Seznam kapitol
Již renesančním malířům bylo známo, že klam lidského oka způsobuje sbíhaní linií u trojměrných obrazů (geometrických tvarů) na pomyslné ose „z“ v jednom určitém bodě, pokud se přenáší na dvojrozměrné „plátno“. Totéž samozřejmě platí na fotografiích. Často se stává takové nežádoucí sbíhání linií zejména tehdy, když se fotografují objekty z příliš velké blízkosti. Z mnoha důvodů pak můžeme potřebovat, aby se linie „narovnaly“, tj. aby přední strana určitého objektu byla rovná.
Zejména pořizujeme-li panoramatický snímek z několika částí, je vhodné, aby byly vertikální linie (např. stěny budovy) na všech snímcích kolmé k základně (tj. spodnímu okraji fotografie). Již při focení však musíme počítat s jistým překryvem, protože při níže popsaných úpravách nevyhnutelně dojde ke ztrátám ploch na okraji obrázku.
Obr. 1
Vezměme si pro příklad jednoduché geometrické těleso – krychli. Její přední strana by měla vypadat jako čtverec (viz obr. 1), avšak při pohledu zblízka vidíme lichoběžník (obr. 2 – změnu pohledu jsem docílil samozřejmě otočením, předpokládám, že divák stojí u spodního okraje přední strany krychle). Abychom z něj dostali čtverec, můžeme buď rozšířit užší stranu nebo zúžit tu širší. V obou případech dojde ke ztrátám rovnajícím se obsahu pravoúhlých trojúhelníků doplňujících lichoběžník na obdélník (či čtverec). Dojde rovněž k jisté deformaci původní předlohy, která se však dá snadno urovnat.
Obr. 2
