Olympus PEN E-P1: megarecenze letní novinky | Kapitola 4

---

Sférické zkreslení a vinětace

Na širokém ohnisku vykazuje objektiv soudkovité zkreslení, které patří k těm průměrným nebo možná i k lehce lepšímu průměru. Na nejdelším ohnisku si se zkreslením nemusíte vůbec dělat starosti.

ohnisko 14 mm

ohnisko 42 mm

Vinětaci si lze na snímcích všimnout, není to však nejhorší. Jak ostatně ukazuje graf, na nejnižší clonu se pohybuje kolem hodnot 1,0 - 1,2, což značí lehce patrné ztmavení rohů, přičemž se vzrůstajícím ohniskem tato optická vada neklesá.

Přiclonění situaci zlepšuje jen trochu, vinětace se pohybuje kolem hodnot 0,8 - 1,1. To je přijatelné, ale ne nejlepší.

Podívám se také na kresbu v rozích. K tomu poslouží následující obrázky, které byly získány z prostředku testovacího snímku, jeho rohů a prostředků hran.

clona F3,5

Je vidět, že vinětace v praxi není příliš velký problém, čtverce jsou exponovány téměř stejně. Tatáž situace byla i v RAWu. Ostrost uprostřed je velmi dobrá, v rozích je ostrost slabší, nicméně ve srovnání s objektivy Canon a Sony, které jsem testoval nedávno, podává malý kompaktní objektiv fotoaparátu Olympus překvapivě dobré výkony. Nejhůře vypadá levý spodní roh, lze si všimnout chromatické aberace.

clona F5,6

Opět dobrý výsledek. Ostrost uprostřed a na hranách je velmi dobrá a rohy na tom také nejsou nejhůře. Spíše je patrná aberace.

clona F8

Další zaclonění trochu lépe proostří rohy, ale jinak zde patrný rozdíl není.

clona F11

Na clonu F11 podává objektiv poměrně ostrý obraz i v rozích, trápí jej však chromatická aberace.

clona F16

Při cloně F16 ale už mírně klesá ostrost po celé ploše, tedy nejen v rozích, ale i v prostředku.

clona F22

Maximální clona už obraz nevylepší, ale naopak zhorší. Po celé ploše ostrost klesá a snímek vypadá docela rozmazaně. Ideální je tedy používat klasické clony F8 až F11 s tím, že zde si můžete dovolit objektiv i více odcloňovat, protože i při těchto clonách podává poměrně dobré výsledky.

Digitální šum

Olympus PEN E-P1 je vybaven 4/3" Live MOS čipem, tedy stejně velkým jako u zrcadlovek Olympus. Jeho rozlišení je 12 megapixelů, což je dle společnosti Olympus maximum, na které se chce dostat a považuje jej za dostatečné. S tím souhlasím. Procesorem je TruePic V, který má mít kvalitnější odšumovací algoritmy. Hustota pixelů je tak větší než u klasických zrcadlovek s APS-C čipem, ale E-P1 by měl stále teoreticky dělat málo zašuměné snímky.

Na modré ploše můžete vidět jasový šum, na bílém pozadí barevný šum a písmena ukáží zachování detailů. Přikládám dvojici snímků, první je JPEG s mírnou redukcí šumu, druhý pak snímek konvertovaný z RAWu bez odšumění.

testovací snímek

ISO 100 (JPEG)

ISO 100 (konverze z RAWu)

Na citlivost ISO 100 pochopitelně není ani nejmenší problém. Čip s úhlopříčkou 4/3" a rozlišením 12 megapixelů zvládá základní citlivost co se týče šumu výborně.

ISO 200 (JPEG)

ISO 200 (konverze z RAWu)

U citlivosti ISO 200 je hrudkování trochu znatelnější, nicméně pořád se jedná o velmi dobrou kvalitu snímku. Navíc automatika na ISO 200 začíná.

ISO 400 (JPEG)

ISO 400 (konverze z RAWu)

Další navýšení citlivosti snímky opět více hrudkuje, ale šumem s příjemným charakterem, který jen velmi slabě zhoršuje detailnost snímku. Této citlivosti se nemusíte vůbec bát.

ISO 800 (JPEG)

ISO 800 (konverze z RAWu)

Ani ISO 800 nemá hodně šumu, horší je to ale s ostrostí, která je slabší. Tu jsem čekal alespoň v RAWu o něco lepší, měkčí výstup má nejen JPEG, kde by to bylo pochopitelné, ale překvapivě i RAW.

ISO 1600 (JPEG)

ISO 1600 (konverze z RAWu)

Teprve citlivost ISO 1600 vypadá špatně použitelná. Detaily jsou opravdu slabé a JPEG navíc zvýrazňuje barevné fleky, které v RAWu skoro ani nejsou.

ISO 3200 (JPEG)

ISO 3200 (konverze z RAWu)

I zde lépe vypadá RAW, který má ještě aspoň trochu detailů. JPEG se vše snaží vyhladit, ale jen situaci zhoršuje. Detaily mizí, barevný šum roste,...

