Name: Panasonic Lumix TZ7: ultrazoom téměř bez chybičky
Item: Panasonic Lumix TZ7: ultrazoom téměř bez chybičky
Rating: 10
Author: Milan Šurkala

Seznam kapitol

1. Panasonic Lumix TZ7: ultrazoom téměř bez chybičky 2. Expoziční režimy a ostření 3. Výbava a nastavení 4. Fotografické testy

5. Fotografické testy 2 6. Fotografické testy 3 7. Galerie ilustračních snímků 8. Závěr

Řada kompaktních ultrazoomů Panasonic TZ byla inovována o modely TZ6 a TZ7. Právě druhý jmenovaný prošel naším testem. V malém těle nabízí 12× optický zoom začínající od širokoúhlých 25 mm. Nechybí optická stabilizace a podpora HD videa ve formátu AVCHD Lite.

Reklama

Sférické zkreslení a vinětace

Objektiv se rozhodně nemusí stydět za zkreslení, které je mírné i na nejširším ohnisku (otázkou je, zda obraz není softwarově upravován). S většími ohnisky toto sférické zkreslení vymizí a výsledkem jsou krásné rovné linie.

Panasonic Lumix TZ7: ultrazoom téměř bez chybičky

Vinětace většinou není problém. Na širokém ohnisku patří rozhodně ke slabším, v průběhu zoomování ještě trochu klesá, zhruba od 10× zoomu začíná být mírně patrnější. Velmi dobrá práce.

Digitální šum

Nový Panasonic Lumix TZ7 má malý 1/2,33" CCD čip, jeho rozlišení činí 10 megapixelů. Výrobce se tedy na první pohled nevydal cestou zbytečných 12MPx snímačů, které jen zvyšují šum a vyšší rozlišení stejně nepřidá na detailech. Nicméně není to tak růžové, jak se na první pohled zdá. Když se totiž podíváte do specifikací sesterského modelu TZ6, zjistíte, že má rovněž rozlišení 10 megapixelů, rovněž stejná reálná ohniska 4,1-49,2 mm, stejná přepočtená ohniska 25-300 mm, měly by tedy mít totožný crop faktor. Jenže TZ6 má pouze 1/2,5" snímač.

Kde je tedy zakopaný pes? Právě v tom, že TZ7 má sice 1/2,33" snímač, nicméně ten má celkové rozlišení 12,7 MPx a využívá z něj pouze oněch 10 megapixelů, takže vlastně tentýž 1/2,5" rozměr jako TZ6. Výsledkem je tedy to, že hustota pixelů je vlastně totožná jako u dnešních 1/2,33" čipů s efektivním rozlišením 12 MPx. A tak můžeme čekat spoustu šumu. Ještě však osvětlím odpověď na otázku: Proč má vlastně TZ7 12,7MPx snímač, když z něj využívá pouze 10 megapixelů?

Na rozdíl od TZ6, která dosahuje poměry stran 3:2 a 16:9 pouhým ořezem z 10MPx snímku, TZ7 to řeší větší šířkou fotografie (4:3 - 3648x2736 px, 3:2 - 3776x2520 px a 16:9 - 3960x2232 px) . Výsledkem tedy je, že fotoaparát pořád zachovává ohniska, a tím i úhel záběru (TZ6 má pak díky ořezu větší crop faktor, a tedy menší úhel zobrazení) a i snímky na širokoúhlejší formát mají mírně vyšší rozlišení než u TZ6.

Jako testovací snímek opět posloužil CD disk. Modré plochy názorně ukazují charakter a sílu jasového šumu, na šedivém pozadí bude dobře vidět barevný šum a malá písmena zobrazují zachování detailů při různých citlivostech.

testovací snímek

ISO 80

Na nejnižší citlivost má snímek viditelný jasový šum, ten je ale rovnoměrný, nejsou zde žádné protivné ustřelené pixely. Barevný šum zde prakticky není, takže velmi pěkná práce.

ISO 100

U citlivosti ISO 100 je výsledek téměř totožný s předchozím.

ISO 200

Vyšší citlivost ISO 200 sice trošku zjemňuje hrany, ale jasový šum je pořád na velmi dobré úrovni (sice viditelný, ale rovnoměrný), takže fotografií na ISO 200 se rozhodně nemusíte bát.

ISO 400

Od citlivosti ISO 400 ale už začíná fotoaparát ukazovat negativní tvář. Viditelnost hran začíná být narušena, šum přestává být rovnoměrný a začíná více chytat svou čárkovitou strukturu.

ISO 800

ISO 800 opět zvyšuje nerovnoměrnost šumu a navíc roztrhává červená písmena, hrany mizí.

ISO 1600

Tady už jde vidět, že vysoká citlivost ISO 1600 opravdu nemá smysl. Vše je roztrhané, barvy se rozmazávají, detaily zde prakticky nejsou. Zbytečná citlivost.

ISO 2500

Ze scénického režimu Vysoká citlivost se mi tentokrát podařilo získat ISO 2500 s rozlišením 3 megapixely. Fotoaparát silně odšumuje, takže snímek je rozmazaný a neostrý. Dále se podíváme, jak šum degraduje detaily na snímku plyšáka v žárovkovém osvětlení.

testovací snímek

Fotoaparát opět předvedl solidní výkon. Na ISO 80 a 100 velmi dobrý výsledek, ISO 200 jen trochu zesiluje šum. Teprve ISO 400 začíná poněkud ztrácet ostrost, ale stále jde o poměrně slušný výsledek. ISO 800 má výraznější zrno a výrazně slabší detaily, ISO 1600 je pak díky barevným flekům jen těžko použitelné. V režimu vysoké citlivosti jsem dosáhl ISO 2500 a rozlišení 3 megapixely, opět je snímek dost rozmazaný. Nakonec se mrkneme ještě na snímky bílé plochy.

První tři citlivosti, tedy ISO 80, 100 a 200 vykazují rovnoměrný a poměrně slabý jasový šum. Od citlivosti ISO 400 začíná do obrazu více mluvit odšumování, které způsobuje méně pravidelné a více výrazné hrudky. ISO 800 zesiluje jasový šum, ISO 1600 pak dále zvýrazňuje rozdíly a přidává i výraznější barevné fleky.

Jak je vidět, do ISO 200 prakticky šum neroste, u ISO 400 dochází k odšumování, a tedy i poklesu jasových rozdílů. Dále už šum jen roste.

Vyvážení bílé, barvy

Vyvažování bílé pracuje u fotoaparátu Panasonic Lumix TZ7 vcelku slušně. Většina snímků je správně, při žárovce se nedočkáte žádných žlutých, oranžových nebo červených snímků, barvy jsou spíše naopak trochu chladnější, než by měly být. Některé snímky tak jsou spíše mírně do fialových odstínů.