Seznam kapitol
Nedávno se na stránkách Digimanie rozhořela diskuze o tom, zda se modernější mobilní telefony mohou např. dynamickým rozsahem rovnat starým zrcadlovkám. Vyzkoušeli jsme tedy iPhone SE a postavili ho proti deset let starému 14,6MPx APS-C čipu.
Občas se zde na Digimanii v diskuzích objeví zajímavé otázky, na které je ještě zajímavější hledat odpověď. To se týkalo také dynamického rozsahu moderních snímačů u mobilních telefonů. Ty navíc mají různé HDR technologie, takže se logicky nabízela otázka, zda takový čip dokáže překonat třeba staré APS-C senzory, které v tomto ohledu až tak nevynikaly. Nedalo mi to tedy nezkusit a dnešní srovnávací test vám dá na tuto zapeklitou otázku odpověď.
Do testu jsem vzal postarší Apple iPhone SE, jehož 12MPx fotoaparát vychází z ještě staršího iPhonu 6S. Ten byl představen na podzim roku 2015, takže jde sice už o 3,5 roku starou technologii, nicméně stále ještě používanou a navzdory stáří rozhodně ne zastaralou. Pro focení jsem použil aplikaci Adobe Lightroom, která umí záznam do RAW formátu a mimo jiné má i HDR RAW z více expozic. Tyto dva formáty budou dnes předmětem našeho zájmu.
Proti tomuto telefonu postavíme mnohem starší fotoaparát s APS-C senzorem. Konkrétně půjde o letité CSC Samsung NX11, které je vybaveno 14,6MPx snímačem. Ten známe z fotoaparátů Samsung nebo Pentax a tento snímač se poprvé objevil na začátku roku 2008. Takže tu proti sobě opravdu máme relativně moderní (byť ne nejmodernější) snímač z telefonu a proti němu čip ze starého APS-C fotoaparátu. Snímky do recenze jsem ořezával na shodný poměr stran 3:2 (ze snímků z Applu) a pro zobrazení ve stejném rozlišení pak byly fotografie lehce zmenšeny (ze 4592 pixelů na delší straně na 4032 pixelů u fotografií ze Samsungu). Takto jsme v obou případech dostali stejné rozlišení a díky 18mm objektivu u Samsungu, i přibližně stejný úhel záběru.
Test jsem provedl na třech různých scénách, které jsem vyfotil s nejrůznějším nastavením expozice jak u telefonu, tak i u CSC a pak jsem hledal odpovídající si expozice nějakým přepalem. Pochopitelně ne vždy se podařilo dosáhnout přesně téhož, někdy např. jedna expozice u telefonu měla přepal menší než u CSC, ale o 1/3 EV silnější expozice už měla přepal kapánek větší a podobně. Snímky byly ve všech případech převáděny přes desktopový Adobe Lightroom s vypnutým odšumováním a všemi expozičními nastaveními vrácenými na nulu. V případě snímků s úpravami, které měly demonstrovat dynamický rozsah, bylo použito prosvětlení stínů o 100 % a stažení jasů o 50 % (větší stažení už dělá šedou jednolitou plochu).
Samsung NX11, klikněte pro zvětšení
Apple iPhone SE, klikněte pro zvětšení
Apple iPhone SE (HDR), klikněte pro zvětšení
Takto na první pohled vypadají snímky hodně podobně. Všechny totiž byly převedeny z RAWu a veškeré úpravy vynulovány (včetně odšumování). Podíváme se na některé plochy v detailu, abychom mohli srovnávat.
iPhone (vlevo), APS-C (uprostřed), iPhone HDR (vpravo), klikněte pro zvětšení
Zde je dobře vidět, že APS-C snímač má výhodu v nižším šumu ve stínech. Tady maličký 1/3" snímač z iPhonu šumí přeci jen více. Zajímavé je, že HDR snímek z téhož čipu je i s vypnutým odšumování při převodu z RAWu podstatně čistější (podle všeho skládání expozic zahrnuje i odšumování, které nelze vypnout). U HDR si však lze všimnout slabší ostrosti.
iPhone (vlevo), APS-C (uprostřed), iPhone HDR (vpravo), klikněte pro zvětšení
Snímky jsem vybral tak, aby na předním okně byl plus minus stejný přepal (přesně stejný se mi vyfotit nepodařilo, APS-C ho tak má kapánek větší). Jde vidět, že v RAWu dokáže telefon podat výborné výsledky, co se týče detailů. Nevypadá o nic hůř než snímek z APS-C senzoru (vyfocen se setovým 18-55mm objektivem, nicméně tento objektiv patří ve své třídě k těm ostřejším), rozdílem je pochopitelně šum, který je u iPhonu větší a více patrný. HDR snímek není tak moc ostrý a na velmi kontrastních hranách jsou vidět mírné artefakty. Pojďme ale nyní zjistit, co vše se dá z těchto RAWů vlastně vytřískat.
Samsung NX11, klikněte pro zvětšení
Apple iPhone SE, klikněte pro zvětšení
Apple iPhone SE (HDR), klikněte pro zvětšení
Při stejném nastavení prosvětlovacích technologií je snímek z iPhonu pořízeném v HDR režimu výrazně světlejší ve stínech. Pojďme se na to podívat v detailu.
iPhone (vlevo), APS-C (uprostřed), iPhone HDR (vpravo), klikněte pro zvětšení
Tohle je ale velmi zajímavé. Po prosvětlení stínů se zvýrazňuje barevný šum, ale nejen u iPhonu, ale i u APS-C senzoru. A to dokonce do takové míry, že tu nastává situace, kterou by asi vůbec nikdo nečekal. Zatímco normálně má testované APS-C nižší šum než telefon, po výrazném prosvětlení stínů jsou oba dva senzory takřka srovnatelné. V lépe osvětlených plochách má APS-C stále navrch, ale v hůře osvětlených (a více prosvětlených) není rozdíl zrovna dramatický (přesný opak toho, co bychom asi čekali). HDR RAW z telefonu je zde sice nejméně ostrý, ale má nejcelistvější obraz a nejméně šumu.
iPhone (vlevo), APS-C (uprostřed), iPhone HDR (vpravo), klikněte pro zvětšení
Když se podíváme na jasy, opět není velkého rozdílu mezi APS-C a mobilním snímačem. U obou se podařilo zachránit zhruba totéž, jen APS-C viditelně méně šumí v méně prosvětlovaných plochách. HDR RAW tu dopadl všelijak. Výrazné prosvětlení zvýrazňuje artefakty na kontrastních hranách, také kresba je málo kontrastní. Zde ale stačí o něco méně prosvětlovat.
První test tedy ukázal, že skutečnost bude asi o dost jiná, než by většina čekala. Telefon sice výrazněji šumí, to je bez diskuze, ale pokud jde o možnosti prosvětlování i stahování jasů, nevypadá to, že by mezi 1/3" čipem z iPhonu a stařičkým APS-C byl nějak dramatický rozdíl. Pochopitelně nebudeme vynášet soudy z jediné fotografie, která by mohla jen padnout do noty telefonu, a tak se v dalších kapitolách podíváme na dvě jiné scény, kde budeme studovat totéž.
