Seznam kapitol
Cenou již pod 10 tisíc Kč s DPH je zrcadlovka Nikon D40 v setu s objektivem NIKKOR AF-S 18-55 mm f/3,5-5,6G ED II velmi lákavou alternativou kompaktům. Mnozí uživatelé kompaktů by zrcadlovku jistě rádi vyzkoušeli, je pro ně Nikon D40 tím pravým řešením?
Sférické zkreslení a vinětace
Setový objektiv se na nejširším ohnisku vyznačuje průměrným soudkovitým zkreslením. To je však patrné v celém obrazu, tedy nejen na rozích, ale i v rozestouplém středu. Na nejdelším ohnisku je kresba krásně rovná a bez chyb.
ohnisko 18 (27 mm) |
ohnisko 55 (82) mm |
Při zkoumání vinětace budete možná velmi nepříjemně překvapeni (viz kleště ve druhé kapitole). Objektiv totiž při minimálním ohnisku a cloně F3,5 vinětuje přímo neskutečně. A to zejména v tom případě, kdy máte zaostřeno na blízko. Při ostření do dálky je to o něco lepší, hodnoty se nepohybují od 2,8 do 3,2, ale jen od 2,0 do 2,7. Ale i to jsou příliš vysoká čísla. Stačí však přiclonit již na F4 a výsledek je mnohem lepší. Se vzrůstajícím ohniskem se vinětace vlevo drží kolem 1,0 (téměř nepozorovatelná vinětace), v pravých rozích kolem 1,7 až 1,9, což už lze dobře vidět.
Se vzrůstající clonou vinětace rychle klesá. Prakticky od cca F6,3 se dá považovat za málo rušivou, při vyšších clonách a ohniscích za neznatelnou. Při maximálním zaclonění se opět nevyvedl pravý dolní roh. Ostatní rohy se pohybují kolem hodnot 0,5 až 1,1, což jsou už hezká čísla a tmavších rohů si tak vůbec nevšimnete.
S pomocí RAW formátu a aplikace Capture NX 2 pak můžete vinětaci poměrně snadno odstranit, či lépe řečeno minimalizovat. Nejvíce patrné to bylo právě při minimálním ohnisku, minimální cloně a zaostření na blízko.
původní fotografie |
fotografie s potlačenou vinětací |
Výsledek je ve druhém případě mnohem lepší. Vypadá to však na velmi jednoduchý a triviální algoritmus (patrně odečtení rotačního paraboloidu od hodnot pixelů obrazu v rozumné míře). Nejspíš je to tak tentýž algoritmus, který používám pro výpočet vinětace pro grafy nahoře. Nechci jej zde blíže vysvětlovat, ale tmavší prostředek a značně zesvětlené části kousek od tmavých rohů by tomu nasvědčovaly.
Digitální šum
Konečně zde máme test zrcadlovky. Tedy fotoaparátu s velkým čipem o rozměrech 23,7×15,6 mm. Při této velké ploše má rozlišení jen 6,1 megapixelů, takže lze očekávat velmi dobrou obrazovou kvalitu i na vyšší ISO citlivosti. Testovací fotografie obsahuje velké plochy, na kterých se dobře studuje jasový i barevný šum. Malá písmena zase dobře ukáží, jak moc se ISO citlivost podepisuje na degradaci detailů. Tentokrát jsem zkusil u citlivostí ISO 1600 a ISO 3200 i variantu se zapnutou redukcí šumu.
testovací fotografie
ISO 200 |
ISO 400 |
ISO 800 |
ISO 1600 |
ISO 1600 (se zapnutou redukcí šumu) |
ISO 3200 |
ISO 3200 (se zapnutou redukcí šumu) |
Nyní už vidíte, co je jednou z hlavních výhod zrcadlovky. Velký čip umožňuje pořizovat velmi slušné snímky i na vysoké ISO. Citlivosti ISO 200 a ISO 400 jsou naprosto bez problému, detailní a šum zde prakticky neexistuje. ISO 800 přináší sice trošku zrnitější obraz, nicméně to není takové, aby vás to mohlo byť i v náznaku znepokojovat. Drtivá většina kompaktů by poskytla stejnou kvalitu tak na ISO 100 nebo ISO 200. První zlom začíná u ISO 1600. Zde už je znatelnější nárůst šumu, a to barevného i jasového. Detaily jsou však stále zachovány na velmi vysoké úrovni, a tak není třeba se bát ani této citlivosti. Ve zhoršených světelných podmínkách však musíte počítat s tím, že šum vyleze o trochu více a v detailním pohledu už nebudou fotografie příliš hezké. Šum však má velmi příjemnou strukturu a i na tuto citlivost je poměrně dobře odstranitelný odšumovacím softwarem.
