Hodnotný článek. Díky. Měl jsem Nikona P7100, Sony RX100 a Canona G15. Takže pár postřehů. 1. velikost - Sony je do kapsy košile i kalhot, Canon - natož Nikon už ne. 2. displej - u Nikona je skvělej výklop na fotky z nadhledu a kytičky z podhledu 3. rychlost - Sony bezkonkurenční, prakticky neomezené sekvence, Canon má sekvence divný (jakmile použijete jejich omezené nastavení, tak se i při dvou-třech fotkách vyčerpá paměť a musíte čekat!). Nikon je pro hodně klidné fotografy a na sekvence zapomeňte :-) 4. optika - jedna lepší než druhá, u Nikona oceníte skvělý rozsah, u Sony kvalitu, která je typická i pro Canon, který navíc dává v celém rozsahu skvělou světelnost (tu třeba já upřednostňuju) 5. blesk - u Sonyho po všech stránkách mizernej (počínaje hledáním a nastavováním v menu až po nespolehlivé měření a podivnou mechaniku celého zařízení), u Nikona a Canonu byla radost používat fill-in (díky jednoduchosti obsluhy!) i externí velké blesky 6. kvalita fotek - pro mě - ve srovnání s FF zrcadlovkou - srovnatelná a pro malé reportáže, fotky z cest a upomínkové snímky bezvadná - použitelnost plusminus do 800 ASA (z Nikona jsem třeba zvětšoval na můj oblíbený formát 54x36 cm, dal to vedle FF z Canona a Zeissem, a diváci neprotestovali...) 7. závěrečná doporučení - pro polokrajináře a cestovatele, pro portrétisty či poklidné momentkáře spíše výtvarného zaměření určitě preferuji Nikon, dobrou službu udělá i Canon, i když je kratší v teleobjektivu; oba také zazáří při použití blesku; Sony je zase opravdu kompaktní, nablízko/naširoko i ve tmě díky světelné optice a pěknýmu čipu dobře použitelný bez blesku (v sekvenci byla vždycky nějaká fotka použitelná!). 8. Katarze - kdo nepotřebuje foťák do kapsy (tam mám asi jako Vy totiž mobil - s foťákem...), může zapřemýšlet o Panasonicu Lumix DMC-FZ-200. Je to trošku nadkompaktní krabička (ale furt se vejde do bundy, pod kabát, do cyklobrašny či hodně malé taštičky přes rameno třeba s tabletem) s fenomenálním výkonem při konstantní (a dobře použitelné!) světelnosti 2,8, možnosti sekvencí, blesku do sáněk, makrofotografie (plně výklopný displej kombinovaný mimochodem se skvělým elektronickým hledáčkem) a především s neuvěřitelnou optikou 25-600 mm, která funguje (až na občasné váhavé zaostřování na dlouhém konci) skutečně bezvadně. Do A3 nedostižnej aparát pro skutečné labužníky. Navíc bez kompromisů a podivností v ergonomii hmoty i softu.
Skoro se mi ani nechce k tomu nic dodávat. Do A3 bez problémů použitelný, praktická citlivost končí na 1600. Fenomenální světelnost 2,8 v celém rozsahu do "600" mm je drtivá - ale hlavně prakticky použitelná. Optické maximum získáte při cloně 4 a 5,6. (Jinou tam ani nedávám.) Bleskurychlé reakce, 5 nebo 12 snímků za sekundu. Byl jsem v šoku, když jsem s ním udělal své první menší reportáže a privátní snímky. Nenašel jsem zásadní chybku.
Pro malou reportáž nebo rodinnou a výletnickou fotografii mírně nadprůměrný kousek skla. Nicméně bych příště uvažoval o STM většího rozsahu, tedy stopětatřicítkovém. S tímhle se holt člověk víc naběhá :-) Používám v kombinaci se superlehkým 100D a nemohu než doporučit každému, kdo chce zrcadlovku a šetří na penězích a na hmotnosti.
Když jsem si před dvěma desetiletími pořídil prvního Canona, okouzlilo mě, jak je to hezky zpracovaný fotoaparát pro fotografující fotografy. Stejně tomu bylo u digirtální řady a také u G1. Tenhle emkový paskvil je něčím takřka kriminálním. Ve vývoji a marketingu Canonu je pravděpodobně nasazený trójský kůň (Nikonu, Sonyho, atd.), který záměrně škodí firmě a bohužel i nám, fotografům. Mimochodem - je krásné sledovat offtopikovou, necanonovou diskusi. :-)
Nechuť či bezmocnost výrobců vyrobit pořádné univerzální sklo typu 28 - 70, resp. 105, se světelností 2,8 a bez kompromisů, je typická i v tomto víc než třičtvtikilovém mackovi se zkráceným dlouhým koncem a nudným začátkem ekvivalentních 28 mm. Vděčné leda tak pro diskusní fóra a lidi, co nevěděj co s prachama a k tomu mají velkou fotobrašnu, aby byli zajímavý pro zloděje.
