamýšleného tvaru mají za následek cosi, co bych přirovnal k "Moiré efektu". Důsledkem je mimo jiné právě vznik kostrbatých soustředných kružnic v "bokehových kroužcích". V angličtině se pro ně vžil termín "onion rings". Většina výrobců zatím nezvládá vyrobit (masově) asférické členy tak přesně, aby se to neprojevilo. Jistý pokrok v tomto směru zaznamenalo zejména Sony a Panasonic. A ano, Samyang jejich výrobu moc neumí ;)
Nepříznivý vliv asférické čočky na produkovaný obraz lze částečně potlačit jejím vhodným umístěním - na konec optické soustavy. Toho skutečně mnoho výrobců efektivně využívá. Bohužel dnešním ultra-složitým schématům málo kdy stačí jeden ASPH element. Protože staré objektivy (Biotary, Trioplany, Pentacony) asférické členy nemají, touto vadou netrpí. Přesto se asférické členy používají, neboť jeden takový člen dokáže nahradit i několik členů klasických. Výsledný objektiv tak může být menší a lehčí (případně lépe korigovaný při stejném počtu čoček - třeba právě bez barevné vady v bokehu).
2) Kvalitu bokehu ovlivňuje celá řada aspektů. Nejlépe je to asi vyjádřeno na níže uvedených odkazech. Že je kvalita bokehu dána počtem lamel clony je hluboce zakořeněný mýtus. Počet lamel clony pouze určuje základní tvar "rozptylového kroužku". Nijak ale neovlivňuje hladkost jeho okraje a vnitřní části ( = jemnost struktur v bokehu). Navíc, pokud je snímáno bez přiclonění, tak jak se to při focení portrétů často dělá, tvar clonového otvoru se nemá jek projevit (výjimky existují - některé objektivy nemají clonu nikdy zcela rozevřenou).
3) "Star efekt" je způsoben optickým jevem, ke kterému dochází na hranách čepelí clonového otvoru - podmiňují jej mimo jiné rovné hrany čepelí. Výrobci tak musí volit kompromis. Je snaha hrany čepelí zakulaťovat, aby se základní tvar bokehových "n-úhelníku" i po zaclonění více podobal kruhu. Zároveň ale toto zakulaťování znemožňuje vznik "ostrých hvězdiček" kolem světelných zdrojů.
Ve skutečnosti se takto chová většina objektivů už od doby prvních ZOOMů. Když si prohlédnete dobové série širokoúhlých pevných objektivů, zjistíte, že čím kratší ohnisko, tím delší (a často ale i složitější) konstrukce. U ZOOM objektivů je tato zákonitost často podobná (výjimky samozřejmě existují). Nejmenší pevná skla vzhledem ke světelnosti bývají ta s ohniskem 35-50mm (ekvivalentně). ZOOMy mají při tomto rozsahu běžně nejkratší délku. Chová se takto například i většina manuálních zoomovacích Minolt z 80. let, například moje Minolta MD 35-70/3.5, která je nejkratší na 70mm....
Paradoxně byla donedávna snaha tento jev potlačit, protože Canon i Nikon se snažili, aby měly špičkové ZOOMy pevnou délku bez ohledu na ostření i zoomování. Nicméně větší nástup bezzrcadlovek fotografy přesvědčil, že kvalitní objektiv nemusí být těžký jako kráva a že velikost tedy nutně není atribut kvality. Od té doby naopak frčí vysunovací kompaktní konstrukce...
Přece jen mají malé čipy a krátká ohniska v makru jednu nespornou výhodu - prokreslení objektu, o kterém se může uživatelům FF přístrojů jenom zdát... To co jsem schopen vyprodukovat se svým skoro 15 let starým ultrazoomem s kvalitní apochromatickou makročočkou jedním cvakem, bez skládání nejsem doposud na FF ani napodobit.... leda kdybych clonil někde nad F64, kde už difrakce dávno drtí vše, co jí přijde pod ruku...
Panasonic FZ28 + Raynox 250, detail rosničky při ekvivalentním měřítku zobrazení 1:1, clona F8, snímek má 10 MPx
vs.
