Seznam kapitol
Již renesančním malířům bylo známo, že klam lidského oka způsobuje sbíhaní linií u trojměrných obrazů (geometrických tvarů) na pomyslné ose „z“ v jednom určitém bodě, pokud se přenáší na dvojrozměrné „plátno“. Totéž samozřejmě platí na fotografiích. Často se stává takové nežádoucí sbíhání linií zejména tehdy, když se fotografují objekty z příliš velké blízkosti. Z mnoha důvodů pak můžeme potřebovat, aby se linie „narovnaly“, tj. aby přední strana určitého objektu byla rovná.
Poněkud větší možnosti nabízí profesionální bitmapový editor
Adobe Photoshop 7
. Zde si ukážeme vyrovnání linií na příkladu gotického okna. Vidíme, že zkosení linií zde není příliš veliké, ale přesto je dobře patrné, provedeme tedy obdélníkový výběr (viz obr. 6).
Obr. 6
Představme si, že bychom okno chtěli použít při vytváření nějaké virtuální stavby a budeme tedy potřebovat souvislou řadu pravidelných „rovných“ oken. Vybereme z menu
Úpravy - > Transformovat - > Deformovat
(viz obr. 7).
Místo
Deformovat
máme na výběr volbu
Perspektiva,
ale ta umožňuje bohužel provádět jen čistě symetrické úpravy (pravou i levou stranu zároveň). Viděli jsme už na minulém příkladu věží, že fotografie mívají často jednu stranu zkosenou více než druhou.
Obr. 7
Teď můžeme výběr uchopit postupně za oba rohové body a roztáhnout ho podle potřeby (viz obr. 8). Při vhodném výběru objektu a výřezu (jako v tomto případě) máme možnost zarovnat jeho pravý okraj s linkou původního výběru, čímž docílíme přesného vyrovnání. Potom už jen provedeme nezbytné oříznutí a dostaneme krásné zarovnané gotické mozaikové okno (viz obr. 9), z nějž potom můžeme vytvořit fiktivní stěnu s okny (obr. 10).
Obr. 8
Obr. 9
Obr. 10
Výhoda Photoshopu oproti Zoner Media Exploreru spočívá především v tom, že přímo vidíme operace, které provádíme. To se může hodit zejména tehdy, když nemáme na fotografii přesné linie (např. rohy stěn, či věží), k nimž by bylo možné přichytit vodící linky a musíme odhadovat jen podle oka, kdy je obrázek dostatečně rovný. V ZME bychom na tuto operaci v takovém případě potřebovali několik pokusů a ani tak se nemusíme pořádně trefit.
Na závěr si uvedeme ještě jeden příklad vhodného a jeden naopak nevhodného použití výše uvedených úprav. Ten první je z londýnského Toweru, kdy je focena část souvislé hradní zástavby. Na obrázku 11 krásně vidíme, jak jdou linie levé kulaté věže a pravé hranolové věže proti sobě, přičemž pravá strana je viditelně více zkosená. Obr. 12 představuje „srovnaný“ Tower po úpravě a je zřejmé, že nebyly ani příliš velké ztráty na okrajích fotografie. Pravá věž zůstala velmi mírně šikmá, aby fotografie působila přirozeněji (v případě potřeby samozřejmě není problém ji kdykoliv dorovnat).
Obr. 11
Obr. 12
Naopak na dalším obrázku 13 Big Ben ze stejného města představuje ojedinělý objekt na pozadí modré oblohy. K jeho zarovnání nutná opravdu velká deformace (obr. 14). Výsledek působí opravdu strašidelně. Ani po dodatečných úpravách (zúžení) není výsledek nijak oslňující – byly by nutné ještě velké ořezy oblohy, a vůbec je nepochybné, že úpravy linií jsou v tomto případě příliš násilné.
Obr. 13
Obr. 14
Před začátkem práce musíme tedy dobře zvážit, zda jsou dané úpravy vhodné a nutné, aby výsledek nebyl horší než původní předloha.