Zkusil jsem zapnout i redukci šumu, která může být zapnuta od expozičních časů nad 1 sekundu a citlivostí ISO 1600 a výše. Kupodivu funguje velmi dobře, zbaví vás trochy jasového šumu, velké plochy rozumně vyhladí a detaily zachová. Kolem ostřejších přechodů je šum sice trošku patrnější, ale opět nic výrazného. Velkým pozitivem je odstranění barevného šumu.
ISO 3200 (ISO HI1) je ale těžko použitelné. Je silně degradováno nepříjemným jasovým a především barevným šumem. Přesto obraz barvy neztrácí, takže při značném zmenšení mohou fotografie působit dobře (tady ale hovoříme o směšných rozlišeních kolem 500×330 pixelů). Redukce šumu už je na toto rozlišení krátká. Kvůli výrazně odlišujícím se pixelům jsou tyto při odšumování ještě více zvýrazněny, což silně kontrastuje s hladšími plochami, které vznikly odšuměním oblastí s menšími rozdíly mezi jasy pixelů. Je zajímavé, že ani při ISO 3200 nedochází k vážnějším ztrátám detailů či rozpití kresby.
Dále se podívejme na snímky bílé plochy.
ISO 200 |
ISO 400 |
ISO 800 |
ISO 1600 |
ISO 3200 |
|
Na snímku bílé plochy už není vše tak krásné. Můžete si všimnout prachu na snímači (úplně na levém kraji ve spodní polovině). ISO 200 nabízí poměrně hezkou hladkou plochu. ISO 400 přidává trochu zrnitosti a barevného šumu, ale stále si vede velmi dobře. ISO 800 se už vyznačuje znatelnějším jasovým i barevným šumem. Vyloženě špatně však vypadá až ISO 1600. O ISO 3200 už nemá ani smysl mluvit, to je jen změť nepříjemného šumu.
Graf ukazuje poměrně přirozené odstupňování šumu s pozvolným růstem. Do ISO 1600 je šum ještě rozumný (ale ne ideální), ISO 3200 však představuje výrazný a nepříjemný skok.
Vyvážení bílé, barvy
Automatické vyvážení bílé pracovalo u Nikonu D40 poměrně dobře. Jako u většiny fotoaparátů má tendenci při žárovce ladit snímky mírně do žluta, což ale ve většině případů celkem dobře dotváří atmosféru. S vyloženým ustřelením do žlutooranžové, případně až červené, jsem se naštěstí nesetkal.
automatické |
žárovka |
studená zářivka |
slunečno |
blesk (bez blesku) |
blesk (s bleskem) |
zataženo |
stín |
manuální vyvážení |
|
V hlavním menu fotoaparátu můžete před expozicí snímku "optimalizovat" obrázek. V podstatě se zde skrývá nabídka různých přibarvení fotografií. Kromě základních šesti módů si můžete vše vzít do parády sami. Můžete tak vlastnoručně upravit ostrost, kontrast, barvy, sytost barev a jejich hloubku (posun v barevném spektru).
normální |
jemnější |
živější |
více živé |
portrét |
černobílé |
Již vyfocené snímky můžete dále upravovat. Z mnoha možností v menu vynechejme ořezání. Funkcí D-Lighting se pak budu podrobněji věnovat v kapitole o protisvětle. Jako první možnost zde máte odbarvení, a to hned ve třech variantách. Upravená fotografie se uloží jako nový snímek, původní zůstane nedotčen.
normální |
černobílá |
sépiová |
kyanotypie |
Dále můžete upravovat barevné ladění snímku. Prvně je tu "sky light", který se na snímku v podstatě neprojevuje. Mnohem zajímavější jsou "teplejší barvy" a vlastní úprava.
normální |
teplejší barvy |
vlastní |
vlastní |
vlastní |
vlastní |
Sami tedy vidíte, že se můžete docela slušně vyřádit, aniž byste k tomu potřebovali PC.
Měření rychlosti
Zrcadlovky jsou upřednostňovány nejen díky větší možnosti upravit si ji k obrazu svému výměnou objektivu, ale také díky zpravidla rychlejšímu ostření a celkově mnohem větší rychlosti práce s nimi. Nyní se podívejme, jak je na tom Nikon D40 se setovým AF-S 18-55 mm objektivem.
- První snímek - 1,3 sekundy (O moc rychleji to už ani nejde. Zapnete fotoaparát, přesunete prst na spoušť, zmáčknete a fotografie je hotova.)
