Name: Panasonic Lumix LZ10: překvapivý všeuměl
Item: Panasonic Lumix LZ10: překvapivý všeuměl
Rating: 10
Author: Milan Šurkala

Seznam kapitol

1. Panasonic Lumix LZ10: překvapivý všeuměl 2. Expoziční režimy a ostření 3. Výbava a nastavení 4. Fotografické testy 5. Galerie ilustračních snímků 6. Závěr

Lumix DMC-LZ10 vypadá již od pohledu velmi slibně. 5× násobný optický zoom začínající na 30 mm, optická stabilizace a 10Mpix snímač. My jsme se podívali na to, zda dokáže všechny tyto trumfy náležitě využít, nebo přináší nepříjemná překvapení.

Reklama

Sférické zkreslení a vinětace

Zkreslení patří u LZ10 k těm lepším. Široké ohnisko přináší soudkovité zkreslení jako obvykle, ale není příliš silné. Lze najít i mnohem horší fotoaparáty, ale také i pár lepších. Na nejdelším ohnisku se ztrácejí jakékoli neduhy a čáry jsou v podstatě rovnoběžné bez žádného soudkovitého či poduškovitého zkreslení. Zde udělal objektiv Leica dobrou práci.

Panasonic Lumix LZ10: překvapivý všeuměl

U vinětace však už tolik nadšení nebude. Na nejširším ohnisku jsou rohy trochu tmavší. Extrémem je však pravý spodní roh, který na tom opravdu není dobře. Poté vinětace velmi rychle klesá, na 2× násobný zoom prakticky vůbec není. Se vzrůstajícími ohnisky však zatmavení rohů pomalu stoupá, opět především v pravém dolním rohu.

Digitální šum

Panasonic Lumix DMC-LZ10 má 1/2,33" CCD čip s efektivním rozlišením 10,1 megapixelu. To není ideální předpoklad pro nezašuměné fotografie, spíše naopak. Fotoaparáty Panasonic byly často pokládány za přístroje s největší mírou šumu a velmi silným žehlením. Z vlastní dlouhodobé zkušenosti s bratrovým FZ7 to můžu jen potvrdit. O to více mě zajímalo, zda Panasonic už tento problém vyřešil a začal se šumem bojovat trochu lepší strategií. Jako obvykle, i tentokrát jsem si vzal na pomoc CD, které jsem fotil na všechny ručně nastavitelné citlivosti.

testovací fotografie

LZ10 mile překvapil. Jak na ISO 100, tak na ISO 200 nabízí fotoaparát krásný, čistý, nezašuměný a detailní obraz. Dokonce se zdá, že ISO 200 je na tom ještě o něco lépe. Plochy jsou krásně rovné a nikde ani stopa po barevných změnách, zelených či fialových flecích. Doby, kdy fotoaparáty značky Panasonic šuměly a žehlily všechno možné, jsou už patrně pryč. Když vzpomenu na bratrovu FZ7, která má šum už na ISO 80 naprosto strašný, musím smeknout před tím, jak Panasonic došel daleko. Dobrá práce.

Horší to začíná být u ISO 400. Detaily jsou stále na poměrně dobré úrovni, nicméně lze vidět již jistý zásah odšumování do obrazu. Plochy jsou sice bez výrazně tmavších pixelů a ani barevné změny prakticky nejsou vidět, ale u kontrastních okrajů však už vylézají tmavé pixely, které odšumování patrně "nepobralo". Působí to dojmem nízké JPEG komprese. ISO 800 začíná u některých kontrastních přechodů ztrácet ostrost (červená písmena), u některých však zůstává zachována (bílé písmo). Šum je znatelný, objevují se tmavší pixely a je jasné, že tuto citlivost nelze již pro focení doporučit. V nouzi pro dokumentování je to ještě dobré, ale hezké fotografie s ISO 800 skutečně nedostanete. ISO 1600 už jen pokračuje v degradaci obrazu. Docela si ještě zachovává ostrost. Ztrácí se však barvy tam, kde mají být (červené písmo) a naopak se objevují tam, kde být nemají (zelené a fialové fleky na bílé ploše).

Dále se podíváme na fotografie listu bílého papíru.

Docela zajímavé výsledky. ISO 100 má docela rovnoměrné zrno, nijak neruší a neobtěžuje. Výrazně tmavší pixely zde téměř nenajdete. Odšumovací software si s obrázkem poradil poměrně dobře asi až na dva tmavší pixely, které by pak bylo dobré vyretušovat, byla plocha hladká. To svědčí o rovnoměrnosti šumu. ISO 200 překvapilo. Už na první pohled je o něco méně zrnité než ISO 100 a i odšumovací software měl s obrázkem menší problémy. Výborně použitelná citlivost.

