Seznam kapitol
Nedávno jsme otestovali základní zrcadlovku Canonu, model EOS 1000D. Nyní se podíváme na vyšší model EOS 500D, který přináší 15MPx rozlišení, 3,0" LCD displej s vysokým rozlišením a HD videosekvence. Jak si povede EOS 500D se setovým objektivem EF-S 18-55 mm?
Sférické zkreslení a vinětace
Nyní se podíváme na chyby objektivu. Jako první je zkreslení. Na nejširším ohnisku je sférické zkreslení dosti výrazné, s vyššími ohnisky ale problém rychle mizí, na nejdelším jsou čáry rovné a objektivu pak nelze nic vytknout.
 ohnisko 18 (27) mm |
 ohnisko 55 (88) mm |
Ztmavení rohů je s nízkou clonou na hranici světelnosti objektivu docela výrazný problém. Platí to zejména o nejširším ohnisku. S vyšším zoomem problém mírně klesá, ale stále je vidět, že úplné rohy jdou do mnohem tmavších odstínů. Vinětace zde tedy zasahuje jen malinké plochy, ale o to výrazněji.
Fotoaparát EOS 500D však obsahuje databázi objektivů a jejich vlastností. U objektivu 18-55 mm IS záznam existuje a fotoaparát tak ví, jak objektiv vinětuje. Podle toho upravuje tmavé rohy a vinětace je i na nejširším ohnisku jen malým problémem. Pochopitelně je to zásah do obrazu, takže rohy mohou vykazovat vyšší šum a podobně.
Se středními clonami není vinětace výrazný problém ani bez dodatečné úpravy, ale stále si ji lze všimnout.
Korekce periferního osvětlení, jak se již zmíněná funkce zmírňování vinětace nazývá, dokázala při střední cloně problém vinětace stlačit pod hodnotu 1,0, což znamená jen slabé ztmavení rohů.
S nejvyšším přicloněním si už moc nepomůžete.
S korekcí je situace trochu lepší, každopádně když ji zapnete, problém ztmavení rohů výrazně eliminujete.
Dále se podívejme na zachování ostrosti v rozích včetně ukázky vinětace při jednotlivých clonách. Ukázkový snímek se dělí na devět ploch, přičemž rohy odpovídají rohům původního snímku, prostředek prostředku,... Vrchní řádek ukazuje reálný výsledek objektivu, spodní je pak se zapnutou korekcí periferního osvětlení. Kliknutím lze snímky zvětšit.
 clona F3,5 |
 clona F5,6 |
 clona F8 |
 clona F3,5 + korekce |
 clona F5,6 + korekce |
 clona F8 + korekce |
Jak je vidět, při úplně odcloněném objektivu jsou snímky výrazně postiženy vinětací i značnou neostrostí v rozích. Kraje uprostřed na tom ale příliš špatně nejsou. S přicloněním na F5,6 se vinětace trochu zmírňuje, rovněž tak i neostrost, ale stále to není ono. Při cloně F8 se výsledky začínají zdát poměrně dobré. Ztmavení rohů už není nijak silné, ostrost není dobrá, ale pro většinu snímků bude přijatelná. S korekcí periferního osvětlení se vinětace nemusíte bát ani při odcloněném objektivu, bude vás trápit jen neostrost.
 clona F11 |
 clona F16 |
 clona F22 |
 clona F11 + korekce |
 clona F16 + korekce |
 clona F22 + korekce |
Od clony F11 jsou rohy poměrně ostré a bez problémů, vinětace není velkým problémem, její korekce problém odstraní úplně.
Digitální šum
EOS 500D má klasický čip velikosti APS-C, u Canonu typicky s trochu vyšším crop faktorem 1,6 (a tedy s mírně menšími rozměry, než má konkurence). Vysoké rozlišení 15 megapixelů vnímá část veřejnosti negativně, protože se zvyšuje hustota pixelů a s tím i šum, nicméně jak již dokázal model EOS 50D, vůbec to v praxi nemusí vadit. My se tedy podíváme, jak se s 15 megapixely popral Canon u modelu EOS 500D.
Na modré ploše dobře uvidíte jasový šum, na bílých pak barevný a malá písmena ukáží, jak fotoaparát zachovává detaily. Ke každé citlivosti jsou uvedeny tři snímky, jeden JPEG bez odšumění, druhý JPEG s odstraněním šumu ve fotoaparátu a třetí získaný z RAWu bez jakéhokoli odšumování.
testovací snímek
ISO 100 (bez redukce šumu)
ISO 100 (s redukcí šumu)
ISO 100 (konverze z RAWu)
Při konverzi z RAWu se DPP snaží snímky vždy odšumovat, jde to ale úplně potlačit. Jak je vidět, na všech snímcích dostanete velmi kvalitní výsledek, RAW je mírně ostřejší.
ISO 200 (bez redukce šumu)
ISO 200 (s redukcí šumu)
ISO 200 (konverze z RAWu)
Zde se opakuje situace z předchozího. RAW je mírně ostřejší a má velmi mírné zrno. Všechny výsledky jsou velmi kvalitní.
