Seznam kapitol
Sony představilo 3 nové low-end zrcadlovky. Vyzkoušeli jsme nejlevnější model Alpha A230, který má rozlišení 10 MPix. Vybaven byl novým objektivem 18-55 mm F3,5-5,6 SAM a 55-200 mm F4-5,6 SAM. Výhodou je, že i tento levný model má mechanickou stabilizaci.
Sférické zkreslení a vinětace
Na nejširším ohnisku vykazuje 18-55mm objektiv poměrně silné sférické zkreslení, s delšími ohnisky ale tato vada rychle mizí. Na maximálním ohnisku jsou linie naprosto rovné. S 55-200 mm objektivem je 55mm ohnisko rovněž krásně rovné, horší je to ale s maximálním ohniskem, kde se začíná objevovat poduškovité zkreslení.
 ohnisko 18 mm (objektiv 18-55 mm) |  ohnisko 55 mm (objektiv 18-55 mm) |
| 
|
Z měření ztmavení rohů vyplývá, že na nejnižší clonu je tento problém u širokého ohniska dost výrazný. Při zazoomování začíná klesat, nicméně i na maximální zoom si jde ztmavení rohů lehce všimnout. Je to už ale poměrně slabé.
Přiclonění na F8 vinětaci výrazně sníží. Na nejširším ohnisku je stále trochu patrná, ale v druhé polovině ohniskového rozsahu si jí v podstatě nevšimnete.
Maximální clona už situaci prakticky nezlepší.
Podívejme se na totéž u objektivu 55-200mm. Začněme nejprve nejnižší clonou, která byla u 55m a 100mm ohniska (označeny jako 1x a 2x) F4, u maximálního ohniska 200 mm (zde jako 3x) pak byla F5,6.
Při nejnižších clonách je vinětace patrná prakticky na všech ohniscích, na delším konci mírně klesá a není až tak patrná.
Už při cloně F8 vinětace prakticky úplně mizí v celém ohniskovém rozsahu. Je jen slabě vidět. Ostaně poměrně dobře si vede i při cloně F5,6, ale to hlavně u delších ohnisek.
Maximální zaclonění sníží vinětaci natolik, že ji prakticky nemáte šanci vůbec zpozorovat. V další části této kapitoly se podíváme na ostrost v rozích a na hranách obrazu. Obrázek se skládá z devíti polí vyjmutých ze 4 rohových oblatí každého snímku, 4 hranových (uprostřed) a prostředku snímku. Začínáme 18-55mm objektivem na ohnisku 18 milimetrů.
 clona F3,5 |  clona F5,6 |
 clona F8 |  clona F11 |
 clona F16 |  clona F22 |
Na širokém ohnisku je výrazná vinětace i neostrost v rozích patrná velmi dobře, zejména na nižších, ale bohužel i středních clonách. Teprve kolem F16 začínají být rohy poměrně ostré a ne o mnoho tmavší. Nejvyšší clona sice lépe prokresluje rohy, ale zase trochu snižuje ostrost uprostřed. Pokračujeme 28mm ohniskem.
 clona F4,5 |  clona F5,6 |
 clona F8 |  clona F11 |
 clona F16 |  clona F25 |
Situace kolem vinětace je mnohem lepší, rohy nejsou o mnoho tmavší, bohužel neostost je velmi výrazná a patrná dokonce i na F16. V praxi se ale objektiv chová poněkud lépe a zhruba při clonách kolem F8 už má rohy dostatečně ostré.
 clona F5,6 |  clona F8 |
 clona F11 |  clona F16 |
 clona F22 |  clona F36 |
Na nejdelším ohnisku 18-55mm objektivu si vinětaci prakticky nemáte šanci všimnout. Ostrost rohů sice není vynikající, ale pro většinu snímků bude akceptovatelná, zejména u středních clon. Otestovali jsme i objektiv 55-200 mm. Začneme s 55mm ohniskem.
 clona F4 |  clona F5,6 |
 clona F8 |  clona F11 |
 clona F16 |  clona F32 |
Vinětace se objevuje jen u plně otevřené clony F4, tam je i mírná neostrost v rozích. V zásadě ale v těchto disciplínách podává objektiv poměrně dobré výsledky. Pokračujeme 100mm ohniskem.
 clona F4 |  clona F5,6 |
 clona F8 |  clona F11 |
 clona F16 |  clona F32 |
100mm ohnisko se vyznačuje výraznější vinětací, ostost je u plně otevřené clony slabší, ale jinak jsou výsledky vcelku rozumné. Nejvyšší clona má ale poměrně neostrý celý obraz. Jako poslední je maximální 200mm ohnisko.
 clona F5,6 |  clona F8 |
 clona F11 |  clona F16 |
 clona F22 |  clona F45 |
Jak uvidíte na dalších snímcích v kapitole o protisvětle, na maximálním ohnisku netrpí fotoaparát ani tak neostrostí v rozích jako spíše na chromatickou aberací. Ta je zde patrná, především při střední cloně F11. Ta ale vykazuje nejvyrovnanější obraz, co se týče ostrosti.