- Snímek bez namáčknutí - 0,25 až 0,7 sekundy (Zde je to velmi variabilní. Pokud fotoaparát má zaostřeno z předchozí fotografie, při dalším plném zmáčknutí spouště využívá tohoto zaostření a nehodlá znovu zbytečně ostřit, můžete pořídit fotografii již za cca 0,25 až 0,3 sekundy. Tedy v podstatě okamžitě. Fotoaparát ale toto udělá jen někdy, pokud chcete mít 100% jistotu, že nebude přeostřovat, jen neuvolňujte po vyfocení spoušť úplně, ale nechte ji namáčknutou. Pokud je dostatek světla a fotoaparát zaostřuje, dostanete se na stále velmi dobrých 0,55 až 0,6 sekundy. V případě horších světelných podmínek se čas prodlužuje zhruba na 0,7 sekundy, případně jen lehce nad tuto hodnotu.)
- Snímek s namáčknutím - okamžitě (Bez znatelné prodlevy.)
- Přezoomování - neměřitelné (Zoom se ovládá mechanicky kroužkem na objektivu, záleží tedy jen na rychlosti vaší ruky.)
- Sekvenční snímání - 2,6 fps (12 fotografií za 4,65 sekundy. Sekvenční snímání je rychlé, pořídíte kolem 2,6 obrázku za sekundu. Po cca 12 fotografiích (4 fotografiích ve formátu RAW) však přestane stíhat interní paměť kopírovat fotografie na paměťovou kartu a rychlostní snímání se sníží na cca 1,25 fps. To je stále velmi dobrý výsledek, v podstatě každých 0,8 s pořídíte další fotografii.
Ve výsledku tak jde o rychlý fotoaparát. Velmi rychle nabíhá, poměrně rychle ostří. Minimálně pocitově ostří okamžitě, výsledek celého focení s hodnotou 0,55 až 0,6 sekundy však za tak vynikající nepovažuji. Rovněž sekvenční snímání hodně potěší.
Optický a digitální zoom
Základní objektiv nabídne pouze 3× násobný zoom, tedy žádný zázrak. Chcete-li více, musíte si koupit buď dražší set, který obsahuje navíc i 55-200 mm objektiv, nebo si k recenzovanému kitu koupit již zmíněný objektiv navíc. Další možností je koupě objektivu s větším zoomem, například AF-S 18-70 mm f/3,5-4,5G nebo ultrazoomový AF-S 18-135 mm f/3,5-5,6G. Oba tyto objektivy však stojí tolik, kolik samotný Nikon D40 i se základním objektivem. Tedy kolem 10 tisíc korun.
expoziční čas 1/200 s, clona F7,1, citlivost ISO 200, ohnisko 18 (27) mm, klikněte pro zvětšení
V přepočtu 27mm ohnisko zvládne pojmout velmi slušný úhel záběru. Na rozlišení 6,1 megapixelů obsahuje fotografie slušné detaily, tráva není rozmazaná a ISO 200 se odměňuje neexistujícím šumem. Aberace je mírná, lze ji spatřit na levých krajích dopravního značení na hřišti, ale pouze u kraje obrazu. Stejně tak je trochu patrná na hranách střechy školky.
expoziční čas 1/200 s, clona F7,1, citlivost ISO 200, ohnisko 55 (82) mm, klikněte pro zvětšení
Přiblížení je tedy poměrně malé. Fotit objekty na dálku bude trochu problém. Zejména když je rozlišení jen 6,1 MPix, což silně limituje možnosti ořezů.
Protisvětlo
Focení v protisvětle je oříšek téměř pro každý objektiv. Často se zde objevují aberace, případně odlesky objektivu a dynamický rozsah scény také zaskočí nejeden fotoaparát.
expoziční čas 1/60 s, clona F36, citlivost ISO 400, ohnisko 55 (82) mm, klikněte pro zvětšení
Zde se při maximální cloně i ohnisku neobjevuje prakticky žádná aberace. Slunce vytváří celkem přijatelný jasně žlutý kotouč s hvězdicovitými paprsky. Ty však sebou přinášejí červený nádech. Odlesky objektivu jsou téměř neznatelné, nicméně jeden fialový si lze všimnout na větvi na rozhraní spodní a prostřední třetiny fotografie. Dále je od slunce patrný světlejší pruh směrem doprava a mírně nahoru.
expoziční čas 1/640 s, clona F14, citlivost ISO 200, ohnisko 18 (27) mm, klikněte pro zvětšení
Obloha byla exponována výborně, bohužel na stromy a louku to už moc nestačilo. I zde se objevují odlesky, konkrétně jeden zelený hned u slunce. Při nejkratším ohnisku, ale poměrně vyšší cloně je patrná slabá aberace u větví. Zespod je patrný fialový nádech, seshora pak zelený.
ohnisko 18 mm, clona F5,6 |
ohnisko 18 mm, clona F18 |
Na nejširší ohnisko při nižších clonách je aberace poměrně výrazná. Při větším přiclonění získá alespoň přijatelnější, méně rušivou barvu. Na delších ohniscích s vyšší clonou aberaci téměř nenajdete.