@frasve
Pro eventuální šťouraly, co považuijí 28-70 za příliš krotký rozsah: Mně opravdu na kratším konci stačí těch 28 mm, ale za 24 mm se určitě zlobit nebudu :-)
Zdá se, že jsem použil nevhodný slovník a nenahrálo se to. Takže ještě jednou, citlivěji. Pro můj umělecký a po hlavní život nezbytný katalyzátor. Děkuji!
Jako bych to byl tušil, hned s G15 jsem si pořídil běžnou krytku na objektiv, průměr 58 mm. Při transportu nasazena. Zavřené lamely opravdu prakticky "dosedají" na čočku, takže obavy, že poškrábou optiku, nejsou bez příčiny. Naopak se těžko promáčknou, to by s sebou vzaly i ten objektiv a vybořily ho na druhé straně displejem ven z foťáku :-)
Nepochybně pokročilý stroj má několik slabin, které nikoliv "asi", ale "určitě" zaslouží vylepšení. V první řadě je to rychlost. Canon G15 jednoznačně nemá na Sony RX100 v pohotovosti a reakcích spouště. Ještě více mi vadí naprosto kuriózní řešení rychlé sekvence, které se nastavuje voličem programů. Nedořešené také v tom smyslu, že když použijete část kapacity ukládací paměti, tak se to chová stejně, jako když vyčerpáte plný počet obrázků. Prostě musíte čekat i po každé dvou- třísnímkové sekvenci. Slabinou přístroje je určitě také (opět) pevný displej. Souhlasím však s tím, že tělo by pak bylo trošku víc "oplácané", takže zde jsem poměrně smířlivý. Významnějším dluhem je ovšem zastaralost optického hledáčku. Dávno měl být vystřídán elektronickým, jistě by se místo našlo a kompaktnost by neutrpěla. Nakonec musím ještě zmínit přetrvávající marketingovou šarádu s nemožností použít šroubovací filtr a sluneční clonu anutností za velké peníze dokupovat toto složitě fungující/nefungující příslušenství. K tomu se přidávají něžné lupínky lamel, chránících vstupní čočku. Jak dlouho? Prostě, při mnoha skvělých vlastnostech popsaných v recenzi, je z mého pohledu uživatele tohoto přístroje ještě opravdu co zlepšovat.
G15 mohu s klidným svědomím doporučit. Mám jednu z prvních :-) Po všech stránkách skvělá, na jedničku, dvojku má jen za rychlost - přesněji za pomalejší frekvenci při vícesnímkovém fotografování (v praxi není velký rozdíl mezi sekvenčním a jednotlivým fotografováním). Speciální rychlý režim High-speed Burst HQ je nedotažený pokus vyřešit rychlé kontinuální fotografování, nesrovnatelný se Sony a Panasonicem. Navíc nesmyslně ukryt ve scénických režimech. Jeho nedotaženost je např. v tom, že vyfotíte tři-čtyři snímky a pak byste chtěl okamžitě fotit jinou sekvenci, ale přístroj ukládá a ukládá a ukládá. Jako kdybyste vypotřebovali plných, tuším deset, obrázků. U Sony (a měl jsem dojem, že i u Paňáku) to jde okamžitě až do vyčerpání maximálního objemu paměti pro sekvenční snímání. Nebe a dudy! Také odezva při zmáčknutí spouště je u Canonu vláčnější než u Sonyho. Obecně ale rychlost zaostřování a pohotovost pro jednotlivé fotky jsou z praktického hlediska na velmi dobré úrovni. Benefitem pro canonisty jsou sáňky na blesk a příbuzné menu. Skvělá kresba od plné díry, pevné tělo, které přežilo bez úhony první pád z kavárenského stolku atd. atd. jsou nejen pro milovníky canou výtečnou volbou.
