Name: Panasonic Lumix FZ300: opět na špici
Item: Panasonic Lumix FZ300: opět na špici
Rating: 9
Author: Milan Šurkala

Seznam kapitol

1. Panasonic Lumix FZ300: opět na špici 2. Ostření, expozice, videosekvence, bokeh 3. Stabilizace, portréty, výdrž, displej, Wi-Fi 4. Digitální šum 5. Protisvětlo

6. Vlastnosti objektivu 7. Optický zoom, rychlost, scénické režimy 8. Noční a standardní scéna 9. Galerie ilustračních snímků 10. Závěr

Nástupce Lumixu FZ200 na sebe nechal čekat tři roky. Stále je to ale vynikající fotoaparát, a proto se dnes podíváme, o kolik je jeho nástupce FZ300 lepší. Přináší např. vodě odolnost, 4K videosekvence a zůstala konstantní F2,8 světelnost.

Reklama

Sférické zkreslení

Lumix FZ300 hodně spoléhá na optické korekce, které se ukládají i do RAWu (RAW konvertor je pak provede). Pokud ale použijete např. Raw Therapee, můžete se dostat k nekorigovaným datům. Tam zjistíte, že na nejširší ohniskové vzdálenosti trpí objektiv na opravdu hodně výrazné sférické zkreslení s hodnotou +8,4 %, nicméně po korekcích to klesne na +1,1 %, takže s liniemi nejsou problémy. Na snímku vidíte také to, že výsledný 12MPx snímek se ve skutečnosti přepočítává z mnohem menší plochy necelých 3600×2800 pixelů (přibližně z 10 megapixelů).

U maximálního zoomu je situace podstatně lepší. I bez korekce není zkreslení zas až tak hrozné a dosahuje hodnoty +1,7 %. Po korekcích se dostanete na +0,2 %, což jsou v podstatě rovné linie. Jak ale již bylo řečeno, JPEG a RAW otevřený ve většině moderních RAW konvertorech vám nabídne už narovnané výsledky.

Vinětace

Tmavé rohy jsou pro fotoaparát neznámou. Ani v RAWu se s problémem nesetkáte (pouze na nejširší ohniskové vzdálenosti je ztmavení okolo 0,7 EV, jinak kopíruje výsledky JPEGu). V podstatě jste pořád pod 0,3 EV, u vyšších clon se dá kvůli korekcím dostat dokonce do záporné vinětace (světlejší rohy).

Kresba v praxi

Pochopitelně se podíváme také na úroveň kresby objektivu uprostřed obrazu i v rozích. Začněme ostřením na vzdálenosti v desítkách centimetrů až několika málo metrů.

Na nejširší ohniskové vzdálenosti je středová ostrost solidní už při plně otevřené cloně, rohy jsou jen lehce neostré. S přicloněním se situace o něco zlepší, ale je nutné počítat s tím, že nad F4 se už projeví difrakce.

44mm ohnisková vzdálenost je na tom podobně, solidní střed už od plně otevřené clony, rovněž rohy jsou na tom celkem dobře.

U 81mm ohniskové vzdálenosti se situace trochu zhoršila. Prostředek je v pořádku, ale rohy jsou neostré. Clonění jim trošku pomůže, ale nečekejte zázraky.

157mm ohnisková vzdálenost ponechává rozumně ostrý prostředek, rohy jsou dost špatné, nekontrastní a neostré. Clonění to sice zlepší, ale rozumnou ostrost dostanou až tehdy, kdy zas zbytek trpí na silné vlivy difrakce.

Dostáváme se na ohniskovou vzdálenost 310 milimetrů. Zde je to středem trošku slabší, rohy jsou opět neostré a zlepšují se s přicloněním.

Na maximálním zoomu je střed přijatelný, o dost se zlepšily rohy, které jsou dostatečně ostré i při plně otevřené cloně. Nyní zkusíme podobný test při ostření na větší vzdálenost (cca 25-30 metrů).

I tady je střed krásně detailní při plně odcloněním objektivu. Rohy jsou o něco slabší, horní vypadají lépe než ty spodní.

U 40mm ohniskové vzdálenosti je střed naprosto v pořádku, rohy postrádají plnou ostrost, jsou vytaženy směrem ven.

Situace je podobná i u 72mm ohniskové vzdálenosti. Střed je velmi dobrý, rohy jsou trochu neostré.

Podobné výsledky dostáváme i při 131mm ohniskové vzdálenosti. Velmi dobrý střed, o něco slabší rohy. Clonění pomůže trochu, ale nikoli výrazně.

Výborný střed s krásným kontrastem. Rohy jsou slabší, nicméně v tomto případě lze vidět také kusovou neostrost na levé straně. Zatímco prvá hrana uprostřed je ostrá, levá je hodně rozmazaná.

Dostáváme se k 385mm ohniskové vzdálenosti. Střed už trochu pozbyl své ostrosti. Rohy jsou lehce neostré (vlevo kusová vada).

Na maximálním zoomu se středová ostrost zlepšila, slušné jsou i výsledky v rozích. To je chvályhodné, protože ultrazoomy se často používají právě na maximálních ohniskových vzdálenostech.

Chromatická aberace

Nyní se podíváme na problematiku chromatické aberace.

25mm ohnisko, clona F2,8 (JPEG)

25mm ohnisko, clona F2,8 (RAW)

25mm ohnisko, clona F5,6 (JPEG)

25mm ohnisko, clona F5,6 (RAW)

V RAWu se setkáte s trochou chromatické aberace, JPEG s ní docela úspěšně bojuje. S přicloněním aberace do značné míry mizí.

44mm ohnisko, clona F2,8 (JPEG)

44mm ohnisko, clona F2,8 (RAW)

44mm ohnisko, clona F5,6 (JPEG)

44mm ohnisko, clona F5,6 (RAW)

U 44mm ohniskové vzdálenosti mohou vznikat fialové kontury, ve JPEGu jsou opět značně potlačeny. S vyššími clonami tyto projevy mizí.

78mm ohnisko, clona F2,8 (JPEG)

78mm ohnisko, clona F2,8 (RAW)

78mm ohnisko, clona F5,6 (JPEG)

78mm ohnisko, clona F5,6 (RAW)

Zazoomováním na 78mm ohniskovou vzdálenost se nic výrazně nemění. V RAWu je vidět trochu barevný nádech (nyní do modra), JPEG má tyto projevy slabší.

152mm ohnisko, clona F2,8 (JPEG)

152mm ohnisko, clona F2,8 (RAW)

152mm ohnisko, clona F5,6 (JPEG)

152mm ohnisko, clona F5,6 (RAW)

152mm přepočtená ohnisková vzdálenost přináší spíše jemné duchy u nižších clon. Barevné změny téměř nejsou.

290mm ohnisko, clona F2,8 (JPEG)

290mm ohnisko, clona F2,8 (RAW)

290mm ohnisko, clona F5,6 (JPEG)

290mm ohnisko, clona F5,6 (RAW)

Ani u 290mm ohniskové vzdálenosti se nesetkáte s výraznými barevnými změnami. Místy je aberace sice vidět, ale u ultrazoomů rozhodně patří k tomu lepšímu.