Pentax X70: neobyčejně univerzální kliďas | Kapitola 4

---

Sférické zkreslení a vinětace

Objektiv fotoaparátu vykazuje na širokém ohnisku velmi výrazné soudkovité zkreslení, takže focení architektury nebo jiných pravidelných linií může být občas docela problém. Se vzrůstajícími ohnisky však chyba klesá a na nejdelším ohnisku jsou již linie krásně rovné.

ohnisko 26 mm

ohnisko 624 mm

Ztmavení rohů na širokém ohnisku není příliš patrné, i když se při testu pohybuje kolem hranice 1,4. Zhruba do 8× zoomu je vinětace téměř nepostřehnutelná, poté ale začíná narůstat a na vyšších ohniscích si ji lze dobře všimnout, fotíte-li scény s jednolitým pozadím.

Přicloněním vinětace v druhé polovině ohnisek významně klesne, ale stále je trochu patrná.

Digitální šum

Pentax u svého ultrazoomu X70 sáhnul po klasickém 1/2,33" CCD snímači, který má dnes typické rozlišení 12 megapixelů. Jak prokázaly předchozí testy fotoaparátů jiných značek, hustota pixelů je tak vysoká, že zpravidla už na nejnižší ISO citlivost jsou snímky dost zašuměné. Doby, kdy kompakty alespoň na nejnižší ISO citlivost dělaly fotografie skoro jako ze zrcadlovky, jsou již zřejmě pryč. Podívejme se, zda Pentax zvládne nepříznivé teoretické předpoklady (za které si ale může ostatně sám) překonat a nabídnout slušnou kvalitu snímků.

Na testovacím obrazu ve formě CD disku můžete na modrých plochách studovat jasový šum, bílá plocha pozadí zase dobře ukáže barevný šum a malá bílá a velká červená písmena jsou dále dobrým indikátorem ztráty detailů.

testovací snímek

ISO 50

Na nejnižší citlivost předvádí fotoaparát velmi dobré výsledky. Jasový šum je sice viditelný, ale je mírný a hlavně pravidelný. Žádné ustřelené pixely se nekonají, takže velmi dobrá práce.

ISO 100

Standardní citlivost ISO 100 je na tom trochu hůře, ale stále poskytuje velmi dobré výsledky.

ISO 200

U citlivosti ISO 200 snímek začíná mírně ztrácet detaily, ale dá se to překousnout. Roste jasový šum. Určitě je to citlivost pro běžné použití.

ISO 400

Nicméně od citlivosti ISO 400 se začíná vysoká hustota pixelů projevovat v plné parádě. Snímek je zašuměný, působí trochu rozpatlaně, jasový šum chytá méně příjemnou charakteristiku občasných výrazně tmavších pixelů.

ISO 800

Citlivost ISO 800 je úplně "zabitá". Detaily zmizely, barvy začínají chytat zvláštní odstíny. Není to dobré.

ISO 1600

Ve stejném rozlišení je k dispozici i ISO 1600 a jak je vidět, není o co stát. Prolisy na disku prakticky nejsou, písmena nelze přečíst, barevného šumu je až příliš.

ISO 3200

Při citlivosti ISO 3200 lze využít rozlišení pouze 5 megapixelů. Díky spojování pixelů by teoreticky mělo dojít k mírné eliminaci šumu. To je sice pravda, ale snímek je rozmazaný a nepoužitelný.

ISO 6400

Rovněž ISO 6400 je k dispozici pouze v rozlišení 5 megapixelů a kvalita obrazu je velmi nízká. Takové snímky nemají využití, leda by byly drasticky zmenšeny na několik málo set pixelů. Dále se podíváme na výkony při horším osvětlení, zejména na zachování detailů.

testovací snímek

ISO 50	ISO 100
ISO 200	ISO 400
ISO 800	ISO 1600
ISO 3200	ISO 6400

Nejnižší citlivosti ISO 50 a 100 nabízí velmi kvalitní výsledky. ISO 200 přidává jasový šum, ale stále si drží rozumnou ostrost, která klesla jen nepatrně. U citlivosti ISO 400 ale začíná docházet k výraznějšímu rozmazávání a ostré jsou jen opravdu hodně dobře viditelné linie. Ty, které byly méně kontrastní, nyní mizí téměř úplně. ISO 800 přináší další rozpíjení, ISO 1600 ještě spoustu barevného šumu. ISO 3200 a 6400 v nižším rozlišení opět nepřináší nic použitelného. Nakonec se podíváme ještě na snímky bílé plochy.

ISO 50	ISO 100
ISO 200	ISO 400
ISO 800	ISO 1600
ISO 3200	ISO 6400

Zhruba do ISO 200 je na snímku trochu jasového a barevného šumu, žádný velký problém. Od ISO 400 ale narůstá jak jasový, tak barevný a na ISO 1600 už jsou na snímku jen velké barevné fleky. Další citlivosti jsou díky nižšímu rozlišení více rozmazané.

I dle grafu jde vidět, že do ISO 200 nedochází k výraznému odšumování, u ISO 800 dochází k propadu, což ostatně odpovídá silnému rozmazání snímků při této citlivosti.

Vyvážení bílé, barvy

Správné vyvážení bílé není pro fotoaparát problém. Ve stínech dává jen lehce studenější snímky, velmi dobře zvládá i žárovkové světlo, kdy neprodukuje zbytečně žluté snímky. Fotograf může využít přednastavené režimy případně si změřit bílou vlastnoručně vyfocením bílé nebo šedé plochy.

auto	denní světlo
stín	žárovka
zářivka D (denní světlo zářivky)	zářivka N (denní bílé zářivky)
zářivka W (bílé světlo zářivky)	vlastní měření

Dále se podíváme na vliv vyvážení bílé na venkovní scénu.

auto	denní světlo
stín	žárovka
zářivka D (denní světlo zářivky)	zářivka N (denní bílé zářivky)
zářivka W (bílé světlo zářivky)	vlastní měření

Jak jsem již ukazoval v kapitole o LCD displeji, fotoaparát nabízí bohatý postprocessing snímků, můžete jím upravovat barvy a další zajímavé vlastnosti.

černobílý	sépie
oranžový	růžový
fialový	modrý
zelený	žlutý
černobílý + červená	černobílý + zelená
černobílý + modrá	soft
zkreslení 1	zkreslení 2
zkreslení 3	jas minimum
jas maximum

Pentax X70 dále umožňuje nastavovat ostrost, kontrast a saturaci barev. U některých fotografií v testu budou použita maximální nastavení, protože na LCD displeji vypadaly snímky poněkud bezbarvě. V zájmu zvýšení živosti tak byly některé série pořizovány na maximální nastavení, které dobře vypadá na displeji, v PC už ale poněkud přebarveně. Nejprve se podíváme na ostrost.

ostrost -1	ostrost +0
ostrost +1

Není třeba ostrost nějak výrazně zvyšovat, protože tím také vyženete šum. Na nižší nastavení sice snímky působí poněkud bez energie, ale lepší bude doostření v počítači. Nyní přichází na řadu kontrast.

kontrast -1	kontrast +0
kontrast +1

Nastavení kontrastu spíše mírně upravuje živost barev než kontrast jako takový. Jako poslední je nastavení saturace.

saturace -1	saturace +0
saturace +1

---