Ani ISO 400 nevypadá nejhůře, ale přeci jen jsou zde už vidět tmavší, případně i výrazně světlejší oblasti. ISO 800 začíná přidávat kromě trochu výraznějšího šumu, jenž začíná být i méně pravidelný, také výraznější barevnou flekatost. Není to nic tragického, ale ISO 800 už začíná být takovou hranicí použitelnosti. Skutečně dobrou fotografii s ní nepořídíte, na nenáročné dokumentování za zhoršených světelných podmínek by však měla být tato citlivost ještě v pořádku. Konečně zde máme poslední ISO 1600. To přidává mnohem výraznější šum a také výrazné barevné změny. Tuto citlivost bych nepoužíval ani v nouzi.

V grafu pak lze vidět, že ISO 100 má vyšší šum než ISO 200 a dokonce i ISO 400. To je dáno tím, že ISO 100 má na rozdíl od dalších dvou citlivostí šum všude, i když méně silný. ISO 400 má sice trochu vyšší jasové rozdíly, ale zase těch pixelů je méně, čímž sledovanou hodnotu šumu snižuje. ISO 800 začíná dramaticky růst a ISO 1600 je už skutečně velmi vysoko.

Fotoaparát nabízí také možnost navolit si sílu potlačování šumu. Drtivá většina fotografií byla pořizována na základní nastavení, tedy střední potlačování šumu. Na obrázku šedé plochy můžete vidět, co to dělá s obrazem. Změřil jsem hodnoty také číselně. Nejnižší potlačení se vyznačuje hodnotou 2,53, střední potlačování pak 2,36 (viz graf nahoře) a nejsilnější potlačování sníží šum na 2,09.

Vyvážení bílé

Automatika vyhodnocuje bílou dobře, téměř ve všech případech mají fotografie ten správný barevný nádech. Jedinou výjimkou je už tradičně žárovka. S tímto osvětlením má fotoaparát často tendenci barvit fotografie do oranžových odstínů.

K dispozici je rovněž manuální nastavení bílé. Jen škoda, že se nedá nastavovat přímo z rychlého menu (Q. MENU). Pro její nastavení musíte do klasického fotografického menu, což ale není vůbec složitá věc a dá se toho dosáhnout poměrně intuitivně. Výběr tohoto nastavení je už umožněn nejen ve fotografickém menu, ale i v tom zrychleném.

Co se týče barev, fotoaparát umožňuje zvýšit nasycení barvami, stejně jako zvýšit ostrost, kontrast a také umí měnit sílu potlačování šumu (o tom již byla řeč). Dále jsou zde k dispozici barevné efekty, jako je černobílá, sépiová, studené a teplé odstíny.

Je vidět, že fotoaparát skutečně umí nabídnout fotografovi velkou spoustu nabídek a ten si s nimi může vyhrát, jak jen bude chtít.

Měření rychlosti

Lumix LZ10 po stránce rychlosti nezklame. Již bylo řečeno, že ostření je většinou rychlé a pohotové a jen na nejdelším ohnisku začíná být pomalejší. Prolézání v menu nabídkách je rychlé, stejně jako prohlížení fotografií. Venus Engine IV odvádí dobrou práci. Při svém výkonu je až s podivem, že fotoaparát má tak vysokou výdrž na baterie.

První snímek - 3,6 sekundy (Zde se sice nejedná o výborný výsledek, ale také se není zač stydět. Nejdéle trvá samotné spuštění fotoaparátu, které je prodlužováno nepohodlným zapínáním pomocí posuvného tlačítka. Objektiv najede docela rychle, ale chvíli se nic neděje. Jak naběhne obraz, trvá už jen chviličku, než je fotoaparát v plné pohotovosti.)
Snímek bez namáčknutí - 0,5 až 0,55 sekundy (Pokud nemáte náhodou zapnuté makro nebo neostříte na dlouhé vzdálenosti s dlouhými ohnisky, potěší vás fotoaparát velmi rychlým zaostřením a tedy i opravdu rychle pořízenou fotografií. Půlsekundová prodleva na plné zmáčknutí spouště se dá již pociťovat za téměř okamžité focení. Problémem jsou však dlouhá ohniska, kde se doba ostření výrazně prodlužuje.)
Snímek s namáčknutím - téměř okamžité (Nenaměřil jsem více než 0,1 sekundy, což je velmi dobrý výsledek.)
Ruční přezoomování - 2,5 sekundy (ovládání zoomu je trochu kostrbaté a není příliš rychlé. Na stisk páčky zoomu reaguje fotoaparát až po malé prodlevě, což je škoda. Zoom se dá však výborně dávkovat.)
Přezoomování pomocí E. ZOOM - 1,7 sekundy (tlačítko E. ZOOM nabídne podstatně rychlejší přezoomování celého rozsahu.)
Sekvenční snímání - 1,8 fps (Naměřeny tři snímky během 1,65 sekundy, nejprve zaostřím a měří se od domáčknutí spouště po pořízení třetího snímku.)
Nekonečné sekvenční snímání - cca 1,3 fps (Pořízeno 28 snímků během 22 sekund, u posledních cca 5 snímků však byla znatelná prodlužující se doba mezi pořízením každého z nich.)