ISO 400 (bez redukce šumu)
ISO 400 (s redukcí šumu)
ISO 400 (konverze z RAWu)
JPEG snímky jsou poněkud měkčí, ale stále dostatečně ostré. Trochu se začíná objevovat barevný šum, v RAWu je výraznější zrno, nicméně pořád dobrý výsledek. Při snímání do ISO 400 vás šum trápit nebude.
ISO 800 (bez redukce šumu)
ISO 800 (s redukcí šumu)
ISO 800 (konverze z RAWu)
ISO 800 v RAWu už vykazuje jasový šum, ten má ale docela pěkný charakter a snímek je velmi ostrý. JPEG je trochu jemnější a zůstává v něm barevný šum. S redukcí šumu však barevná složka šumu mizí, jasový zde prakticky také vůbec není, jen ostrost by mohla být trochu vyšší.
ISO 1600 (bez redukce šumu)
ISO 1600 (s redukcí šumu)
ISO 1600 (konverze z RAWu)
Výsledky s JPEG bez redukce šumu se mi příliš nezamlouvají. Jsou trochu rozpité, nepříliš ostré a zašuměné. S redukcí šumu mají sice ještě nižší ostrost, ale nepůsobí rozpitě a netrápí je šum. Trochu přiostřit a i na ISO 1600 pořídíte dobře použitelné snímky. Dále je krásně vidět, jak vypadá snímek v RAWu, tedy tak, jak jej fotoaparát zachytí a jak moc jej upraví.
ISO 3200 (bez redukce šumu)
ISO 3200 (s redukcí šumu)
ISO 3200 (konverze z RAWu)
Opět stejná situace. JPEG bez redukce je zašuměný, flekatý, neostrý. S redukcí mu sice chybí ostrost, ale není zde šum ani tak výrazné fleky. Určitě už ale s touto citlivostí nepořídíte krásné snímky, s tím nepočítejte. Jako nouzovka pro snímky bez blesku však postačí. Situaci totiž vylepšuje i vysoké rozlišení, díky čemuž při zmenšení na menší formát dostanete ostřejší snímek než z menšího rozlišení. RAW je pořád velmi ostrý, ale šumu je skutečně mnoho a je jasné, že zásahy do obrazu jsou drastické.
ISO 6400 (bez redukce šumu)
ISO 6400 (s redukcí šumu)
ISO 6400 (konverze z RAWu)
ISO 6400 už není použitelné ani s redukcí šumu. Detaily mizí, objevují se jasově ustřelené pixely, snímek se rozpíjí. Ostatně RAW dokazuje, že toho šumu je už opravdu velmi hodně.
ISO 12800 (bez redukce šumu)
ISO 12800 (s redukcí šumu)
ISO 12800 (konverze z RAWu)
Nejvyšší citlivost ISO 12800 je zde spíše pro legraci. Šumu je pomalu více než původního obrazu. Pokud však nevypnete redukci šumu, lze takto fotit poměrně zajímavé noční snímky v černobílé škále, kdy se poněkud zamaskuje barevný šum. Pochopitelně tyto snímky nejsou krásné, ale mají své zajímavé kouzlo. Dále se podíváme na snímky vousů plyšáka při umělém osvětlení, což nám ukáže, jak moc jsou degradovány detaily.
testovací snímek
 ISO 100 (bez redukce šumu) |
 ISO 100 (s redukcí šumu) *špatně vyfoceno |
 ISO 100 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 200 (bez redukce šumu) |
 ISO 200 (s redukcí šumu) |
 ISO 200 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 400 (bez redukce šumu) |
 ISO 400 (s redukcí šumu) |
 ISO 400 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 800 (bez redukce šumu) |
 ISO 800 (s redukcí šumu) |
 ISO 800 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 1600 (bez redukce šumu) |
 ISO 1600 (s redukcí šumu) |
 ISO 1600 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 3200 (bez redukce šumu) |
 ISO 3200 (s redukcí šumu) |
 ISO 3200 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 6400 (bez redukce šumu) |
 ISO 6400 (s redukcí šumu) |
 ISO 6400 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 12800 (bez redukce šumu) |
 ISO 12800 (s redukcí šumu) |
 ISO 12800 (konverze z RAWu) |
|
Do citlivosti ISO 800 se šumem prakticky nemusíte zabývat. RAW snímky jsou nejostřejší, naopak focení do JPEGu s redukcí šumu produkuje trochu jemnější snímky. Od citlivosti ISO 1600 začíná klasický JPEG trpět na barevný šum, RAW na jasový i barevný a JPEG s redukcí šumu na nižší ostrost. Vyšší citlivosti nemá smysl příliš používat, jsou spíše nouzové a dobře budou vypadat spíše v černobílé, kde se ztratí barevný šum. Nakonec se ještě podíváme na snímky bílého papíru.
