Díky za článek, to bych mohl koupit do svého telefonu. Jednak je to Samsung a já mám také telefon od Samsungu a za druhé jsem právě doplatil na životnost paměťové karty u svého předchozího smartfounu - s vysokou pravděpodobností odešla právě kvůli nedostatečné životnosti při zapisování dat. Kvůli tomu jsem přišel o část dat (něco z toho bylo zálohované). Šlo o kartu zn. Toshiba.
Posledny typ FeRAM ma jednu nevyhodu - citanim sa informacia z pametovej bunky vymaze. Aby sa pamete spravali obvyklym sposobom, su vybavene mechanizmom, ktory pri kazdom citani interne znovu zapise citane data. Toto ma jeden negativny dosledok - tato pamet sa preto zial "derie" aj citanim. Ale pri pametovych kartach pouzivanych vo fotoaparatoch by to az tak vadit nemuselo, lebo ich hlavne pouzitie je data pri foteni zapisat, a potom precitat pri kopirovani do pocitaca, maximalne este data (maly pocet krat) precitat pri kontrole fotiek priamo vo fotaku. Navyse, uz existuju aj FeRAM pri ktorych vyrobca garantuje neobmedzeny pocet zapisov, takze tym padom nie je ani problem pri citani.
@Busy
Len akosi zabúdate, že vtedy boli možno 140 nm bunky a kapacity tých pamätí v desiatkach MB. Aby sa dosiahli dnešné kapacity, tak sa bunky zmenšovali a tým klesal počet prepisov. Ide o to, čo ste ochotný zaplatiť.
@zolo_sk
Počet možných přepisů klesá především s možností ukládat do buňky více bitů. Na jeden bit (SLC) si buňka musí pamatovat a rozlišit dvě napěťové úrovně, na dva bity (MLC) čtyři, na tři bity (TLC) osm, na čtyři bity (QLC) šestnáct úrovní. To klade ohromné nároky na přesnost výroby a rapidně to snížilo možnosti přepisu buňky z tisíců u SLC na několik desítek u QLC. QLC SSD mohou existovat jen díky tomu, že jejich řadič pečlivě rozprskává zápisy pokaždé na jiné fyzické buňky, aby se celý prostor opotřebovával pokud možno rovnoměrně. Navíc mají tyhle disky nějaký prostor, standardně nedostupný, navíc jako rezervní pro náhradu již poškozených bloků. V SD kartách nemůžete čekat natolik sofistikovný řadič, není místo.
@zolo_sk
Nebudem sa hádať. Toto je známy fakt. Lenže začalo sa s tým operovať až v momente, keď veľkosť tranzistora pri NAND už efektívne nešiel zmenšiť a začali sa používať tieto techniky na zväčšenie veľkosti pamäte. Dovtedy zmenšenie počtu prepisov nebolo tak limitujúce. Ale nie je pravda, že by so zmenšovaním (hradla?) tranzistora neklesala jeho životnosť.