Canon PowerShot G1 X: vnitřní revoluce

Canon nedávno představil dalšího pokračovatele velmi oblíbené profi řady kompaktů PowerShot G1 X. Vyslyšel dlouholeté prosby fotografů žádající větší čip. Aby ale zachoval kompaktní rozměry, nemohl vyslyšet druhé přání, kterým byla světelnost. I proto se nový model setkal s poněkud chladnějším přijetím, než by se asi Canonu líbilo. My se v dnešní recenzi podíváme, jak si vůbec nový PowerShot G1 X vede. Uvnitř se totiž skrývá na kompakt obrovský snímač lehce přesahující 4/3" rozměr (18,7×14 mm) s rozlišením 14 megapixelů. V podstatě si jej můžete představit jako čip z digitální zrcadlovky EOS 600D, z něhož se nevyužívá úplně celá plocha. Crop faktor činí zhruba 1,85.

Když už tu máme v podstatě zrcadlovku v kompaktním balení, je jasné, že objektiv nemůže mít nějak zázračný zoom ani světelnost. Přesto příjemně potěší dostatečný 4× optický zoom v rozsahu 28 až 112 milimetrů, světelnost F2,8 až F5,8 by pak při tomto rozsahu mohla znamenat lehce lepší světelnost ve srovnání se základními setovými objektivy 18-55mm F3,5-5,6 u zrcadlovek. I na to se dnes podíváme. Fotoaparát podporuje Full HD video, má optický průhledový hledáček, výklopný displej, sáňky na blesk a spoustu další zajímavé výbavy. Dokáže se tedy vyrovnat zrcadlovkám?

Canon PowerShot G1 X rozhodně není žádný drobek. Uvážíme-li ale, jak velký čip v sobě skrývá, a že má k tomu ještě 4× optický zoom, karta se obrací a začne ihned působit "kompaktně". S baterií a kartou lehce přesahuje půl kila, takže v zimní bundě ještě není problém jej nosit, ale jinak už to bude chtít nějakou brašničku. Tělo je sice plastové, působí ale velmi robustně a trochu mi vadila jen lehká vůle v objektivu.

Příznivě hodnotím i to, že PowerShot G1 X je snad první fotoaparát Canonu, který má na objektivu pořádnou krytku s pořádnými packami, která se dá sundat i v rukavicích, aniž by hrozilo zvýšené riziko spadnutí. Držení přístroje je slušné, pomáhá tomu grip na přední straně přístroje i gumové místo pro palec vzadu.

Na levé straně od objektivu (zde to není vidět) je pojistka pro odjištění okruží objektivu. To dovoluje nasadit redukci pro montáž dalšího příslušenství. Na samotný objektiv lze nasadit filtry, nicméně je použit nějaký hodně roztodivný průměr 44 milimetrů. Zkoušel jsem 43mm předsádku a ta tam jen těsně nedržela.

Při pohledu zepředu už vidíte zmiňovanou pojistku (z tohoto pohledu vpravo dole). Nad objektivem je průhledový hledáček, jehož pokrytí je už tradičně velmi malé a slouží spíše jen orientačně než pro nějaké výraznější komponování. Dále tu najdete pomocnou AF diodu / kontrolku samospouště. Při aktivaci blesku navíc svítí a funguje tak jako redukce efektu červených očí. Na předním gripu si můžete také všimnout otočného voliče pro nastavování clony a času v adekvátních prioritních režimech. Pokud není využit, můžete mu přidat jinou funkčnost jako nastavení poměru stran a několik dalších věcí, zaujala mě zejména možnost zoomování na přednastavené hodnoty 28 mm, 35 mm, 50 mm, 85 mm, 100 mm a 112 mm.

Objektiv už podruhé zmenšil svůj zoom (G7 a G9 měly 6× zoom, G10, G11 a G12 pak 5× zoom), ale je to jasná daň za velký čip. Ostatně starší Canony řady G měly kdysi také 4× zoom, tehdy ještě s výbornou světelností F2,0-F3,0. Samozřejmě i na to musíte vzhledem k velkému čipu zapomenout, fyzika je fyzika a mít malý světelný objektiv s velkým čipem prostě nejde. Proto zde máme světelnost F2,8 na nejširším ohnisku, což je pěkná hodnota, to už ale nelze tvrdit o F5,8 na nejdelším ohnisku. Zde je velký kámen úrazu, kvůli kterému Canon G1 X nevzbudil právě vlnu nadšení. F5,8 opravdu není moc hezké číslo (je ale pochopitelné). Máme zde ještě šanci, že při větším zoomu se tato světelnost natáhne do lepších hodnot než u základních setových objektivů zrcadlovek. Tomu budeme věnovat některou z příštích kapitol.