Digitální šum
Sony Alpha A230 má snímací čip velikosti APS-C, v tomto případě 23,6×15,8 mm. Jeho rozlišení je 10 megapixelů, což znamená opravdu malou hustotu pixelů, a tedy teoreticky i malý šum. Praktické výsledky demonstrují snímky CD disku, kde modrá plocha ukazuje jasový šum, bílé pozadí pak barevný a malá písmena nakonec zachování detailů. K dispozici jsou tři snímky. Bez redukce šumu v JPEG, s redukcí šumu v JPEG a pak konvertovaný soubor z RAWu bez úprav a odšumování.
testovací snímek
ISO 100 (bez redukce šumu)
ISO 100 (s redukcí šumu)
ISO 100 (konverze z RAWu)
Všechny tři snímky jsou čisté, bez šumu, ostré. Na ISO 100 pochopitelně dostanete velmi kvalitní výsledky, o tom není pochyb.
ISO 200 (bez redukce šumu)
ISO 200 (s redukcí šumu)
ISO 200 (konverze z RAWu)
I při citlivosti ISO 200 jsou výsledky opravdu velmi dobré. RAW vypadá být trochu méně barevný.
ISO 400 (bez redukce šumu)
ISO 400 (s redukcí šumu)
ISO 400 (konverze z RAWu)
Ani ISO 400 nepřináší znatelný posun v kvalitě. Jasový šum je stále velmi mírný a pravidelný. Trochu více se začíná objevovat barevný šum, stále se ale jedná o dobrý výsledek.
ISO 800 (bez redukce šumu)
ISO 800 (s redukcí šumu)
ISO 800 (konverze z RAWu)
Zde je odpověď, proč automatika nechce volit ISO 800. Oproti citlivosti ISO 400 kvalita snímků výrazně upadá. RAW si sice zachovává ostrost, ale jasový i barevný šum mu některé detaily přeci jen narušují. JPEG i bez redukce šumu snímek poněkud rozpatlává. S ní je sice o něco hladší, ale také méně detailní.
ISO 1600 (bez redukce šumu)
ISO 1600 (s redukcí šumu)
ISO 1600 (konverze z RAWu)
RAW je silně postižen zejména barevným šumem. Výchozí JPEG se dosti rozpíjí, s redukcí šumu už je pak úplně rozpitý a nepoužitelný.
ISO 3200 (bez redukce šumu)
ISO 3200 (s redukcí šumu)
ISO 3200 (konverze z RAWu)
Při ISO 3200 hraje prim barevný šum. RAW je jím celý posetý, JPEG i bez redukce šumu očividně silně odšumuje a rozpíjí obraz. Zapnuté odšumování naprosto vyhladí detaily a snímek vypadá jak malovaný vodovými barvami. Následně se podíváme na snímky vousů plyšáka při umělém osvětlení, kde bude dobře patrné zachovávání detailů.
testovací snímek
 ISO 100 (bez redukce šumu) |  ISO 100 ( s redukcí šumu) |
 ISO 100 (konverze z RAWu) | |
 ISO 200 (bez redukce šumu) |  ISO 200 ( s redukcí šumu) |
 ISO 200 (konverze z RAWu) | |
 ISO 400 (bez redukce šumu) |  ISO 400 ( s redukcí šumu) |
 ISO 400 (konverze z RAWu) | |
 ISO 800 (bez redukce šumu) |  ISO 800 ( s redukcí šumu) |
 ISO 800 (konverze z RAWu) | |
 ISO 1600 (bez redukce šumu) |  ISO 1600 ( s redukcí šumu) |
 ISO 1600 (konverze z RAWu) | |
 ISO 3200 (bez redukce šumu) |  ISO 3200 ( s redukcí šumu) |
 ISO 3200 (konverze z RAWu) | |
Do citlivosti ISO 400 opět vidíte krásné nezašuměné výsledky. Od citlivosti ISO 800 se ale u JPEGu začíná objevovat rozpatlávání nehledě na nastavení odšumování. Při jeho zapnutí je jen patlání výraznější. ISO 1600 má v RAWu výrazné zrno, JPEG opět výsledky hodně rozmývá. V podstatě totéž, jen silněji, platí pro citlivost ISO 3200. Nakonec se podíváme ještě na snímky bílé plochy.