Když se různými převozy, přenosy a jinými haváriemi rozdrobí cukroví, je dobré tomu pak pomoct troškou rumu a čokolády a vytvořit novoroční kuličky. Tuto metodu používá i Jaroslav Klíma. Ve jménu v zásadě správného ale přece jen trochu nebezpečného hesla "lepší něco dělat, než jen kecat" nám už k uzoufání vytrvale servíruje příliš mnoho cukrovinek a využívá i oschlé drobečky podle zmíněného receptu. Škoda. Skutečný umělec totiž především škrtá. Ti ostatní "našlehávají" a dělají z prdu (eventuálně drobečků...) kuličku. PS: Být těmi dvěma křivonohými slečnami míjejícími netečného rybáře, dal bych pana fotografa k soudu pro hrubé porušení osobnostních práv oněch nešťastnic. Jinak přeji všem lepší nový rok a Mistrovi více sebesoudnosti.
Pláčem se nic nespraví :-) Nejdůležitější je zdraví - a zdravý selský rozum. Úroveň diskusí na těchto webech je proměnlivá. S tím se smiřte. Vezměte si tužku a papír a napište si seznam hlavních očekávání od nového foťáku. Zázrak od výrobců nečekejte, neděje se. Podle mých zkušeností je kvalita výstupů u jednotlivých cenově-technických skupin srovnatelná. Když se objeví výjimečný průšvih nebo výjimečná kvalita, ví se to a píše se to do diskusí. Příspěvky na téma "kdo je větší lama", podpořené nekonečnými spory o velikost čipu atd. atd. prostě přeskočte. Nic moc Vám nedají. Pro praxi jsou často důležité nejrůznější parametry. Mě často zlobí neergonomické rozmístění čuflíků a špatně zpracovaná menu. Zjistíte jen když si aparát vezmete do ruky. Často se také mluví o videu, ale někdo třeba prakticky video nedělá. Jako třeba já. Takže mě nezajímá, jestli je zoom hlučný atd. atd. Naopak rád používám externí blesk. Bez sáněk to jde dost špatně, někdy to prakticky nejde vůbec. Zásadní je, jak budete foťák používat (tady se ovšem může stát, že např. pěkný kapesní kompakt začnete s sebou nosit jako obrazový zápisník, i když by Vás to před tím nikdy nenapadlo a foťák jste si cíleně bral třeba jen na kolo, výlety a domácí slavnosti...). Pro mě je velmi významný parametr rychlost, pohotovost. Řada jinak výborných foťáků je pomalá, spoušť má zpoždění, nedáte víc fotek v rychlé sekvenci za sebou, prostě na krajinu bezva, ale na momentky zapomeňte. Většinu rozhodujících okamžiků prostě propásnete. Přeju šťastnou ruku a hodně pěknejch fotek. Vyfocenejch, ne těch jenom vysněnejch a technicky dokonalejch.
Něžně řečeno - že o ceně se dá diskutovat... :-) Souhlasím, že pravdu ukáže poptávka. Souhlasím i s tím, že je tu "díra na trhu". Jsem ale přesvědčen, že vedle "fakultativního" hledáčku představuje nevýměnná pětatříca velké, podle mě fatální omezení. Rovněž pochybuju o dalších funkcích a kvalitách tohoto stroje. Při vědomí takového křehkého proroctví, které může nádherná praxe rozdrtit jako piškůtek. Kéž by se tak stalo... :-) PS: Pro mě není kategorie "malý fullframe" něčím, co za každou cenu chci. U takovéhle mašinky je třeba lepší APS-C, kdo ví. Bez much. Vždyť zrcadlovky v tomhle formátu jsou pěkně vymakaný, že jo. Většinu z nás by to uspokojilo a zvětšenina A2 by byla jako víno. To na výstavní fotku bohatě stačí. Když je téma a fotograf není slepec a zabedněnec. PPS: Jsme trošku daleko od diskuse o Nikonu P7700, takže omluva všem za bezbřehé snění a tlachy :-)
