Ty chemikálie mají bezpečnostní uzávěr. Musí buďto víčko zmáčknout na vyznačených místech aby šlo odšroubovat, nebo zhora stlačit a stlačené šroubovat. Je hlavně kvůli dětem.
Tuto brašnu používám asi půl roku, mám v ní Panasonic Lumix DMC FZ 20 v jedné přihrádce sluneční clonu, ve druhé externí blesk Metz 36 C 2 a od někdejší Praktiky upravený úhlový hledáček, který mohu nasadit na hledáček aparátu. Při focení dětí., pejsků a květin je dobrý. Aparát nemá totiž výklopný displej. U brašny jsem žádné vrzání nezaznamenal. Vytýkám jí ale absenci větší venkovní kapsy, do které by se vešla třeba svačina. U staré Hama tam byla.
Děkuji panu Šurkalovi za pěkný, lidsky podaný seriál, který i mne, fotografa amatéra od 11 let, nyní 74 letého velice bavil a vždycky jsem si alespoň připoměl třeba už pozapomenuté vědomosti. To, co jsem musel korigovat výběrem vývojky, dobou vyvolávání, volbou gradace papíru a případného nadržování pod zvětšovákem, se nyní snáze zvládá v Zoneru.
Přeji Vám, pane Šurkalo nejen mnoho zdraví a štěstí v novém roce, ale hlavně vždycky dobré světlo a pohotový ukazováček na spoušti aparátu. (I když mne napadá, že by se někdy hodil i ukazováček na spoušti pistole. Ale v tom nám snad pomohou volby.) Totéž přeji i všem zpřízněným čtenářům a příznivcům naší milé Koaly. Vladimír Novotný Brno.
Lidičky, co se to s vámi stalo? Vždycky tu byla pohoda a porozumění. Koaličky se snaží ty, kteří to potřebují poučit a nás ostatní pobavit. A pokud jde o manuály k aparátům, začátečníkovi nebývají vždy zcela srozumitelné a i ten pokročilý se občas podívá pokud narazí na nějakou funkci, kterou třeba jeho předchozí aparát neměl. Vždyť to celoživotní učení nás taky musí bavit. Jinak přeji všem pěkné svátky a dobré světlo v novém roce.
Protože vnučka chodila na taneční konzervatoř a ta pořádala jednou za rok koncert pro veřejnost, kde jsme mohli fotit, postupně jsem se „vyučil“ jak na to. Nastavil jsem ISO 200 a pevný čas 1/50. To ještě při pomalejších pohybech není mázlé. Pro tanečky se mi osvědčilo seriové snímání několika snímků. Vycházel jsem z předpokladu, že rozmazané v počítači nespravím, ale s expozicí se dá přece jen trochu pracovat. Takto se mi podařilo vnučku vyfoti docela dobře. Na výstavu by to nebylo, ale jako dokument do jejího archivu to stačí.
Při portrétování si vždycky vzpomenu na PANA FOTOGRAFA, kterého jsem si moc vážil nechal se jeho snímky často inspirovat, jmenoval se Taras Kuščinský. Jeho snímky jsou vždycky k poznání.
Chválit autora je už po tolika článcích zbytečné. Ví o čem píše. K tomu focení na stadionech. Vždycky mě pobaví „fotografové“ na tribunách se zapnutými blesky v kompaktech. S bleskem, který má směrné číslo kolem deseti fotí na vzdálenosti i kolem 100m. Když takovému člověku řeknete, že to nemá smysl a že si navíc zbytečně vybíjejí baterku mnohdy vás asi nepochopí. Myslím, že blesk se dá vypnout v každém foťáku.
V počítačovém časopise jsem za křížovku vyhrál poukázku na kurzy u jedné brněnské firmy v ceně 3000Kč. Přihlásil jsem se na kurz Makrofotografie a na kurz Nejčastější chyby při fotografování. Většina účastníků, spíše účastnic byly dámy, které to měly jako rekvalifikaci zaplacenou pravděpodobě Úřadem práce. Pouze v kurzu Makrofotografie jsem se dozvěděl něco o nejnovějších objektivech a jinak nic nového. V tom druhém už vůbec nic. Kdybych to měl platit byl bych docela naštvaný. Ještě mám u nich k dobru 800, které ale nemám za co vybrat. Stále mi posílají nabídky na další kurzy, ale nemám už k nim důvěru. Myslím, že místo kurzů je lepší zkušený kamarád, nebo jako u mne tatínek, který mě do focení zasvětil od mých asi 12 let. Jinak metoda omylů a pokusů. Když už nás to nestojí peníze za drahé filmy a vyvolání. Přeji všem dobré světlo a pěkný víkend.
