Seznam kapitol
Další test budeme věnovat kapesnímu ultrazoomu Nikon Coolpix S6300. Za poměrně příznivou cenu 4500 Kč nabídne 16MPx CMOS BSI čip s Full HD videem, hardwarové HDR, multiexpoziční režimy. Využívá objektiv s 10× optickým zoomem.
Digitální šum
Snímací čip má 1/2,3" úhlopříčku a rozlišení 16 megapixelů. Pixelová hustota je tedy velmi vysokých cca 56 MPx/cm2, což by mohlo znamenat velký šum i na nízkých citlivostech. V této kapitole se podíváme, jak si přístroj vede v otázce šumu i odšumování.
ISO 125
Nejnižší citlivost ISO 125 je víceméně v pořádku. Odšumování je sice silnější, ale ještě nepůsobí nepatřičně, linie si drží rozumnou celistvost.
ISO 200
S citlivosti ISO 200 je to už o něco horší, linie se začínají více třepit (za což může i zbytečně silné doostřování) a slabší detaily jako např. prolisy na disku se pomalu ztrácejí.
ISO 400
Citlivost ISO 400 ale překvapivě vypadá hodně podobně jako ISO 200, jen slabší detaily mizí o něco více.
ISO 800
ISO 800 ztrácí hodně ostrosti, linie se opět více třepí a rozmazávají. S touto citlivostí bych byl už hodně opatrný.
ISO 1600
Citlivost ISO 1600 dále navyšuje roztřepení hran, ty jsou plné ustřelených pixelů.
ISO 3200
Překvapilo mě, že si ISO 3200 zachovává docela dobrou barevnost. Co se týče detailů, tak v tomto už má opravdu problém. Šumu je hodně, linie jsou rozbité. Dále se podíváme na snímky plyšového zajíce a míru zachování detailů při různých citlivostech.
ISO 125 |
|
ISO 400 |
|
|
|
Fotoaparát se tu moc nepředvedl, už na nejnižší citlivosti je vidět přehnané odšumování, které má silně destruktivní charakter na detailech obrazu. Další citlivosti jsou kombinací silného odšumování a zbytečného doostřování.
ISO 800
ISO 800 (multiexpozice)
Fotoaparát podporuje i multiexpozici (Noční snímek z ruky), která jak dobře vidíte, zajišťuje mnohem celistvější linie. I na fotografii při citlivosti ISO 800 se dá velmi dobře koukat. Musíte ale počítat s rozmazanější kresbou v trávě a podobných plochách (viz kapitolu Galerie ilustračních snímků).
Protisvětlo
V protisvětle se kladou zvýšené nároky na čip i objektiv. My se podíváme i na úroveň hardwarového HDR.
expoziční čas 1/640 s, clona F6,4, citlivost ISO 125, ohnisko 25 mm, klikněte pro zvětšení
S detaily to věru není žádná sláva, silné odšumování si na nich vybírá svou daň. V tomto případě byly odlesky objektivu minimální, velmi nízká je i chromatická aberace.
expoziční čas 1/1000 s, clona F3,2, citlivost ISO 125, ohnisko 25 mm, klikněte pro zvětšení
Bohužel většina snímků v protisvětle bude vypadat spíše takto. Objektiv skutečně hodně trpí na odlesky a nevyhýbá se to ani delším ohniskům (tam vytváří známou kombinaci 3×3 červených koleček). Chromatická aberace patří k těm méně výrazným, u slunce se ale vše přepaluje, mizí větve.
expoziční čas 1/800 s, clona F6,4, citlivost ISO 125, ohnisko 25 mm, korekce -0,7 EV, klikněte pro zvětšení
Zde bylo lepší trochu stáhnout expozici, což zajistilo lépe prokreslenou oblohu, přičemž krajina se ještě netopila ve stínech. Hlavní důvod podexpozice ale uvidíte u následujícího snímku s HDR (při focení do HDR fotoaparát uloží normální snímek, viz výše a HDR snímek, viz níže). HDR režim najdete ve scénických režimech pod položkou Protisvětlo.
expoziční čas 1/800 s, clona F6,4, citlivost ISO 125, ohnisko 25 mm, korekce -0,7 EV, klikněte pro zvětšení
Samotné HDR má totiž tendenci více prosvětlovat stíny než zachraňovat přepaly (pochopitelně dělá obojí, jen to první ve větší míře). Proto je dobré fotografie podexponovat, abyste zachránili přepaly tak trochu svépomocí a o stíny už se postará samotné HDR. Fotografie je jasově a barevně mnohem hezčí, připravte se ale na výraznější chromatickou aberaci u prosvětlených větví, které jsou navíc spíše jen šedivé.