Sony A7rIII + Sony 90/2.8 G Macro, stejný detail rosničky při měřítku 1:1 ... abych dosáhl stejné hloubky ostrosti, musel bych se Sony zaclonit cca na F46, snímek má sice 42 MPx, ale vlivem difrakce není objektiv schopen je využít.
Samozřejmě netvrdím, že starý ultrazoom strčí opticky do kapsy moderní nativní makro sklo. To ani omylem. Žádná makro-předsádka nepředčí kvalitní makro sklo. Ohromná hloubka ostrosti u malých čipů mi však dovolí dostat na jeden "běžný" cvak s Panasonicem půl žáby... se Sony jsem rád, když se do hloubky ostrosti vleze alespoň žabí oko...
Pokud bych chtěl se Sony dohnat hloubku ostrosti Panasonicu, musel bych clonit tak vysoko, že z fotky by byla spíše přehlídka bordelu na čipu...
S tím pokrytím středoformátu bych to neviděl tak kriticky...
jednak senzor 44 x 33mm je spíš rádoby-středoformát, druhak jsem viděl už spoustu fotek s klasickým 85mm FF sklem na GFX tělech (přes prostou redukci bez optiky a bez ořezu snímku)...
Samozřejmě bývá vinětace silnější, ale na plnou díru to není tak drastické, protože úbytek jasu je dostatečně pozvolný... Na krajinky to samozřejmě není... nicméně u portrétu, kde se viněta často i uměle přidává a kde se motiv málo kdy přibližuje krajům obrazu, to svou práci udělá... A ať mi nikdo neříká, že si pořizuje supersvětelný čínský portréťák hlavně na focení krajiny nebo na astrofoto... Většina fotek z těchto objektivů je postavená na supertenké hloubce ostrosti a principu "modelka + psychadelicky rozmazené pozadí"... na všechno ostatní jsou tu vhodnější skla...
1) Je pitomost vybírat ženu podle velikosti poprsí? No, postupoval bych jinak... ale zajímavý údaj to je. Věřím, že pro některé stěžejní, tak jim ho neberme...
2) Je velikost poprsí dostatečný údaj o poprsí? Není... do "problému" vstupuje tvar, symetrie, pevnost... jestli jsou pravé. Jejich důležitost ať si každý posoudí sám.
3) Stačí k posouzení poprsí ukázkové snímky ze seznamky? Ne... slečna při focení ležela, stála nebo hrála košíkovou?...podprsenky lžou, fotky klamou...
Myslím, že kdo chtěl tohle moje hloupé přirovnání pochopit, tak pochopil...
Mějte hezký den a neztrácejte čas diskuzemi o tom, že každý jsme jiný, protože je to zřejmé.
Pohrávám si s myšlenkou, že bych zainvestoval do nového Olympusu 8-25/4 PRO, protože ten objektiv je perfektní pro mé dokumentační účely v terénu (super široký záběr, slušné makro, použitelný dlouhý konec a hlavně odolnost proti protisvětlu)....
Na těla nejsem tak zatížený, video netočím, takže bych rád na nich ušetřil... navíc, při kvantu fotek, co musím pořizovat, je tělo pro mě spotřební zboží, takže uvažuju následující varianty:
1) E-M5: klady - je utěsněný a to se v terénu hodí, staré AF.... zápory: nic moc hledáček, ergonomie 2) E-M10 II: klady - nejlepší hledáček (?), ergonomie.... zápory: nové AF 3) E-P5: klady - lze dokoupit dobrý hledáček, staré AF... zápory: málo ovládacích prvků
Co byste doporučili, jestliže je cílovým žánrem krajina a detail (avšak dokumentace, nikoliv umění). Kolega má E-M10 II a nadává na AF, který se pořád chytá jen na nekonečno... Jsou mezi hledáčky u E-M5 a E-M10 II tak velké rozdíly?
Chápu, že má opodstatnění nějakou metodikou technicky srovnávat snímače... vždycky je ale lepší podívat se na výsledky blíže a zamyslet se nad způsobem hodnocení. Popis kvality snímače jednočíselnou škálou bude vždycky zavádějící. Všechny zmíněné podkategorie, které mají na konečné hodnocení vliv, jsou taky složitější...
Dynamický rozsah je závislý na ISO a může mít slabší/silnější stránku ve stínech nebo ve světlech. Například krajináře nižší DR na vysokých ISO moc trápit nebude, opačně to uvidí člověk, co fotí balet v potemnělém sále nebo noční oblohu.