Ohniskový rozsah začíná na přiměřeně širokoúhlých 28 milimetrech. Zde je druhý bod kritiky, protože spousta lidí by si zde přála 24mm ohnisko, ale to je samozřejmě silně subjektivní záležitost. Já jsem rád za oněch 28 mm. Maximální ohnisko je pak 112 mm. Objektiv je vybaven inteligentní optickou stabilizací, která sama detekuje režim, ve kterém má stabilizovat. Při detekci panningu by tak automaticky měla vypínat stabilizaci ve směru pohybu.

Vrch fotoaparátu je poněkud komplikovaný, ale to se dá u profi kompaktu čekat. Vlevo je výklopný blesk a posuvné tlačítko pro jeho vyklopení. Následují sáňky na externí blesk a dvě kolečka. Tím vrchním se nastavují fotografické režimy a je poměrně tuhé. Na druhou stranu bych řekl, že je aretace o trochu slabší, než je u Canonu zvykem, což je jen a jen dobře. Co se mi ale moc nelíbilo, je odezva na otočení. Fotoaparát zobrazuje info o režimu, které poněkud zdržuje.

Druhým kolečkem se koriguje expozice v rozsahu od -3 EV do +3 EV. Je to velmi rychlé a pohodlné, aretace není přehnaná, prostě tak akorát. Za další tu máme tlačítko pro spuštění přístroje, vynikající spoušť s krásně měkkým chodem (zabírá těsně nad úrovni páčky zoomu tak, aby to nebylo ani moc vysoko, ani hluboko). Její chod je rychlý, někdy možná trochu citlivější, ale v zásadě také nemám co vytýkat.

Vzadu najdete plně polohovatelný 3,0" LCD displej s rozlišením 921.600 bodů (640×480 pixelů). Obraz je krásný, ostrý a pozorovací úhly jsou v podstatě bez limitu. I z velmi ostrých úhlů je pozorovatelnost displeje opravdu velmi dobrá.

Úplně jinou kapitolou je průhledový hledáček. Už jsme mluvili o malém pokrytí, nyní zveřejním přesnější čísla. Na nejširším ohnisku pochopitelně vidíte kus objektivu v levém spodním rohu (plošně asi 1/5 na výšku a 2/3 hledáčku na šířku). Pokrytí se pohybuje mezi 75 až 78 % v závislosti na ohnisku, takže plošně jde jen o cca 57 až 62% pokrytí! To je opravdu velmi málo. Lze sice pochválit, že tu vůbec nějaký hledáček je, ale v této cenové třídě bych už přeci jen čekal pořádné EVF. Nalevo od hledáčku je jeho korekce a tlačítko, kterému můžete přiřadit téměř libovolnou funkčnost. Naopak napravo jsou dvě diody signalizující např. zaostření. Dále je tu tlačítko pro vstup do režimu prohlížení.

Napravo od displeje najdete spoustu různých tlačítek. To červené úplně nahoře spouští natáčení videosekvencí. Začátek natáčení je téměř okamžitý. Dále je zde tlačítko pro výběr ostřícího bodu a jeho velikosti (+možnost smazání snímku v režimu prohlížení), dále je tu hvězdička zamykající expozici. Čtyřsměrný ovladač je ve formě otočného okruží. Točením kolečka se dá nastavovat např. čas nebo clona (dle nastavení v menu), případně jím lze procházet menu nabídky.

Směrem nahoru se volí ISO citlivost, vpravo je blesk (pouze je-li vyklopený), dole zobrazení displeje a vpravo manuální ostření a makro. Uprostřed najdete tlačítko FUNC.SET, které spouští tradiční vynikající quick menu Canonů. To je výborně a rychle ovladatelné, jen mě mrzí, že se ho nedá zbavit třeba namáčknutím spouště a je vždy nutno potvrzovat danou volbu, jinak nezmizí (resp. po vyfocení fotky se menu znovu objeví). Toto tlačítko je také skvělým způsobem, jak ponechat na displeji zobrazený poslední snímek, jen ho musíte stihnout zmáčknout dostatečně rychle po jeho vyfocení. Jako poslední tu je tlačítko pro volbu režimu měření expozice a MENU pro vstup do hlavního menu fotoaparátu.

Vpravo je ouško pro popruh a krytka prostoru pro USB/AV kabel, dálkové ovládání a HDMI. Dole je i vstup pro napájení.

Nalevo je jen kloub polohovatelného LCD displeje, reproduktor a ouško pro popruh.

Vespod je kovový závit pro stativ a výborná krytka prostoru pro baterii a kartu. Nevrže a má příjemnou pojistku.

Pod krytkou se ukrývá Li-Ion akumulátor NB-10L s napětím 7,4V a kapacitou 920 mAh. Používat můžete SD, SDHC a SDXC karty.

V dalších kapitolách se podíváme na praktické výsledky při focení s fotoaparátem Canon PowerShot G1 X.