Rychlostí mě Panasonic Lumix DMC-LZ10 sice přímo nenadchnul, ale patří k nadprůměrným fotoaparátům. Nebýt protivného ostření na dlouhá ohniska, bylo by to skvělé.

Optický a digitální zoom

Jestli něčím LZ10 mezi kompakty potěší, pak je to rozsah zoomu. 5× násobný zoom není příliš obvyklý, navíc takto výborně rozložen. Nabízí totiž značně široký úhel daný 30 mm ohniskem, stejně jako slušné přiblížení díky 150mm ohnisku. To je ale jen o trochu více, než je obvyklé u klasických 4× násobných zoomů.

expoziční čas 1/100 s, clona F4, citlivost ISO 100, ohnisko 30 mm, klikněte pro zvětšení

Sami vidíte, že úhel záběru je velmi dobrý, z areálu školky jdou vidět téměř všechny budovy. Skutečně nebudete mít často problémy, aby se vám objekty vešly do objektivu. To jen vyjímečně.

expoziční čas 1/125 s, clona F5,9, citlivost ISO 250, ohnisko 150 mm, klikněte pro zvětšení

Je sice hezké, že Lumix LZ10 nabízí 5× násobný zoom, ale co z toho, když s tímto ohniskem nedokáže vyfotit ostrou fotografii? Celou dobu focení jsem měl problémy se získáním ostré fotografie na dlouhé ohnisko, zkusil jsem vedle stativu i samospoušť pro naprostou eliminaci vibrací, ale fotografie jsou rozostřené i tak. Fotoaparát byl schopen pořídit ostré fotografie tak do ohniska 100 mm.

expoziční čas 1/125 s, clona F5,9, citlivost ISO 250, ohnisko 150 mm + rozšířený optický zoom (8,9× zvětšení), klikněte pro zvětšení

Fotoaparát nabídne dokonce 8,9× násobné zvětšení. Není to ale nic jiného než 5× násobný zoom a následné vyříznutí 3Mpix fotografie ze středu. Když ořežete fotografii v grafickém editoru, dostanete totožný výsledek.

expoziční čas 1/125 s, clona F5,9, citlivost ISO 250, ohnisko 150 mm + 4× digitální zoom, klikněte pro zvětšení

Digitální zoom už pracuje opět na plném rozlišení. Čtyřnásobné zvětšení se pochopitelně projeví na další degradaci obrazu. Již tak rozmazaný obraz se ještě více rozmaže a není to pěkné. Digitální zoom jen málokdy plní dobře funkci přibližování a pokud tomu tak je, tak jen při jeho malé síle.

expoziční čas 1/125 s, clona F5,9, citlivost ISO 250, ohnisko 150 mm + rozšířený optický zoom + 4× digitální zoom (35,6× zvětšení), klikněte pro zvětšení

Maximální přiblížení je 35,6× násobné. To přijde ke slovu výřez i digitální zvětšení. Fotografie je opět v rozlišení 2048×1536 pixelů (3 Mpix) a kvalita jde prudce dolů.

Protisvětlo

Objektiv Leica fotoaparátu Lumix LZ10 zvládá protisvětlo poměrně dobře. Vybraná fotografie je takový mírně horší průměr, co se týče odlesků objektivu. Poměrně snadno lze najít polohu, kdy odlesky zmizí. Stejně tak je ale možné dostat i výraznější odlesky, které začnou mít spíše nepříjemnou narůžovělou barvu.

expoziční čas 1/500 s, clona F5,9, citlivost ISO 100, ohnisko 150 mm, klikněte pro zvětšení

Jediným problémem, se kterým jsem se při focení potýkal, byla rychlost a úspěšnost focení. V protisvětle, navíc ještě s dlouhým ohniskem se podařilo zaostřit tak každou čtvrtou fotografii. Což není moc dobré.

Noční scéna

Focení nočních fotografií a obecně hrátky v noci jsou pro Lumix LZ10 jako stvořené. Fotoaparát totiž nabízí plně manuální nastavení expozice a umožňuje dokonce použít expoziční čas o délce 60 sekund. S tím se už "vyblbne" úplně každý.

expoziční čas 1 s, clona F3,3, citlivost ISO 400, ohnisko 30 mm, klikněte pro zvětšení

Noční fotografie navíc získávají u světel pěkné efekty, což dále přidává na zajímavosti. Vzít si stativ, posadit se někde k zajímavé scéně a máte zábavu na celý večer. Jen musíte počítat s úpravou fotografie ve fotoaparátu. Takže 60-sekundová expozice si vyžádá ještě dalších 60 sekund úprav (odšumování). Je to docela nemilé, ale je to tak.

Standardní scéna

Na první pohled vypadá fotografie pěkně, ale při detailním pohledu si všimnete značné zrnitosti na budově, viz test šumu na bílém papíře. Takové tmavší plochy jsou skutečně tímto problémem postiženy, což kontrastuje s modrou oblohou, která je naopak docela hladká.