Podobně šum má nějaký charakter. Nejednou se mi stalo, že hůře hodnocený šum působil na mé oko příznivěji, než šum hodnocený lépe. Některé snímače dovolují tahat ze stínů neuvěřitelné věci, jiné nikoliv, ale zase excelují v jasech... Jinak vypadá a jinak se pracuje se stejnou úrovní šumu na 16 MPx a 50 MPx snímku...
A že šum při hraničním ISO 2977 "ale ani zde nedosahuje na špičku", která má činit 3525? Vždyť to není ani rozdíl 1/4 EV...
Podle mě je tento foťák (a rovněž jeho předchůdci) vcelku nepochopený. Často čtu kritiku, že fotky, které z toho lezou, jsou neslané-nemastné, proč že Nikon vůbec něco takového vydává, že to není na seriózní práci a podobně... Proto vznáším otázku: Kdo očekává od objektivu s 83x (nebo 125x) zoomem seriózní výstup? Buď nikdo nebo úplný začátečník...
Tito kritici ovšem zapomínají, že fotografie není jen o "umění" a "výtvarné seberealizaci", ale někdy jen o čisté fotodokumentaci. Mám hned několik přátel - odborníků i nadšenců, kteří se seriózně zabývají výzkumem ptactva. Vybavili se těmito foťáky a jsou z nich nadšení, ač jsou často zároveň majitelé L-kových skel od Canonu a podobně. Nemusí už pokaždé vláčet do terénu své několika-kilogramové nemotorné teleskopy, o redukci chvění se jim stará optická stabilizace a mají svá pozorování zaznamenaná, takže je můžou s odstupem zanalyzovat.
Že jsou fotky neslané-nemastné a šum bídný, nikomu nevadí. Tito lidé nepotřebují ukázkovou ostrost, barevná vada je vůbec netrápí a ani se nepotřebují nimrat v detailech peříček na křídle. Mají vyzkoušené, že ono obrovské ohnisko zvládá v důsledku zhruba stejný detail, jako jejich profi zrcadlovka s 500mm sklem a 2x TC, ač výstup působí nevábně. Stále je praktičtější manipulovat v mokrém/bahnitém/prašném terénu s přístrojem za 23tis., než s těžkopádnou sestavou za 200 tisíc. Divili byste se, kolik takových uživatelů po světě je. Přidání režimu "Bird Watching" to jen dokazuje. A samozřejmě lidé po světě nesledují jenom ptáky...
Mě se na tomto foťáčku asi nejvíce líbí ovládací prvky. Těžko sice říct, jak dobře se budou na takovém prckovi ovládat a jestli jsou umístěny úplně správně, každopádvě na své mýdlové krabičce bych si je též nechal líbit. To se mi jen zdá, nebo jsou na něm opravdu 3 (potažmno 5) kruhové voliče....?
Vím, že je u výrobců dnes zcela normální "nalepit" na displej takovou fotku, že je to jak pěst na oko... jen v tomhle případě jsem si nebyl jistý. Stejně jako busy jsem předpokládal, že za určitých okolností je možné znatelně rozostřit pozadí. Pak jsem si ale uvědomil, nakolik je fotka zmenšená, což hloubku ostrosti ještě více rozšíří. Řekl bych, že je to focené zrcadlem...
S tím procentem bych to trochu poupravil, znám docela dost normálních lidí - majitelů takovýchto přístrojů nebo "mýdlových krabiček" (kapesních kompaktů), kteří vědí o fotoaparátech houby, neví (nebo jen tápou) co je to expozice, citlivost nebo doba snímání, ale nadávají na svůj přístroj, že se jim jejich fotky z oslavy nelíbí, protože jsou takové rozmazané (ve skutečnosti nejen rozhýbané, ale i totálně mimo zaostřené), divné nebo tmavé, a že vůbec jejich foťák špatně fotí děti doma normálně v místnosti - nějaký šmejd nebo co. Smutným důkazem toho, že tito lidé vůbec netuší, co dokáže vysoké ISO a dlouhá expozice při focení pohybu za slabého světla je i fakt, že by byli schopni (pokud by se jim chtělo a "stálo jim to za to") pro výše zmíněné vlastnosti foťák i reklamovat. Ačkoliv dnešní mladá generace vyrostla v moderné technice, často nemájí lidé ani párů jak některé věci fungují - foťák je pro ně kouzelná krabička s čudlíkem, nebo třeba ostření je telepatický sytém, který vyfotí snímek tak, aby byla ostrá zrovna ta věc, kterou si zmyslím... Připadne mi, že čím více jsme obklopeni technikou, tím méně jí rozumíme...
