Jako jen nadšení fotografové se vesele můžeme oprostit od moudra co zákazník chce, to dostane. Z čiré radosti si tu a tam pověsíme na zeď vlastní, střídmě saturovanou krajinku a žádná návštěva si nám do toho nedovolí kecat.
Poznámka:
Samotného mě teď zarazila deformace počítačovým věkem, při myšlence na vtip
s hardwarovým diskusním fórem
v obýváku pod fotkami, než mi došlo, že návštěvní knihy jsou běžná, existující věc. Zpátky k tématu.
Téma
saturovaného umění
pro běžného diváka jsem už nakousl. V komentářích jsme si s několika kolegy posteskli nad současným všeobecným vkusem a tím bylo ve věci, jako v každém on-line držkování, učiněno za dost.
Jako nadšený fotograf mám pár oblíbených autorů, ke kterým občas virtuálně nahlédnu a vím, že budu znovu žasnout nad dokonalostí jejich díla. Široké záběry ostré z rohu do rohu, reportážní momentky dokonalého postřehu nebo detaily divokých zvířat z nechutně drahého bílého skla. Ovšem jako nadšený cestovatel také zotvírám všechny nově vycházející cestopisy v knihkupectví. A i tady často žasnu, aniž bych přečetl jediný řádek, a není to v dobrém.
Dneska vydává cestopis s fotkami každý, kdo dojel na kole z Brna do Plzně. A zdaleka nebývá plný jen za oko tahajícího fenoménu beznohého cvaku a nakloněné hladiny mořské (případně rybniční). Cestovatelé klidně cvaknou horu s vypáleným nebem přes půl stránky, pár set pixelový zubatý výřez natáhnou přes stránku celou nebo přiloží rádoby kalendářový západ slunce s šumem, který ze scény dělá barevnou abstrakci k zamyšlení.
Pak jsou tu řady
profíků,
kteří vezmou své nejlepší fotky za dvacet let a nacpou je barvoslepému vydavateli na kalendář, pod záštitou svého bezmezného věhlasu. Jen je smůla, že dnešní tiskárny dokonale prokreslí brutální aberaci historických skel a čtyři megapixely trávy se na
á trojce
už neslijí do mechové zeleně jako kdysi, ale zuřivě cení tři miliony ostrých zoubků na vyděšené oko nadšeného amatéra.
Raději nevidět!
Někdo už by měl vyndat hlavu z mísy.
(Praha, 2011)
Po baťůžkáři nechci, aby tahal zrcadlovku a tři kila ve skle. Borci udělají smysluplné fotky i mobilem. Profík by se ale trochu namáhat mohl. Mohl by začít tím, že zapomene na svůj dávno expirující věhlas z dob temných komor a naučí se s dnešní technikou. A nejvíc bych si přál, aby alespoň vydavatelé měli soudnost a zoufale necpali na trh všechno. Říkám si, že i
běžný spotřebitel
má alespoň nějaké nároky na kvalitu a taková díla rychle zmizí ve výprodejích levných knih. Ale k tomuto článku mě bohužel inspirovaly obdržené reklamní velkoformátové kalendáře hor a vodopádů (opět) na další rok...
A přitom se všude válí tolik
dokonalých fotek
. Cožpak kvalita nestojí za těch pár dolarů licence? Nebo je jen oko nadšeného fotografa zhýčkáno a namlsáno exotickými krajinkami z brilantního manuálního širokáče od
Zeisse
? V každém případě je to vlastně jen dobrá zpráva z trhu pro nás všechny, kteří jsme na
Zeisse
ještě neušetřili. A kalendář si uděláme vlastní.