 ISO 100 (bez redukce šumu) |
 ISO 100 (s redukcí šumu) *špatně vyfoceno |
 ISO 100 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 200 (bez redukce šumu) |
 ISO 200 (s redukcí šumu) |
 ISO 200 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 400 (bez redukce šumu) |
 ISO 400 (s redukcí šumu) |
 ISO 400 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 800 (bez redukce šumu) |
 ISO 800 (s redukcí šumu) |
 ISO 800 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 1600 (bez redukce šumu) |
 ISO 1600 (s redukcí šumu) |
 ISO 1600 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 3200 (bez redukce šumu) |
 ISO 3200 (s redukcí šumu) |
 ISO 3200 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 6400 (bez redukce šumu) |
 ISO 6400 (s redukcí šumu) |
 ISO 6400 (konverze z RAWu) |
|
 ISO 12800 (bez redukce šumu) |
 ISO 12800 (s redukcí šumu) |
 ISO 12800 (konverze z RAWu) |
|
Tyto výsledky už netřeba dále komentovat, protože jsou podobné předchozím pozorováním. Je krásně vidět, jak je výstup v JPEG odšuměný i v případě, že je odšumování vypnuto.
S vypnutou redukcí šumu má graf poměrně přirozený tvar se stoupajícím šumem bez jakýchkoli citlivostí, kde by začínalo výraznější odšumování (to je totiž ve slabší variantě aktivní, i když je vypnuto).
Se zapnutou redukcí už má graf poněkud méně rovnoměrný tvar a je vidět, že ISO 800 až ISO 3200 je trochu silněji odšumováno, rozdíly jsou minimální. Rovněž je patrné, že se snižuje barevný šum, mezi jednotlivými barevnými složkami jsou minimální odchylky.
Vyvážení bílé, barvy
U Canonu EOS 500D sice není vyvažování bílé úplně nejlepší, ale odvádí přijatelnou práci. V interiéru ve stínu za běžného denního světla má tendenci dělat barvy trochu studenější, při žárovce naopak teplejší, ale v obou případech je to v rozumných mezích jen kousek od ideálního stavu. Kromě automatiky zde jsou pochopitelně i předvolené režimy a možnost změřit si bílou manuálně.
Bohužel jak je u zrcadlovek Canon typické, není to jednoduchá záležitost. Místo jednoduchého vyfocení bílé plochy a automatického nastavení této hodnoty je nutno bílou plochu nejprve skutečně vyfotit a uložit na kartu, poté v menu nalézt položku věnující se vyvážení bílé, najít na kartě tuto bílou fotografii, importovat nastavení, nastavit uživatelské nastavení a až pak je možno toto využít. Dobré však je, že vyvážení bílé můžete sami posunout do modrých nebo červených a zelených nebo fialových odstínů. Rovněž je možno použít i bracketing, kdy vyfotíte buď snímky modrý, standard, červený nebo zelený, standard, fialový.
 auto |
 denní světlo |
 stín |
 zataženo |
 wolframové světlo |
 bílé zářivkové světlo |
 blesk (bez blesku) |
 blesk (s bleskem) |
 uživatelské nastavení |
|
Dále se podíváme na účinek vyvážení bílé na běžnější venkovní scéně.
 auto |
 denní světlo |
 stín |
 zataženo |
 wolframové světlo |
 bílé zářivkové světlo |
 blesk (bez blesku) |
 uživatelské nastavení |
Fotoaparát umožňuje dále použít různé fotografické styly, kde navíc černobílé varianty mohou mít různé barevné ladění a různé filtry.
 standardní |
 portrét |
 krajina |
 neutrální |
 věrný |
 černobílý (bez filtru) |
 černobílý (žlutý filtr) |
 černobílý (oranžový filtr) |
 černobílý (červený filtr) |
 černobílý (zelený filtr) |
 sépiové tónování |
 modré tónování |
 fialové tónování |
 zelené tónování |
K dispozici jsou i tři uživatelské styly, které si může fotograf kompletně nastavit sám. U všech, tedy i těch přednastavených, lze upravovat ostrost, kontrast, saturaci a tón barvy.
 ostrost 0 |
 ostrost +3 |
 ostrost +7 |
|
Protože snímky v JPEG jsou trochu méně ostré než v RAWu, můžete nastavit mírně vyšší ostrost než je základní hodnota 3. Moc bych to ale nepřeháněl, 5 bych vzal jako maximum. Jako další lze upravovat kontrast.
 kontrast -4 |
 kontrast +0 |
 kontrast +4 |
|
Nastavení kontrastu má 9 možností, přičemž mezi nimi nejsou příliš drastické rozdíly. Na maximální nastavení jsou tedy snímky kontrastnější, ale ještě nevzniká nepříjemně velké množství přepalů. Ale ani zde bych to nepřeháněl. Dále je tu saturace.
 saturace -4 |
 saturace +0 |
 saturace +4 |
|
Především vyšší nastavení se projeví na vskutku výrazných barvách. Jako poslední je tón barvy, který ladí fotografie do růžovějších nebo žlutějších tónů.
 tón barvy - 4 |
 tón barvy +0 |
 tón barvy +4 |
|