Nééé už ticho!!!! :-D ...nebo se sesypu jako troska, protože vzpomínky na časy, kdy se hnala světelnost a snímače měly velké čipy s rozlišením do 8Mpx mě nehorázně štvou. Mám pak vždycky takový ten pocit, jako když se člověk promáčený, unavený a totálně vyhladovělý po 30km pěší chůze vrací domů a 4 km před domem začne básnit o teplém řízečku s čerstvými vařenými bramborami a tatarkou (přičemž ještě ví, že doma ho čeká paštika s chlebem, nebo přineljepším párek se strarým rohlíkem) :-). Kdyby někdo náhodou vyrobil můj ideální ultrazoom (s F3,3 na konci), tak už tu o mě nikdy neuslyšíte, budu trvale zamilovaný... Tak málo tomu chybí :-( ...podělaný marketing...
na jedněch stránkách jsem si všiml, že podporuje jenom JPEG, což je špatná zpráva pro ty, kteří se snaží stejně jako já, pomocí RAWu kupříkladu zabránit patlání obrazu odšumovacími algoritmy. Máte někdo nějaké jiné zprávy?
...co bych jim s FZ28 mohl závidět je vnějšek. Výklopný LCD nepotřebuje více komentovat (obzvlášť pro lidi fotící makro). "Kolečko" místo posuvníku pro záznam/přehrávání a samostatné tlačítko pro přehrávání je velmi dobré řešení, museli však dát pryč můj oblíbený joystick (snad ho kolečko dokáže nahradit). Hodně na mě zapůsobilo přepínání mezi typy ostření na objektivu, což by mi určitě urychlilo práci. Sáňky pro blesk jsou též zajímavým počinem, ovšem kdybych chtěl fotit reportáž nebo portréty, rozhodně bych nekupoval takovýto přístroj. Někomu se ale externí blesk může hodit, mě více oslovila možnost dálkového ovládání (mimo jiné pro krajinářskou práci). Škoda, že ISO 80, které částečně řeší problém nutně přepálených snímků při focení na ostrém světle (s užitím světelnosti pro nízhou hloubku ostrosti) snímač MOS nedokáže dosáhnout. Vztah závěrky a clony patrně zůstane stejný, takže makro na slunci bude často stále vyžadovat ztmavovací filtr, který bohužel dále zhoršuje optické vlastnosti celé soustavy. Video je pro mě u foťáku vedlejší pojem, takže full HD ani stereo zvuk mi konkrétně chybět nebude. Rychlé sériové snímání je určitě záviděníhodné, ovšem jeho podmínkou je snímač MOS, který mi zase ukradne rychlost závěrky, neboť bude třeba užívat pro kvalitu nižších ISO. Bohužel je stále mnoho takových, kteří si myslí že ostré fotografie pohybu jsou otázkou rychlostního snímání a nikoliv expozičního času. Ovšem při dostatku světla je to výhoda obrovitánská...
Vlastnosti objektivu jdou zase více do extrému, ale nečekal bych nějaké výrazné zhoršení ostrosti. Můj ohniskový rozsah mi však příjde už jako krajní kompromis, který je ještě slušný a není třeba ho dále posouvat. Nezvětšil se závit na objektivu aspoň na 52mm, nebo se mi to jen zdá? A jak je to s účinnější stabilizací a rychlejším ostřením, jejichž vlastnosti již byly vypepšeny i u modelu FZ38, to posoudit nedokážu, snad by mohl srovnat pan Šurkala, který oba přístroje testoval. Stále ale zůstává pravdou, že jedna jediná (negativní) vlastnost přístoje všechny tyto výhody bezkonkurenčně překonává už jen tím, že její dopady se výrazně projeví na úplně každé fotce, což se o lepších čudlících a výklopné obrazovce říci nedá.