 ISO 100 (bez redukce šumu) |  ISO 100 ( s redukcí šumu) |
 ISO 100 (konverze z RAWu) | |
 ISO 200 (bez redukce šumu) |  ISO 200 ( s redukcí šumu) |
 ISO 200 (konverze z RAWu) | |
 ISO 400 (bez redukce šumu) |  ISO 400 ( s redukcí šumu) |
 ISO 400 (konverze z RAWu) | |
 ISO 800 (bez redukce šumu) |  ISO 800 ( s redukcí šumu) |
 ISO 800 (konverze z RAWu) | |
 ISO 1600 (bez redukce šumu) |  ISO 1600 ( s redukcí šumu) |
 ISO 1600 (konverze z RAWu) | |
 ISO 3200 (bez redukce šumu) |  ISO 3200 ( s redukcí šumu) |
 ISO 3200 (konverze z RAWu) | |
Zde snímky z RAWu vypadají poněkud méně zašuměně, ale opět je vidět, jak se fotoaparát snaží snímky na vyšší citlivosti rozpíjet. Rozumné maximum pro kvalitní snímky je skutečně ISO 400.
Při vypnuté redukci šumu fotoaparát pochopitelně trochu odšumuje. Je vidět, že si příliš nehraje s barevným šumem, který ponechává. Napovídá tomu různé hodnoty jednotlivých barevných složek, kde zelená šumí nejméně (což je dáno tím, že čip má na 2 zelené buňky jen jednu modrou a jednu červenou, jako u většiny digitálních fotoaparátů).
Se zapnutým odšumováním si lze všimnout výrazně posíleného odšumování u ISO 1600 a ISO 3200. Také se jednotlivé barevné složky k sobě více přibližují, což napovídá odstraňování barevného šumu.
A jak jde vidět z RAWu, ve skutečnosti šumí čip dost silně. Nejvíce v červené barvě, nejméně v zelené. Proč, to jsme si už vysvětlovali.
Vyvážení bílé, barvy
Vyvážení bílé pracuje u Sony Alpha A230 poměrně dobře. Nemá problémy ani se stínem ani s žárovkou. Vlastní vyvážení se zde jednoduše snímá vyfocením bílé plochy, přičemž fotoaparát dokonce napíše, na kolik Kelvinů je vyvážení bílé vlastně nastaveno. Pokud už někdy volí trochu zvláštní vyvážení, tak při klasických denních scénách. Občas jednoduše nastaví poněkud studené barvy.
 automatické |  denní světlo |
 stín |  zamračeno |
 žárovka |  zářivka |
 blesk (bez blesku) |  blesk (s bleskem) |
 vlastní vyvážení | |
Ještě se podívejme na vliv vyvážení bílé při běžnější scéně.
 automatické |  denní světlo |
 stín |  zamračeno |
 žárovka |  zářivka |
 blesk (bez blesku) |  vlastní vyvážení |
Fotoaparát umožňuje upravit i kreativní barevné styly. Těch je celkem sedm.
 standard |  vivid (živý) |
 portrait (portrét) |  landscape (krajina) |
 night (noc) |  sunset (západ slunce) |
 B/W (černobílý) | |
Samozřejmě nesmí chybět ani možnost úprav ostrosti. Ty lze upravovat v rozmezí -3 až +3.
 ostrost -3 |  ostrost +0 |
 ostrost +3 | |
Jako prakticky u všech fotoaparátů, nejlépe bude ponechat výchozí nastavení, resp. se pohybovat blízko něj. Je zbytečně si snímky příliš rozostřovat a ani přílišné přeostřování není nejlepší nápad. Následuje kontrast.
 kontrast -3 |  kontrast +0 |
 kontrast +3 | |
Se zvýšeným kontrastem se připravte na značně omezený dynamický rozsah, na druhou stranu budou snímky mnohem živější. Výčet končíme nastavením saturace.
 saturace -3 |  saturace +0 |
 saturace +3 | |
Účinek je viditelný, na nejnižší nastavení jsou barvy mdlé, na nejvyšší krásně živé, ale opět bych to nepřeháněl.