Článek je napsán naprosto výstižně. Domnívám se, že většina vůbec vyfocených snímků je rodinně dokumentárních. Nejprve se fotí vzájemně milenci, poté svatba, první dítko, druhé dítko, první zoubek, chlapeček či holčička na hrníčku, mateřská školka, prvňáček ve škole atd. Přes maturitu ev. promoci k další svatbě a kolotoč se opakuje. Většina lidí fotí pro radost nejen z vlastního focení, ale i pro radost druhých. A tak to má být.
S dnes už obstarším, ale mi stále vyhovujícím Panasonic Lumixem DMC FZ 20 jsem dostal CD s programem Arcsoft Panorama Makerem. Umí skládat panoramata horizontálně, vertikálně i kombinovaně. Naučil jsem se s ním pracovat a mým potřebám stačí. Také Zoner Photo Studio 13 panoramata umí. Zatím jsem to nezkoušel. Přeji Koaličce dobré světlo a budu se těšit na další článek. Pěkný víkend všem.
Ten to článek mě přiměl k zamyšlení, že dobré fotografie vznikaly už dávno před tím kdy jsme dostali do rukou tu vyspělou techniku, která nás zbavila nutnosti máchat se ve vývojce, přerušovací lázni a ustalovači a pomocí zvětšováku volit správný výřez, gradaci papíru ap. A to nemluvím o volbě vývojek ap. Pánové Jaroslav Kulhánek, Erich Einhorn, Andreas Feininger, Ludvík Souček nás kdysi učili různá kouzla s fotograií. Tyto znalosti se ovšem dají použít i ve fotografii digitální. Je ovšem potřeba vzít si z toho pokladu jen to, co je třeba. Umění fotografa spočívá hlavně ve schopnosti dívat se. Kompozice ap, to je už vyšší dívčí a je to právě to, čím se jeden od druhého lišíme. Každý pozná fotky pánů Drtikola, Kuščinského, Stibora i dalších.
Jako to tak pozoruji, zdá se mi, že tato rubrika se pomalu,ale jistě stává úplně zbytečnou. V poslední době slouží pouze k tomu, aby si zde vyměňovali názory diskutéři a s přínosem k fotografii to nemá nic společného. S tou Koalou je alespoň troch legrace. Tím se nechci nijak dotknout mladé a dosud málo zkušené autorky. Nechci jí přát rychlé stárnutí, ale vím, že některé znalosti příjdou až se zkušenostmi danými zráním.
Vysvětlete mi, prosím, jak se ta velikost čipu udává. 1/1,5 to je poměr stran, nebo velikost úhlopříčky nebo jak? Který čip je větší 1/1,5, nebo 1/2,5? Můžete to přibližně přepočítat (zaokrouhleně) na mm? Děkuji.
Je přece jasné, že přehršel bylo množství, které se vejde do misky vytvořené dvěma dlaněmi. Takže je to, podle mých chlapských rukou asi tak dva větší polévkové šufánky. Pro Čecháčky - naběračky.
Psát v těchto diskusích o Karlu Čapkovi je nesmysl. Ten pán totiž psal spisovnou češtinou a navíc měl neuvěřitelně velkou slovní zásobu a silnou empatii, což se o mnohých diskutérů říci nedá. Jeho fejetony vyšly v mnoha jiných knihách než v Zahradníkovu roku.
Mám zkušenost kdy určitě nefotit jak se to stalo mně. V Paříži večer na Montmartru na náměstíčku s umělci. Zabral jsem se do předvečerní atmosféry a hledal vhodný záběr. Mezi tím mi za zády odešla celá výprava, s kterou jsem tam byl. Kdo to tam znáte, víte, že mohli odejít mnoha uličkami odtud vedoucími. Francouzsky neumím, němčinu Frantíci neradi, takže jsem se vydal nazdařbůh. Ještě, že jsem věděl kde parkuje autobus. Ale těch pár desítek minut nikomu nepřeju.
A co takhle přečíst si návod k přístroji? Nebo znovu článek Koaly? Je to tam docela podrobně popsáno, i když pro úplného začátečníka je to hodně informací najednou. Taky bych si to na svém aparátu vyzkoušel, vždyť se žádný film nezkazí a obrázky se nemusí vyvolávat. Metoda pokusu a omylu se osvědčuje i ve fotografování. Jinak přeji dobré světlo a hodně radosti z focení.