Nikon už tradičně vybavuje své fotoaparáty funkcí D-Lighting. Ta prosvětlí tmavá místa a fotografie tím získá větší dynamický rozsah.
expoziční čas 1/320 s, clona F9, citlivost ISO 200, ohnisko 38 (57 mm), klikněte pro zvětšení
Fotit takto objekt proti světlému pozadí se pochopitelně promítne do siluety. Z objektu tedy nevidíte téměř nic, zatímco pozadí je exponováno poměrně dobře.
expoziční čas 1/320 s, clona F9, citlivost ISO 200, ohnisko 38 (57 mm), D-Lighting, klikněte pro zvětšení
Velmi dobrá práce. Pozadí bylo zesvětleno jen trochu, zatímco hlavní objekt je krásně prosvětlen. Silueta je pryč. Pochopitelně trochu začíná vylézat šum, proto nedoporučuji používat D-Lighting u snímků s vyššími ISO citlivostmi. Ukázka bude následovat později.
expoziční čas 1/500 s, clona F8, citlivost ISO 200, ohnisko 38 (57) mm, blesk, klikněte pro zvětšení
Zde je ještě tatáž scéna s použitím blesku. Objekt pochopitelně vytváří stíny od silného světla blesku, ale je mnohem lépe prosvětlen a obloha si zachovává svou dramatičnost. Nyní se ještě podívejme, jak D-Lighting funguje při vysokých ISO citlivostech.
ISO 1600 |
ISO 1600 s D-Lighting |
U citlivosti ISO 1600 je každopádně D-Lighting nepoužitelný. Šum vzroste na naprosto neúnosnou míru. Při citlivostech do ISO 400 se však jedná o překvapivě účinný nástroj k boji proti tmavým stínům.
Ještě se vrátím k aberacím. Ty jsou většinou způsobeny protisvětlem, v následující ukázce však budou demonstrovány na bílých čarách na zemi. V aplikaci Capture NX 2 pak můžete chromatické aberace odstraňovat a nyní se můžete podívat, jak úspěšně. Detail je přibližně 2× zvětšen.
před úpravou |
po úpravě |
Noční scéna
Nikon D40 je pro focení nočních fotografií ideální fotoaparát. Nabízí nejen možnost manuálních režimů expozice, díky čemuž můžete nastavovat dlouhé expozice vlastnoručně, ale také bulb režim, který vám umožní libovolně dlouho otevřenou závěrku. Velký čip se podepisuje na minimálním šumu i při velmi dlouhých expozicích.
expoziční čas 13 s, clona F9, citlivost ISO 200, ohnisko 30 (45) mm, klikněte pro zvětšení
Tato fotografie byla vyfocena na ISO 200 s časem 13 sekund. Je zde trochu patrný jasový šum, ale žádná tragédie. Potěšila také téměř úplná absence barevného šumu. Velmi dobrá je také ostrost snímku, leč budovy v pozadí začínají být trochu horší.
expoziční čas 3 s, clona F5,6, citlivost ISO 200, ohnisko 55 (82) mm, klikněte pro zvětšení
Stativ, ISO 200 a nemáte problém. Šum je sice trochu patrný, ale vcelku jde o pěkný výsledek. Jen škoda malého zoomu, kvůli kterému jsem se nemohl dostat blíže.
expoziční čas 1/2 s, clona F5,6, citlivost ISO 1600, ohnisko 55 (82) mm, klikněte pro zvětšení
Na ISO 1600 už výsledek rozhodně není tak pěkný. Šum se zde začíná objevovat ve větší míře, zejména budovy nevypadají moc pěkně. Je však zajímavé, že se zde téměř nevyskytuje barevný šum. Nepotěší velké množství hot pixelů (jasně červené, bílé a modré pixely v obrazu). Zběžným testováním se zavřenou krytkou jsem zjistil, že se na fotografiích vyskytují u citlivostí ISO 800 a ISO 1600 při časech 1/1,3 s až 1/8 s.
expoziční čas 1/4 s, clona F5,6, citlivost ISO 3200, ohnisko 55 (82) mm, klikněte pro zvětšení
Takto ve zmenšeném vypadá snímek stejně jako předchozí, ale při důkladnějším prohlédnutí si všimnete velmi silného šumu a začínající ztráty detailů. Hot pixely se zde ale nevyskytují.
Standardní scéna
S ohledem na dané rozlišení si těžko dokáži představit lepší výsledek. Šum žádný, detaily dobré. Aberace je rovněž minimální a díky střednímu ohnisku a troše přiclonění je vinětace téměř neznatelná.
expoziční čas 1/320 s, clona F9, citlivost ISO 200, ohnisko 30 (45) mm, klikněte pro zvětšení