Trošinku zásadně nesouhlasím. Porovnání s Leicou se nabízí. S pětatřícou, nenápadný, luxusní stroj s hledáčkem. Ale: nedotažený, bez možnosti výměnné optiky či alespoň s pevným zoomem. Jo, Leica objektivů máme někteří plnej trezor, takže jde jen o to body. G2 je filmovej, jasně, ale jde o koncepci, ne o alternativu analog/digitál. Prostě celé je to o tom, že vedle zrcadlovkářů, filmových či digitálních, je skupina fotografů, kteří chtějí nenápadný, lehký, skladný, spolehlivý a výkonný fotoaparát. Na ulici, na cesty, na menší repo, nebo jako záložní kameru.Ten jim za filmových dob dala např. Leica i ten zmíněný Contax. Dnes se Leica vzpamatovala a nabízí digitální alternativu, ovšem za nesmyslné peníze, jejichž nesmyslnost ještě vzroste rychlým technologickým zastaráním stroje (to u staré Leiky probíhalo mnohem pozvolněji...). Jen málokdy padají nové stroje "z nebe". Většinou tu jsou nějaké odkazy či návaznosti. Ta návaznost u Sony RX1 je nešťastná, nedotažená - a vlastně zpackaná. U Sonyů tentokrát zůstali v půli cesty a navíc zřejmě "omylem" víc než dvakrát znásobili rozumnou cenu. Cenu foťáku, který je svou jednostranností v dnešních časech dost nerozumný, kuriozní, raritní. Jinak srovnání G15/RX1 a APS-C/fullframe je v mnoha směrech hodně divoké - ale o to zde jistě nejde :-)
Díky za recenzi. Jako obvykle se ukazuje, že povšechné soudy a škatulkování jsou trošku zrádné. Srovnávat tento foťák s G15 je OK, porovnání se Sony RX 100 už bude kulhat. Proč? Sony je opravdu kapesní pohotovka. Dá se s ním vyfotit takřka vše, je neuvěřitelně svižný v každém směru a z tohoto hlediska je na absolutní špičce. Jeho ergonomie je už horší, jak ta HW, tak ta SW, tedy brouzdání v menu. Foťák padá z ruky a při mé oblíbené Av předvolbě palcem vzadu nechtěně přetáčím clonu. Bez vylepšení povrchu to prostě funguje velmi nevyzpytatelně. Samolepící gumové čuflíky žádoucí! Ale k Nikonu 7700: Jeho největší problém bude pravděpodobně a tradičně v rychlosti. Vše ostatní se při skvělé ergonomii (mně se tedy víc osvědčilo "omezené" řešení displeje na 7100), možnosti použít externí blesk (blesk u Sony je další Achilova pata, počínaje SW aktivací, přes "kuří nožku" až po nepřesné dávkování bleskového světla, které často vede k výrazně nesprávné expozici) a celkové robustnosti provedení s mnoha mechanickými ovladači jistě bude fotografům cestovatelům i těm, co chtějí mít jistotu záložního stroječku, líbit. Každopádně Canon G15 je slušný skok kupředu a dobrý kompromis mezi kompaktností a univerzalitou, třebaže jeho svižnost při snímání sekvencí nesahá soňáku ani po kotníky.
Využití tohoto stroje není zdaleka nevýznamné. Od kvalitní dokumentační vědecké fotografie/filmu (operace atd.) přes cestovní video/foto reportáže nebo třeba různé castingy až po novinářské foto/video zpravodajství. Díky "promo", které vykonal v minulých letech zejména Canon 5D II, jde o pochopitelný, i když jistě odvážný tah tradičního výrobce. Konečně - můj mobil umí všechno (třeba se na něj dá hrát jako na kytaru - viz androidí aplikace Solo...). Tak proč by můj/moje fotoaparát/kamera nemohly umět aspoň dvě věci pořádně, takřka profesionálně?
Fotojatka skvělá. Doporučuji navštívit! Škoda, že žabomyší války připepřené nekvalifikovaností autorů, nebo nepřesnými formulacemi (nakonec pro net typickými...), vyčerpávají síly upixlovaných diskutujících a odvádějí čtenáře diskuse od zajímavých tipů, akcí, výstav, knížek, autorů :-)
Milý pane kolego, jsem otřesen! Píšete o Vašem-našem roztomilém koalovi jako o slečince. Vždyť ten koala je mužského rodu! Genderové pomatení, jaké tu už dlouho nebylo :-) Jinak se nám potkala vlastně dvě témata v jednom článku. Přimlouval bych se za rozvedení každého. Přeju Vám a Koalovi veselé Velikonoce. PS: Letos je přestupný rok, tak to prý šlehají i děvčata. Takže taky Vaše roztomilá slečna Koala :-) Jéžiš! Teď mi to došlo. Copak nám asi z velikonoční pomlázky našlehá naše velká teoretička Švejčužu!? Až mi z toho tuhne v žilách krev, teda míza v žíle :-)
Ještě k tomu blesku. Většinou obtěžuje. Jsou však situace, kdy Vám pomáhá vytvořit status profesionála. Dokonce i na živějších koncertech. Ovšem tak jako tak platí, co bylo napsáno výše :-) PS: Viděl jste v akci dvojici Štěpánka Stein a Salim Issa? Na ulici? Takže to jde i takhle drsně - a fotky dělají parádní.