ISO 6400 (JPEG)

ISO 6400 (konverze z RAWu)

Citlivost ISO 6400 je tragická v obou případech a bál bych se ji použít i pro rychlé dokumentární výcvaky. Ještě se ale podívejme na vliv odšumování, které je zde ve třech variantách - slabé, střední a silné. Na snímek bez odšumování se můžete podívat výše, viz ISO 800, konverze z RAWu.

ISO 800, nejslabší odšumování

ISO 800, střední odšumování

ISO 800, nejsilnější odšumování

V praxi se ukázalo, že nejlepší volbou je odšumování buď úplně zakázat nebo jej nechat na nejslabší variantě. Střední se sice dá přežít, ale už přicházíte o ostrost, rozhodně ale nevolte maximální nastavení. To je účinnější než parní válec. Snímky nepřirozeně vyžehlí a opravdu nemá využití. Dále se podíváme na snímky vousů plyšáka.

testovací snímek

ISO 100 (JPEG)	ISO 100 (konverze z RAWu)
ISO 200 (JPEG)	ISO 200 (konverze z RAWu)
ISO 400 (JPEG)	ISO 400 (konverze z RAWu)
ISO 800 (JPEG)	ISO 800 (konverze z RAWu)
ISO 1600 (JPEG)	ISO 1600 (konverze z RAWu)
ISO 3200 (JPEG)	ISO 3200 (konverze z RAWu)
ISO 6400 (JPEG)	ISO 6400 (konverze z RAWu)

Z RAWu se mi větší rozdíl dostat nepodařilo. Vypadá to, že redukci šumu software aplikuje vždy, i když ji vypnete. Ještě se podíváme na snímky bílého papíru.

ISO 100 (JPEG)	ISO 100 (konverze z RAWu)
ISO 200 (JPEG)	ISO 200 (konverze z RAWu)
ISO 400 (JPEG)	ISO 400 (konverze z RAWu)
ISO 800 (JPEG)	ISO 800 (konverze z RAWu)
ISO 1600 (JPEG)	ISO 1600 (konverze z RAWu)
ISO 3200 (JPEG)	ISO 3200 (konverze z RAWu)
ISO 6400 (JPEG)	ISO 6400 (konverze z RAWu)

Ani zde mezi snímky moc velký rozdíl nenajdete. Podíváme se tedy, zda se šum liší alespoň číselně na grafech. Jako první je zde JPEG bez odšumování.

Je vidět, že u ISO 800 začíná docházet i tak k odšumování, šum totiž mírně klesá. Ostatně to odpovídá i pozorování, kdy ISO 800 produkuje poměrně jemné snímky.

Se zapnutou redukcí šumu jde vidět vyhlazování i na nižších citlivostech a obecně je patrná trochu nižší křivka.

Takhle to vypadá v RAWu. Opět ISO 800 nezaznamenává nárůst šumu, vyšší citlivosti jdou ale výrazněji nahoru.

Vyvážení bílé, barvy

Vyvážení bílé fungovalo u fotoaparátu Olympus PEN E-P1 dobře. S většinou scén neměl žádný větší problém. A kdyby i ano, je zde velké množství přednastavených režimů a vlastních nastavení. Lze upravovat přímo barevné ladění, případně si ručně nacvakat teplotu barev v rozmezí od 2000 K do 14000 K. To je opravdu velmi velký rozsah.

automatické	slunečno
stíny	zamračeno
žárovka	zářivka 1
zářivka 2	zářivka 3
blesk (bez blesku)	2000 K
14000 K

Rovněž se podíváme na vliv vyvážení bílé na normální scénu.

automatické	slunečno
stíny	zamračeno
žárovka	zářivka 1
zářivka 2	zářivka 3
blesk (bez blesku)	2000 K
14000 K

Velmi zajímavou věcí jsou umělecké styly, které dokáží snímkům dosti pomoci k pozoruhodným efektům. Některé z nich ale díky nutnosti zpracovávat obraz průběžně velmi výrazně zpomalují obraz na LCD displeji, který je pak dost trhaný.

Pop-Art	Jemná kresba
Bledé a světlé barvy	Jemné světlo
Zrnitý film	Camera Obscura

Jemné varianty mě příliš neoslovily, ale Pop-Art dokáže být někdy velmi působivý, Zrnitý film také nevypadá špatně a opravdu stylová je Camera Obsura. Fotoaparát dále nabízí několik dalších barevných nastavení.

vivid	natural
muted	portrait
monotónní	monotónní (žlutý filtr)
monotónní (oranžový filtr)	monotónní (červený filtr)
monotónní (zelený filtr)	monotónní (sépiový tón)
monotónní (modrý tón)	monotónní (purpurový tón)
monotónní (zelený tón)

Jako další je nastavení kontrastu od -2 po +2.

kontrast -2	kontrast +0
kontrast +2

Mezi snímky jsem si ale nevšiml žádných rozdílů. Zajímavé. Podívejme se teda na nastavení ostrosti.

ostrost -2	ostrost +0
ostrost +2

Zde už rozdíly jsou. Je také vidět, jak se zvýšenou ostrostí lehce roste šum, takže to nepřehánějte. Poslední je saturace snímků.

saturace -2	saturace +0
saturace +2

Toto nastavení se na snímcích projevuje jen mírně, ale vidět to lze. Pro silně zabarvené snímky raději použijte umělecký filtr Pop-Art, ten vypadá opravdu hezky.

---