Na obecnou otázku obecná odpověď... Reportážní fotograf, dokumentarista, street photographer, musí ovládat mimikry. Jako chameleon. Splynout s prostředím. Někdo je pro to disponovanější, ti ostatní to mohou natrénovat. Vstupovat do privátního světa druhých je opovážlivost a fotograf to musí respektovat. Loni v červenci se nám Jana Oborná přiznala: "Když v Brně nebo v Praze vytáhnu fotoaparát a snažím se fotit nějakou rušnou ulici, do pěti minut mě většinou někdo začne pacifikovat." Vůbec to nechápu. Fotím v Praze, v Brně, ve světě a komunikuji s těmi, které chci fotografovat, nebo které už fotografuji. Nemusím s nimi mluvit, stačí gesta, pohled, přemístění v prostoru, nápodoba s cílem přizpůsobení. Spousta triků a zkušeností. Nadání pro to, abyste jako fotograf "netrčel". Na formálních akcích, jako jsou nejen koncerty, ale i různá shromáždění, sportovní akce apod. musíte respektovat jisté zvyklosti. Ty mohou být případ od případu různé. Cit, schopnost vcítit se do dění a nemyslet si, že to všechno je tam kvůli vám :-) Viděl jsem fotografy, kteří se chovali, jako kdyby jim patřilo pódium, publikum a frontman kapely včetně koncertní haly. To posluchači a většinou také muzikanti nemají rádi. Vy tu akci totiž "jen" fotografujete. Nejste ani Gott, ani Stouni, ani Stivín nebo Jarrett. Pak je tu ještě jedna drobnost. Já na fotografování hudby nevěřím, takže poslouchám, podle okolností i tancuju nebo pospávám :-) Ale nefotím. To je ovšem desetiletími vymazlený extrém, který nikomu nevnucuji :-)
Hezký článek, díky. Cenná je zejména zmínka o nepoužívání sluneční clony v protisvětle, kdy fotograf sleduje tvůrčí záměr světelného závoje v obrazu. Myslím, že by bylo také dobré připomenout stínítko, které se například upevňuje do sáněk blesku a nahrazuje chvějící se ruku bránící slunečním paprskům dopadnout na vstupní čočku objektivu. A pochopitelně nezapomeňme na dokonalou sluneční clonu - tzv. kompendium, které je typickou pomůckou kameramanů, ale známe ho např. z Hassiho nebo jako univerzální výrobek pro různé foťáky. Nakonec připomeňme sluneční clonu jako "oslňující" a "profesionalizující" módní doplněk fotografa. Budí respekt! Sluneční clona si také zahrála ve slavné Antonioniho Zvětšenině, ale Thomas ji po krátké potyčce v parku, kdy mu spadla z objektivu, zase zvedl ze země a nasadil zpátky na svého nikona :-)
Vášeň tradičních výrobců optiky pro úžasná skla je pochopitelná, ovšem z hlediska ceny představuje zločinné spiknutí tradice a marketingu proti našim platebním kartám :-) Nejprve k informaci o objektivu: psát o jeho světelnosti jako o "solidní", či "dobré", je úsměvné. V této kategorii je to hodnota světelnosti "maximální" nebo "výborná". Či "skvělá". Ale dosti slovíčkařen, to jen na okraj pro ty, co se hůř orientují :-) Každopádně po zhlédnutí ceny, která je na dvojnásobku mé zeissovské jednadvacítky, jsem se zhluboka nadechl, pak svůj objektiv Zeiss Distagon T* 21mm f/2.8 za bratru třicet litrů láskyplně pohladil očima, završil ten rituál pohledem na dokonale ostrou superširokou megafotku na stěně a tiše připomněl sobě i ostatním, že byly doby, kdy dvacítkou začínal-končil široký svět. A kolik krásných momentek i krajinek se tou praktikáckou (také s magickým jménem velkého Carla) zrodilo, že ano...
Jak jsem se osobně přesvědčil - a jak také často uvádějí noví uživatelé LR v našich i zahraničních diskusích - není to tak. Program má jinou "filozofii", nabízí různé "netradiční" funkce atd. atd. LR není z nejintuitivnějších. Nejsem žádný začátečník, většinou řeším nové programy a návody "intuicí" a jen v nejhorších případech listuji, ale projít si takovou jasně a přehledně napsanou knihu, jako napsal Martin Evening, ušetří spoustu času a "pokusů-omylů", z nichž některé mohou být i fatální (třebaže v zásadě a ve většině případů zůstává vstupní dokument zachován). Navíc: mezi LR2 a LR4 je přece jen znatelný rozdíl, takže intuici si nechám raději pro lepší příležitosti a přelouskám "Večerníčkův" manuál :-)
